Oči
| Autor: | Makri |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 30 |
Je hluboká noc, na celé okolí dopadá jemně stříbrné měsíční světlo, díky němuž je v té černé tmě vidět alespoň něco. Vzduch je příjemně provoněný silicemi a já vnímám vzácnost tohoto okamžiku, kdy se unavená ploužím ztichlým lesem.
Najednou se kdesi z hloubi lesa ozve táhlé, hluboké zavytí. Přeběhne mi mráz po zádech a jako by se do mě zabodávalo na tisíc křišťálových střípků ledu.
Všude mě obklopí nepřítomné ticho a napětí ve vzduchu je téměř hmatatelné. Opět to zavytí. Jenže teď se ozvalo mnohem blíž..., ale to není možné , aby se obyčejné zvíře pohybovalo tak rychle.
Strach, nejistota, bezmocnost. To jsou pocity, které mi dělají společnost, zatímco se prodírám najednou tak neprostupným lesem. Snad i cítím zlou vůli a horký dech netvora na svých zádech.
Další zavytí. Moc blízko na můj vkus. Dobíhám na malou mýtinu, slabě ozářenou chladným světlem měsíce. Padám k zemi. Vyčerpaná únavou a bolestí z čerstvých ran způsobených v cestě mi bránícími větvemi stromoví.... Ježíši! Kolem mýtiny se uzavírá kruh krvelačně svítících očí. Vlci. Cítím, jak se mi zrychluje dech a krev buší ve spáncích, když se snažím rychle vytáhnout dýku.
Kruh se roztrhl. Uvolněný prostor vyplní obrovská silueta netvora. Zaujmou mě jeho oči, tak chladné a strohé, co nahání husí kůži. Přibližuje se. Výhružně před sebe natáhnu dýku, ale mu to musí připadat jako dřevěný mečík v rukou dítěte hrajícího si na odvážného rytíře. Přikrčí nohy a skočí. Srazil mne k zemi. Cítím jeho dech a připadá mi, jako by na mě dýchla smrt svým štiplavým, jedovatým dechem plným nenávisti k lidské rase.
Prázdno, bezmoc, tma. Vím jen, že brzy se mi otevře brána světa, který nic z toho nezná. Je to zvláštně emotivní vědět, že ráno tady najdou mé zkrvavené tělo. I když jsem nikdy boha o nic neprosila, teď bych jedno přání měla. Aby mi zůstaly aspoň některé vzpomínky z téhle nešťastné etapy vývoje mé duše a i když vím, že je to zbytečné, tak jsem si jista jednou věcí. Kdybych si přec na něco vzpomněla, budou to oči mého vraha. Chladné a plné nenávisti.
Je konec. Mé tělo se zazmýtá v poslední zoufalé křeči......TMA....
Diskuze
Nevím, nějak mě to zrovna žíli nedrásá. Originalita jam není. Jen na tomhle serveru jsem podobných povídek už pár četl a některé pravda značně lepší.
Ježíše nech hnít a do fantasy ho netahej.
..."je vidět alespoň něco" ten slovni obrat se mi moc nelibi, nezapada to do poeticke atmosfery, kterou autorka zvolila.
...:"moc blizko na muj vkus" to bych taky nahradila necim jinym
a to ježiši tam taky není to pravý medový.
A to jsou všechny výtky , dále jen chvála: moc pěkně napsané dílko, délka ideální... mě by se totiž nechtělo číst 5 stránkovou story... opravdu hezky vyjádřeny pocit.
je sice pravda, že ta povídka se hodně podobá Smrti, ale vím jistě že autorka ji nečetla, tohle je z jiejí hlavy. Jen ta první varianta konce se mi líbila víc,... ale opravdu se mi to líbí, pěkný styl. Dobře se to čte dávám 4 hvězdičky
No já sem si myslela, že povídka se nehodnotí podle toho jak je dlouhá ale jeak je dobrá... a taky mi bylo řečeno, že čím líp autor vyjádří to co vyjádřit chtěl tím je to lepší a možná pokud to vyjádří kratčeji tak to občas bývá lepší než když dlouhosáze popisujete dlouhou úpovídku.... Ne že by to byl můj případ......
Je pravda, že se tu v poslední době objevilo několik povídek o tom, jak někdo prožívá poslední okamžiky života. Tuhle ale považuji za nejzdařilejší z nich. (Jen doufám, že se tu objeví i něco jiného :O) ). Je hezky snově popsaná... ale jak už to bývá, vždy si najdu něco co bych vytknul:
"...Ježíši ..." Pozor na to, tímto provoláním automaticky zařazuješ dílko do křesťnaského světa. (Netvrdím, že tam nemá patřit.) Nicméně "Ježíši" jako zvolání je podle mě až záležitost dvacátého století, ve středověku by použily asi něco méně "hovorového" - něco jako dobrotvý bože....
Druhá věc je, že když to celé píšeš v takovém trochu zasněném duchu, tak racionální pasáže "Je to zvláštně emotivní vědět" a "některé vzpomínky z téhle nešťastné etapy vývoje mé duše " tam působí nepatřičně.
glain: Tak to s tebou nemohu souhlasit ohledně děje v povídkách! Rozhodně i lyrická povídka může mít děj a naopak ho to pěkně přibarvuje. Nelze říct od čeho povídky jsou
No nevím, ale na mně tahle povídka moc nezapůsobila, už to tady jednou bylo (tuším že se to jmenovalo Smrt) a tento typ povídek se mi zdá moc lyrický, a povídky jsou tu od toho, aby v nich byl děj. Ovšem na druhou stranu musím poznamenat, že to rozhodně nebylo špatné, takže 3*
Je to dobrý,ale krátký."..... Ježíši! Kolem mýtiny ..."to je vtipný, mně se to zdá nejslabší věc celé povídky:))))docela sem se pobavil když sem tam dočet
Je to napsané dobře, ovšem příliž krátké. Příběh, sice krátký je poměrně zajímavý. 4*
Opět další z působivých povídek, tato byla ale narozdíl od některých napsána přesně tím stylem, který vtahuje do děje. Myslím si ale, že je to moc krátké. Někde by se hodilo více popisu, ale to mi nebrání v tom dát 4*