Kterak se neprotahovati
Autor: | Alcator |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 25 |
Kterak se neprotahovati
1.
"Psst! Tiše!" sykl Algor a zcela nehlučně vytáhl z pochvy svůj meč. Mimoděk jsem se opět přistihl, že tu zbraň obdivuji, ačkoliv jsem ji viděl již po tolikáté. Algor meč pevně uchopil oběma rukama a natočil se zády ke zdi chodby. Pak začal velmi opatrně postupovat ke křižovatce před námi. Co nejtišeji jsem jej následoval...
Algora jsem poznal zrovna ve chvíli, kdy mě štval celý svět. Být třetí syn bezvýznamného hejtmánka je hodně zlý úděl - starší bratři vám totiž soustavně berou slávu, úspěch u žen i peníze. Po kdoví kolikátém výbuchu hněvu mě tehdy otec poslal na letní chatu, abych vychladl - a já po cestě narazil na Algora. Dali jsme se do řeči, a když jsem si mu postěžoval, jak mě štve, že jsem nedostal příležitost se čímkoliv proslavit, nabídl mi obchod. A já přijal...
2.
Stáli jsme těsně u křižovatky temných chodeb, v ideálním stínu, zatímco ti, které jsme sem přišli společně zabít, přicházeli osvětlenou chodbou, takže si nás neměli jak všimnout.
Ani jsem se nestihl nadechnout a bylo po boji. Jeden z nich přišel o hlavu, druhého Algor rozpáral od slabin až po hrdlo."Tak, to bychom měli. Prohledej je, jestli u sebe nemají něco důležitýho, třeba klíč od cely nebo plánek tohodle všivýho labyrintu, a jdeme dál," řekl tiše Algor, načež vykročil do chodby, z níž ti bastardi přišli.
"Proslavím tě. Zařídím, že tě budou považovat za stvůrobijce, zařídím, že po tobě budou tajně toužit všechny panny v okolí sta mil. Dosvědčím, že jsi zabil zrůdy, jejichž hlavy přineseš knížeti, a budu tě popisovat jako udatného neohroženého hrdinu. Mám ale určité podmínky - jsou velmi snadné a velmi levné...
3.
Hlava posledního hlídače se odkutálela po dalším Algorově mistrovském švihu. Stáli jsme ve vchodu do improvizovaného vězení, které zde zřídili ti šmejdi. Algor se ke mně obrátil a tiše řekl: "Dobrá. Jdi se proslavit, hrdino. Vytáhni ten svůj meč, namoč ho v krvi té mrtvoly, a pak jdi zachránit vězně. Vyveď je ven tím východem, co jsme našli, důkladně se jim představ a vysvětli jim, že musíš ještě dokončit svou práci. Pak se sem vrať, sejdeme se tu a ještě to tu trochu prohledáme."
První pravidlo: Když nebudeme spolu, budeš mě označovat za největšího žijícího hrdinu. Když se tě tvůj syn jednou zeptá, kdo je největší hrdina, budu to já. Ne ty, ne král Aldeban III., ale já.4.
Opět jsem vstoupil do improvizovaného vězení. Pět zachráněných vězňů už bylo na cestě do vesnice, za pár hodin budou v pořádku doma a budou vykládat, jaký jsem hrdina. Až se tam zítra objevím, užiju-
"Tak jdeme. Našel jsem dvě zamaskované chodby, třeba si trochu nahrabeme," přerušil moje myšlenky Algor a vyrazil pryč z té místnosti. Zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil; ta jeho panovačnost mě vážně dožírala. Naposledy jsem pohlédl na mrtvého hlídače - a všiml jsem si, že má nepřirozeně vydutou vestu na pravé straně břicha. Rychle jsem zkontroloval, kde je Algor, ale už na mrtvolu nemohl vidět. Dodal jsem si odvahu a zalovil rukou ve vestě mrtvého. Nahmátl jsem kovový řetízek se složitým ornamentem - zřejmě náhrdelník. Rychle jsem jej vytáhl ven. Zlatý! blesklo mi hlavou, zatímco jsem jej strkal do vlastní kapsy. Pak jsem se rozběhl za Algorem.
