Hřbitov

Smrt pro nic Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 20

Okolo hrobu stály tři postavy. Mohutný barbar, bělovlasý elf, opírající se o hůl a hobití žena. Další elf stál opodál a s viditelným opovržením se na skupinku díval. Všichni tři mlčky pozorovali tělo krásné černovlasé elfky ležící v rakvi.

Po dlouhé chvíli promluvil elf v bílém rouchu. „Když jsem ji poprvé spatřil, seděla v hospodě s nemytým barbarem, tělo měla samý šrám. I přesto jsem ale viděl jak neobyčejně je krásná,“ vzpomínal stařec se slzou stékající po tváři. „Byl jsem tehdy ještě mladý a nezkušený, i když v porovnání s ní sem na tom byl o dost lépe. Bylo to po jejím prvním dobrodružství. V jejich družině jich bylo pět. Ona a ten barbar stěží zachránili holý život. Ostatní zemřeli, zabiti neznámými cizinci. Přisedl jsem si k nim a zavedl s nimi řeč. Pili jsme a smáli se. Ráno jsme se probudili na ulici okradeni o vše. To nás dalo ještě víc dohromady a já je už neopustil. A i když jsme časem získali i nové spolubojovníky, nikdy jsem neměl nikoho tak rád, jako je dva. Stali se mou rodinou. Proto mě velmi ranilo, když Glacius padl. A jí také. Stále jsme ale byli na smutek dva. Teď to je těžší. Jsem sám a s ní, jsem ztratil i smysl života. Sebevražda už mi nepřipadá tak směšná jako kdysi. Teď bych se ale neměl litovat, ale vzpomínat na ni,“pokáral se elf.

Byla usměvavá, snažila se ukazovat lidem tu lepší stránku života, a to i v těch nejtěžších chvílích. Milovala přírodu, a když jí někdo v jejím okolí ohrozil, bránila tomu všemi prostředky. Od začátku mě na ní fascinovala její schopnost ovládat meč. Když ho používala nepovažovala to za boj, ale za umění a to z ní dělalo nebezpečnou protivnici. V kombinaci se skvělým postřehem a ledovým klidem, kterým se při boji vyznačovala, neměla mnoho sobě rovných soupeřů. Když bojovala po boku s Glaciem, mohl jsem se bez obav věnovat kouzlení, místo očekávání rány mečem. Při dobrodružstvích které jsme spolu prožili, několikrát unikla smrti. Nejčastěji to bylo smrtelné zranění od nějaké bestie. Nejhorší to bylo, když se proměnila v zombii. Tehdy jsem si opravdu myslel, že ji ztratím. Nikdo si nedokáže představit mou radost, když jsme našli lék. To už zase odbíhám od tématu. Nikdy neváhala pomoci druhým. I když to znamenalo bojovat zdánlivě prohranou bitvu. Mohl bych tu také vyjmenovat věci jimiž mi lezla na nervy, i když jich nebylo mnoho, ale nemělo by to smysl.“ Dokončil elf a pokynul plačící hobitce.

Já, neznala jsem ji tak dlouho, ale měla jsem ji ráda pro všechno co řekl Algamonth. Jen si myslím, že její smrt byla zbytečná a možná to nebyla ani tak velká náhoda. Forsaken, podle mě úmyslně předstíral, že na ní nemůže seslat létací kouzlo a ona pak musela šplhat na tu skalní stěnu a spadla. Nikdy ji neměl rád. Mohl ji klidně nějakým svým dalším kouzlem strčit dolů,“ řekla hobitka nenávistně se dívajíc na opodál stojícího elfa.

Všichni tam stáli ještě nějakou chvíli, a pak vzal barbar lopatu a zaházel hrob, ležící pod třemi velkými duby. Elf vytáhl z hábitu lehce prohnutý meč a položil ho na čerstvě navršenou zem. Pak přes něj každý položil modrou růži a jeden po druhém odešli. Když jako poslední odcházel bělovlasí elf, zastavil se a podíval se ještě na hrob ležící kousek vedle, pak ale rychle odkráčel.

Na náhrobcích stálo:

Glacius, neohrožený válečník, narozen ve Storobsku,

zemřel hrdinskou smrtí v Hořkých horách,

roku 846 královského letopočtu


Katanga, elfí hraničářka bez domova,

která zemřela pro nic roku 851 královského letopočtu


Nezapomeň že nejsi ten meč, ty jen držíš meč.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Je to povídka psaná na základě Asterionu, tedy heroického světa DrD. Je to jen prohlášení nad hrobem, nic víc, ale ani nic míň. Své kouzlo to určitě má, ale pro mě, coby pro člověka, jenž nemá o postavách žádné podvědomí, se v tom moc nevyzná. Chtěl bych, aby tam byly více rozvětveny charaktery a popisy.

s úctou


 Uživatel úrovně 0

Tohle mě vážně dojalo, bez ironie dojalo.


