Hřbitov

Císař Firien a jeho smrt Hodnocení: Něco to má do sebe

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 13

Císař Firien a jeho smrt


6. května, 35. rok vlády Firiena I.
Ve velkém štábním stanu panovala nervózní atmosféra-císař se zlobil. Firien Johantur I. chodil kolem stolu a vztekle se švihal přes lýtka jezdeckým bičíkem. Občas se zastavil aby si prohlédl plastickou štábní mapu, která ležela na stole. Generálové a maršálové mu uctivě uvolňovali místo. Císařův zrak se upíral k městu Falwirk, vzdálenému přes sedmdesát mil. Do jeho mohutných zdí se dnes nad ránem musel uchýlit princ Valens, když jeho sbor-celkem 2 pluky pěchoty, pluk jezdectva a několik ženijních praporů-utrpěl porážku od nepoměrně větší armády Koalice. Město bylo obléháno a déle než týden se nemohlo udržet…


V odhadu císařovy nálady se ale přihlížející mýlili-hněv byl už dávno pryč. Císař byl veterán mnoha válek a bitev a věděl, že jeho syn potřebuje naléhavě pomoc. Věděl také, že hněv je rádcem poražených. Znovu se podíval na mapu-mezi ním a princem stálo 120 000 mužů koaliční armády. Byla to sběř, sehnaná kde se dalo. Jádro koalice tvořili trpaslíci-jejich král Svur byl také velitelem oné armády. Zbytek tvořili cizinci: běženci, uprchlíci, žoldáci i "bojovníci za svobodu". Dohromady je pojilo jediné: neměli ho rádi. Ano, za posledních pětatřicet let vyplněných válkami si udělal hodně nepřátel… Ačkoliv trpaslická pěchota i zahraniční jednotky budily respekt, nebylo třeba se bát. Už je dokázal porazit. Mnohokrát. Vždycky porazil každého. Byl to nepřítel, kdo měl strach. Od poslední porážky se schovávali v horách jako krysy. Teprve zvěrstva, která v údolích páchali Firienovi vojáci, je donutila sestoupit a znovu bojovat… Svur si jde pro porážku. "Tam (šeptl císař a podíval se zpět na mapu) pod hradbami Falwirku je konečně zničím". Prostředky na to ostatně měl. V obrovském ležení kolem stanu tábořilo téměř 200 000 jeho vojáků. Jenomže právě to množství byl problém-příprava takové operace by zabrala týdny-na to nebyl čas. Jeho důstojníci ale nepochybovali, že císař, kterému obdivně přezdívali "Starý Lišák" najde nějaké řešení. "Maršále" obrátil se císař k náčelníkovi svého štábu "Zítra zrušíme tábor a vyrazíme směr Falwirk. Vydejte příslušné rozkazy."


Ráno 8. května, 35. rok vlády Firiena I.
Starý Lišák, oděn ve své polní rytířské zbroji, seděl na židli ve štábním stanu. Usmíval se. Dnešní bitva se zapíše do dějin a on je na ni připraven. Před malou chvílí odjeli velitelé ke svým oddílům. Rozkazy, které dostali, zajistí i dnes císařským vítězství. Důležité je, že vyšlo počasí-neprší a to umožní hladký pohyb oddílů přesně podle jeho představ. Šest jeho sborů rozdělí armádu nepřítele a postupně jednotlivé části rozdrtí. Pokazit se nemá co. Kdyby snad přece něco nevyšlo, nic se neděje. Kolem štábního stanu byly připraveny početné zálohy, připravené vyrazit na problematické úseky. Ano, pět pluků jízdní gardy a divize pěchoty zažehnají každý problém.


Poledne 8. května, 35. rok vlády Firiena I.
Císař právě obědval. I přes jisté problémy-nebo snad právě díky nim, byl stále ve skvělé náladě. Před hodinou požádal maršál Bergfeld o posily pro svůj III. sbor. Dostal pět pluků záložní pěchoty. Drobné potíže nejsou nikdy na škodu…když jde všechno hladce, je to první známka toho, že něco není v pořádku. Císař pohlédl na hodiny. "Hmm, těch pět pluků už je touhle dobou u Bergfelda…"-pomyslel si a natáhl ruku po moučníku.