Druhé pravidlo: Dostaneš ode mě kouzelnou perlu. Kdyby se náhodou něco zvrtlo, já třeba zemřel nebo tak něco, tak ji rozbiješ o zem - a ona tě přenese do bezpečí. Je to magický předmět, tak ji někde neztrať!
5.
První z tajných chodeb vedla do provizorní zbrojnice. Byla tam jedna kroužková košile, dvě přilbice, nějaké meče a sekery. Algor je zběžně prohlédl a prohlásil: "Hm, nic zajímavého. Jestli o něco z toho stojíš, vem si to. Zkusíme tu druhou."
Třetí pravidlo: Já riskuju - já beru. Když najdeme nějaké cennosti, jsou moje. Teprve když řeknu, že o něco nestojím, smíš si to vzít.
6.
Asi třicet kroků po vejití do druhé tajné chodby jsme dorazili ke spuštěné mříži. Tři lokty před ní byla na zdi páka, a když jsme za páku vší silou zabrali, mříž se s rachotem zvedla do stropu. Bál jsem se, že nás někdo uslyší, ale Algor vypadal klidně, takže jsem raději nic neříkal, abych nevypadal jako zbabělec. Prošli jsme pod mříží a šli dál.
Chodba se několikrát lomila, střídavě doleva a doprava. Po dalších sto krocích jsme dorazili k druhé mříži. Tato mříž byla kupodivu zvednutá...Jakmile jsme ji spatřili, Algor prudce vytasil meč a mávnutím ruky mi naznačil, ať se přitisknu ke zdi. Přitom sykl: "Tohle je divné... Počkej tady, podívám se, jestli tam někdo není."
Pak se velmi opatrně vydal vpřed. Prošel pod zvednutou mříží a opatrně našlapoval. Napětím jsem zapomínal dýchat...
Pak ale Algor udělal něco strašně zvláštního - ze svého přikrčeného postoje se narovnal, spustil meč dolů a otočil se ke mně.
"Algore? Co se děje? Je to bezpečné?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.
"Ne. Není to bezpečné," odpověděl mi Algor. A pak, jedním plynulým pohybem, nahmátl páku na zdi a škubl za ni. Mříž přede mnou se s děsivým rachotem spustila dolů... a za okamžik ke mně dorazil tentýž rachot ještě jednou, ovšem ztlumený vzdáleností zhruba sta kroků...
"Co... proč jsi to udělal!? Pusť mě!" vykřikl jsem zděšeně.
"Porušil jsi pravidlo, podrazáckej hajzle. Ten náhrdelník jsi mi měl ukázat a zeptat se, jestli ho nechci. Věděl jsi to, znal jsi pravidla, ale nedodržel jsi je. Asi už nepotřebuješ, abych tě protahoval ke slávě, co? Tak se odsud dostaň, hrdino!" Rozkřičel se na mě Algor.
A pak, bez jediného dalšího slova, zasunul meč zpět do pochvy, uchopil prsty pravé ruky prsten, navlečený na levé rukavici, a otočil jím. Zůstal jsem tam sám, zavřený mezi dvěma neuzvednutelnými mřížemi.
7.
Prohledal jsem zdi v prostoru mezi oběma mřížemi místo vedle místa, ale nikde ani jediný náznak čehokoliv tajného. Pochodeň pomalu dohořívala a další jsem neměl.
Zmocňovala se mě panika, dýchal jsem přerušovaně a po tvářích mi tekly slzy zoufalství.
Posadil jsem se na chladnou zem, pořádně se napil vody z měchu a snažil se vymyslet, co mám dělat.
Pochodeň zhasla.
8.
Perla! Jak jsem mohl zapomenout!? No jasně! Ten Algor je ale pitomec! Chtěl mě tu uvěznit a nechat mě shnít, ale zapomněl mi sebrat tu perlu! Chachá! Algore, hlupáku, namachrovanej bastarde! Dostanu se odsud, vrátím se s velkou slávou domů, seženu si armádu, najdu tě a zabiju!
Tak, perlo, perličko milovaná, dostaň mě odsud...
Sakra, nerozbila se. Znova.
Dostaň mě odsud!
Musím s ní mrsknout víc!
Dostaň mě odsud!!
...
Do pekla! Dostaň mě, sakra, odsud!!!
