Pomsta
| Autor: | Uriel |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 34 |
...kap...kap...kap... ozývala se voda tříštící se o podlahu...kap... na níž ležel muž... Muž, který se zrovna probral...
Kde to jsem? ...kap...Co tu vůbec dělám? A proč je tu taková tma? ...kap... Sakra! Pitomá voda. ...brr... Ale alespoň to nedělá randál...brr... Tak a teď: co tu, do pekla, dělám? No? To nepůjde... Tak jak se jmenuju? Zapp... Sep... Zafa... Zaphiel! To je ono! Co mám na sobě? Nic. To jsem si moh' myslet. Proč by mě oblíkali? Vlasy taky nemám... Oči! Nemám oči! Tak to je vrchol! Nedrž se, jenom si zařvi... "Parchanti!" rozlehlo se podzemím... Nebo to nebylo podzemí..? ...zachovat chladnou hlavu. Jak nás to učil Mistr? Slepota není konec. Slepci mnohdy vyhrávají. To proto, že je nepřátelé podcení. Dobře. Prohledám to tu... Stěna na jedné straně. Rovná, vlhká, ale drsná, určitě kamenná. Možná sklep. A třeba taky ne... Vede kolmo k podlaze. Další stěna, roh je v pravém úhlu...kap... Stejná jako předchozí. Ha! Mříž! Čtverec, 15 na 15 coulů. Asi za ní bude okno. Jo, je tam skleněná tabulka. Teplá, takže na ni svítí slunce. Slunce, jehož svit už asi neuvidím. Třetí stěna, shodná s první. Sakra! Tak tohle bolelo. O co jsem zakop? Dřevo? Ne, kostra. Poslední stěna...kap... Nic, nic, nic, nic... Počkat! Tahle část zdi je nějaká rovná, žádné přechody mezi kameny. Obdélník, možná kvádr. Sáh široký, vysoký jako dospělý muž. Ale nevidím žádné otevírací cokoli. ...hnn... A odtlačit taky nejde. Tak na co tu je..? ... Najednou začal skřípat kámen o kámen... 'Ten kvádr!' pomyslel si Zaphiel. 'Budu hrát to, co mám být. Blázna.' Okamžitě odběhl do nejvzdálenějšího rohu, schoulil se v něm do klubíčka a začal si broukat starý popěvek, na který si zrovna vzpomněl. "Hej slepoune!" ozvalo se od "dveří". "Nesu ti žrádlo." "Nechte mě umřít!" reagoval Zaphiel. "To taky necháme. Ale hrabě tě chce mít na šibenici nažraného, aby sis před lidma nestěžoval, že je hajzl a nedal ti jídlo," odpověděl bachař. "Máš to u dveří. Za dvě hoďky si pro tebe přijdu. Dobrou chuť." Pak se smíchem odešel. ... Tak poprava. A hrabě. Kdyby mě mučili, nevzpomněl bych si... Ale počkat! Jsem tu kvůli popravě! Pobil jsem desítky lidí, abych se dostal blíž k hraběti...kap... Proč? Zabil mi ženu! Už si vzpomínám. Nevyrovnané účty, jizva od mojeho meče. Jednou jsem přišel domů a Maia ležela mrtvá na posteli. Podřezal ji jak husu! ...kap... Chtěl jsem se mu pomstít, zabíjel jsem ze vzteku a na potkání. Když jsem se k němu dostal, nějaký jeho strážce mě praštil obuškem přes hlavu. Proto ta amnesie. A pak, protože se mě ten skunk bál, mi vyrvali oči. Musím se odsud dostat...kap.. Ne, to nesmím, popravu si zasloužím. Musím se pomstít, aniž bych přitom ublížil někomu jinému. Žádné ohnivé koule, ty mají velký rozptyl. Něco jiného, cíleného, smrtícího a hodně průrazného, protože si určitě vezme nějaké ochranné talismany. Prostě něco, co mě bude stát všechnu sílu a zaručeně to nemine a nezasáhne někoho jiného. Mám to. Složité, ale za dvě hodiny bych to měl jako mistr našeho řádu zvládnout. Hlavně nezabít nikoho nevinného. Ale nejdříve zastavím to...kap... přesně tohle. ... Pak se místností rozlehl modrý záblesk a voda přestala kapat. Zaphiel si sedl s nohama křížem a začal připravovat nejsilnější zaklínadlo postihující jednotlivce v celých dějinách.
