Dobrou noc a sladké sny!
| Autor: | Skorpion |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 30 |
Hezky se vyspinkej a sladké sny!
Tuto povídku bych chtěl věnovat jedné dívce, která si ji bohužel již nikdy nepřečte. Ty přece víš, že bych Ti to nikdy neudělal, já ne, ale jiní… Měl jsem Tě moc rád, chybíš mi! Vrať se, prosím!!
Běžela.
Věděla, že to po ní jde. Cítila To. Neviděla To, neslyšela To, ale cítila.
Už se setmělo. Těžké mraky zatáhly oblohu již v poledne a celý den lehce mrholilo. Bylo jí zima. Severní vítr chladil po celém těle, bílá blůza i modré džíny měla promočené a strašně studené. Silně ji píchalo v boku, svaly jí ochabovaly a přesto běžela. Už nemohla dál.
Třásla se zimou a strachem. Bála se, nikdy nebyla takhle vystrašená. Hrůza z neznámého jí zatemnila mozek, nemohla pořádně přemýšlet.
Kořen vyčnívající z lesní pěšiny jí podrazil nohy. Spadla do bláta. Ostrý kámen prosekl kalhoty a zahryzl se do stehna.
Byla sama v lese, který neznala, nepamatovala se, jak se sem dostala, nevěděla, kam běží, a nevěděla, před čím běží. A ani to vědět nechtěla. Byla jí strašná zima. Vstala, ale okamžitě upadla zpátky do chladného bláta. Nemohla utíkat, ale musela. Když tu zůstane, zemře. Věděla to.
Vstala a začala kulhat dál po lesní cestičce.
Uvědomila si, že přestalo mrholit a měsíc se prodral skrz temná mračna. Běžela dál, když v tom světlo vycházející luny zastínila malá věžička. Zrychlila krok a zjistila, že už necítí bolest.
Kostel.
Pěšina končila u malých kamenných schodů vedoucích k starému kostelíku se zvonicí. Byl velice starý, skoro rozpadlý. Na věži ani nebyl zvon, ale dveře čas nepoznamenal. Stály tam otevřené dokořán a čekaly.
Dál již cesta nevedla. Musela dovnitř.
Už se nebála. Byla tak vystrašená, že už ji nemohlo nic vyděsit.
Začala si zpívat. Tu píseň nikdy neslyšela, ale znala slova i melodii. Ne, vlastně neznala, jen zpívala to, co jí přišlo na jazyk. Nerozuměla tomu, co zpívá, ale zpívala.
Píseň nebyla vůbec veselá, byla smutná, teskná, žalostná.
Vyběhla po časem vyhlazených schodech. Uslyšela za sebou prasknutí větvičky. Tělo zaplavil nový příval strachu.
Vběhla dovnitř.
Svíce. Všude byly svíce.
Hořely.
Dveře se prudce zabouchly. Začala ječet. Nepomohlo to.
Ani se neotočila. Utíkala uličkou mezi lavicemi rovnou k oltáři.
Růže. Krev.
Rudé květy ležely na dřevěném oltáři, po kterém stékala tekutina, která byla barvou víc než podobna růžím. Čerstvá.
Zvon.
Na věži se ozval hlasitý zvuk zvonu. Půlnoc. Odbíjel půlnoc. Ale vždyť tam nebyl!
Začínala šílet strachem.
Sedla si za oltář a stočila se do klubíčka. Začala plakat. Vyděšeně. Přestala se třást chladem a o to víc se třásla hrůzou.
Dveře se s ránou rozletěly.
Strach jí sevřel plíce. Nedokázala se ani nadechnout, natož začít křičet děsem. Studený pot jí pomalu stékal po tváři. Bála se pohnout.
Kroky.
Přibližovaly se. Pomalu.
Klap, klap, klap…
Šly pomalu, jistě, rozhodně. K oltáři.
Slyšela sípavý, chraplavý dech. Po dlažbě se rychle rozlévala jinovatka. Ucítila děsivý chlad. Už To bylo blízko, strašně blízko.
Vyběhla pryč. Pryč od oltáře, pryč od Toho.
Bála se otočit a spatřit To, co ji chce zabít.
Začala ječet. Utíkala podél zdi kolem lavic obloukem k otevřeným dveřím. Už byla u nich. Jen čtyři kroky a byla by venku.
A pak Ho spatřila. Bílé tesáky se ve světle svící leskly jak démanty…
Chtěla utíkat. Nemohla. Chtěla řvát hrůzou. Nemohla.
Kroky.
Přibližoval se. Pomalu.
Klap, klap, klap…
Šel pomalu, jistě, rozhodně. K ní.
Slyšela sípavý, chraplavý dech. Po dlažbě se rychle rozlévala jinovatka. Již podruhé ucítila ten chlad. Už byl blízko, strašně blízko.
Natáhl ruku.
Ucítila mrtvolný pach rozkládajícího se masa. Chtělo se jí zvracet. Nemohla.
Chlad.
Smrad.
Dotek.
Chytil ji pod krkem. Chtěla se bránit. Nemohla.
Začala se dusit. Vychrtlá ruka jí neuvěřitelně pevně sevřela hrdlo. Chtěla se nadechnut a křičet. Nemohla.
Druhá ruka jí náhle prudce trhla hlavou dozadu za blátem slepené vlasy.
Obě ruce ji pustily ze železného sevření. Upadla na zem. Ležela na zádech a nedokázala se ani pohnout.
Klekl si vedle ní. Pomalu, nikam nechvátal. Naklonil nad ni obličej, pokud vůbec nějaký měl, a začal se přibližovat.
Bolestně jí zaklonil hlavu, takže zcela obnažil její hrdlo.
