Kentaur

Původ

-Věrimír I. – Staré časy

Vzhled

Již v bájích řeckých se objevily zmínky o podivných stvořeních, jež napůl člověkem byli a zpola koně připomínali. Kentauři, tak je lidé tehdy nazvali…

Hlava a paže lidské, stejně tak celý vzpřímený trup, jenž v místě pasu přechází ve čtyřnohé tělo koňské. Část připomínající člověka bývá oproti němu silnější a na pohled jistě i svalnatější. Existuje mnoho druhů (podras) kentaurů. Ty se mezi sebou liší robustností, velikostí a v neposlední řadě i rychlostí. Zbarvení kůže a srsti, vlasů a žíní je podle druhů také velmi různorodé. Bílá, černá, ale i hnědá, šedivá a béžová patří mezi nejběžnější zbarvení srsti kentaurů. Samozřejmě lze najít třeba grošování nebo jiné jinobarevné skvrny (třeba i zebří pruhy:-)).
Vlasy kentaurů jsou oproti lidským poměrně tvrdé a některým dokonce rostou směrem k nebi. Ovšem jen do jisté délky, potom se vlastní vahou ohnou zpět dolů. (Tato část vzhledu má pravděpodobně kořeny mezi oslí a zebří populací). Oči jsou vesměs černé či tmavě hnědé.
Výškové rozdíly mezi jednotlivými druhy kentaurů jsou dosti znatelné. Nejmenší kentauři dorůstají maximálně 170 cm, ale naopak jiná velká plemena až 230 cm (vel C). Jak je vidět rozdíl šedesáti cm je značný. Na velikosti závisí také váha. Jsou ale též malé druhy, které jsou dosti mohutné, aby se vyrovnali váhou některým druhům větším. Váha se tedy pohybuje od 450 kg až do necelé jedné tuny.
Délka života je stejně jako ostatní charakteristiky různá u různých plemen. Maximální dosažitelný věk je tedy 50-80 let.
Kentauři jsou sami osobě dosti silní a rychlí. Jejich ženy (klisny a kobyly:-)) stejně tak, bývají však menší.
Jak je příroda stvořila, běhají po pláních. Nesvazují se žádným oblečením, které by jim bránilo ve volném pohybu. Přibližují se ale také trochu lidem. Proto ti, kteří se rozšířili i do poměrně nehostinných mrazivých oblastí, využívají dek, plášťů a kožešin. To vše však jen kvůli přežití a udržení zdraví. Kentauři co žijí ve městech (a moc jich není) se občas oblečou do nějaké lehké vesty, nenosí však mnoho oblečení na koňské části těla.
Kentauři se někdy nechávají tetovat a u některých národů využívají i cejchování. To je sice přejato od lidí, proto jej většina odsuzuje, ale jinak je docela, hlavně u mladých, oblíbené. Jiné ozdoby, jako zlato a šperky moc neužívají, avšak myšlení a způsoby jsou různé.
Nemnoho kentaurů nosí podkovy. Na travnatých pláních je zbytečně tíží a na měkkém drnu se jim lépe jezdí bez nich. Avšak ti, co často cestují po cestách tvrdých půdách a kamenných prostranstvích, si nechávají podkovy udělat, aby si zbytečně nedřeli kopyta.

Způsob života

Život kentaurů se odvíjí od místa jejich obydlí a vůbec prostředí jejich života. Mají sice rádi dlouhé ploché travnaté pláně, jež dopřávají jim mnoho blahodárného, radostného pohybu. Avšak někteří se z nutnosti přemístili na okraje lidských měst, do statků a farem, kde si vydělávají na živobytí. Mnozí prohnanci vlastní širé lány polí a žijí z nich bez práce. Takovíto zbohatlíci si sice dobře hoví doma a ládují se nejlepšími dobrotami, ale již nikdy neokusí krásu volnosti, přírody a širého světa.
Sami si mimo civilizaci zakládají vlastní rodové kmeny a žijí v malých vesnicích. Nestavějí honosné domy, bohatě jim postačí proutěný či dřevěný přístřešek.
Každé ráno za rozbřesku vyráží tradičně muži na lov, aby ženy a hříbata měly co jíst. Jejich jídelníček tvoří vše, čím by nepohrdl člověk-maso i rybí, ovoce, zelenina, luštěniny, obilí. Některé kmeny proto obdělávají pole a třeba i chovají dobytek.
Na rodinný život kentauři moc nedbají. Preferují mnohoženství, jak jim instinkt káže. Nezaobírají se „zbytečnostmi“, jako svatební obřad apod. Podle toho pak vypadá jejich kmen. O děti se starají jejich matky a muži se o ně mnoho nezajímají. Samozřejmě by se našly i výjimky, někteří příliš „polidštění“ kentauři uzavírají manželství a starají se o rodinu.

