Kterak se neprotahovati

1.

"Psst! Tiše!" sykl Algor a zcela nehlučně vytáhl z pochvy svůj meč. Mimoděk jsem se opět přistihl, že tu zbraň obdivuji, ačkoliv jsem ji viděl již po tolikáté. Algor meč pevně uchopil oběma rukama a natočil se zády ke zdi chodby. Pak začal velmi opatrně postupovat ke křižovatce před námi. Co nejtišeji jsem jej následoval...

Algora jsem poznal zrovna ve chvíli, kdy mě štval celý svět. Být třetí syn bezvýznamného hejtmánka je hodně zlý úděl - starší bratři vám totiž soustavně berou slávu, úspěch u žen i peníze. Po kdoví kolikátém výbuchu hněvu mě tehdy otec poslal na letní chatu, abych vychladl - a já po cestě narazil na Algora. Dali jsme se do řeči, a když jsem si mu postěžoval, jak mě štve, že jsem nedostal příležitost se čímkoliv proslavit, nabídl mi obchod. A já přijal...

2.

Stáli jsme těsně u křižovatky temných chodeb, v ideálním stínu, zatímco ti, které jsme sem přišli společně zabít, přicházeli osvětlenou chodbou, takže si nás neměli jak všimnout.

"Tak, to bychom měli. Prohledej je, jestli u sebe nemají něco důležitýho, třeba klíč od cely nebo plánek tohodle všivýho labyrintu, a jdeme dál," řekl tiše Algor, načež vykročil do chodby, z níž ti bastardi přišli.

"Proslavím tě. Zařídím, že tě budou považovat za stvůrobijce, zařídím, že po tobě budou tajně toužit všechny panny v okolí sta mil. Dosvědčím, že jsi zabil zrůdy, jejichž hlavy přineseš knížeti, a budu tě popisovat jako udatného neohroženého hrdinu. Mám ale určité podmínky - jsou velmi snadné a velmi levné...

3.

Hlava posledního hlídače se odkutálela po dalším Algorově mistrovském švihu. Stáli jsme ve vchodu do improvizovaného vězení, které zde zřídili ti šmejdi. Algor se ke mně obrátil a tiše řekl: "Dobrá. Jdi se proslavit, hrdino. Vytáhni ten svůj meč, namoč ho v krvi té mrtvoly, a pak jdi zachránit vězně. Vyveď je ven tím východem, co jsme našli, důkladně se jim představ a vysvětli jim, že musíš ještě dokončit svou práci. Pak se sem vrať, sejdeme se tu a ještě to tu trochu prohledáme."

4.

Opět jsem vstoupil do improvizovaného vězení. Pět zachráněných vězňů už bylo na cestě do vesnice, za pár hodin budou v pořádku doma a budou vykládat, jaký jsem hrdina. Až se tam zítra objevím, užiju-

"Tak jdeme. Našel jsem dvě zamaskované chodby, třeba si trochu nahrabeme," přerušil moje myšlenky Algor a vyrazil pryč z té místnosti. Zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil; ta jeho panovačnost mě vážně dožírala. Naposledy jsem pohlédl na mrtvého hlídače - a všiml jsem si, že má nepřirozeně vydutou vestu na pravé straně břicha. Rychle jsem zkontroloval, kde je Algor, ale už na mrtvolu nemohl vidět. Dodal jsem si odvahu a zalovil rukou ve vestě mrtvého. Nahmátl jsem kovový řetízek se složitým ornamentem - zřejmě náhrdelník. Rychle jsem jej vytáhl ven. Zlatý! blesklo mi hlavou, zatímco jsem jej strkal do vlastní kapsy. Pak jsem se rozběhl za Algorem.

Druhé pravidlo: Dostaneš ode mě kouzelnou perlu. Kdyby se náhodou něco zvrtlo, já třeba zemřel nebo tak něco, tak ji rozbiješ o zem - a ona tě přenese do bezpečí. Je to magický předmět, tak ji někde neztrať!

5.

První z tajných chodeb vedla do provizorní zbrojnice. Byla tam jedna kroužková košile, dvě přilbice, nějaké meče a sekery. Algor je zběžně prohlédl a prohlásil: "Hm, nic zajímavého. Jestli o něco z toho stojíš, vem si to. Zkusíme tu druhou."

