Kapky rosy
| Autor: | Kolektiv autor? |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 9 |
Kapky rosy
Almanach Kapky rosy jsou zbírkou básní, balad a básniček několika nadšených serverových básníků, bardů, bardek a jim podobných. Básně mají společné téma, ale forma i pojetí tématu se liší báseň od básně, autor od autora...
Údaj v závorce pod nadpisem některých básní udává, o čí pohled na věc se jedná.
Pochodová píseň Rudé gardy
Duní zem pod těžkými boty!
To my nepřemožitelní jdem,
s písní na rtech k níž neznáme noty.
Dnes krví opět zrudne zem!
Zrudne zem a zrudne nebe,
Barvu rubínu dostane i noc.
Dnes nic nezůstane šedé,
V rukou třímem rudou moc!
Nám válečníkům dnes patří svět,
Necháme vlát svůj rudý plášť,
Necháme vykvést rudý květ!
Však nepocítíme v srdci žádnou zášť.
Rudý prapor vidíš vlát,
To nesmrtelní jdou.
Ti co neumějí se bát,
To praví hrdinové jsou!
Na obzoru střet!
Teď za rudou se budem bít,
A rudá vpřed!
Jedině rudou budem žít!
Aramir
Naděje umírá poslední
Tichý a klidný jako jezerní hladina
Pomalu umírá, kdysy slavný hrdina
Umírá ležíce v kaluži krve
Umírá, posté stejně jako prve
Takových je víc...
Skončila bitva, utichly zbraně
vrána u mrtvoly sedá si k vráně.
Mrtvý či mrzák, komu je lépe,
stejně všem smrt na dveře klepe.
Nezůstane nic....
Ani skála věčně nestojí
Možná se nám rány zahojí
A další bitvy nastanou
Vše skončí smrtí mizernou
Nebo vysvobozením...
Leží dívka na bitevním poli
nad ní muž, slzy plné soli
Je nesmrtelná a přec umírá
Když plamen její skomírá
Nic netuším...
Všade se vznáší jen smrti stín
Opar krve barvy skvělých vín
Nad námi obloha barvy olověné
Je tu pro nás blázny zkrvavené
Ona nezemře...
Kříže lemují cestu ke spáse
Padáme sraženi v marném zápase
Padáme, abychom mohli vstát
Stále se musíme dále hnát.
Všechno je v nás....
Hledám odvahu ve své duši
Nenajdu, vítr mé slzy suší
Nalézám jen samé šrámy
Neúspěchy jsou mi známy
Ale naděje umírá poslední...
Alexej & Dilvish
Naděje umírá poslední
V podolku střeva a vejpůl mám hnát,
zhebli už všichni, co měl jsem je rád.
Jen naděje žije, vem ji mrchu ďas,
přežije všechno, že zdrhne vždy včas.
Apea
Naděje prý umírá poslední
Naděje prý umírá poslední
Na bojišti pár postav ještě mečem vládne
Na bojišti pár postav ještě život nevzdalo
A vrány od ran svých odhání…
Naděje prý umírá poslední
Však když všichni bojovníci zemřou
Vrány jim oči z hlavy vyklovou
A krev - ta ztuhne, zčerná na zemi…
Naděje prý umírá poslední
Já viděl jsem, když vystoupil jsem z těla
Poslední živou vránu na nebi
Tu, co přecpáním ještě nezemřela…
Maris
Na uvítanou
Mluvit a neslyšet,
bát se a nekřičet,
do bláta padat,
a hned se zase zvedat.
To vše končí s večerem,
kdy dáváme si kaši,
nad ní strasti proberem
a zazpíváme tu naši.
Neděj si přátele zde,
dopadá to více než zle.
Konejši se s markytánkou,
co promění noc v chvíli krátkou.
Nehraj si tu na hrdinu,
nejsi tady za sebe,
mysli pořád na rodinu
a nekoukej se za sebe.
Nepřemýšlej, co by, kdyby,
tak dopustíš se jenom chyby.
Nevzdávej se hlavně předem,
ať se tu zas večer sejdem.
Smrt je naším stínem,
smrt pijeme s vínem
smrt nás zocelila,
smrt nás pozměnila.
Pavetta
Kerberova snoubenka
Ozvaly se rohy a mužů hlas
před bitvou se nebe mračí
zabíjet mi teď půjde snáz
naděje na vítězství stačí.
Vrhá se tělo proti tělu
a proti zbrani míří zbraň
Výkřik zazní do výstřelu
konec je blízko, mysli naň
Krev z ramene mi stéká
a vlasy padají do očí
Kerberos v předpeklí štěká
na toho, kdo meč v krvi smočí
Když zemře druhý, budu žít
tak vraždím a nemyslím na něj
snad mohl jinde rodinu mít
však sám si zvolil zbraně
Mou snoubenkou válka se stala
něžná a divoká víc a víc
a tiše do očí se mi smála
když s Kerberem vyli jsme na měsíc.
