Nathaka Warrior  23. 5. 2007 v 23:29:40

Já osobně bych byl spíše pro rozdělení básní. Protože takhle dohromady ta druhá báseň trochu kazí tu první. Rytmicky se mi nezdála kulhavá ta první vůbec, ani ta poslední sloka, přišla mi celá velmi povedená, dobrá. Druhá jen trošičku. Obě jsou ale dobře myšleny, doplňují hru i sebe navzájem. Výtečná použitelnost i stavba. První je za 5* a druhá za 4*, a protože jsem hodný a průměr tohoto je 4.5, což se zaokrouhluje samozřejmě nahoru, dám 5* i celkově.

Skorpion  23. 5. 2007 v 23:06:33

Ano, druhá báseň opravdu kulhá, teď už to vidím. Ale myslím, že to zase tolik nevadí, tedy spíše - u první básně by kulhání vadilo mnohem víc. :-)

PS: První báseň posílám Michisovi. (jen malá poznámečka)

Marokrates  23. 5. 2007 v 22:47:58

v druhé básni mi lehce pokulhává rytmika a myslím si, že první dílko je o něco lepší..ale dohromady dávají obě smysl a jaksi se doplňují.. V konečném výsledku se mi to ale velice líbí..přesně tohle mám rád..:)

Mgr. Holger  23. 5. 2007 v 21:34:13

Toto dílko je jasným příkladem účelové tvorby pro hru.

Jako takové nemusí být nutně příliš odosobněné, leč často se to stává. To je bohužel i chybou druhé básně, která již nemá takový emocionální základ a příliš schematizuje – síly zla ať skloní zbraně – ať srdce lásku volí – odteď vzývej pouze Dobro. Přeci jen toto použití až obecných témat působí spíše jako slova pronesená z kazatelny, než nějakým tím odpouštějícím (snadno si představit člověka na smrtelném loži, nemrtvého před druhým skonem – je pak poněkud zvláštní slyšet právě tyto fráze z úst člověka z masa a kostí, nebo fexta z vyschlého masa a vyschlých kostí).

Na druhou stranu je milé, že autor na mé doporučení sloučil obě básně do jednoho. Tím z herního hlediska uzavřel určitý okruh a případným hledačům inspirace dal obě možnosti. A k jedu přidal trochu chvály. Nutno dodat, že první báseň jde více od plic a proto ji stavím výše, na druhou stranu celek vytváří rovnováhu a k fi – přidává li, takže obraz archaického básníka filí dostává konkrétní podobu.

Po formální stránce jde o volnější dílko, vázané mezi 2. a 4. veršem. Rytmika místy klopýtne (poslední sloka první básně, v druhé básni je to divočejší).

Celkově jde v kontextu rubriky o mírně nadprůměrné dílko, jeho hlavním kladem je však jeho přímé zacílení pro hru. Osobně si cením autorova přístupu ke sloučení básní, které z hlediska použitelnosti dílko vyzdvihuje. A proto hodnotím zejména z tohoto hlediska.

Fíl špás

H.