Siestu přerušil posel od IV. sboru. Maršálu Golheimovi se nepodařilo osvobodit město. Podařilo se mu sice vytlačit od něj velký oddíl nepřítele, ale musí ho dál pronásledovat a nemůže vyčlenit dost jednotek proti obléhatelům… "Generále!"obrátil se císař na vysokého barbara od gardových kyrysníků "Vezmete si Lehanský gardový pluk a zbytek záložní pěchoty. Vydáte se osvobodit Falwirk. Měla by to být hračka."


Odpoledne 8. května, 35. rok vlády Firiena I.
Přijíždí rychlý posel se zprávou o osvobození Falwirku. Císař pokýval hlavou a vyšel mu několik kroků naproti. "Vezu špatné zprávy veličenstvo. U Falwirku je víc nepřátel, než jsme čekali. Pokusili jsem se o útok, ale po těžkých ztrátách jsme museli ustoupit na Okelský kopec. Ranění jsou na cestě do tábora."

Firien se zachvěl vzteky. Navenek ale zachoval klid hodný císařského majestátu. "Pánové!" obrátil se ke svým důstojníkům "Jak vidíte, tak i ten nejgeniálnější plán může zhatit hloupost jediného člověka. Velícího důstojníka nemine trest…" Přítomní důstojníci se mimoděk zachvěli. Císař umí být krutý k těm co ho zklamali…nejednou byly i celé pluky posílány do trestaneckých táborů… Z myšlenek je vytrhl císařův rozkaz veliteli gardy: "Ať se vaši muži připraví! Povedu je osobně!"

V čele čtyř pluků gardových kyrysníků dorazil Firien na dohled k Falwirku. Před městem stálo zhruba 30 000 mužů, kteří se spěšně řadili do šiku. Byla to hlavně pěchota. Firien se otočil v sedle a přehlédl své oddíly: měl 8 000 jízdních gardistů a sto jezdců své tělesné stráže. Nad ním vlála ve větru jeho osobní korouhev, kterou nesl jeden z jeho mužů. Císař pohybem ruky přivolal kurýra: "Vrať se do tábora a řekni kuchaři, že jsem za dvě hodiny zpátky. Ať připraví takové ty zákusky s…hmm…no s tím žlutým na povrchu-on už bude vědět co myslím…" Císař se podíval zpět k městu "Bude to hračka!". Při pohledu na pole poseté mrtvolami se mimoděk zachvěl-tohle už dneska jednou říkal.

"Trubači! Dej signál! Útokem vpřed!" Masa ocelových jezdců začala sjíždět z návrší. Postupně nabírala rychlost. Obrovský ocelový klín mířil k hlavní bráně města-cestu si musel prorazit středem nepřátelské sestavy-a na jeho špici zářily pozlacené pancíře Tělesné stráže. Klín se zakousl do pěchotní formace. Řada za řadou byli pěšáci všech ras zašlapáváni do prachu, probodáváni kopími a koseni meči gardistů. Masa koní a mužů v železe hnaná ohromnou setrvačností se nedala zastavit a Firien v čele svých jezdců dorazil až k hlavní bráně. Tam zarazil koně. V ruce držel meč-kopí už dávno zlomil-a jak on, tak i jeho kůň byli zbroceni krví bezejmenných mrtvých pěšáků. Brána se pomalu otevírala. Firien čekal, až si padnou do náručí. Otec a syn zbroceni krví společných nepřátel… Ochoz se černal obránci. Pozdě si císařští všimli koaličních stejnokrojů. Na jezdce stísněné mezi baštou a bránou začaly pršet šípy a muži i koně se hroutili do prachu. Firien věděl, že nic není ztraceno-něco podobného už zažil-stačí jen projet bránou do města. Brána se rozevřela dokořán. Jezdci se začali tlačit dovnitř, aby opanovali město a pomstili se nepříteli za smrt prince a jeho mužů. Najednou se koně začali vzpínat a několik mužů spadlo ze sedel. V bráně stál ohromný válečný slon. Na hřbetě měl dřevěnou věž a na ní-císařští vykřikli hrůzou-přibité tělo prince Valenta. Slon zatroubil a vrazil mezi jezdce-za ním se už tlačila další zvířata. Koně se ke slonům nechtěli přiblížit a vyhazovali jezdce.