Křach!
9.
Jsem v tunelu? Je tu tma, ale támhle, snad dvě stě kroků přede mnou, vidím matnou rudou záři. Záře je čím dál jasnější, jak se k tomu místu blížím...
Konečně jsem na konci tunelu a vstupuji do obrovského jeskynního dómu... Nevidím zdroj světla, ale celý prostor je docela dobře osvětlen... Nevidím žádné jiné chodby, ale třeba se jen špatně dívám, je tu přece jen pár stinných zákoutí...
Uprostřed vidím složitou stavbu z kamene. Půjdu ji prozkoumat...
Je to kamenná ohrada, jako malý vesnický domek, nebo spíše jeho základy - je vysoká jen jako stojící člověk. A! Tady je ve zdi díra a dá se tudy vejít dovnitř.
Áááá! To jsem se lekl! Kdo jste? Proč tu tak sedíte kolem toho stolu? Vidím, že jste právě jedli - můžu si dát také? Koukám, máte pečínku... Proč nic neříkáte? Proč tu tak sedíte? Prof fe tak třefete? (Hm, mof dobré mafo... Libovoufké, fťavnaťoufké...) Jak se jmenujete? Haló! Chlape, hej! Mluvím s tebou!
Hm, ty jseš ale mrzout protivnej... A co ty? Sedíš tady na té lavici, třeseš se a držíš něco v sevřené dlani... Co to tam máš?
No tak, povol ty prsty, sakra, chci to vidět!
10.
Co... co to je...? To jsou... střepy? Ne, to nejsou střepy... To jsou... to jsou úlomky! Úlomky... z perly?
"Merandile?" - "Ano, Sabiene?" - "Příště sníme tady toho novýho, vypadá stejně mladě jako Dervil. Nelíbí se mi, že je tak drzej. A navíc mě poškrábal ruku." - "Dobře, Sabiene."
"Algore! Ty hnusnej bastarde!"
KONEC.
Poznámka k názvu:
Ve hrách více hráčů, ve kterých se hráčské postavy průběžně zlepšují, se vyskytuje jistá technika, zvaná "protahování". Spočívá v tom, že hrdina na vysoké úrovni za sebou táhne hrdinu velmi slabého. Sám zabíjí všechny nepřátele a řeší veškeré problémy, ale slabší hrdina stejně získává určitý díl zkušenosti/slávy, ačkoliv si ji nezaslouží. Tento herní styl, který mi připadá opovrženíhodný, mě inspiroval k této povídce. A protože jsem před časem na internetu nalezl "pravidla protahování", sepsaná jedním takovým protahovačem, v nichž figurovalo právě i "My kills - my loot,", použil jsem tuto myšlenku pro vypointování mého příběhu.
Diskuze
irook: debata tady probíhá v zásadě právě proto, že každý má jiný názor. A jsem ráda, že jsi vyjádřil jiný postoj. Celkem se lišíme pokud se nepletu ve dvou bodech, ovšem i tak si za svým názorem stojím. Není potřeba psát sáhodlouhé rozplizlé ne moc vypointované příběhy, ovšem tady mi to přijde přeci jen až příliš zestručnělé - vzhledem k předchozí části.
Alcator: udělala jsem chybu, za kterou se velmi omlouvám. Při čtení jsem si text nepřevedla do html, tím pádem mi unikly drobné nuance, které ovšem celkem zásadně mění pohled na povídku. Hodnotila bych stejně, ovšem s tím, že je to naprosto čistá, možná o nšco lepší 3* práce. Tedy spadá do nadprůměrných v šestibodovém systému. Ještě jednou se Ti opravdu velmi omlouvám. Nathaelen
Tuax: Ze začátku (při prvních dobrodružstvích) byl vyplašený nováček, ale teď už byl přece jen trochu "oprsklejší", a tak si dovolil porušit pravidla.
