Poprava
| Autor: | Vanai |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 26 |
Bum, bác,
palice na dřevo dopadla zas,
už brzy pověsí nás.
Již scházejí se lidé na rynku,
poprava bude už za chvilinku.
Už stráže si pro nás jsou,
k blížící se smrti nás odvedou.
Své svědomí nyní zpytuji,
bůh ví, že všech hříchů lituji.
Tak jdeme již z vězení ven,
pořád blíž a blíž je smyčka s provazem.
Krvelačný dav se na nás dívá hladovýma očima,
už je to tu, už nadešla naše poslední hodina.
Bubeníci na bubny hlasitě bubnují,
a kati nám smyčka kolem krků stahují.
Už dochází mi v plicích dech,
už slyším v hlavě své, andělů zpěv.
Již vstříc mi jde s kosou po ruce,
má odvěká přítelkyně, smrt, v dlouhé, černé tunice.
Ze světa živých mě odvádí,
do světa mrtvých přivádí.
Bezvládná těla ve větru klátí se,
a spokojený lid do domů svých vrací se.
Vždať´poprava zbojníků je u konce,
jejich životy odnesl vítr tak lehounce.
Diskuze
Vanai: klácení je, když někdo stojí s zklátí se na zem, nebo když třeba padaj stromy, prostě když něco stojí na zemi a spadne to....
Gandalv: Těla se můžou klátit, poněvadž do nich fouká vítr. A myslím si, že provaz jim v tom asi moc nezabrání.
Nejsem expert na básně...ale:
1) to "bum bác" mi tam vlbec nesedí...zní to hrozně...divně...prostě mi to nesedí, je to můj čistě subjektivní pocit a názor.
2) rytmus občas pokulhává. Možná to má znít lidově, jak řekl Holger, ale myslím, že právě lidové písně a básně rytmus mívají relativně přesný...líbilo by se mi to asi zhudebněný, ale na to to nemá potřebnej konstattní a relativně přesnej rytmus.
3) překlepy. Velká škoda, stačilo si to po sobě přečíst jednou navíc a nebyly by tam.
4) "...v hlavě své, andělů zpěv." - nemá být, podle mě, čárka. Pokud se mýlím, ukamenujte mě.
5) "Bezvládná těla ve větru klátí se" - jak se mohou klátit, když visí?
Jinak se mi báseň moc líbí právě pro lidovost...k "dokonalosti" mi chybí už jen melodie....
Dílko na lidovou notu s lehkým rukopisem. Je vystavěno na krátké epizodě, kterou autor nezazdil přebytečným patosem a pojímá ji spíše s lehkostí středověké zábavy, než coby jako těžký úděl psance před popravou. S tím se do psychiky psance promítá notná dávka cynismu, nikoli však v negativním slova smyslu, ale spíše jako projev smíření s neodvratnými skutečnostmi.
Po formální stránce odpovídá dílko zacílení do určité posluchačské skupiny – právě podobného spektra lidí, jaké si dopřává kratochvíli poprav. Je škoda, že dílko kazí překlepy, které šlo odstranit.
Celkově budu hodnotit v nadprůměru, pro formální nedostatky se přikloním k nižšímu hodnocení.
Fíl špás
Holger