Starý Lišák se chytil do vlastní pasti. Jako zkušený válečník Firien věděl, že není úniku. Netrvalo dlouho a jeden z lučištníků zasáhl jeho koně. Opěšalý císař odmítl dalšího a s taseným mečem se vrhl do vřavy u brány. Kolona slonů si prorazila cestu a postupovala dál do hloubky formace císařských-za slony postupovali trpaslíci. Zároveň pěšáci přešli do protiútoku a sevřeli kolem gardistů obklíčení.

Když o dvě hodiny později dorazil III. sbor maršála Bergfelda a vracející se IV. sbor, byly koaliční jednotky rozdrceny a Svur, který jim velel, zabit. Z gardistů v kotli přežila jen hrstka. Firien mezi nimi nebyl. Jeho tělo bylo nalezeno-společně s těly většiny mužů jeho tělesné stráže-kousek od hlavní brány a neslo celou řadu smrtelných ran. Vzhledem k tomu, že všichni trpaslíci v bitvě padli, není už možno zjistit, kdo vlastně Firiena zabil.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Ctěný autore,

tak jsem si přečetl jeden obyčejný příběh o císaři, pokud bys byl kronikářem, tak bych tě nařkl z pravdivého popisu a dal ti to přepsat, takhle se přeci neoslavuje smrt skvělého vojevůdce :o)) O to je pro mne příběh zajímavější ...

K tomu, co už Nathálka řekla doplním další ...

Používání slov pluk, ženijní prapor, maršál ve mne vyvolává vizi napoleonských válek, naproti tomu slova trpaslík, sloni, jiné rasy navozuje pocit, že příběh se odehrává v nějakém fantasy světě. Možná máš svět, který je jako Napoleonská Evropa, ale spíše bych řekl, že se zde jedná z tvojí strany o snahu udělat článek zajímavější používáním slov nám bližším (přeci jen strejda Napoleon je nám časově bližší než strejda Hanibal) ...

Popis bitvy je takový neucelený, přijde mi, jako bys nevěděl, jestli máš psát fakta o bitvě (používáš konkrétní čísla, jména generálů) nebo se soustředit na příběh císaře (ale to bys měl vzhledem k rubrice). Náznak taktiky, jak rozdělit nepřátelské vojsko je zajímavý, ale když to vezmu do důsledků, už není řečeno, kdo po rozdělení dorazí tu armádu Koalice? To císař poslal do útoku dostatek vojáků na rozdělení armády a ještě její pobití?

Popis závěrečného útoku jízdy je z vojenského hlediska katastrofální. Takhle by se to podle mne opravdu nemohlo stát. Jestliže vezmu fakta, Falwirk je obsazen Koalicí, za hradbami se ukrývají váleční sloni a týden předtím byl Falwirk v rukou Císařství. Dále císař osobně vede jezdecký útok proti 5-ti násobné přesile pěchoty bez předchozího průzkumu situace.

To, že Falwirk už není v rukou obránců by musel někdo z první vlny útoku, která měla rozbít obležení, zjistit - poslové přišli k císaři minimálně tři. Dále přítomnost slonů by neměla být tajemstvím, slona prostě neschováš a použití magie taky neuznávám, císař by měl své mágy. Když už dám pokyn k útoku v klínové formaci a zatlačuji obléhatele k hradbám, musí mi obránci pomoci, buď lučištníky z hradeb anebo, což mi vzhledem k tomu, že další oddíl město neobléhal, protiútokem jízdy nebo pěchoty z městské brány. Absence pomoci ze strany obránců města by měla zkušeného veterána jakým Lišák byl přimět zastavit útok a minimálně on se svou gardou se mohli vrátit k zálohám.

Když už se dostali pod bránu a byli napadeni, dobrá, ať bojují, ale i tak by bylo povinností gardistů vyvést císaře z boje živého, zvláště když viděli, že princ je mrtvý. Císař je přeci PRVNÍ muž v říši a jeho život je životem říše. Pokud se tedy rozhodl z nějakého důvodu zemřít, protože na koních stále mohl uniknout, chybí mi popis jeho motivace, proč to udělal - oživilo by to příběh.

Celkově tedy můžu říci, že díky snaze o bojové prvky se vytrácí sám příběh císaře, muže, který zemře. Připočtu-li gramatiku, vyjde mi to celkově na 1* a to hlavně proto, že spíše než do hřbitova mi povídka přijde zpracováním do článků&esejí.

