Než začnu psát, chci vás upozornit na jednu věc; už v Moudré sově jsem narazil na několik rozdílných představ o křížení i o díle. Takže abych předešel dohadům, hned na začátek vám řeknu, co tohle dílo představuje a co představovat nemá.

Toto dílo je svou formou úvaha, která ve výsledku uvádí pouze jedinou alternativu křížení, a sice tu, kterou používám já ve svých hrách. Je to napevno nastavené pravidlo snažící se o zjednodušení a sjednocení, které sice lze změnit, lze z něj vytáhnout pouze kus inspirace a lze s ním nesouhlasit, ale nic víc s ním dělat nemůžete. Není to soubor možných pravidel, protože něco takového by svou složitostí překračovalo schopnosti mé a domnívám se, že i schopnosti čtenářů. Pochopitelně jsem na několika místech uvedl i možné alternativy, ale celé dílo v zásadě sleduje jedinou hlavní osu. Posílám do rubriky zkrátka takovou verzi díla, kterou si přečtete a nyní máte několik možností, co s ním; buď ho použijete celé, jak leží a běží, nebo si jen zapamatujete, co vás zaujalo a co se vám zdá dobré, a použijete to při tvorbě svých vlastních pravidel, která se - a o tom není pochyb - budou v jádru i detailech lišit PJ od PJ-e. Poslední možností pak je celé dílo zmačkat a zahodit, protože vám nic nedalo. To se však, doufám, nestane.

Předem se omlouvám za natažený sloh, ale úvaha je jednou úvaha a to je zkrátka literární útvar.

Myšlenka křížení v pravidlech rozhodně příliš rozvedená není. Je nicméně evidentní, že s nějakým křížením Altarové přecijen počítali, uvedli přece mezi rasy kudůky a najdeme u nich zmínku snad i o půl-elfech. Jenže kdo se s kým křížit a množit smí a jaké budou výsledky takových křížení?

Pokusím se tyto otázky zodpovědět, nejdříve bych však popsal některé základní teoretické informace. Především bych chtěl zmínit rozdíl mezi křížením a množením. (Podotýkám, že křížení rostlin nebereme v úvahu a zabýváme se pouze křížením a množením živočichů.) Existuje pojem "druh" - tím je například pes. Druh se množí pouze v rámci druhu, to znamená, že psi mají s psicemi další pejsky a ti malí pejskové, až dospějí, budou mít také pejsky, jako má člověk s člověčicí malé človíče.

Ke křížení dojde teprve tehdy, když se spolu spáří (rozmnoží) dva zástupci dvou rozdílných druhů. Většinou takové spojení není možné (a i když je možné fyzicky, potomek z něho nevzejde - nedojde tedy k oplození); aby mohlo křížení proběhnout, musí si být oba druhy vzájemně velice blízce příbuzné. Tak je tomu například u koní a oslů. Kůň i osel jsou rozdílné živočišné druhy, avšak mohou se spolu křížit za vzniku potomka - křížence.

Psa jsem nevybral v úvodním příkladu náhodou. Je tu totiž otázka psích ras. Na první pohled se zdá, že druhů psa je veliké množství a že se mezi sebou kříží. Vlastně ano... kříží. Ale jde stále o křížení v rámci druhu, tedy o nepravé křížení. Ve skutečnosti jsou totiž čivava i bernardýn zástupci jediného druhu, konkrétně druhu pes domácí. Ke křížení dochází až tehdy, když se jakákoliv rasa psa domácího spáří s divokým vlkem, což už je jiný, ačkoliv velmi příbuzný živočišný druh.

Mezidruhové křížení má pochopitelně své náležitosti. Pro nás bude podstatná především ta, že mezidruhový kříženec se už nemůže dále množit; je neplodný. (Ačkoliv jistě existují výjimky, o kterých vám více poví zoologové.) Další velice důležitou náležitostí je, že vlastnosti křížence se občas značně odvíjí od toho, který druh byl matkou a který otcem. Můžeme každopádně prohlásit, že mezidruhový kříženec je nadále neplodný jedinec, nepříslušící zcela k druhu ani jednoho ze svých rodičů.

Důležité může být i pojmenování takového křížence. Zůstaneme u křížence osla a koně, kde kříženec dostává jméno právě podle toho, zda byli otcem kůň a matkou oslice, či naopak. Pokud byla matkou oslice (a otcem tedy hřebec koně), nazýváme křížence mezek. Byla-li matkou klisna (a otcem osel), nazýváme jej mula. Podobné rozdělení však není nutností, vzniká pouze tehdy, má-li druh matky a druh otce na křížence větší vliv.