Třetí pravidlo: Já riskuju - já beru. Když najdeme nějaké cennosti, jsou moje. Teprve když řeknu, že o něco nestojím, smíš si to vzít.

6.

Asi třicet kroků po vejití do druhé tajné chodby jsme dorazili ke spuštěné mříži. Tři lokty před ní byla na zdi páka, a když jsme za páku vší silou zabrali, mříž se s rachotem zvedla do stropu. Bál jsem se, že nás někdo uslyší, ale Algor vypadal klidně, takže jsem raději nic neříkal, abych nevypadal jako zbabělec. Prošli jsme pod mříží a šli dál.

Jakmile jsme ji spatřili, Algor prudce vytasil meč a mávnutím ruky mi naznačil, ať se přitisknu ke zdi. Přitom sykl: "Tohle je divné... Počkej tady, podívám se, jestli tam někdo není."

Pak se velmi opatrně vydal vpřed. Prošel pod zvednutou mříží a opatrně našlapoval. Napětím jsem zapomínal dýchat...

Pak ale Algor udělal něco strašně zvláštního - ze svého přikrčeného postoje se narovnal, spustil meč dolů a otočil se ke mně.

"Algore? Co se děje? Je to bezpečné?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.

"Ne. Není to bezpečné," odpověděl mi Algor. A pak, jedním plynulým pohybem, nahmátl páku na zdi a škubl za ni. Mříž přede mnou se s děsivým rachotem spustila dolů... a za okamžik ke mně dorazil tentýž rachot ještě jednou, ovšem ztlumený vzdáleností zhruba sta kroků...

"Co... proč jsi to udělal!? Pusť mě!" vykřikl jsem zděšeně.

"Porušil jsi pravidlo, podrazáckej hajzle. Ten náhrdelník jsi mi měl ukázat a zeptat se, jestli ho nechci. Věděl jsi to, znal jsi pravidla, ale nedodržel jsi je. Asi už nepotřebuješ, abych tě protahoval ke slávě, co? Tak se odsud dostaň, hrdino!" Rozkřičel se na mě Algor.

A pak, bez jediného dalšího slova, zasunul meč zpět do pochvy, uchopil prsty pravé ruky prsten, navlečený na levé rukavici, a otočil jím. Zůstal jsem tam sám, zavřený mezi dvěma neuzvednutelnými mřížemi.

7.

Prohledal jsem zdi v prostoru mezi oběma mřížemi místo vedle místa, ale nikde ani jediný náznak čehokoliv tajného. Pochodeň pomalu dohořívala a další jsem neměl.

Zmocňovala se mě panika, dýchal jsem přerušovaně a po tvářích mi tekly slzy zoufalství.

Posadil jsem se na chladnou zem, pořádně se napil vody z měchu a snažil se vymyslet, co mám dělat.

Pochodeň zhasla.

8.

9.

10.

Co... co to je...? To jsou... střepy? Ne, to nejsou střepy... To jsou... to jsou úlomky! Úlomky... z perly?

"Merandile?" - "Ano, Sabiene?" - "Příště sníme tady toho novýho, vypadá stejně mladě jako Dervil. Nelíbí se mi, že je tak drzej. A navíc mě poškrábal ruku." - "Dobře, Sabiene."

"Algore! Ty hnusnej bastarde!"

KONEC.

Poznámka k názvu:

Ve hrách více hráčů, ve kterých se hráčské postavy průběžně zlepšují, se vyskytuje jistá technika, zvaná "protahování". Spočívá v tom, že hrdina na vysoké úrovni za sebou táhne hrdinu velmi slabého. Sám zabíjí všechny nepřátele a řeší veškeré problémy, ale slabší hrdina stejně získává určitý díl zkušenosti/slávy, ačkoliv si ji nezaslouží. Tento herní styl, který mi připadá opovrženíhodný, mě inspiroval k této povídce. A protože jsem před časem na internetu nalezl "pravidla protahování", sepsaná jedním takovým protahovačem, v nichž figurovalo právě i "My kills - my loot,", použil jsem tuto myšlenku pro vypointování mého příběhu.