Taková sračka? Toho nehraju!
| Autor: | ccrew šílený vyvoláva? |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 31 |
Tohle je můj Aaron, toho nemá cenu hrát, nechej mě ho naházet znova.
Takže, toto je moje úvaha, proč chce většina hráčů, nebo jejich pánů jeskyně silné postavy. Nejdřív zkusím nastínit problém pánů jeskyně.
Když jsem začal hrát Dračí doupě (po tom, co mi ho jistý mudrc jménem PardGalen vysvětlil) jsem chtěl, aby moje postavy, byly silné a mocné, zachraňovaly svět, vesmír a občas zabily nějakého drakodlaka nebo pána pekel. Chtěl jsem do nich nacpat horem dolem spousty zkušeností, aby už konečně dosáhly na nějakou vyšší úroveň. Takže jsem jim ze začátku posílal do cest mocné stvůry a po několika masakrech, kdy mé postavičky umíraly v tratolišti krve, jsem si uvědomil, že něco není správně. Moji hráči začínali s maximálními hodnotami a životy. Výsledek? Nevážili si toho. Barbarský válečník se sedmdesáti pěti životy někde na páté úrovni se vychloubal, kolik má životů. Potrestal jsem ho pádem tajnou šachtou, ztratil nějakých třicet životů a jeho hráč se vztekal jako vyšinutý. Dal jsem mu trochu zkušenosti za objevení chodby, ale útočil na mě dál. Řekl jsem si „dost“ a zrušil hru. Postavy si naházely všichni a bez milosti. Výsledek? Ztráta super postav, za vyrovnanou partičku dobrodruhů. Začali si toho vážit a měli je raději než své předchozí polobohy. Já jsem začal znovu a lépe. Postavy už nebyly ti hrdinové jako předtím, když zrovna nekydaly hnůj, nebo nepásly ovce, tak si vyšly za dobrodružstvím do lesa doprovodit projíždějící kupce. Časem zesílily, přišly první zbroje a zbraně, jak otcové usoudili, že jsou připravení, tak je pustili z domu. Tak se jednou stalo, že jsme si Dračí doupě dokonale vychutnávali, ale já pořád doufám, že jednou ten svět zachrání.
Takže pán jeskyně chce silné postavy, aby mohl rozvíjet strašně nebezpečnou a heroickou hru, ale hráči o záměrech pána jeskyně nemají ani potuchy, tak proč chtějí silné postavy i oni? Chtějí být nejsilnější, nejrychlejší, nejdrsnější, nejmoudřejší a nejkrásnější? Proč být dokonalí, když mít své chyby je krásné, právě ty chyby dělají to, že se ti tvoje postava líbí. Jsi snad ty dokonalý? Ne a právě proto doufáš, že jím budeš tady. Ač je to neuvěřitelné silná postava tě omrzí a budeš chtít hrát znova.Pravé potěšení nezpůsobuje to, že vletíš do davu skřetů, abys z nich nadělal fašírku, ale to, že máš strach, aby fašírku neudělali oni z tebe a vítězství lstí nad silnějším protivníkem je vždy sladší než vítězství hrubou silou.Z toho plyne, ber postavu takovou jaká je a když se s ní sžiješ, teprve potom poznáš, co to je Dračí doupě…
Děkuji za přečtení Ccrew.
Diskuze
Pokud jde o můj názor tak ani tak nezáleží na vlastnostech postavy ale na jejím charakteru a na tom jak ho hráč umí zahrát a jak se v něm dokáže vyžít.Jistě můžete mít dokonalého nebo absolutně nenabušeného maníka ale pokud nemá charakter a jen dělá nějaké chabé pokusy hrát tak nikdy nedosáhne takových výsledků jako ten co má perfektní charakter a nikdy (aspoň podle mých zkušeností) se tak u hraní nepobaví.Znala jsem hráče kterej byl absolutně posedlej úchylkama svý postavy a byla s ním taková sranda že sme šici málem umřeli.Takže podle mě to není v nabušenosti či nenabušenosti ale v charakteru.
No jako úvaha nic moc, spíš shrnutí obecně známého a potvrzení toho, že čísla opravdu jsou až tím posledním, vždy je důležitější charakter, každý hráč by měl mít dobře promyšlený charakter a tou postavou kterou si nahodí by se měl jen snažit dostát své představy...
Říkate že za chcípáčky je nejlepší hra? To přeci není pravda. Jednou jsem měl barbara válečníka a byl to pořádný nabušenec a také jsem toho využíval. Byl jsem arogantní a jak nebylo po mém tak jsem začal mlátit lidi. No nemusim řikat, že mě nikdo neměl rád a časem to došlo tak daleko, že na mě vyběhlo pár silnějších jedinců, on se to tiž pokaždé najde někdo silnější a já dostal přes budku. Jenže samozřejmě jsem si z otho nic nedělal a pokračoval jsem dál jakoby nic.
