Vzhled:

Berbeři mají světle snědou až tmavě žlutou kůži, šikmější oči a zpravidla dlouhé, havraní (černé) vlasy. Postavu mají podobnou jako lidé, ale mají robustnější tělesnou konstituci. Jsou vysocí 155-185 coulů a váží zhruba 1100-1900 mincí (55-95 kg).
Vzhledem k životu v poušti a pouštních oblastech mají Berbeři hustší řasy, které jim jsou velmi užitečné pokud je nepřipravené zastihne písečná bouře, i když o jejich nepřipravenosti se hovoří velmi těžko.
Zvláštností Berberů je to, že ve stáří jim nešednou vlasy (vousy), ale rovnou vypadávají, protože pouštní slunce vysušuje rychleji pokožku a tím zapříčiní dřívější vypadávání vlasů. Proto jsou stařešinové berberských kmenů plešatí.

Způsob života:

Berbeři žijí v pouštních oázách, kde mají vybudovány plátěné přístřešky, které mají kvalitně připevněny kvůli častým písečným bouřím. Vůdcem bývá zpravidla nejinteligentnější jedinec, který je schopen kmen spořádaně vést. Živí se chovem koní a velbloudů, které buď prodávají nebo vyměňují za suroviny.
Jako užitkové rostliny pěstují palmy datlové kvůli jejich širokému využití a odolnosti vůči velkému kolísání teplot. Její plody se dají použít jako krmivo pro zvířata, ze šťávy z výhonků se vyrábí palmové víno, zkvašené datle se používají k výrobě pálenky a také proto, že plody se dají jíst jak syrové, tak i sušené.

Jsou to vesměs lidé, kteří se vzhledem ke svému životu v pouštních oblastech věnovali spíše vymýšlení účinných stylů přežití v poušti. Vypracovali si o něco silnější konstituci a větší sílu oproti svým lidským bratřím, kteří poněkud „zdomácněli“.
Jejich metabolismus dokáže lépe uchovávat tekutiny a díky tomu vydržet až 5 dní bez vody a až poté je Berber dehydratovaný. Zároveň na ně působí pomaleji alkohol a z těla také rychleji odchází. S tím souvisí i lepší odolnost vůči jedům, které se přidávají do jídla nebo pití, z čehož vyplývá bonus +1 při hodu proti pasti.

Berbeři jsou dospělí již v 16-ti letech a v 40-ti letech se stávají staršími svého kmene. Umírají ve věku kolem 50-55-ti let.

Také lépe snášejí okolní teploty, což jim napomáhá nosit těžší zbroje, například na poušti, kde by si jiní zbroje museli sundávat kvůli silnému pocení pod zbrojí (platí jen pro plátové zbroje, jelikož do kroužkové zbroje se vzduch dostane lehce oproti rytířské zbroji, která je tvořena silnými pláty, které zabraňují intenzivní výměně vzduchu pod ní, takže tady Berberovi nepomůže ani jeho lepší odolnost vůči teplotám okolí.) Tato odolnost mu nepomáhá, pokud je na něho sesláno nějaké kouzlo!

Oblékání

Berbeři si vytvořili vlastní styl oblékání, zcela přizpůsobený jejich podmínkám.
Jejich oblečení je obvykle světle hnědé barvy, kvůli lepšímu maskování. Styl oblékání je téměř stejný pro ženy i muže. Obě pohlaví nosí volné, vzdušné oblečení z lehkých látek, umožňující lehký pohyb po poušti.. Ke všem jejich oblekům je navíc připojena kapuce a přidělán šátek, který se, když není nasazen, připne k rameni aby nepřekážel. Jak kapuce tak šátek jsou užitečnou pomůckou při životě na poušti, jako ochrana proti písku.
Ženy je ovšem musí mít nasazeny i při pohybu v osadě.
Muži mají navíc ještě plášť, který mimo jiné slouží jako ukazatel společenského postavení (dle výšivek na něm).

Kapitolou sám pro sebe je jejich pouštní oblek, používaný při dlouhých výpravách do území kde není voda.

Pouštní oblek

Vzhled

Pouštní oblek zahaluje celé tělo, navíc je vybaven kapucí a pláštěm. Dále k němu patří rukavice, boty a maska na obličej.
Existuje ve dvou barevných verzích. Pískově žluté a černé. Pískově žlutý se používá pro dlouhodobý pobyt na přímém slunci, černý se využívá pro noční přepady a také pro „slavnostní“ příležitosti.
Oblek se skládá ze dvou vrstev, vnější látkové a vnitřní savé. Savou látku vyrábí alchymista, výrobní cena je asi 20 zl pro oblek velikosti B a má pórovitou strukturu.