Po tomto krátkém teoretickém úvodu už bych se rád zamyslel přímo nad rasami v DrD.

Můžeme předpokládat, že každá rasa v DrD je živočišným druhem. Liší se od sebe totiž místy velmi výrazným způsobem a tak i když jde vždy o humanoidy, a to blízce příbuzné, nejedná se o rasy téhož druhu. (Pokud by tomu tak nebylo, můžeme rovnou připustit, že křížit se může ve skupině DrD ras každý s každým.) Proto aby se rasy množily mezi sebou, musí dojít ke křížení.

Vzhledem k informacím uvedeným v úvodu dělím ve své úvaze křížení mezi rasami DrD do těchto skupin:

• A) Křížení neprobíhá. Pohlavní styk je fyzicky možný, nedochází však k oplození.
• B) Křížení probíhá. Vzniká kříženec, který je však nadále neplodný.
• C) Křížení probíhá a vzniklý kříženec je navíc plodný.

Ve variantě C) v podstatě vzniká nový živočišný druh. Takoví kříženci se však většinou mohou množit pouze s dalšími kříženci stejného vzniku. Tato varianta se v našem světě, pokud je mi známo, nevyskytuje (a proto ji v úvodním shrnutí nezmiňuji), v rámci ras fantasy a Dračího doupěte se však klidně objevit může. (U mě je zástupcem takové skupiny kříženců kudůk.)

Je pouze na vás, zda použijete stejné skupiny, či se rozhodne rozdělit si rasy jinak, ale všem PJ-ům doporučuji udělat si v tomhle jasno. Až si váš hráč barbara vyhlédne elfskou čarodějku, se kterou bude chtít založit rodinu, nebudete alespoň narychlo vymýšlet, co ze spojení vznikne, případně výmluvy, proč do toho jít nemůže.

Já osobně se řídím následujícími zápisky, ve kterých zohleďnuji fakt, že některé rasy jsou si příbuznější než jiné. Bral jsem v úvahu i některé v pravidlech neuvedené rasy. Jde však pouze o mou představu toho, jak by to mohlo/mělo vypadat, nejedná se o pravidlo.

Člověk

Člověk se může křížit s většinou známých ras. Biologicky jsou jim nejblíže barbaři, které mnozí hráči považují za pouhou odrůdu lidí. Já nicméně beru barbary jako odlišný živočišný druh na základě jejich výrazných číselných odlišností. Znovu bych použil přirovnání a zmíním opět vlka a psa domácího, kde vlk a pes k sobě mají často blíž než dva různí psi. Barbar je tedy jakýsi divoký příbuzný člověka, nikoliv však jeho odrůda. (Můžete na to mít jiný názor, ale zrovna u tohoto pravidla to na hru nebude mít většího vlivu.)

S barbarem se člověk křížit může a vzniklý jedinec je plodný, protože příbuznost je veliká. Nicméně u křížence barbara a člověka hraje velkou roli druh matky, které je kříženec tak enormně podobný, že se považuje za příslušníka jejího druhu. (Je-li matkou člověk a otcem barbar, potomek je člověk a naopak.) Otec má pak vliv pouze na některé aspekty jeho vývoje, číselně se to projeví malým (1 - 2) upravením tří jeho vlastností tím směrem, kterým se otec od matky liší nejvíce, to znamená, že člověk, jehož otcem je barbar, bude třeba o něco hloupější než ostatní děti, ale zase o trochu obratnější a silnější. Většinou to křížence znevýhodňuje, protože se často sníží parametry pro jeho rasu primární, zatímco ty méně potřebné se zvýší, tudíž není divu, že geny takového křížence po několika generacích z linie vymizí.

Dalšími blízkými druhy jsou člověku trpaslíci a hobiti. S těmi se člověk může křížit také, tento potomek však bude neplodný. Vzhledem k rozdílnostem mezi člověkem a těmito rasami především ve fyzických vlastnostech (výška, konstituce) je navíc kříženec často zdegenerovaný po fyzické i psychické stránce a téměř ve všech ohledech je i číselně horší než oba rodiče. Je tedy jasné, že příliš velký počet jich nepřežije. Z toho důvodu není kříženec mezi člověkem a těmito dvěma rasami pojmenován a dá se na něj narazit jen velmi vzácně.