Prostě záleží na každém hráči jak si svou postavu vytvoří a jakou jí dá osobnost. Bohužel většina hráčů se dívá jen na čísla i když by to nikdy nepřiznala. Ono zamrzí, když máte jistou představu jak chcete hrát a nohodíte si postavu, která tomu vůbec neodpovídá. No co pak s tim. Buď zatnout zuby a změnit již naplánované a třeba časem se hráč do té postavy zamiluje natolik, že by jí nikdy nevyměnil a nebo si prostě vybrat jinou. Samozřejmě PJ by měl také trochu přihlédnout a pokud si hráč dal tu práci a vymyslel postavu do detailu a jenom ta blbá kostka hodila 1 místo 4 měl by to změnit.
PardGalen: Jednou mi mj známý Tramis pověděl, že já kdybych všechny moje postavy postavil do řady, tak jsou jako třeba krychle. Jedna červená, jedna modrá, jedna zelená...
On, když hraje postavy, tak jedna je zelená krychle, ,druhá modrá geosféra, třetí fialový čtyřboký jehlan. Protože jsem za poslední dobu (asi 2 roky) nehrál nic jiného, než svého stokrát novéhostarého Eldena, elfa zloděje/lupiče tak je možné, že jsem za tu dobu upadl k jisté unifikovanosti. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Je pravda, že když jsem hrál toho barbara zloděje, tak jsem s ním byl hodně zklamán. Podle Eldena byl nic.. byl sice silnější a odolnější, ale z lupičského hlediska skoro nepoužitelný, proto mě to s ním nebavilo. Já neříkám, že páchám sebevraždu s každým špatným číslem, ale on byl extrém (velmi zle hozený).
Smeety: ten názor, že je nejlepší hrát za chcípáčky je veskrze pravdivý. Hlavní důvod tohoto tvrzení je ve slůvku hrát. Se chcípáčkem si člověk VYHRAJE a ZAHRAJE. Třebas i víc než s herem, který, když přijde do hospody, tak ví, že na něj nemá i kdyby se celá spojila.
Dagoth: Píšeš pravdu, já taky nemám rád "klasické" kombinace elfa kouzelníka a hobita lupiče. Tyto postavy už jsou tak nějak moc "archetypované", není k nim pomalu už dát co svého.
Já řeším ten samej problém, skus krolli počítání nebo krollí slovník...
Hmm já mám teď v družině krolla válečníka a jeho hráč skoro nedokáže hrát za něco jiného, on vše počítá jen na útočné číslo. A já nevím co pro krolla vymyslet, někaké zpestření ...
Dagoth,to bylo urceno hlavně pro začínající pj,chtěl jsem nastínit chyby,kterých jsem se dopoustel a jasně ja mam taky větší radost z originálnější postavy, než z krolla valečníka.
Ja na to teda koukam jinak:
Jako PJ sem nikdy NECHTEL, aby hrane postavy byly supersilne kvuli tomu abych mel zarucen dobry vysledek dobrodruzstvi. Vlastne me bylo jedno jak silne postavy jsou - podle jejich sily jsem vytvarel dobrodruzstvi. Vetsinou jsme hravali ze jedna vlastnost na max a zbytek hodit...
Dale ale nemyslim, ze kouzlo je v nizsich cislech. Podle me se genialni postava vytvori neobvyklou kombinaci - me oblibene jsou barbar kouzelnik a elf valecnik. Nemaji vubec maximalni hodnoty, ale naopak vynikaji jinak. Treba muj barbar kouzelnik stoji v prvni rade a mlati skrety holi po hlave. Ma totiz silu +1 a odolnost jakbysmet. Elf sermir naopak ma super OC a strili dobre z dlouheho luku... Za takove postavy me bavi hrat. A hodnoty jsem klidne mel na max, ale u barbara kouzelnika stejne inteligenci 21+5 nedostanu, takze to je relativni maximum.
Posledni variaci na tema postav jsem teoreticky uskutecnil nedavno. Rozhodl jsem se, ze mi hraci budou postavy velikosti A a pokud mozno ne hobit-zlodej. Sice jsme nikdy nehrali, ale byl jsem z toho patricne nedsen :-). Skoda ze jsme teda takhle nehrali.
Hraci, co tady od nas znam, tak jsou zvykli spis na hack & slash a z toho vypliva, ze na to potrebujou masivni krolly bojovniky atd...
Zalezi to pouze na PJ.
No já jsem měl rád všechny své postavy a bavilo mě za ně hrát, ať to byl polobůh nebo chcípáček. Ně jak si nedokážu představit, že by mě hraní za jinou postavu nebavilo jak píše Elden. Prostě se to musí hrát jinak.
Elden tady je vidět hezky tvůj přístup. Ty máš prostě určitý styl hraní a pokud ti na to nějaká postava nevyhovuje tak tě to nebaví. Co pak musí být zloděj bojová mašina jak ho tu popisuješ? Zloděj má přeci hodně dalších možností co dělat, než jen bojovat.
Jo zloděj a šavle, typická to zbraň.
Ja to maš pravdu, taky sem ale řek že se sním musíš sžít, jinak tě to opravdu nebavi...