Odporně chladné sliny jí začaly stékat ho hrdle.
Bolest.
Zuby ostré jako jehly se jí zabodly do krku. Cítila, jak z ní uniká život…
S trhnutím se vzbudila. Prudce se posadila na posteli. Venku se již setmělo. Už nepršelo.
Mraky se trochu protrhaly a měsíc v úplňku ozařoval celé městečko.
Bylo jí chladno. Modré džíny a bílá košile byly promočeny studenou vodou.
Ne. To nebyla jen voda. Měla špinavou halenku a roztržené kalhoty. Vstala, došla k vypínači a rozsvítila. Stoupla si před zrcadlo a pohlédla do něj.
V zrcadle viděla stát mladou dívku v modrých džínách, které byly proseknuty na stehně, celé byly zablácené a promočené deštěm. Kdysi jasně bílá košile byla úplně hnědá a červená.
Nad ňadry se jí rozlévala jasně rudá tekutina. Hřála.
S děsem si prudce strhla zašpiněnou blůzu. Tekutina se začala rychle rozlévat po prsou. Dotkla se svého krku a začala vřískat. Znova se podívala do zrcadla. Přestala křičet. A pak Ho spatřila. Bílé tesáky se ve světle luny leskly jak démanty…
Chtěla utíkat. Nemohla. Chtěla řvát hrůzou. Nemohla…
PS: S kontrolou této povídky, která je má první, mi moc pomohli tito uživatelé (řazeni podle abecedy): Apea, Istafix, Lischai a Shelagh. Moc vám tímto děkuji, bez Vás bych to nezvládl!
Skorpion
Diskuze
Pár chyb tam nejspíš je, ale povídka mě navodila do atmosféry, kdy jsem nic takového nevnímal. Téměř jsem nedýchal, když jsem to četl, po té co děj přešel do kostela a prostředí začalo nabývat hrůzných rysů, ztratil jsem napětí. To je asi tak jediné co bych tomu vytkl, proti ničemu jinému výhrad nemám. Hodnotím čtyřmi hvězdičkami.
Desaan:
Odehrává se to v přítomnosti.
Popis tam dříve byl, ale někteří mi to vymlouvali. Mě osobně se to takto líbí více, ale jistěže je to věc názoru...
Jsem si vědom chyb "bylo/byla"...
Děkuji
Skorpion
Mgr. Holger: Nechtěl jsem dělat nátlak, jen jsem jí to věnoval, nic víc.
Ještě jednou děkuji...
Skorpion
Ahoj,
Určitě to není špatné dílo, to vůbec ne. Trochu mi tam nesedí několik věcí. Třeba, že se to odehrává v době, kdy už měli lidé džíny. Jednou píšeš: bylo jí zima a podruhé byla jí zima. Případný popis Toho by jistě udělal atmosféru ještě strašidelnější. Popis některých méně důležitých věcí by také povznesl kvalitu díla. Také se tam vyskytlo pár gramatockých chybek, ale to už se holt stává.)
Jak budu hodnotit? Určitě kladně, kdyby to bylo ve škole, dostaneš 2. Ano, po převedení zjistíš, že ode mě dostaneš 4* a to právě kvůli těmhle chybkám. Hodně štestí do další tvorby.)
Jenom poznámečk. Toto je spíše klasický starý horor, dnes by to moc lidí asi nepostrašilo.
S pozdravem Desaan
Skorpion - to jsem pochopil... každopádně to na mě tak působí. (Působilo by to na mě tak, i kdybys napsal "Napsal jsem to pro někoho, kdo nás již opustil..." Prostě to považuji za určitý nátlak na city hodnotících, kteří se pak zdráhají hodnotit přísněji, protože "je to věnováno z takových a takových humánních důvodů.") Shodou okolností - dík mé otupělosti a zmíněnému cynismu - u mne podobné "hraní na city" často vede ke zcela opačnému přijetí.
Nicméně tuto stránku jsem do hodnocení nepromítal - případné poznámky, které mě iritují, se vždy pokouším potlačit.
Co se týče té Dílny, jsem rád, žes mne opravil, měl jsem za to, že to v Dílně bylo, ale to souvisí s mou zmateností, protože jsem to již viděl předtím, než jsem to dostal v čekárně. Zde je na vině můj chaos.
Skvělý horor, přečetl jsem to jedním dechem. Jediná chybka, které jsem si všiml, bylo "stékat ho hrdle", jinak nic. Dávám 5* za povedený horor.
Nedbeled
Jen bych chtěl podotknout, nebylo to v dílněm jen jsem pořádal tyto čtyři uživatele, kterým ještě jednou děkuji!!
Citové vydírání? Hmm tak jsem to nemyslel, věř mi. Ona... je mrtvá...
Děkuji
Skorpion
Atmosférická hororová povídka, v níž se prolíná linka klasického hororu s reálným světem. Je pravdou, že závěrečné prolínání těchto dvou linek působí svým způsobem uměle (pokud nemělo jít o paralelu se skutečností, což nechci posuzovat).
Je však také pravdou, že je dílko stylisticky na úrovni, pro navození atmosféry strachu, děsu, paranoii používá krátkých úsečných vět, které zrychlují spád a místy působí jako výkřiky strachu do ticha. Vzhledemk tomu, že dílko prošlo Dílnou, je zde i malé množství chyb, jak gramatických, tak i stylistických. Výtku mám k věnování – trochu hraničí s citovým vydíráním, k čemuž jako cynik přistupuji veskrze chladně a s despektem.
Tedy i vzhledem ke skutečnosti, že dílko vzešlo z Dílny, v níž dostalo důstojnou formu, hodnotím pozitivně.
H.