Tuax:
já ti pořád nevím, co máš na mysli. Hrdina pravidla znal, ano, dokonce mohl mít i pár "protahovacích" výprav za sebou, to taky, ba i klidně mohl tušit, jak je Algor dobrej, ale proč by mělo být nelogické, že si tu kořist nechal pro sebe "až" teď? hrdina nevěděl, co se stane, když něco takového udělá a navíc, pokud čteš pozorně, je tam napsáno Rychle jsem zkontroloval, kde je Algor, ale už na mrtvolu nemohl vidět. Dodal jsem si odvahu a zalovil rukou ve vestě mrtvého. Teď prostě byla vhodná příležitost a tak to risknul, netušíc, že to Algor stejně zjistí (věděl a narafičil, či cokoliv podobného...).
A pokud budeš brát striktně informace pouze z toho, co je napsané a nikoliv i z toho, jaké myšlenky tato povídka navíc rozvíjí, tak se pak nedivím, že ti "něco" přijde nelogické. Tahle minipovídka je založena na interakci s čtenářovou fantazií a intelektem, nejedná se o suchý popis čehokoliv, kde jakmile není cokoliv napsáno, tak neexistuje...
Mě se příběh velmi dobře četl, bavil mě a zajímal. A neni to jen příběh bez účelu. Alcator chtěl ukázat na špatný styl hraní. Podle mě by takovýto styl hraní byl špatný (tu slabou postavu by to za chvíli přestalo bavit), nebyl by však nelogický či proti pravidlům. Toť ode mě vše. (4*)
Alcator - inu dobře, lze to brát i takto. Já uvedl můj pohled, který nemusí být správný. Přesto se mi zda silně nelogické, že by postava, která by znala tato pravidla a měla za sebou už nějakou společnou cestu s Algorem, udělala takovou hloupost. Pokud by toho byla schopna, tak to udělal ihned při první příležitosti při první cestě by si něco sebrala i pro sebe, možnosti by se jistě naskytly. A nešlo by to tak daleko, že by sní putovala po několik cest a hrdinských skutků a pak najednou je lačná po vlastních ziscích. Když si byl vědom, že na Algora sám nemá, tak by se sním spíše pokusil domluvit, než ho podvést. protože si musel být vědom jeho schopností, když se sním neviděl prvně. Aleto bych se už moc zaplétal. Ono usuzovat lze jen ztoho co je zde napsáno v příběhu a toho je dosti málo. Mně prostě vyplývá toto. nehledě pak na to vedení příběhu a rychlé útržkovité skákání, které tomu dalo pěknou dynamiku a čtivost, leč na úkor příběhu samotného.
já vlastně nemám jedinou výtku. snad jen to, že jsem to četl už v dílně:-( a tedy jsem pointu znal. ale přesto jsem se i teď dobře bavil. jak psali jiní velkým kladem je vysoká čtivost a pro mě originální zpracování. je to další dílo z kategorie naučně-výpravných podobně jako Prolnuté dimenze.
Musím dát zapravdu irookovi, Tuaxi: Hlavní hrdina pravidla ZNAL, kurzívou psané vzpomínky se prolínají s dějem v tomto pořadí právě proto, aby nebylo vše prozrazeno hned.
Tuax:
zamyslel jsem se nad tím, jak zde vytýkáš porušení pravidla č.3 před tím, než se jej čtenář dozví. A myslím, že to není provedeno nelogicky - pasáže jsou krátké a každého čtenáře ihned napadne, jak se věci mají. Navíc to získává své kouzlo, když čteš povídku znovu (podruhé, potřetí,...). A to je velmi důležitá vlastnost (stejně jako u her znovuhratelnost). Ale je to jen můj názor.
Druhá věc, nad kterou jsem se zamyslel, je tvá výtka vůči charakteru hlavní postavy (respektive postavy psané v ich formě). Ano, Algar je opticky prokreslen daleko víc, ale je nutné si uvědomit, že bez "hlavního" hrdiny by nebyl nic. Povídka je zaměřená na ostrou pointu, ne na rozbor charakterů hlavních a vedlejších postav. Proto bych to (JÁ OSOBNĚ) nepovažoval za chybku. Je to jen zamyšlení.
irook.
