Především bych chtěla poděkovat Bre.ber.ce za kritiku, se vším souhlasím, a chtěla bych ještě něco doplnit k tomu, co má obrázek vyjadřovat. Maris si všimla zajímavé věci, a to totiž že postava, ač má být vězněm, postrádá charakteristické rysy dlouho strádajících lidí-mastné, rozcuchané vlasy, zarostlou tvář a vyhublé tělo. O muži na obrázku můžeme bez nadsázky říci, že je spíš tlustý než hubený, chceme li být mírnější, tak je dobře živený, vlasy má učesané a je hladce oholený. Dalo by se totiž říci, že se do žaláře dostal naprosto neočekávaně, ač si v něm nakonec pobyl skoro tři měsíce. Nechala jsem se inspirovat dějinami, a pokud se někdo v historii orientuje, nakreslila jsem právě krále Václava IV., kterého zajali a uvěznili čeští páni r. 1394.
S úctou a s očekáváním další kritiky, Kolif
Mám pocit, že ten s tím pokáním teprve začíná - statné tělo, vlasy pořád nesou stopy upravenosti... možná by bylo zajímavé cvičení v kresbě zkusit toho pána ve stejné pozici - ale jak by vypadal za pár let :-)
název: Pokání
autor: Kolif
věk: 14 let
technika: kresba měkkou tužkou
(tmavšího odstínu docíleno nastavením při scanování)
k názvu slovy autorky: „...člověk ve vězení má snad čas přemýšlet o tom, proč se tam dostal..."
Bre.ber.ka:
Kolif, další z autorů, které zde vídáme často a rádi. Na svůj věk dokáže, jak vidno, vytvořit dílo, které si své místo v Galerii i patřičnou úctu od našich návštěvníků a kritiků, jistě zaslouží. Přesto si dovolím hned na úvod několik kritických poznámek, drobný rozbor, po delší době. Pak se můžete těšit na líbezná slova chvály od líbezné redaktorky pro líbeznou autorku.
Kolif nám představuje vězně, jistě už ne v nejlepších letech, tedy řekla bych, zralého muže, klečícího v setmělé kobce. Postava je působivá a dokud se na ni dívám z povzdálí, budí ve mně dojem skutečně zdařilé figury, pevně a jistě postavené, bez výraznějších anatomických chyb. Přesto, po bližším zkoumání, musím přiznat, že jisté rezervy tu ještě jsou. První je hlava. Netrápí mne obličej, ten je naopak nesmírně charismatický a dokonce i povislá kůže na tvářích má své kouzlo v nedokonalosti a pomíjivosti. Ovšem na temeni, vzhledem k hustotě vlasů, bych ještě kousek přidala, aby zakloněná hlava získala plnohodnotný tvar. Pak mi tu nesedí nohy. Vím, že nakreslit postavu v kleku není ani v nejmenším jednoduché. Dokonce i velikost chodidla by odpovídala patřičným poměrům s hlavou, ale i tak mi připadá malé. Úzké, jako chodidlo dívky. Ačkoliv, kdybych porovnávala se sebou...raději ne, nicméně u chlapa tak dobře rostlého bych očekávala pořádný kotník i plosku. Poslední drobností je stehno. Stehna jsou krátká. Přidala bych jim ještě několik fousů. Jinak by ve stoje postava mohla vypadat dost kuriozně a nepřirozeně.
V pozadí mě ruší džbán, jehož zpracování není jistě stylizace. Utíkají tu elipsy i hrdlo...stačí si naznačit na začátku aspoň středovou osu, aby se nádoba nehroutila na stranu.
Mno a teď to pozitivní. Přes to, že má obrázek několik chyb, řekla bych statických, připadá mi silný ve svém působení. Expresivní kresba, která svým neklidem navozuje dojem skutečného pohybu. Něco jako... jestli si vzpomenete na film: O muži, který sázel stromy, tvořený spíše než rozpohybovanými obrázky obrazy, rozechvělými vzpomínkami. Kontrast bílé prosté košile s temným zákoutím a neosobním, chladným prostorem, který nebyl svědkem ničeho dobrého je skvostný. Výraz vězně, tak nějak zlomeného, kdesi uvnitř, bez přetvářky, muže, který se probírá vlastnímy myšlenkami, vzpomínkami a svědomím. Kajícník, klečící před prázdnou studenou stěnou stejně jako před svým Bohem, před sebou sama. Přiznám se, že když jsem obrázek viděla poprvé, skoro jsem se nad tím výrazem zachvěla.