 Uživatel úrovně 0

Me se to fakt libilo. Jenom trosilinko rozvest. No proste nerozvinute.


 Uživatel úrovně 0

Lord Forsaken: Já odobně bych se styděl dívat se na truchlící přátele dívky, kterou jsem (možná omylem) zabil. Styď se!! :-)

No, já nevim, ale mně se to líbilo, a to docela dost! Chtělo by to sice trochu rozvést, ale jinak dobrý. Kdybych mohl, dal bych ti 4****.


Skorpion


 Uživatel úrovně 8

Nuže, toto dílko je svou formou originální, nicméně bych očekával, že pohřební proslov nebude poté doplněn dějovými prvky. Sice je zajímavý prvek elfa, který možná cítí odpovědnost za smrt, a tak se ani neodváží na hrob pohlédnout, nicméně celkové vyznění je značně rozporuplné.

Pochopil bych, kdyby toto byl pohřební proslov hráče, ale zde předložený text je proslovem postav! Jak šroubovaně pak zní: "Byl jsem tehdy ještě mladý a nezkušený, i když v porovnání s ní sem na tom byl o dost lépe. Bylo to po jejím prvním dobrodružství. V jejich družině jich bylo pět.... Když bojovala po boku s Glaciem, mohl jsem se bez obav věnovat kouzlení, místo očekávání rány mečem. Při dobrodružstvích které jsme spolu prožili, několikrát unikla smrti. Nejčastěji to bylo smrtelné zranění od nějaké bestie. Nejhorší to bylo, když se proměnila v zombii..."

Vzhledem k tomuto nedůslednému odlišení, které bortí celkovou atmosféru, budu hodnotit nízko. Jako pozitivum vyzdvihnu právě originální přístup k formě příspěvku a dám 2*.


 Uživatel úrovně 0

Milý autore a "kamaráde"!!

Musím říct, že i přesto, že nekteré tato povídka nedojala, u mě je to zcela naopak. Dílko se mi celkem líbí a jesli jsi to opravdu psal ten den, co jsi spadl s té hnusne skály, tak klobouk dolů. Chtěl bych ti jenom říct, že ja jsem se to "let" vážne snažil seslat!! Ale prostě to nešlo, nevím proč, ale muselo to být tou proklatou roklí. Ty víš, že jsem tu tvojí elfku nikdy neměl rád, ale ze to si ostatně mohla sama. Každopádně bych jí ale !!!nikdy!!! nezabil. Přestan me už konecne obvinovat z tvé smrti!!!

Co se týče opříspěvku, zda se mi, že tu "potvoru" popisujes až moc kladně, co se takle zmínit o jejích dost oškivých stránkách? Jinak tomu nemohu moc co vytknout, taže s klidným svedomím ti dám 5*.

Pokud me ale dneska naštveš, tak to hlasování možná jeste zmenim :-))


Lord Forsaken - opodál stojící elf


 Uživatel úrovně 0

Dlouhou dobu jsem tu nebyl, takze se omlouvam, ze ponekud opozdene reaguji.
V prvni rade bych chtel podotknout, ze tenhle prispevek byl napsan jednoho sentimentalniho vecera tesne po smrti me postavy, nesnazil jsem se, aby byl co nejlepsi. A skutecne jsem neocekaval tak vysoke hodnoceni.
Za vecne pripominky Nathaelen a coura velmi dekuji, jakozto i za ostatni. Chybny tag „ bych nesmazaval, z duvodu ktere rekl Joshi.

S uctou Orador


 Uživatel úrovně 0

Upřímě, zdá se mi to nerozvinuté. Nástin nějakých dramatických událostí, celkem hezký epitaf a konec. A navíc ta hrozná chyba ve shodě podmětu s přísudkem.

S pozdravem

Pán kačerů


 Uživatel úrovně 5

Shelagh:

přejel mi mráz po zádech. A to to na tom papíru mám obrovským červeným písmem! No, na hodnocení by to nic nezměnilo, ale nechápu, jak mi to mohlo při posudku uniknout. Děkuji za upozornění a omlouvám se.

Joshi: zcela evidentně se jednalo o tag, který server nepodporuje. Proto to smažu i bez vědomí autora


 Uživatel úrovně 5

pohřebné proslov ano, skrývá v sobě i hloubku a poučení, stejně tak záhady a tajemno, leč autor ještě není natolik vypsán aby to bylo hodnoce no lépe, ale nadání má. Tak směle do dalšího psaní.