"Nespi, slepoune. Vyspíš se na věčnosti. Proč si ani nemák na to žrádlo..? Hm, tvoje minus," ozve se ode dveří. Tato slova jsou opět provázena smíchem, svědčícím o bachařově inteligenci. "Hrabě tě má tak rád, že ti ani nesváže ruky, slepoune." "Do-dobře," hraje Zaphiel dál svou roli. Bachař k němu přišel, uchopil ho pod ramenem a odvedl ho ze dveří. 'Škoda, že nevidím. Ty dveře bych si chtěl prohlédnout.' pomyslel si Zaphiel. Bachař ho táhl chodbou, pak po schodech, až vyšli na otevřené prostranství. Zaphiel to poznal tak, že mu vítr ovál obličej. Ozvalo se zahučení davu, pravděpodobně je zaujal zjizvený obličej a vydloubnuté oči. Bachař vyvedl slepce na šibenici. Když tam stanul, kat začal číst rozsudek. "Zaphieli, mágu temných sil, jste za zabití dvaceti farmářů sloužícímu našemu hraběti, šestadvaceti jeho ochránců a jednoho důstojníka odsouzen k trestu smrti oběšením. Před vykonáním rozsudku máte právo na poslední přání, které ovšem nesmí obsahovat nic jako smrt hraběte a podobně." 'To je nemožné, co všechno si hrabě vymyslí, aby mě dostal do oprátky. Mistr se teď zmítá v hrobě. Temný mág, pche. Náš řád má mnohem větší sílu, ale používáme ji k obraně slabých...' pomyslel si Zaphiel a pak pomluvil: "Dovolte mi naposled promluvit s hrabětem." Kat se podíval na hraběte, ten kývnul a zeptal se Zaphiela, co chce. "Nic, než odpověď na pár otázek, pane," řekl Zaphiel. Oslovení pane znělo pohrdavě. "Mluv," na to hrabě. "Otázka první: proč jsi zabil mou ženu?" "Proč bych něco takového dělal?" 'Takže budeš zapírat? Jsi větší had, než jsem si myslel.' "Nevadí, pane. Domyslím si to. Nebyl jste dost odvážný zabít mne, tak jste zabil Maiu, která za nic nemohla. Otázka druhá: Kde jste sebral toho temného mága?" Katovi se nelíbil Zaphielův tón, tak do řeči skočil: "Nebuď drzý, slepče!" "Nech ho," ozval se hrabě. "Temný mág jsi určitě, nikdo jiný by nezabíjel lidi na potkání." "Ani ten, komu jste zabili ženu?" To už hraběti stačilo. "Dost! Na oprátku s ním!" Dav zahučel. Kat postavil Zaphiela na propadlo a přetáhl mu oprátku přes hlavu. "Sbohem pane," řekl Zaphiel. Takovýto pohrdavý tón v hlase hrabě ještě nikdy neslyšel. "Když máš rád útoky zezadu, bratře, i já tu pro tebe jeden mám." Vtom kat trhnul pákou u propadla. Nádvořím se rozlehl Zaphielův řev. Ne ze strachu, ani ničeho jiného. Byla to část zaklínadla. "Maaiaa!"
To, co následovalo, by patrně nikdo ze zúčastněných neuměl správně popsat. Pokud by to vůbec popsal. Zaphiel se houpal, ale hrabě z hraběte zbyla jen hromádka popela. Zaphielovo zaklínadlo bylo vcelku jednoduché a přesto nejsilnější za posledních 1000 let. Nebyl si jistý tím, jestli hrabě Maiu opravdu zabil a tak vymyslel zaklínadlo, které viníka vyhledá a spálí ho zevnitř. Nic extra, ale i tak se sebou mohl být spokojený. Pomstil Maiu...
Diskuze
ian: Myslím, že tvoje věta Co si o sobě myslíte, pánové? je daleko arogantnější než Lischaiova kritika...
ian: nevím no, já si většinou s Lischaiovo děl odnesu víc než z tohoto, ale to je asi věc názoru.
četl jsem jí... ale podle mě vážně Lischai nepíše arogantně... nemůžu si pomoci...
Salmar,LG omlouvám se za příliš konfliktní větu co si o sobě myslíte, pánové?, částečně s vámi souhlasím, ale rozhled je dle mého neporovnatelný: často se bavím s dětmi, které mají zlomek mé zkušenosti, přesto je občas nějaký jejich postřeh pro mě něco tak nového, že nad tím musím hodiny přemýšlet. četli-li jste něco z Lischaiových povídek, nemají tolik epiky jako tato. naopak této povídce oproti Lischaiovým by bylo možno vytknout nedostatek lyriky. ale tvrdit, že je nějaká lepší? i v této krátké povídce lze najít něco, co nelze najít v žádném Lischaiově díle. třeba tak rychlá a syrově jednoznačná demonstrace toho, jaká síla může vycházet z lásky (což zde bylo diskutováno). i to je známka rozhledu.
jeden drobný detail: nejlepší příspěvek, co se tady objevil, je Urielovo dílo. všechny naše komentáře se válí hluboko pod ním v prachu a špíně. souhlasíte?
Salmar aroganci vidím například v tomto:
arogantní příspěvek: Nesmíš to brát jako aroganci.
respektuplný příspěvek: Neber to prosím jako aroganci.