Chování

Když ti řeknu: „urči obecné chování člověka.“ Těžko dostanu uspokojivou odpověď. Stejně tak je to u kentaurů. Jsou kentauři hodní a moudří, ale také hloupí a neschopní i zlí a škodolibí. Jeden by pro svého bratra položil život, druhý mu sám vrazí dýku do boku. Chování kentaurů je opravdu všelijaké.
O čem by ale byl tento odstavec, kdyby se alespoň v něčem neodlišovali. Vezmu-li „průměrného kentaura“, bude asi hodně sebejistý, nepříliš chytrý, ale dokáže rychle a účelně jednat, což může vést i k nepřiměřené zbrklosti. Jeho výbušná povaha mu bude často přítěží, ale jeho plytké svědomí mu dopřeje jen krátké chvíle lítosti. I častá zábava, popíjení, chvástání a silácké řeči budou na denním pořádku.
Sám vidíš, že mnohé vlastnosti, ne-li všechny jsou typicky lidské. No, nejsi daleko od pravdy.

Možná by bylo zajímavé popsat kentauří vztah ke zvířeti, jež je mu tolik podobné; ke koni. Kentauři nikdy nepotřebovali zapřahat koně do pluhu, měli dosti vlastní síly a když už, využívali skotu, jenž se dal využít i jiným způsobem. Ani na nich nejezdili, tak si k nim nevypracovali vztah, jaký ke koním chová člověk.
Kentauři berou koně jako součást přírody, jako zvířata. Necítí k nim žádnou zášť, ani přátelství. Povahy kentaurů jsou však tolik odlišné, že jsou i tací, co koně chovají, druzí je loví a třetí naopak v nenávisti vraždí. Vztahy jsou opravdu různorodé.

Jazyk a řeč

- Kentaur Rychloběh – ke svému spolubojovníkovi

Kentauři, kteří již normálně žijí v okolí lidských měst a na území států, se naučili mluvit obecnou řečí známou po celých krajích. Jistě ale žije několik zastrčených kmenů někde daleko od lidí a všeho nového. Zdejší kentauři užívají svého jazyka, jež se moc neliší od užívaných řečí ve světě.
Jazyk sám bývá poměrně mladý, protože kentauři si libují v pozměňování starých zašlých výrazů. A tak se za dlouhá staletí jednotlivé jazyky velmi změní.

Vlastnosti

Kvůli široké druhové rozmanitosti jsou i jednotlivé rozsahy vlastností dosti velké. Síla a odolnost jsou celkem jasné, kentaur má velkou váhu a díky tomu má pádnější útok, je objemnější a více vydrží. To vyznačuje jeho odolnost.
Je těžké počítat s kentaurem, jako s humanoidní rasou, pro než byla napsána pravidla DrD. Proto jsem nucen některá z nich trochu upravit a jiná přidat, aby se za kentaura dalo normálně hrát.
Na prvním místě je obratnost. Kentaur jako celek asi těžko uhne rychle letící šipce z pasti, nebo ze soupeřovy kuše. Stejně tak nebude dobře manévrovat v boji. Ano kentaur je rychlý, ale dost neohrabaný, aby se rychle otočil na místě a ještě uskakoval před cizí zbraní. Tohle vše vyznačuje oproti humanoidům velmi nízká obratnost. Je též známo, že kentauři jsou celkem schopnými střelci. Navíc by velmi nízká obratnost velmi snižovala alchymistické schopnosti, které zase tolik na fyzické obratnosti nezáleží. Zvolil jsem tedy další veličinu, která má za úkol vyznačovat, jak je kentaur schopen zručně manipulovat s věcmi. Jak již vidno nazval jsem ji „zručnost“.
Inteligence má velký rozsah. To proto, že různá plemena jsou jinak psychicky vyspělá. Někteří žijí jako kočovní pastevci a jiní třeba zase zkoumají přírodu, její zákonitosti a zvláštnosti. V inteligenci se tohle dosti různí.
Charisma je taktéž velkého rozsahu. Kentauři mohou vypadat různě. Někteří pěkně k světu, mnohé by si nikdo ani do vozu nezapřáhl.