Princip

Savá látka, která musí přiléhat přímo na tělo (žádné brnění pod oblekem) absorbuje veškerou vyloučenou tělesnou vlhkost (pot, moč případně krev), ta se zde pak díky pórovité struktuře filtruje a pomoci pohybu těla, který nahrazuje pumpu, je směřována drobnými kanálky do váčků umístěných na hrudníku a noze, kde se shromažďuje.
Z těchto váčků poté vedou kožené trubičky až k ústům nositele, pomoci kterých může obsah těchto váčků vyprazdňovat. Tato voda je téměř bez nečistot a nemá nijak výraznou chuť.
Důležité samozřejmě je, že člověk ztrácí vlhkost i přes obličej a ruce. Proto jsou rukavice patřící k tomuto obleku zevnitř potřeny látkou zabraňující pocení (směs šťáv několika druhů kaktusů. Vyrobí jakýkoliv hraničář). Stejnou mastí je potřena i maska, zakrývající celý obličej až na úzký pruh kolem očí, ovšem na masce jsou ještě dvě koženě trubičky, které se vstrčí do nosních dírek, kde se utěsní dvěma bavlněnými špunty a odvádí vlhkost pomocí spoje na ramenou dál do filtračního systému. Maska je prodyšná a umožňuje dýchat i přes ni.
Boty jsou opět zevnitř potřeny mastí proti pocení. Poslední součástí obleku je plášť, ten se využívá pokud je dotyčný pronásledován nepřáteli, případně ho zastihne písečná bouře. V tom případě si lehne a plášť přes sebe přehodí. Získá tak o něco větší šanci, že si jej nepřátelé nevšimnou.

Údržba

Pouštní oblek je velmi citlivý, a proto se o něj musí dobře starat, jinak přestane plnit svou funkci.
Rukavice, boty a maska se musí mastí potírat nejdéle 1x za 3 dny, poté je již neúčinná a nezabraňuje pocení.
Savá vrstva obleku také nevydrží věčně, proto se musí přibližně jednou za 3 měsíce (záleží na intenzitě používání, může to být 1 měsíc ale i rok) vyměnit za novou. Pokud se tak nestane, zmenšuje se efektivita obleku a navíc i její filtrační účinnost.
Další nevýhodou je, že aby perfektně fungoval, musí být ušit na míru každé postavě a všechny součásti musí patřit k sobě, nemůžou se kombinovat např. rukavice z jednoho a maska z jiného obleku.
No a nakonec to je čas oblékání. Pokud si člověk obléká sám, trvá mu to 2 - 6 směn (podle jeho zkušenosti). Pokud mu někdo pomáhá, trvá to 1 – 4 směny.
Důležité je, že na obleku nesmí být brnění! V tom případě nemá žádný účinek.

Efekt, Cena :

Jak efekt, tak cena se velmi různí podle kvality zpracování, efekt navíc ještě podle údržby. Nejlepší obleky, šité na míru u pouštních národů a perfektně udržované, mají efektivitu až 97% zachycené vlhkosti (traduje se i o 100%, ale tento údaj nebyl potvrzen). Efektivita ovšem může u druhořadé, špatně udržované verze klesnou i na 0% (to je ovšem extrém, většinou klesne maximálně na 20%).
Cena nejlepších může sahat až do tisícovek zlatých, nejlevnější se dají koupit zhruba za 50 zl.
KZ tohoto obleku je díky savé vrstvě 2, za příplatek se dá ovšem ještě vyztužit a tím se zvýší na 3.

A jako bonus:

Ztráta tekutiny v litrech
Příznaky
0,5-1 nic nebo mírná žízeň
1-2 žízeň, suché sliznice (rty), snížená tvorba moči (koncentrovaná moč tmavé barvy)
2 až cca 4 viz výše, pokles tlaku při rychlém povstání - závrať, bolest hlavy, zrychlený puls
cca 4 až cca 10 viz výše, trvale zrychlený puls, nízké napětí kůže, minimální močení
nad 10 litrů viz výše, zástava močení, smrt
(Pro orientaci, lidské tělo se skládá z asi 70% z vody. Smrt dehydratací přichází po zhruba 7 dnech.)

