Tar Lömeandil, syn noci
| Autor: | Nathaelen |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 40 |
ať v tichu země skolen spí.
Jeho duch už dobojoval
neslavnou bitvu poslední.
Ať lesy temné milují ho,
tak jak on miloval kdys je.
A zvěř ať hlídá jeho tělo,
kéž nebudí ho moci zlé.
Byl jedním z nejstatečnějších Elfů, kterého jsem poznala. Bojoval za svůj lid a vybojoval mnohá vítězství. Svou vlastní bitvu však prohrál. Uctěme tedy mého bratra tak, jak si zaslouží.
Válka trvala již celé věky. Armády nohsledů zlých mocností se menšily a jedna po druhé padaly pod meči statečných bojovníků. Démoni zla ale přetrvávali a blížili se. Všichni očekávali jejich poslední nejsilnější útok.
Jen jedna věc mohla ukončit krvavé roky – zničení samého počátku zla, černého Srdce Ulcallonu. Tak poprvé se do bojů zapojili nejmocnější z mocných a nejsilnější ze silných světa. Ti, kteří již dávno neprahli po hrdinských bojích, ani nestáli v prvních liniích. A sto nejlepších mužů a žen všech ras a povolání bylo vyzváno, aby bojovali v jejich armádách a zničili samé jádro zla. Byl mezi nimi i Lömeandil, můj bratr.
Nebyly to obrovské bitvy plné mrtvých, co pokládaly zlo na kolena. Byly to malé, o to však nebezpečnější bojůvky zkušených hrdinů, kteří se skrze mocné a mocnější soupeře dostávali blíž Ulcallonu. Avšak zlo začalo zasahovat i do jejich řad. Tak nepozorováni, dostali se démoni do pluků hrdinů, aby uskutečnili svůj strašný plán.
Postupu bránili nejdřív nepozorovaně. Jak ale sílila jejich moc, ukazovali svou tvář čím dál tím jasněji. Byli teď příliš blízko a s tou blízkostí rostla i jejich síla. Už nebylo pochyb, že mnozí jsou posedlí. Nezbývalo než zakročit. Na hrdiny mnoha bojů čekala bitva, na kterou nebyli připraveni. Teď nebojovali proti zlým nestvůrám, sobě po boku, ale sami mezi sebou. Jeden proti druhému se postavili dříve přátelé, bratři, dcery…
Démoni byli přemoženi, padlo však mnoho dobrých mužů a žen. Kolik z nich a které zlí démoni posedli, to už se nikdo nedozví. Jen málo hrdinů přežilo strašnou bitvu a žádný z nich dlouho nevypověděl, co se v temných místech Ulcallonu událo. A nikdy nikdo z nich neprozradí, kteří z jejich přátel svou duši před démony uhájili, ani nepošpiní jména těch, které potkal nejstrašnější osud.
Lömeandil byl synem noci. Snad proto jsme si byli tolik blízcí. Ctil přírodu a vše co s ní souviselo. Rozuměl stromům i zvěři, vodě i větru. Přidal se k mužům, kteří střežili hranice a mnohému se od nich naučil. Když začala válka, postavil se do čela hraničního pluku a bránil hranice do té doby, než byl povolán k úkolu většímu a těžšímu než si kdo uměl představit. I on napomohl konečnému vítězství světa nad armádou démonů.
Ulcallon nebyl zničen, jeho černé Srdce však bylo poraženo a bude trvat věky, než se mu zase vrátí jeho síla. Smrt Lömeandila snad tedy nebyla zbytečná. A ať už byly jeho poslední chvíle jakékoliv, jeho prsten, který nosím na krku, mi bude navždy připomínat udatného Chodce, statečného Elfa, ale hlavně milovaného bratra.
Diskuze
no teda. Vsechna cest, tohle bylo skvele...prosim ,neprestavej psat takovehle skvosty....
5*
Avalord: To už se asi nikdy nedozvíme. Ale doufám, že mi všichni odpustí, když budu věřit, že jeho duše zůstala nedotčena. Byl to přeci jen můj bratr
Oceňuju velmi dobré zpracování ale zajímalo by mě jestli byl taky posedlý.
M: Já taky jsem trochu lyričtější bytost než je obvyklé.
K: Díky.
Jo, je to dobrý, a lepší než dobrý.
Korath
Něco jiného než obvykle - je to lyričtější...