LG přečti si tedy i první větu druhého řádku mého předchozího příspěvku.
ian
To že jsem napsal, že jsem se zasmál nad některými (nesmyslnými) větami je pravda. Nesmíš to brát jako aroganci. Tím jsem jenom chtěl naznačit absurditu některých vět. Pokud si přečteš můj příspěvek celý. Zjistíš, že jsou v něm i klady. Ale právě zmíněná absurdita nějakých pasážích byla opravdu hodně vtipná. Tím jsem chtěl autorovi naznačit, aby si to vzal k srdci a buďto psal hlody. Nebo psal povídky, nad kterýni by se člověk smát neměl. Tato povídka tak jistě byla z počátku myšlena. Ale dopadla trochu jinak (v mém případě). Ale znovu opakuji, že jsem se smál nad některýni pasážemi. Něco (málo) se mi i líbilo..
Opravdu bych řekl, že Lischai má větší rozhled než Uriel. A že jeho kritika je tady (nejspíše) nejlepší. Proto nemá cenu se do něho navážet. Právě z jeho kritiky si Uriel odnese více než z jiné.
Příběh to je dějově celkem zajímavý. Jen stylistika mě trošku neseděla. To se týká děje jako takového připomínalo mě to filmy americké produkce jako je Rambo či Superman. ... " to je náhoda jde na popravu a nemá svázané ruce ... zrovna nejsilnější zbraň čaroděje ... proč vypíchlé oči ... lepší by byl jazyk ... proč nechat mágovi sílu na to aby mohl dělat tak silná kouzla ... " Jen pro vysvětlení proč jsem to srovnával s výše zmiňovanými filmy. Ramba nezabila ani 300 člená jednotka zabijáků a vždycky se ze všeho vysekal a nikdo ho "náhodou netrefil" ... a superman byl vždycky "náhodou" na pslední chvíli zachráněn. Spíše pohádka. Ale škoda že se neproměnil v ptáka a neuletěl (no i když dneska ... samá ptačí chřipka ...)
Pointa dobrá , jen ten mág to měl moc jednoduché, až příliš okatě a to kapání mě možná obtěžovalo více než našeho hrdinu.
ian: Nevím, co tě vedlo k tomu, že jsi označil Lischaie za arogantního kritika. četl jsem si po tvém "obvinění" jeho příspěvek třikrát a musím říct, že na mě arogantně nepůsobí. Možná, že jednotlivé krátké pasáže (které jsi zminoval) mohou vyznít lehce arogantně, ale jako celek tak příspěvek nepůsobí. Zkus si přečíst celý komentář a nezaměřuj se ted jen na těch pár vět vytržených z kontextu... třeba změníš názor.
Naopak, podle mě Lischaiovo komentář patří k těm nejlepším příspěvkům, co se u tadytoho díla objevili. Ostatní, včetně mě, dílo hlavně kritizovali a rozebrali, ale Lischai autorovi poradil "co s tím". Jak se zlepšit. A to je jistě dobře. A ja myslím, že si Uriel z Lischaiovo kritiky může vzít dost... určitě víc, než třeba z té mé **zahořklý úsměv**
a jen poznámka k té poslední věte: Myslím, že Lischai opravdu má větší rozhled než autor. Není to nic špatného. Je to prostě tak (a určitě to o nikom nic nevypovídá). Lischai má evidentně více zkušeností se psaním než Uriel, více toho přečetl (odhaduji) a více toho stvořil (troufám si tvrdit). Neměj mu to za zlé...
Life´s good
LG
Lischai (omlouvám se, že nepíšu soukromě, ale týká se to více lidí)
uznávám, jsi konstruktivní. arogance tam ale je, konkrétně:
1) první dva odstavce jsou autorovi k ničemu, jsou jen o tobě. kdybys je vynechal, žádná podstatná informace by se neztratila.
2) aroganci neúctu k autorovi vidím hlavně v těchto pasážích:
- pokud se s tímto nechceš smířit, musíš.
- lépe pochopíš...
stylizuješ se tak do někoho, kdo má větší rozhled než autor.
ian:
Ne, nevnímám to tak. Je důležité chápat můj výrok v jeho kontextu.
Milý autore, pokud chceš dílo zlepšit, můžeš ho:
a) Smazat a začít znovu.
b) (následuje konstruktivní rada, jak může autor zlepšit současný stav)
Nepokládám informaci, že dílo - je-li napsáno tak jak je napsáno - je špatné, za urážlivou. Bez zpětné vazby se nikdo nemůže zlepšovat.
napsat do kritiky Ctr-A, delete (Lischai) nebo to, že se zasmál nad nesmyslnými větami (Salmar) je dle mého vrchol arogance a neúcty k autorovi. co si o sobě myslíte, pánové?
Podle mě je to nesplnitelné nepraktické a nepoužitelné.
je zde bylo řečeno je to i NEREÁLNÉ.
1.)nelíbila se mi úprava. nemá to žádnou "štábní kulturu" neboli pořádek.
2.) je to i nudné a prodlužovala se nuda. zmatená je ta pasáž:aphielovo zaklínadlo bylo vcelku jednoduché a přesto nejsilnější za posledních 1000 let.
Dal bych ji spíš někam na začátek.
no ale aby se neřeklo že umím jen kritizovat, tak ti nusím pochválit
ten popis a charakteristiku postavi.
I MISTR TESŘ SE NĚKDY UTNE