Chov koní:

Toto je Berberská specialita. Chovají koně s letitou tradicí a postupným šlechtěním se jejich vzhled trochu změnil oproti klasickým druhům. Výška se zachovala, ale mají klabonosou hlavu (hlava, která je v celém profilu, tj. kosti nosní a čelní, vypuklá).

Mají sráznou záď, nízko sazený ocas a mají hustší řasy. Berberští koně jsou běžně k sehnání v pouštních městech a jsou žádaní, protože jsou spolehliví a odolní. Cena takového koně se pohybuje kolem 400-600 zlatých, podle kvality, obchodníka a hlavně místa, kde je kůň kupován. Pokud by byl kupován v oblasti, kde není poušť, tak by jeho cena vzrostla, protože jeho přirozeným místem k životu je právě poušť.

Vydřiduch: „Tenhle kůň? No to si snad ze mě děláš srandu! Co na něm sakra stojí šest stovek?! No ty jsi se snad zbláznil! Kdybych si vedle koupil velblouda, tak mě to vyjde levnějc a ještě si užiju támhle u tý červený lucerničky!“
Obchodník s koňmi: „Tak víte co, pane? Hodíme si mincí a když vyhraju já, tak si koupíte mého koně, ale za sedm set zlatých, ale když prohraju, tak Vám ho dám. Berete?“
Vydřiduch: „A hele, ty nebudeš zase tak blbej jak vypadáš. Beru to!“
Obchodník s koňmi: „Dobrá. Takže panna vyhrávám a orel prohráváte!“
Vydřiduch: „Jasně šašku, házej!“
Obchodník s koňmi:*cvrrrrnk* „A hele, orel. Zdá se, že jsem vyhrál, pane!“
Vydřiduch: „Sakra!“

Chování:

Berbeři téměř zavrhli ženy, protože jejich fyzická nebo naopak psychická stránka není tak vyspělá, jako u mužské části populace.
Vaření nebo jiné typicky ženské práce pro ně nebylo těžké zvládnout a ženy proto trpí jen pouze pro zachování rodu a když dostanou “chuť.“ Pokud se narodí berberské dítě a je to žena, tak je bez milosti okamžitě zabito.
Ušetřeno je pouze tehdy, je-li málo žen ve skupině. Na to jsou však kladeny přísné podmínky.
Dítě musí být naprosto zdravé a nesmí mít žádnou tělesnou vadu. Pokud novorozeně splní tyto podmínky a bude mít štěstí, nechá se přežít k pokračování rodu, avšak žena je nakonec stejně zabita poté, co nebude schopna rodit již další děti.
Najdou se tedy i berberští dobrodruzi, kteří disponují ženskou elegancí a krásou, avšak pravdou je, že těch moc nebývá a na dráhu dobrodruhů se vydávají zpravidla muži.

A sakra, zase ženská!

Základní pohyblivost - 11 Třída velikosti - B

Boj:

Jako rodovou zbraň používají Berbeři „Dvoubřité kopí“, což je těžká obouruční zbraň.
Jde o kovovou tyč, co má na každém konci jednu čepel, která na konci vytváří jemnou vlnovku a opět se narovnává do špičky. Čepel vychází přímo z kovové tyče. Na jedné straně je lehce vroubkovaná a na druhé straně řádně naostřená. Tyč je 150 coulů dlouhá a každá z čepelí má 25 coulů. Celkově má kopí 200 coulů a váží dobrých 90 mincí(4,5 kg).
Zvláštností této zbraně je to, že se dá uprostřed rozpojit a vytvořit tak dvě střední jednoruční zbraně, které se dají použít pro boj ve stísněných prostorech, kde by se jinak dvousáhová zbraň nedala použít.
Dá se samozřejmě bojovat i s jednou čepelí a používat při boji štít, což už není ovšem tak účinné a elegantní jako boj se dvěma. Spojka se nachází přesně uprostřed kopí a vyrábí se jako závit, který je na jedné z čepelí. Jednoduše se jedním otočením spojí nebo rozpojí.
Pro lepší držení zbraně a pro lepší vzhled je kovová tyč zastrčena do vydlabaného kusu dřeva, které se dá vyzdobit rozličnými rytinami zkušených mistrů řezbářů i obyčejnými zářezy na “pažbě“, co naznačují sílu majitele této zbraně.
Cena Dvoubřitého kopí je 63 zlatých, ale je téměř zbytečné udávat cenu, protože jej vyrábí jen berberští kováři a ti, co tuto zbraň mají se jí vzdají jedině za cenu vlastního života.