Poslední rasou, se kterou se může člověk křížit, je elf. Elf je od člověka v mnoha ohledech odlišný dost výrazně, ať už svou dlouhověkostí, či odlišným smýšlením, přesto je však podobnost v tělesné konstituci a biologickém fungování těchto druhů poměrně veliká. Vzniklý potomek se nazývá půl-elf. Půl-elf je sice nadále neplodný, avšak jeho charakteristickým rysem je, že od každého z rodičů přebírá spíše kladné vlastnosti. Půl-elfové tak jsou velmi vyvážení a ve většině ohledů (s výjimkou odolnosti jak pravidlové, tak skutečné) nadprůměrní.

V souvislosti s křížením lidí a elfů si ještě dovolím poznámku k pravidlovým elfům, kteří v rámci vyvažování pravidel DrD přišli o spoustu schopností, které jim přisuzují běžné fantasy prameny. (Za všechny jmenujme především nesmrtelnost.) Pokud má někdo chuť hrát elfy tak, jak je představuje například Tolkien, může pravidlové statistiky elfů přisoudit právě půl-elfům. Ti se tak stanou plnohodnotnou, byť druhotně vzniklou rasou. Pak je ale nutné zajistit jejich další množení. Já bych zde aplikoval variantu C).

Barbar

Barbar se může křížit s člověk a s trpaslíkem. Kříženec mezi barbarem a člověkem je popsaný výše a kříženec mezi barbarem a trpaslíkem je až na některé rozdílné parametry shodný s křížencem člověka a trpaslíka (nebo hobita). U barbarů je též možné uvažovat o netradičním křížení s krolly či orky (a dalšími "zelenokožci"). Takoví kříženci by podle mě měli být neplodní a vzácní, zato však číselně nadprůměrní.

Elf

Elfové jsou rasou dlouhověkou, s myšlením odlišným od ostatních ras. Přesto jsou některým z nich příbuzní natolik, že se s nimi mohou křížit. Nejčastěji se kříží s člověkem, jak je popsáno výše. Mohou se však zkřížit také s barbarem. Tento "divoký půl-elf" se dá najít jen velmi vzácně a dá se říct, že je to dobře. Je v podstatě velmi podobný půl-elfovi, ovšem v parametrech je ještě silnější. Všechny jeho parametry jsou nadprůměrné, nejnižší z nich je paradoxně charisma. V drtivé většině případů však takový potomek nese silné známky mentálního poškození způsobeného příliš rozdílnou náturou obou druhů. Ačkoliv je jistě inteligentní, v jeho charakteru dochází k deformacím, které z něho dělají velmi nebezpečného devianta, často psychopata, který je proti ostatním nebezpečnější o to víc, že je ve všech směrech nadaný a zručný. Divocí půl-elfové se tedy často nachází na okraji společnosti a stávají se z nich nebezpeční zločinci s výjimečnými schopnostmi.

Elfové jsou také ze všech ras nejčastěji děleni na odrůdy. Je to samý drow, temný elf, ledový elf, vznešený elf, lesní elf či prastarý elf. Většinou se nejedná o pouhé rasy, téměř vždy se jedná o dva rozdílné druhy. Tyto odrůdy jsou si paradoxně příbuzné jen velice málo, protože se po celá staletí vyvíjí odděleně a ke křížení tedy dochází jen zřídka. Ve výsledku záleží na úvaze jejich tvůrce, nakolik jsou si příbuzní, například elfové lesní a vznešení si mohou být příbuzní relativně blízce, zatímco ledoví a temní jsou od sebe co do příbuznosti na hony vzdálení. Přikláním se však k tomu, aby byli mezielfští kříženci spíše vzácní a také neplodní, zato velmi silní, zdědivší zvláštní schopnosti i ty lepší parametry po obou svých rodičích. Zde bych rád poznamenal, že tito a další "přesílení" kříženci můžou, ale také nemusí být povoleni jako hráčská postava.

Trpaslík

Trpaslíkovým nejbližším příbuzným je (obzvlášť na základě tělesné konstituce a fyziologie) hobit. Potomkem hobita a trpaslíka je altarovskými pravidly zapracovaný kudůk. Já osobně beru kudůka jako druhotně vzniklou rasu, která se může nadále množit, avšak dochází k tomu už pouze mezi kudůky samotnými. Nicméně rasa kudůků se příliš neuplatní, jejich počty jsou totiž mizivé a jejich schopnosti jakbysmet. Krom toho vinou altařích pravidel nemají kudůci žádnou osobitost a kulturu, takže ani hráčsky nejsou moc oblíbení. Kudůci tak čekají na prvního odvážného tvůrce, který si je oblíbí a kulturu a osobitost jim vtiskne například dílem do Nových ras. Trpaslík se může také křížit s člověkem a barbarem, jak je popsáno výše.

