Eragon - poslední bestseller fantasy?
| Autor: | Saladin |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 24 |
Eragon - odkaz dračích jezdců
(Eragon, Inheritance, Book One)
Christopher Paolini
Nakladatelství Fragment, Havlíčkův Brod (2004)
Překlad Olga Machútová
V úvodu této stručné recenze krátce o autorovi, knize a jejím vzniku. Christopher Paolini je z Montany, narodil se v roce 1983, Eragona začal psát ve svých patnácti letech (když dokončil středoškolské vzdělání) a trvalo mu to rok. O další rok později pak vyšlo první vydání knihy, které však pravděpodobně vypadalo o něco jinak, než to pozdější (a slavnější), které se dostalo do ruky mě. Bylo o 20 000 slov kratší. Těžko tedy říci, co ve skutečnosti Paolini napsal.
Kniha samotná se mi do ruky dostala s mohutnými kladnými ohlasy. Bohůmžel jsem ke stejnému názoru nedospěl (čtenáře na to upozorňuji předem), hned osvětlím z jakých důvodů.
Příběhem je zde popis nálezu předmětu značné důležitosti v základním konfliktu světa mladým hrdinou, jeho vydání se na cesty spolu s učitelem a ochráncem v jedné osobě, strastiplná cesta, velké vítězství a všeobecná sláva. Celý příběh je navíc protknut odkazy na velikost dávné padlé říše a na nebezpečí plynoucí z mocného zla, které znovu nabývá na síle. Něco Vám to připomíná? Také mi to připomělo. Kniha mi skutečně přišla jako druhořadá kopie Tolkienova Pána prstenů. Skřeti byli nahrazeni urgury, kteří mají narozdíl od nich zakroucené býčí rohy, prsten je nahrazen dračicí, která je narozdíl od prstenu kladná (a o poznání větší), a hrdinové obou děl jsou asi stejně nablblí, i když ten Paoliniho je o poznání zručnější s mečem.
Tedy, zacházení s mečem. Hrdina (Eragon) v knize začíná jako běžný rolník, během putování ho ale poutník (a bývalý dračí jezdec) Broms mečem učí - a hle, netrvá pár týdnů a z rolníka je jeden z nejlepších šermířů vůbec. Další, co mne zaráží, totiž že jsem nezaznamenal protesty ochránců zvířat. Distanční závody (tedy klus) se běhají 160 km, za nějakých 8 hodin (a mluvíme o špičkových koních ve špičkové formě); koně hrdinů Eragona ovšem hranice koňských možností překračují, ba je přímo ignorují - několikadenní štreky často beze spánku a potřebného odpočinku jsou v knize prakticky na denním pořádku. A to jsou bohůmžel jen jedny z mnoha bot, na které jsem narazil.
Autor se pokouší jako jeden z výraznějších (a diskutovaných) prvků o popis hlubokého vztahu mladého Eragona k jeho dračici Safíře. Nemůžu říci, že bych popis vztahu nezachytil, nemůžu ale zároveň říci, že by mne poetičnost jejich vztahu přesvědčila do nebe.
Co tím vším chci říct? Snad až na jazyk (resp. český překlad), občas docela poutavý a příjemně plynoucí, kniha nepřináší nic nového. Charaktery nejsou úplně ploché (přestože o závratně prokreslené hloubce se mluvit nedá), drak je použit docela pěkně a ten nápad není pitomý
Shrnuto, jeden nápad pro knihu nepovažuji za dost - a jako první díl série mne skutečně nenalákal na díly další. Pokud nemáte diametrálně jiná měřítka, neodvažuji se knihu doporučovat - raději sáhněte po něčem jistějším.
Diskuze
Stručná a přínosná recenze, která obsahuje vše podstatné.
Výhrady mám pouze k několika chybám gramatickým („připomnělo“) a určitým stylistickým prohřeškům (např. příliš mnoho podstatných jmen slovesných na úkor samotných sloves).
Oceňuji kritický názor tuším spíše staršího a vyspělejšího čtenáře, který knihu dokáže srovnat s tematicky obdobnými díly. Osobně by mne také zajímal názor mladších čtenářů, kterým je dle mého kniha především určena.