Rufur: „ Šéfe, jak na něj? Vždycky, když se k němu přiblížíme, tak s tím kopím začne točit kolem sebe, že by nás rozsekal dřív, než bysme se k němu dostali!“
Šéf: „Hmm, máte někdo nějakou střelnou zbraň?“
Rufur: „K čemu střelnou zbraň, šéfe? Vždyť máme meče.“
Šéf:„Ty idiote, kdyby tady někdo měl třeba luk, tak ho můžeme jednoduše zastřelit!“
Rufur:„No jo, Vy jste ale hlava, šéfe. To by mě nenapadlo!“
Šéf:„Uhni tupče, jdu na něj sám. ÁÁÁÁ. Jau, au, sakra, moje ruka, to bolí…“
Rufur:„Rychle pryč než nás sejme taky!“

Po pěti minutách běhu:
Maul: „Hele, Rufure, víš jak šéf říkal jestli někdo nemá nějakou střelnou zbraň? Myslíš, že tím myslel třeba i tenhle prak?“

Jak už rodová zbraň vypovídá, většina Berberů se vydává na dráhu válečníků a posléze zuřivých a hrůzostrašných bojovníků, co se později stávají zkušenými mistry svého oboru a libují si ve skutečném mistrovství v ovládání své smrtící zbraně, se kterou se mohou pyšnit pouze oni. S Dvoubřitým kopím…

Berbeři však nezanevřeli ani vůči magii, i když to není jejich nejsilnější stránka. Jejich schopnosti přežití ve volné přírodě jsou v symbióze s použitím léčivých hraničářských kouzel a pokud ke své fyzické síle připočtou i psychické schopnosti chodeckých kouzel, stávají se obávanými protivníky a často stávají po boku svého krále v jeho osobní ochrance, před důležitými boji, které rozhodují o osudu a životech tisíců lidí...

Kdo se nesetkal s Berberem, který disponuje magickými silami na poli kouzelnické magie neuvěří, že i takovýto soupeř může být nebezpečný. Magie je obor, ve kterém lze tvářet vše živé a manipulovat s myslí živoucích tvorů, což Berberům vyhovuje.
No řekněte, není lepší mít toho chlápka v rytířské zbroji a obouručním mečem, co stojí právě proti Vám ve svých řadách, než na „opačné straně lana“? A přitom stačí tak málo. Vědět, o čem je lidská mysl a později si přivlastnit vše, čeho si lidský mozek cení nejvíce. I Berberští mágové, leč na to opravdu nevypadají, jsou nepřátelé, se kterými se i zkušený šermíř bojí setkat na přímý rozhovor mezi “čtyřma očima“…

Probíhá krvavá řež, všude kolem spousta krve, je slyšet křik raněných, když v tom se po bojišti začne rozléhat děsivý smích. V tu chvíli se nepřátelští bojovníci začnou proměňovat v kámen, dusit se ve větrných vírech a je cítit pach spáleného masa, když z ohnivých ještěrek vycházejí proudy spalujícího ohně.
I tak se mohou do boje angažovat Berbeři z řad mystických a tajemných theurgů, kteří svými sférickými výtvory mohou výrazně pomoci své straně již v téměř prohrané bitvě. Proto jsou Berberští theurgové velice vítání v královských palácích, aby chránili svého pána před útoky z řad tajemných nepřátel z jiného světa, času a prostoru…

Pach města, temné uličky a nic netušící obyvatelé, kteří si myslí, že právě jejich město je klidné a tak nádherné. Avšak v noci se vše mění. Vraždy, podvody, únosy a krádeže. To je denní chléb Berberů, co zcela změnili svůj postoj a stali se obávanými šedými eminencemi městského nočního života a králi stínů temných uliček.
Pamatujte, síla není jen v tom, jestli jste nebo nejste nadaní od přírody schopnostmi, které se na tajuplného sicca hodí, ale v tom, jestli jste připraveni využít všech schopností k tomu, aby se Vás báli i ti nejpodlejší vůdci městských cechů…

Poděkování:

Velké díky patří celému klubu dílničky za doplnění chybějícího. Hlavně Harwenovi za otagování a doplnění díla o Pouštní oblek. Další dík patří Ferreně Olgarah za gramatickou korekturu. Pokud jsem na někoho zapomněl, tak zde je mé díky.