Pravda základní klad tohoto příspěvku je čtivost. nejsou tam místa, která by čtenáře nutila k přeskakování textu, či je nějak nudila. Příběh je psán velmi dynamicky a svižně. Což je zde, ale v některých místech a škodu. Je to v podstatě jen vyobrazení jakoby několika částí těla a zbytek si domyslete, vždyť to znáte. Tohle považuji za chybu u děl, která jsou formou psána jako popis, či vyprávění s jasnou dějovou linií. A taky je to mnohdy známka lenosti autora. Tento příběh měl v sobě náboj i hloubku, ale byl pojmut na můj vkus příliš povrchně Připadá mi to jako nedosolené jídlo, je to sice už chutné a jedlé, ale mohlo by to být lepší. Vzhledem k tomu, že charakter postavy byl jen nastíněn a to velmi jemně a takřka vůbec, nemohl se čtenář na hlavní postavu nějak navázat a tak její sice drsný konec, je pro čtenáře naprostým klišé. Mnohem více zde vyčnívá Algor, který měl být hlavní vedlejší postavou, ale díky cvedení ppisu je z něj posdtava hlavní, což mi nepřipadá správné. Pak vložení pravidel do textu, bylo dost násilné a hrubé. A vnímavý čtenář jen čeká, kdy se některé to pravidlo poruší. Pravda je tu trochu chyták, hlavní zamýšlená postava poruší pravidlo číslo tři o dost dříve, než je seznámena s tímto pravidlem. Což je celkem nelogické. protože po té co poruší pravidlo číslo tři, je seznámena s pravidlem číslo dvě, které je vlastně trestem za to, že porušila pravidlo číslo tři, o kterém se ještě nedozvěděla. I když je to dáno asi jako myšlenky hlavní postavy, která z jistého úhlu pohledu ta pravidla znala. Ale v tom případě jednla už sama nelogicky a proti sobě. Z tohohle pohledu je pak zcela zřejmé, že příběh vyznívá do ztracena do nesmyslnosti. Chtělo to trochu více promyslet si provázání jednotlivých dějů. Tohle bylo příliš účelové. A je to zabaleno tak, že nezkušený čtenář ztoho bude v pravdě nadšen, leč nachytána byla jak hlavní postava tak čtenář. Závěrečná poznámka je naprosto nepatřičná, ta totálně naruší dojem z přečteného. a poznámka mohla být uvedena v diskuzi pod příspěvkem od samotného autora. Protože její obsah je spíše diskuzní. Poznámka nás seznamuje s autorovou antipatií k jisté situaci, je obecná o hraní. Ne o dané postavě v příběhu apd.
Toť, ale jen můj názor :)
Přesto sepsané to je zbravurou, ale s ohledem na rozbor, který jsem uvedl. emohu dát více než průměr. Protože povídek a příběhů z logickými vadami je zde až přespříliš, ikdyž tato je jedna z nejlépe spracovaných.
S přáním veselé mysli Tuax
Alcator:
jsem si téměř jist (oprav mne, jestli to tak není), že mluvíš o protahování ve hře Diablo II (respektive její internetové multiplayer verzi). Nikdy jsem to nehrál, ale moc dobře vím, o co jde.
Ale abych se dostal k povídce:
- nápad je to opravdu dobrý a začátek má super náboj. Asi do dvou třetin (rozbíjení perly) jsem se bavil opravdu dobře. Jak ale hlavní hrdina řekl Do Pekla, dostaň mne odsud, tak už jsem tušil, která bije. Nicméně, když se nad tím zamyslím, ono to zas o tolik líp (jak tvrdí Nathaelen) IMHO udělat nejde. Myslím, žes zvládnul velmi obstojně udržet napětí do té míry, jak to šlo.
- konec je více méně předvídatelný, ale je napsán moc hezky a nepřijde mi odfláknutý - ano, je stručný, ale ne nedodělaný a navíc je vtipný.
- gramatika a stylistika pro mě v naprostém pořádku.
- poznámka na konci je dle mě zbytečná.
Takže pokud to shrneme, tak já vlastně nemám co vytknout a poprvé za svou kariéru se mé hodnocení bude výrazně lišit od hodnocení Nathaelen. Redaktorce povídka nesedla, mě se líbila a pobavila mě hodně. Velmi vítám takováto alternativní díla v rubrice Hřbitov (mám na mysli ne_až_tak_klasické_povídky), už jen proto, že já sám nic takového neumím napsat (a že sem posílám právě_úplně_klasické_povídky s rozvleklým dějěm a neostrou pointou.
irook.