Pak přišla rána, vzplanul svět
louže bláta obličej chladí
já můžu v pekle vyprávět
že válka tě stejně zradí.
Kaiserin
Voják jako voják
(branec odvedený z politických důvodů)
Bzy ráno bývá chladno.
A z meče vždy kapky rosy je třeba setřít.
Nechat jej tak, věru není radno,
vždyť jak dlouho musel by voják šetřit
na novou čepel...
Brzy po ránu bývá mlha.
A věci si musím zbalit do rance či vaku.
Válka, to není barevná duha,
ale smrdutý sirný pach jízdních draků
-tupých zvířat.
Bzy po ránu bývá chladno.
Ne však otužilcům v uniformách.
Mocné svaly a v hlavě prázdno,
takový je ideální lid na frontách
-že jsem jiný? Nevadí...
Dilvish
Bojove poľe
(Dezertér)
Na totim poľu
poľečku poľu
ňeoru, ňeseju.
Na totim poľu
poľečku poľu
ruže ňerošňu.
Kebim ja pani
na totim poľu
krev svoju vidzel preľivac
Ta bim znal
ta bim znal
že tu je za co bojovac.
Aľe kec ľem hudobne
ľudze krvacaju
Naj sebe panove
Sami pomahaju.
Ja pujdzem domu,
kravi pasc
a oni sebe možu
sami karky podrezac.
Maris
Pán a kmán
Jeden velký král
dal svolat svou armádu
však jedno místo vzadu
zůstalo opuštěné.
On verbíře si svolal
ať toho lotra chytí
a přivedou jej v sítích
do cely zamčené.
Však onen človíček
už dávno věděl svoje
a jen pár kupek hnoje
našli vojáci.
On dřívě nežli přišli
své rance rychle popad
aby snad nedopad
na nucené práci.
Sed k pergamenu k peru
a napsal panu králi
jak veliké má sály
tak i věznice.
Na to vám pěkně se**
Bez prominutí králi,
vždyť vy jste povídali
o míru nejvíce.
Když chcete válčiti,
válčete si sami
a vaši věrní s vámi,
jen mě nechte být.
A když mě najdete,
vytáhněte meče
jen ať krev ze mě teče,
zbraně nebudu mít.
Alexej
Rýmování o válce a smrti
Až se skončí lidské žití,
až se zhasnou světla,
na louce jen mrtvé kvítí,
životy? Ty palba smetla.
A ty?
Jsi skvělý voják,
vlasti své hrdina,
Chlapče, tys čtverák!
A sok tvůj? Mršina!
A ty?
Si dej dobrý pozor, kamaráde,
když v tom běsu se tvá duše,
zadními dvířky potají vykrade,
křik pak neslyšíš, jednáš hluše.
A ty?
Co až někdo zmáčke spušť krapet dřív?
ty se lekneš, brzy splacen bude dluh,
kulka zasáhne tvé tělo, již nejsi živ,
A soudcem tvým? Teď už jen sám Bůh.
A ty?
Skončíš pět stop pod zemí
a v leže,
bez svědomí,
bez páteře.
Lischai
Dopis domů
(voják z povolání)
Prošel jsem tou krvavou vřavou,
tim ohněm nejedné krvavé bitvy.
Nezraněn.
Sic tělo pokresleno jizvou nejednou,
jak krajely mne nepřátel meče a břitvy,
ale nezraněn.
Snad jen srdce mi zchladlo...
Dilvish
Pláč dívky
Můj miláčku, máš bledou tvář.
Má náruč už tě neláká?
Vím, vzala jsem si vojáka,
ten na rozkaz vždy musí jít.
Polibek na rty chci ti dát.
Proč ústa tvá jsou chladná tak?
Proč zrak upíráš do oblak?
Ne na mě, jak bych chtěla...
Nejdražší, řekni slůvko jen.
Rudý květ šat tvůj zdobí.
A pod ním? Díra v hrudi.
Tvé srdce zmlklo, nebije.
Marsia
Na konci
Zděšení, krev,
pláč a přitom hněv.
Rudá je barva Svobody,
krev nevyčistíš bez vody
a když už je všude,
konec všeho brzy bude.
Teplo střídá chlad,
sytost se mění v hlad,
štěstí přechází ve strach,
tělo rozpadá se v prach.
Pioma
Bylo mi ctí editovat toto dílo, zadané téma jste jistě zjistili vlastním důvtipem, takžejen vzkáži, že se těším (a mohu snad mluvit za všechny autory) na vaše kritiky a postřehy...
-Dilvish
Diskuze
Uáááá!
"Almanach Kapky rosy jsou zbírkou básní,"
Kdo najde v tomto citátu všechny 2 chyby?
Lišaji, jen tak dál a vyroste z tebe Landa.
Ach, Cyrano, již mnoho nenatropíš –
Unaven dlouhým bojem svůj kord klopíš.
Mám-li být zabit – nač dlouhé stání?