Obratnost: Obratnost je tedy rychlost a ladnost pohybu těla kentaura jako celku.
Zručnost: Má stejné rozsahy jako jiné vlastnosti a v určitých situacích se používá místo obratnosti. Aby bylo vše jasné, je zde tabulka, která obsahuje nejdůležitější hody a jejich zařazení pod jednotlivé vlastnosti.

Nosnost

Nějaké další fyzické bonusy

Další věcí je jeho nezanedbatelná síla při tahu, tlačení a podobných činnostech, kde se dá využít stavby těla a „koňské síly“. Můžeme říci, že při hodech má oproti jiným rasám bonus +1 až +2. Jaké to jsou situace a jaký bonus, rozhodne PJ.
Uvedu jen malý příklad:

Kočár s paní kněžnou zapadl do smradlavého bahna. Náhodou jde kolem kentauří synek Řehtal Kopejtko (síla 15+2). A už z dálky uslyší hlasité lamentování a nadávky zbohatlé ženy. Přijde trochu blíže a už mu je jasné co se děje. Kněžna stojí na vysokém plochém kameni, aby si neumazala střevíčky a pořvává na z posledních sil supícího kočího Janka Votrhálka (síla 7/-2).
Jakmile jej kněžna uvidí, vzkřikne: „Hej ty, pojď pomoct!“ Řehtal se na ni nevěřícně podívá. Pak si ale vzpomene, jak mu táta kladl na srdce, že má být všem nápomocen. Přišel tedy k vozu a pořádně se opřel.
PJ si řekne: „Hmmm, bahno je hluboké a kočár díky zdobení taky pěkně těžký. Past na jeho vytažení je tak sil-6- nic/vytáhnou. Tohle je situace, kde může kentaur plně využít své koňské síly, takže ještě +2.
Mladej Kopejtko kývne na vozku a spolu zatlačí. Vozka hodí tři(taky už se snaží pěknou dobu a je unavený). Řehtalovi podjedou kopyta (hodil jedna) a padne na zem do bláta. Knížecí vůz však jen tak tak vyklouzne z bahna na pevnou silnici(3-2+2+2+1). Kněžna radostí zaplesá, poskočí, zabalancuje a…

Stejně tak by měl Řehtal z příkladu bonus pravděpodobně +1, kdyby se přetahoval s přítelem krollem. Jedna proto, že musí couvat a to není tolik výhodné. Kdyby se ale otočil po směru tahání, mohl by asi využít celé své síly; bonus by byl tedy +2.

Postřeh

Podle mě kentaur patří, co se týče postřehu, do stejné skupiny jako barbar. Způsobem myšlené jsou si tak trochu podobní. Na postřeh má tedy kentaur stejně jako barbar, kroll a trpaslík bonus +5% na hledání objektů.

Neohrabanost

V mnoha případech může být koňské tělo velkou překážkou. Například pohyb v úzkých chodbách nebo uličkách je velmi omezený. Nejen úzké prostory, ale též schody, příkré svahy a tenké lávky, jsou pro kentaury nepříjemné. Některé dokonce nebezpečné.

Kentaur nedokáže chodit po lávce užší jak šířka jeho postoje (odhadem kolem 60,70cm).
Chůze do schodů je také značně nebezpečná. Pomalým rozvážným krokem je sice schopen projít nepříliš prudké schodiště. Je-li však nucen běžet, je velká pravděpodobnost, že zakopne a ublíží si. Základní past je obr – 5 – pád/nic. Past se samozřejmě musí upravit podle strmosti schodiště.
Dokážeš si jistě představit, jak padá kůň ze schodů. Tak obrovská váha pravděpodobně doláme jeho nohy a zranění je též nemalé. Proto se při pádu ze schodů počítá zranění stejně jako u běžného pravidlového pádu z výšky.
Dalším nebezpečím je volný pád z výšky. Kentauří tělo není stavěné tak, jako humanoidní s pružnou páteří a ohebnými klouby. Navíc celková tělesná hmota je objemnější. Při dopadu velká váha také udělá své. Proto je zranění při pádu !dvojnásobné!.

