Autor: Dandie
Název: Ancalagon
Technika: tipuji na lavírovanou tuš, kdyžtak prosím autorku o doplnění přímo sem do diskuze
Zvláštní, už jsem o tomto dílku s někým určitě mluvila, přinejmenším jsem ho už řešila s někým z Galerie. Bylo to v době, kdy se do galerie nahrnula celá řada draků. Byli barevní i černobílí, na bílém i linkovaném papíře, ležící, letící, stojící, ovinutí nebo zmírající, zkrátka a dobře jistě v době, kdy byla Galerie přímo zahlcena podobnými náměty. Nemohu tvrdit a ani nechci, že právě tento drak je nějak výrazně zajímavější než ti, kteří tu byli před ním. To v žádném případě. A hlavně bych jej nerada porovnávala, protože je zkrátka jiný. Ta jinost se mi zamlouvala a mám ji ráda i u jiných témat a zpracování. Jediné, co mi na tomto případu vadilo, byla červená skvrna, snad až příliš laciná a patetická, jak zírá na diváka a tluče jej do očí: podívej se, tady jsem, strašlivá rána majestátného tvora, moudrého a vzácného.
Možná se mýlím a pokud ano, snad se autorka spokojí s touto formou omluvy: pardon za případnou nedovtipnost (tu rozhodně nevylučuji ani u sebe). Dokud drak zůstává v monochromní barevnosti…eh, ano, je černobílý…tvořený formou komiksového obrázku se silnými konturami, místy zcela potlačenými zkušeně stínováním pomocí lavírování, lze o něm říci, že je dobrý. Třebaže kolem hlavy vzniká podivný vír, způsobený snad obavou nepřetáhnout, kterou nám surově a necitlivě vštípili už v mateřských školkách a našim učitelům a rodičům také. Třebaže pravé křídlo je zbytečně prázdné a sneslo by alespoň částečně valérem potlačit do pozadí. Přestože levá noha, kde se autorka zbytečně soustředila na detail a zapomněla na celkovou hmotu , nepůsobí docela anatomicky správně. Stále bych o draku řekla, že je působivý. Vnímala bych jeho monumentálnost i na svém monitoru. Dokonce ani tolkienovské runy, poněkud nezapadající do celého obrazu, zvlášť, když nejsou ani podpisem ani grafickým doplňkem, mě nemohou zviklat.
Do této chvíle by šlo o graficky i kompozičně zajímavé a dobré dílko. Ovšem ve chvíli, kdy odhalím krvavou skvrnu na drakově křídle, přichází zklamání. Nedávno jsem v rubrice Články a Eseje četla půvabnou věc o tom, jak jediná chybka, jediný okamžik, dokáže postavit na hlavu spoustu věcí. A je to zbytečně křklavá, plochá a nepříliš promyšlená skvrna. Je sice sympatické, že mi vnukla otázku, co se vlastně stalo, protože si nejsem jistá, jestli tvor lovil nebo byl loven, ale nic z toho nemůže přebít mou otázku: proč? Proč ten patos, to drama, ta gradace něčeho, čeho ve výjevu bez toho bylo dost, tak akorát, řekla bych? (přiznávám, že se totiž nezabývám tajuplným příběhem tvora. Hodnotím výtvarnou stránku…to jen pro vysvětlení).
Škoda toho flíčku, leč kdyby se mi dílko nelíbilo vůbec, jistě by se sem nedostalo. Je tu a čeká na své příznivce i odpůrce. Jeho kvality jsou nesporné a nerada bych, aby má řeč vyzněla, jako bych nebohého Ancalagona a jeho autorku hanobila. Obrázek má své kvality a několik chyb, z nichž ta největší, podle mého názoru, bije přímo do očí. A potlačuje ty kvality, které jsou ukázkou autorčina citu a schopností, které nám zde nepochybně představuje v nemalé míře. Bohužel nevynikly.
Přesto za dílo děkuji a těším se na další. Skoro bych řekla. Netrpělivě.