Dlouhé – předlouhé čekání na poslání.
Smiluj se – věnuj mi popravu kratší –
Někomu čtyřverší k pointě stačí.
Nač čachry s kloboukem, když kordem jen hrozíš?
Kluzkými frázemi kol smyslu se vozíš.
Kolikrát čekal jsem, že zasadíš ránu,
Tys jenom zpomalil, vzdálil se plánu,
Jako když korábu kýl drhne po dnu –
Než přijde poslání – to já Tě bodnu!
Těžko souhrnně hodnotit soubor děl vzniklých na dané téma různými autory, diametrálně odlišné úrovně. Celkové hodnocení nechám proto na čtenářích a spíše v návaznosti na svoji variaci na cyranovské téma budu hodnotit, zda případně kdy by Cyrano zasadil svou smrtící ránu.
Nicméně bych si dovolil doušku k samotné „zbírce“. Pokud se někdo pokouší sebrat podobná díla, měl by dbát na jejich gramatickou podobu, protože již samotné sebrání takových děl je blízko publikaci, která by měla mít patřičné náležitosti. Neboť bez základních náležitostí taková sbírka shazuje v ní obsažená dílka, která podobnými nešvary netrpí, a editor pak působí nekompetentně (ve smyslu noticky „Kdo chce dílka zebrat, ať jde radši žebrat.“)
Pochodová píseň Rudé gardy
Cyrano notně posílen písní gardistů si raději zve na pomoc celou gardu, což je účinné, nicméně on samotný nevyznívá jako slibný sólista, ale jako sborista.
Naděje umírá poslední poprvé
Cyrano zkusil pár fint, pak se ohlíží k nějaké bezvýznamné mrtvole nějaké dívtky – snad ji poznal – a coby berserk se vrhá do boje, v němž nakonec zůstává nerozhodně stát a přemýšlí, zda nemá vrhnout klobouk či co.
Kdo příliš přemýšlí, co bylo KDYSY
Daleko nedojde, zbaští ho krysy.
Naděje utíká poslední
Cyrano dnes neměl náladu na dlouhé žvanění – ideální protivník, pokud vás omrzel život.
Naděje prý umírá poslední
Cyrano je lišák – hle – pod pláštěm ještě dýku skrývá. A tak po pár výměnách může zakončit. Ne kordem, jak bych čekal, dýkou – ale se stejným efektem.
Na uvítanou
Cyrano měl selské předky a tak se chopil sudlice a s vehemencí vlastní rolníkům snadno (i díky menzuře) dosáhl svého.
Kerberova snoubenka
Cyrano mne zaskočil – svými slovy, nikoli fintou nejednou. Tak zvláštní odvést pozornost od boje slovy, která s námi nic společného nemají... že by snad? Poslání již přichází a náhle zjišťuji, že s bodem finálním se stává více osobním...
Voják jako voják
Cyrano jako řadový voják? Již chápu, proč mi ten širák připadá takový... uniformní, šedivý. V bitvách a množství je užitečný, v souboji však neoslní – k poslání se nedobere.
Bojové poľe
Což o to, škola je to pěkná a účinná, ale poslání si nejspíš nevychutnám, protože jemné finesy té školy nepochopím. Možná zemřu bez prozření, a tak spíš než břitkost slov ocením hrot kordu.
Pán a kmán
Hm... Sir Percy Blakeney jednou řekl: „Nebiji se s nikým, kdo mi nebyl představen.“ Vyhnul se tak nepříjemným faux pas, kdy by musel vést souboj s neurozeným. A tím se jeví i Cyrano. Ale přeci jen je lepší se souboji kordu proti cepu vyhnout, ať je zdůvodnění jakékoli.
Rýmování o válce a smrti
Cyrano je buď skromný, nebo alibista. Dlouho o tom přemýšlím a soupeře podceňuji, nakonec přeci jen jeho hrot dochází sic pomalu, přec nekryt a nečekán.
Dopis domů
S chladným srdce ťal, snad za svým šel... Kdo uteče vyhraje – utekl jsem a skončil...
Nezraněn.
Pláč dívky
Ach, tak neúprosný styl, kdy city do slov vkládá, prudkými výpady je doprovází... Nezbývá než podlehnout bez naděje, bez obrany beze slov.
Na konci
Komu to hrdina slovutný pěl?
Sekl a nezabil – jen zranil a odešel.
Na závěr svých obrazů vložím dotaz, který nebude jasný asi mnohým nedůvtipným, kterým jistě nebude jasné, proč téma Kapky rosy je zpracováno právě tímto způsobem. Tedy ušetřím je jejich vlastního shození sebevědomí a optám se sám za sebe: „Je jiný důvod, proč tuto sbírku nazvat Kapky rosy, než ten, že v jedné básni se o nich hovoří?“
Připomenu, že hledám nějaký jasný důvod, než dvacet třicet konstrukcí, které dokáži vypotit sám.
Zdrví
Holger