Klap, klap, klap…

Irwin – sluha Iha Drdomila, kentauřího zloděje

Zbroj

Kovář Šimit – Po šestiměsíční dřině

Ukovat zbroj pro kentaura je dosti náročné a výsledná práce také nepatří k nejlevnějším.
Běžné bývají kentauří zbroje jen na lidskou a pření část těla. Taková zbroj by se dala cenou i vahou přirovnat ke zbroji humanoidních postav. Tato zbroj však zakrývá jen kousek z celého těla. Toho můžou využít obratní šermíři i zloději.
Místo abych pro tohle dělal nějaký složitý a ve výsledku stejně nereálný systém, zvolil jsem jen úpravu čísel.

Zbraně

-Poslední slova Rychloběhova při drobné potyčce na kentauří slavnosti Hříbátek

Zbraň rodová

Boj

Normální boj popsaný v pravidlech je pro kentaury stejný a jeho pravidla se musejí dodržovat. Ovšem není tomu tak u zápasu a rvačky. Zatímco kentaur nemůže !!!podle pravidel!!!zápasit (stejně tak nemůže nikdo zápasit s ním), má velkou výhodu při rvačce. Jeho kopyta jsou silnou a nebezpečnou zbraní, proto se občas lidé bojí i kentaurů neozbrojených. Síla kopnutí je jen 2/+5 (mě se stejně zdají čísla v pravidlech moc veliká). Pokud se ale některý soupeř připlete kentaurovi do zad, může kopnout oběma zadníma nohama a to je pak 1/+15.

Pozn.: Pravidla uvádějí pro rvačku na mne až moc vysoká čísla. Proto se nedivte, že síly kopu jsou oproti pravidlům značně pozměněny.

Při boji se zbraní nablízko se kentauři snaží co nejvíce využívat své váhy. Vzpínají se na zadních, aby mohli potom pádně zarazit soupeřovi smrtící ránu do těla. Často kopou předníma nohama, aby odradili některé útočníky (když to vezmeme pravidlově, tak by to mohlo vyvažovat případné postihy za neobratný útok).

Odolnost na jedy, aneb ne nadarmo se říká koňská dávka

-Tonda Hucul z Travné – Neoficiální soutěž v pití Nižebrodského piva; 22. korbel

Dobrodruhové

A čím se kentauři vlastně stávají? Prakticky čímkoli. Udatnými válečníky i milovníky přírody, lovci i šamany, ti moudřejší pak snad i čaroději, zručnější alchymisty a mnozí, jako třeba Ih Drdomil, i trochu těžkopádnými zloději.
Jak vidno, kentauři jsou velmi všestranná rasa, stejně jako lidé. Nemají žádnou kouzelnou schopnost a tedy i jednotlivá povolání nemají mnoho odlišností od pravidel. Snad jen rozdíly ve zručnosti a obratnosti, ale to již bylo vysvětleno výše.
Avšak ještě jedna věc, na kterou by jistě každý přišel, ale pro úplnost ji tady uvedu. U zlodějských schopností jsou jisté výjimky. Šplhání po zdech je vyloučeno z důvodu kentauří nehumanoidity. Pak jsou ještě další dvě - Převleky a Nenápadnost.
Převléká-li se kentaur za jiného kentaura, je pravděpodobnost normální, avšak mění-li podobu na nějakého humanoida, má postih –90%. Je to hodně, ale ten koňský zadek se jen tak neschová.
S nenápadností je to podobné, objeví-li se kentaur uprostřed lidského města, asi s davem moc nesplyne, postih –50%. Je-li ale kentaur v okolí běžný, nemá ani kentauří zloděj logicky žádný postih.

Něco závěrem

Pokusil jsem se napsat další rasu poněkud jednodušeji, aby nebyla dlouhá a mohl si ji přečíst během chvíle každý. Myslím, že kentaur je dosti známá rasa a určitě tady na webu chyběl. Myslím a doufám, že se najdou i tací, co za něj budou hrát. Nechť si jej tedy užijí.
Pravidla by měla vyhovovat DrD 1.6 a změny, které jsem musel provést jsem postavil tak, aby nebyly složité a početné. Samozřejmě bude-li se ti zdát, že něco nesedí, zvláště u kentauří obratnosti, zručnosti a podobně, máš volné ruce a vytvoř si svá pravidla, jež ti budou lépe vyhovovat. Já jsem zvolil tuto cestu, ale narazil jsem na mnoho jiných. Jestli ti ta má nepřipadá nejschůdnější prosím, ale jistě patří mezi ty nejjednodušší.
Možností přidávání pravidel je spousta, ale kvantita někdy neznamená kvalitu. Čím více různých pravidel vytvoříš, tím víc času ti zabere jejich dodržování.

-Erric