Takže shrnuto podtrženo, Kolif vytvořila, na svůj věk, nesmírně kvalitní a zajímavou kresbu, která třebaže pracuje s realistickou formou, má ohromný náboj a výraz. Chyby, o kterých jsem tu hovořila, jsou v autorčině věku dobře odpustitelné, ale věřím, že se nám poučí. Ostatně, není lepší způsob se naučit dobrou anatomii, než kreslit a kreslit:-)
Diskuze
Především bych chtěla poděkovat Bre.ber.ce za kritiku, se vším souhlasím, a chtěla bych ještě něco doplnit k tomu, co má obrázek vyjadřovat. Maris si všimla zajímavé věci, a to totiž že postava, ač má být vězněm, postrádá charakteristické rysy dlouho strádajících lidí-mastné, rozcuchané vlasy, zarostlou tvář a vyhublé tělo. O muži na obrázku můžeme bez nadsázky říci, že je spíš tlustý než hubený, chceme li být mírnější, tak je dobře živený, vlasy má učesané a je hladce oholený. Dalo by se totiž říci, že se do žaláře dostal naprosto neočekávaně, ač si v něm nakonec pobyl skoro tři měsíce. Nechala jsem se inspirovat dějinami, a pokud se někdo v historii orientuje, nakreslila jsem právě krále Václava IV., kterého zajali a uvěznili čeští páni r. 1394.
S úctou a s očekáváním další kritiky, Kolif
Velmi zajímavé, muž klečící v žaláři, ale ten nos... jinak velmi dobré.
Mám pocit, že ten s tím pokáním teprve začíná - statné tělo, vlasy pořád nesou stopy upravenosti... možná by bylo zajímavé cvičení v kresbě zkusit toho pána ve stejné pozici - ale jak by vypadal za pár let :-)
název: Pokání
autor: Kolif
věk: 14 let
technika: kresba měkkou tužkou
(tmavšího odstínu docíleno nastavením při scanování)
k názvu slovy autorky: „...člověk ve vězení má snad čas přemýšlet o tom, proč se tam dostal..."
Bre.ber.ka:
Kolif, další z autorů, které zde vídáme často a rádi. Na svůj věk dokáže, jak vidno, vytvořit dílo, které si své místo v Galerii i patřičnou úctu od našich návštěvníků a kritiků, jistě zaslouží. Přesto si dovolím hned na úvod několik kritických poznámek, drobný rozbor, po delší době. Pak se můžete těšit na líbezná slova chvály od líbezné redaktorky pro líbeznou autorku.
Kolif nám představuje vězně, jistě už ne v nejlepších letech, tedy řekla bych, zralého muže, klečícího v setmělé kobce. Postava je působivá a dokud se na ni dívám z povzdálí, budí ve mně dojem skutečně zdařilé figury, pevně a jistě postavené, bez výraznějších anatomických chyb. Přesto, po bližším zkoumání, musím přiznat, že jisté rezervy tu ještě jsou. První je hlava. Netrápí mne obličej, ten je naopak nesmírně charismatický a dokonce i povislá kůže na tvářích má své kouzlo v nedokonalosti a pomíjivosti. Ovšem na temeni, vzhledem k hustotě vlasů, bych ještě kousek přidala, aby zakloněná hlava získala plnohodnotný tvar. Pak mi tu nesedí nohy. Vím, že nakreslit postavu v kleku není ani v nejmenším jednoduché. Dokonce i velikost chodidla by odpovídala patřičným poměrům s hlavou, ale i tak mi připadá malé. Úzké, jako chodidlo dívky. Ačkoliv, kdybych porovnávala se sebou...raději ne, nicméně u chlapa tak dobře rostlého bych očekávala pořádný kotník i plosku. Poslední drobností je stehno. Stehna jsou krátká. Přidala bych jim ještě několik fousů. Jinak by ve stoje postava mohla vypadat dost kuriozně a nepřirozeně.
V pozadí mě ruší džbán, jehož zpracování není jistě stylizace. Utíkají tu elipsy i hrdlo...stačí si naznačit na začátku aspoň středovou osu, aby se nádoba nehroutila na stranu.
Mno a teď to pozitivní. Přes to, že má obrázek několik chyb, řekla bych statických, připadá mi silný ve svém působení. Expresivní kresba, která svým neklidem navozuje dojem skutečného pohybu. Něco jako... jestli si vzpomenete na film: O muži, který sázel stromy, tvořený spíše než rozpohybovanými obrázky obrazy, rozechvělými vzpomínkami. Kontrast bílé prosté košile s temným zákoutím a neosobním, chladným prostorem, který nebyl svědkem ničeho dobrého je skvostný. Výraz vězně, tak nějak zlomeného, kdesi uvnitř, bez přetvářky, muže, který se probírá vlastnímy myšlenkami, vzpomínkami a svědomím. Kajícník, klečící před prázdnou studenou stěnou stejně jako před svým Bohem, před sebou sama. Přiznám se, že když jsem obrázek viděla poprvé, skoro jsem se nad tím výrazem zachvěla.
Takže shrnuto podtrženo, Kolif vytvořila, na svůj věk, nesmírně kvalitní a zajímavou kresbu, která třebaže pracuje s realistickou formou, má ohromný náboj a výraz. Chyby, o kterých jsem tu hovořila, jsou v autorčině věku dobře odpustitelné, ale věřím, že se nám poučí. Ostatně, není lepší způsob se naučit dobrou anatomii, než kreslit a kreslit:-)