Čas a Stvořitel neboli vládci celého vesmíru

Na počátku všeho bylo Nic. Co je to Nic? Svět prázdnoty - bez hmoty a myšlenek. Svět bez času a vlády. Tam kde se nevyskytují žádné přírodní jevy. Není tam světlo ani tma, teplo ani zima, sucho ani mokro. Není to žádný svět. Nic zde neexistuje.

A přesto se najednou něco stalo. Náhle z ničeho nic vznikl Čas. Začal pravidelně tikat. Měřil jeden okamžik s druhým tak, aby oba byly stejné. Přesně a bez omylů tikal a tiká čas dodnes. Vždy měřil naprosto přesně. Ničemu a nikomu nepřidával ani neubíral. Byl a je spravedlivý. Tikal spoustu let. Nebylo síly, která by ho mohla ovládat. A tak jednoho dne začal uvažovat o tom, proč musí neustále tikat. Stejně ho nikdo nekontroluje. Není nikdo, kdo by se o něj staral. Nikomu nemusel přesně měřit jeho čas. Proč se má namáhat? V jeden okamžik se rozhodl, že tikat přestane. Jak se rozhodl, tak učinil. A čas se zastavil. Stál strašně dlouho. Vlastně jenom okamžik, protože nebyl nikdo, kdo by zjistil, jak dlouho stál. Sám nedokázal odhadnout dobu své nečinnosti. Začal se nudit a přemýšlet, proč tu nikdo není. Jak je to možné, že se vyskytl jenom on. Hledal řešení. Nechal tak, aniž by si to uvědomil, vzniknout nudu a přemýšlivost. Čas náhle zjistil, proč je sám. Protože nic neudělal. Nenechal nic vzniknout. I tak pořád stál dál. Byl sám. Nudil se. Nevěděl, co má dělat. Tak se rozhodl, že pokud se nechce jenom nudit, že musí začít pracovat. Znovu začal pravidelně měřit čas. Vzal jeden přesně naměřený okamžik a určil, že to je jedna sekunda. Pak vzal šedesát sekund a prohlásil je za jednu minutu. Tak vznikly ještě hodina, den. Neměl bych zapomenout na týden, měsíc a rok. To mu prozatím stačilo. Čekal. Pokud se vyskytl z ničeho nic on, je dosti pravděpodobné, že se vyskytne ještě někdo. Získal naději, že už nebude sám. Věděl, že jednoho dne se vyskytne někdo, komu bude muset přesně měřit jeho čas.

Ano. Už je to tady. Teď už musím navždy přesně tikat. Objevil se někdo, kdo si říkal Stvořitel. Vznikl vládce bohů, pán všeho. Jenom času nemůže vládnout. Nevadí. I tak je jeho moc téměř absolutní. Stvořitel se dohodl s Časem, že nechá vzniknout prostor. Území s nekonečnou rozlohou. Ale potřeboval po Času, aby mu změřil dobu po jakou bude prostor vznikat. Čas si uvědomil svou důležitost. Věřil, že pokud bude pravidelně tikat, nebude už sám. Každý, kdo vznikne, bude na něm závislý. Zprvu nechtěl takovou moc a chtěl ji předat Stvořiteli, ale pak přece jenom přijal odpovědnost, která na něm bude po věky věků ležet. Na důkaz své věrnosti daroval Stvořiteli schopnost přemístit se na jakékoliv místo v nekonečném prostoru během jediné sekundy. Stvořitel na oplátku daroval Času nekonečně podob.

A teď by měl začít pracovat i Stvořitel. Ten jednoho dne chtěl vyzkoušet svoji naprosto neomezenou moc, a tak stvořil vesmír. Prostor nekonečně velký a prázdný. Netrvalo dlouho a stvořitel začal přemýšlel, jak obohatit prázdno. Proto ve své mysli proplouval představami tak dlouho, až si uvědomil, že je vlastně s Časem sám, že nemá komu by vládnuli. Nechal proto své myšlenky volně plout vesmírem. Jeho myšlenky dali vzniknout veškeré pevné hmotě v kosmu. I pak si však stvořitel připadal velmi opuštěný. Tak vznikly v jeho mysli emoce. I ty poté nechal volně plout vesmírem. Už bylo skoro vše hotovo. Teď už chyběl pouze někdo, ke komu by mohl Stvořitel promlouvat. Nechal tudíž vzniknout život. Život velmi rozmanitý. V celém vesmíru stvořil tolik světů a forem života, že pouze ten, kdo je stvořil, je dokáže spočítat. V každém světě, jako své zástupce, nechal vládnout jednu svoji myšlenku, která má za úkol dohlížet nad daným světem. Časem tyto představy získali na stvořiteli úplnou nezávislost. Dnes už nikdo neví, kdo je vlastně pravým stvořitelem daného světa a vesmíru. Dnes někde vládnou bohové, jinde zase magie a někde možná vládne ten, kdo nechal volně plout vesmírem své myšlenky a emoce.