Hobit

Hobit je svou fyziologií natolik odlišný ostatním rasám, že se může křížit pouze s člověkem a trpaslíkem, jak je popsáno výše. Ani jeden z těchto kříženců za moc nestojí, takže se dá říci, že hobiti jsou ze všech ras až na krolly ke kříženi uzpůsobeni nejhůře.

Kudůk

Kudůk je uváděn v pravidlech jako rasa, přestože jde o křížence. Já toto pravidlo zachovávám a skutečně je beru jako rasu, byť druhotně vzniklou, jak popisuju výše. K jejich křížení už mohu dodat jen to, že žádné neexistuje; kudůci se mohou nadále množit pouze mezi sebou.

Kroll

Proklínám originální altarovská pravidla za to, že nedodali ke krollům bližší popis nejen jejich vzhledu, ale také jejich fyziologie a kultury, čímž je odsoudili k tomu, že jsou hraní jako tupí bouchači bez originálního charakteru a jakéhokoliv kulturního zázemí. Já tak nemám z čeho vycházet a přiznám se, že nemám vůbec žádnou představu o tom, s kým by se takový kroll mohl křížit a které rase je vlastně nejpříbuznější. Určitá vodítka můžeme najít v diskuzních příspěvích, které na server napsala Maris, a také v některých jejích dílech. Nakonec jsem se rozhodl ponechat krollům možnost zkřížit se buď s barbarem, jak je uvedeno výše, nebo s některým ze zástupců "zelených kůží", jako jsou orkové, skřeti, skuruti a podobně, ke kterým mají podle mě nejblíž. Tito kříženci budou nadále neplodní a nejspíš bych je ani zvlášť neposiloval, takže by nebyli jako jedinci úspěšní.

Netradiční rasy:

Netradiční rasy se většinou vyznačují svou netradičností. A když je rasa netradiční, s největší pravděpodobností nebude zrovna dvakrát příbuzná těm ostatním. Jako příklady mohu uvést kočičí lid, ještěří lid, kentaury, pekelníky, wouly, skřítky a další a další vždy velmi osobité rasy. Někdo uvažuje jako rasu dokonce i nemrtvé, upíry a lykantropy. Proto se nebojím říct, že málokdy dojde k tomu, aby se taková rasa s někým zkřížila. A když už k tomu dojde, bude tento potomek neplodný a často se kvůli nemocem a degeneracím nedožije dětství. (Pokud se ale dětství dožije, může se z něj stát supermocný mutant a základ dobré zápletky, jak předvádí komiks Záporáci zkřížením fienda a celestiála nebo film Underworld při křížení upíra a vlkodlaka.)

Povšimněte si mého záměru koncipovat všechny možnosti křížení tak, že nikdy nedochází ke zbytečně složitému výsledku. Není tedy nutné počítat několik generací zpět, jaké zastoupení mají v předcích daného jedince zástupci tohoto druhu a jaké zástupci druhu jiného a přesně o to mi šlo. K takovým počtům nikdy nedojde, pokud se rozhodnete řídit mými zápisky. Kříženci mezi rasami jsou v nich totiž buď neplodní, nebo se dále množí pouze mezi sebou. Nicméně má-li někdo chuť učinit křížení zmatenější (jak by tomu nejspíš ve skutečnosti i bylo), nevidím jediný důvod, proč nepovolit křížení i už jednou zkříženým jedincům. Je-li snem vašeho hráče představovat se za použití slov: "Jsem z osminy ork a z osminy upír!" ani vám nic jiného nezbyde.

Nakonec bych jen rád řekl, že toto je pouze osekaná a základní úvaha o křížení ras. Nejsem biolog ani etnolog a v živočišném rozmnožování se zase tolik nevyznám. Jsem si jistý, že při podobném křížení by velkou roli hrála řada do díla nezapočítaných faktorů, o kterých nemám ani tušení. Já však bral ohled pouze na základní logiku a také hratelnost kříženců, když jsem tuto úvahu psal. Tak jako tak doufám, že je přecijenom kvalitnější než původní Kudůcká teorie a bude vám při promýšlení některých herních okamžiků a při tvorbě světů užitečná.

Pro srovnání si můžete prohlédnout Křížení ras od Sargolda, které je také o hodně dál než zikmundova Kudůcká teorie. Na druhou stranu si myslím, že Sargold šel k problematice z úplně jiné strany a s úplně jiným záměrem, takže se nebudeme kopírovat a další verzí křížení si můžeme jedině pomoci.

P.S.: Ne že mi někdo ukradnete divokého půl-elfa. Ten půjde do rubrik pod mým jménem. Zato kdyby se někdo odhodlal zpracovat kulturu kudůků, velice bych to uvítal.