Kdo?
| Autor: | Asey |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 11 |
Pro tebe melou boží mlýny,
Mozek zastíněný temnotou,
Srdce naplněné prázdnotou.
V mysli pouze to jedno máš,
Pouze po jednom ty se ptáš,
to co v mysli máš je temné zlo,
To po čem stále tápeš je kdo,
Kdo bude ten co ucítí smrti vánek,
komu ty popřeješ věčný spánek.
Vybíráš pečlivě, dlouze
Nakonec přebereš z nouze,
Oběť silnější o něco než ty,
Sám pán samotné temnoty,
pak střetnete se tváří tvář,
úmrtí tvé hlásí kalendář.
Diskuze
Věštba, nebo snad výzva?
Neustále se přesvědčuji, že temnota a vše ostatní nesoucí atribut temné nemá co do činění s dobrem a zlem, ale je spíše stavem mysli. Temné, jak jsem již mnohokrát zmiňoval, není jen dnes tak často omílaným synonymem zla, ale také opakem světlého, potažmo jasného. Temné je tedy nejasné.
V tomto duchu zůstává smysl tohoto dílka skryt pouze zasvěceným (což u např. rituálních výzev/hrozeb určených pro znalé není úplně na škodu). Ve vší temnotě/nejasnosti dílka lze sledovat jednoduše cílenou báseň směřující ke zjednodušení zabijákovy mysli na jedinou otázku – a to otázku příštího cíle. Hlubší rozvití myšlenek, případně možnost jejich nastínění/předložení čtenáři však zanikne díky diktátu formy, a tak k hlavní temné (nejasné) stránce dílka patří zejména jeho účel či smysl.
Doporučil bych pro další tvorbu zaměřit se na obsah dílka, na jeho smysl, účel, pro který je tvořeno a co má sdělit čtenáři. Stejně tak je nutné zvolit symboliku srozumitelnou autoru i čtenáři. A posledním krokem je práce na formální stránce dílka, což bývá nejčastěji záležitostí dlouhého cviku.
Pozn.: Pro zachování obsahu lze vyzkoušet volný verš, který umožňuje zachovat smysl, aniž by bylo nutné se vázat na nějakou formu.
Hodně špásu,
H.