S úctou deshi


 Uživatel úrovně 5

Ctěný autore,


Tvé dílo nepatří k nejhorším, ovšem má některé vážné (a některé méně vážné) nedostatky, kvůli kterým jsem hodnotila tak, jak jsem hodnotila.


Obvykle jazykové (rozuměj gramatiku) vyjadřování nezmiňuju už na prvním místě, ale ve Tvém případě se tomu nemůžu vyhnout, protože to dost výrazně narušuje celý text. Pokud neumíš používat pomlčky, tak je prosím nepoužívej!!! V první řadě: pomlčka se z obou stran odděluje mezerou. V druhé (ovšem ne významově) řadě: pokud do souvětí vkládáš doplněk, vsuvku či větu vloženou, musí být z obou stran oddělena stejným interpunkčním znaménkem. V opačném případě může dojít až ke změně významu věty. A v neposlední řadě: pomlčka je „pouze“ jakýmsi doplňujícím a ozvláštňujícím interpunkčním znaménkem a rozhodně ji nelze považovat za hlavní dělící prostředek věty! Krom toho ji používáš i v případech, kam nepatří nejen pomlčka, ale vůbec žádné znaménko.


Co se týče jazyka, měla bych ještě další připomínku: V krátkém časovém sledu opakuješ některá slovní spojení ( mimoděk se zachvěl, zbroceni krví, masa koní/jezdců… ), která jsou zajímavá a sama o sobě upoutají pozornost, ovšem vícenásobně použitá nejen ztrácí na síle, zajímavosti a účinnosti, ale dokonce text degradují. Na mě osobně to působí tak, jako bys objevil nový jazykový prostředek a snažil se ho použít, kde se dá…


Co se samotného příběhu týče, přijde mi, že není špatně vymyšlený, i když to také není žádné novum, ale je nedostatečně promyšlený, propracovaný, zpracovaný. Jakoby Ti došel dech. Někdy si sám sobě odporuješ (na začátku popisuješ jakoby zvenčí psychické rozpoložení císaře a jeho chování, ale v zápětí říkáš, že se přihlížející – tedy ti uvnitř příběhu – vidí špatně), jsou zde patrné i jisté logické nesrovnalosti. Například v těsném sledu mluvíš o představě setkání otce se synem, v zápětí o pomstě za princovu smrt a teprve pak přichází moment, kdy všichni s hrůzou zjistí, že princ už není naživu. Dalším takovým momentem je neodhalení nepřítele na hradbách – zde mi nesedí hned dvě věci. Tou první je, že nikdo z celé dvousettisícové armády nepostřehl, že obránci hradeb mají stejnou uniformu, odlišnou od jejich vlastní, tou druhou je samotná existence stejnokrojů u …sběře, sehnané kde se dalo (trpaslíci, běženci, uprchlíci, žoldáci i „bojovníci za svobodu“)… - dost dobře si něco takového nedokážu představit, obzvlášť bylo-li jich, jak říkáš, sto dvacet tisíc.


Dále jsem nepochopila, proč císař, který právě nevyráží do boje, ani se do něj vlastně v tu chvíli sám nechystá, sedí u snídani v plném brnění. Navíc bych u císaře naprosto samozřejmě očekávala velmi kvalitní zbroj, proto by bylo příhodnější použít nějaký jiný přívlastek, takový, který by funkci nebo vizáž nějak charakterizoval, popř. popsal. Označení „Rytířské brnění“ mi v tomto případě přijde lehce neadekvátní a vyznívá spíš jako dračákovské označení. Co se císaře týče, ještě bych doplnila, že dle mého osobního názoru se přezdívka Starý Lišák hodí spíše pro lichváře, sicca či hospodského – nic obdivného z toho podle mě nečiší.


Abych ale jen nekritizovala, líbily se mi některé části popisu císařova chování a hlavně samotného boje (tedy až na ty slony…). Bylo z nich vidět, že se o takové věci zajímáš a umíš je dobře přiblížit fantazii čtenáře. Tvá práce má některé zajímavé prvky, bohužel, jak už jsem podotkla, nedostatečné zpracování. Doporučuju Ti, abych vždy text na nějaký čas odložil a podíval se na něj s odstupem. Pravděpodobně sám najdeš mnohé věci, které by se daly napsat jinak, lépe, poutavěji… odhalíš tak jazykové chyby i logické nesrovnalosti.


S úctou

Nathaelen