Diskuze
Co mně se hrozně líbí je to rozdělení obrázku na dvě půlky, tmavou a světlou. To nemá chybu
Autor: Dandie
Název: Ancalagon
Technika: tipuji na lavírovanou tuš, kdyžtak prosím autorku o doplnění přímo sem do diskuze
Zvláštní, už jsem o tomto dílku s někým určitě mluvila, přinejmenším jsem ho už řešila s někým z Galerie. Bylo to v době, kdy se do galerie nahrnula celá řada draků. Byli barevní i černobílí, na bílém i linkovaném papíře, ležící, letící, stojící, ovinutí nebo zmírající, zkrátka a dobře jistě v době, kdy byla Galerie přímo zahlcena podobnými náměty. Nemohu tvrdit a ani nechci, že právě tento drak je nějak výrazně zajímavější než ti, kteří tu byli před ním. To v žádném případě. A hlavně bych jej nerada porovnávala, protože je zkrátka jiný. Ta jinost se mi zamlouvala a mám ji ráda i u jiných témat a zpracování. Jediné, co mi na tomto případu vadilo, byla červená skvrna, snad až příliš laciná a patetická, jak zírá na diváka a tluče jej do očí: podívej se, tady jsem, strašlivá rána majestátného tvora, moudrého a vzácného.
Možná se mýlím a pokud ano, snad se autorka spokojí s touto formou omluvy: pardon za případnou nedovtipnost (tu rozhodně nevylučuji ani u sebe). Dokud drak zůstává v monochromní barevnosti…eh, ano, je černobílý…tvořený formou komiksového obrázku se silnými konturami, místy zcela potlačenými zkušeně stínováním pomocí lavírování, lze o něm říci, že je dobrý. Třebaže kolem hlavy vzniká podivný vír, způsobený snad obavou nepřetáhnout, kterou nám surově a necitlivě vštípili už v mateřských školkách a našim učitelům a rodičům také. Třebaže pravé křídlo je zbytečně prázdné a sneslo by alespoň částečně valérem potlačit do pozadí. Přestože levá noha, kde se autorka zbytečně soustředila na detail a zapomněla na celkovou hmotu , nepůsobí docela anatomicky správně. Stále bych o draku řekla, že je působivý. Vnímala bych jeho monumentálnost i na svém monitoru. Dokonce ani tolkienovské runy, poněkud nezapadající do celého obrazu, zvlášť, když nejsou ani podpisem ani grafickým doplňkem, mě nemohou zviklat.
Do této chvíle by šlo o graficky i kompozičně zajímavé a dobré dílko. Ovšem ve chvíli, kdy odhalím krvavou skvrnu na drakově křídle, přichází zklamání. Nedávno jsem v rubrice Články a Eseje četla půvabnou věc o tom, jak jediná chybka, jediný okamžik, dokáže postavit na hlavu spoustu věcí. A je to zbytečně křklavá, plochá a nepříliš promyšlená skvrna. Je sice sympatické, že mi vnukla otázku, co se vlastně stalo, protože si nejsem jistá, jestli tvor lovil nebo byl loven, ale nic z toho nemůže přebít mou otázku: proč? Proč ten patos, to drama, ta gradace něčeho, čeho ve výjevu bez toho bylo dost, tak akorát, řekla bych? (přiznávám, že se totiž nezabývám tajuplným příběhem tvora. Hodnotím výtvarnou stránku…to jen pro vysvětlení).
Škoda toho flíčku, leč kdyby se mi dílko nelíbilo vůbec, jistě by se sem nedostalo. Je tu a čeká na své příznivce i odpůrce. Jeho kvality jsou nesporné a nerada bych, aby má řeč vyzněla, jako bych nebohého Ancalagona a jeho autorku hanobila. Obrázek má své kvality a několik chyb, z nichž ta největší, podle mého názoru, bije přímo do očí. A potlačuje ty kvality, které jsou ukázkou autorčina citu a schopností, které nám zde nepochybně představuje v nemalé míře. Bohužel nevynikly.
Přesto za dílo děkuji a těším se na další. Skoro bych řekla. Netrpělivě.