Pomsta
| Autor: | Uriel |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 34 |
...kap...kap...kap... ozývala se voda tříštící se o podlahu...kap... na níž ležel muž... Muž, který se zrovna probral...
Kde to jsem? ...kap...Co tu vůbec dělám? A proč je tu taková tma? ...kap... Sakra! Pitomá voda. ...brr... Ale alespoň to nedělá randál...brr... Tak a teď: co tu, do pekla, dělám? No? To nepůjde... Tak jak se jmenuju? Zapp... Sep... Zafa... Zaphiel! To je ono! Co mám na sobě? Nic. To jsem si moh' myslet. Proč by mě oblíkali? Vlasy taky nemám... Oči! Nemám oči! Tak to je vrchol! Nedrž se, jenom si zařvi... "Parchanti!" rozlehlo se podzemím... Nebo to nebylo podzemí..? ...zachovat chladnou hlavu. Jak nás to učil Mistr? Slepota není konec. Slepci mnohdy vyhrávají. To proto, že je nepřátelé podcení. Dobře. Prohledám to tu... Stěna na jedné straně. Rovná, vlhká, ale drsná, určitě kamenná. Možná sklep. A třeba taky ne... Vede kolmo k podlaze. Další stěna, roh je v pravém úhlu...kap... Stejná jako předchozí. Ha! Mříž! Čtverec, 15 na 15 coulů. Asi za ní bude okno. Jo, je tam skleněná tabulka. Teplá, takže na ni svítí slunce. Slunce, jehož svit už asi neuvidím. Třetí stěna, shodná s první. Sakra! Tak tohle bolelo. O co jsem zakop? Dřevo? Ne, kostra. Poslední stěna...kap... Nic, nic, nic, nic... Počkat! Tahle část zdi je nějaká rovná, žádné přechody mezi kameny. Obdélník, možná kvádr. Sáh široký, vysoký jako dospělý muž. Ale nevidím žádné otevírací cokoli. ...hnn... A odtlačit taky nejde. Tak na co tu je..? ... Najednou začal skřípat kámen o kámen... 'Ten kvádr!' pomyslel si Zaphiel. 'Budu hrát to, co mám být. Blázna.' Okamžitě odběhl do nejvzdálenějšího rohu, schoulil se v něm do klubíčka a začal si broukat starý popěvek, na který si zrovna vzpomněl. "Hej slepoune!" ozvalo se od "dveří". "Nesu ti žrádlo." "Nechte mě umřít!" reagoval Zaphiel. "To taky necháme. Ale hrabě tě chce mít na šibenici nažraného, aby sis před lidma nestěžoval, že je hajzl a nedal ti jídlo," odpověděl bachař. "Máš to u dveří. Za dvě hoďky si pro tebe přijdu. Dobrou chuť." Pak se smíchem odešel. ... Tak poprava. A hrabě. Kdyby mě mučili, nevzpomněl bych si... Ale počkat! Jsem tu kvůli popravě! Pobil jsem desítky lidí, abych se dostal blíž k hraběti...kap... Proč? Zabil mi ženu! Už si vzpomínám. Nevyrovnané účty, jizva od mojeho meče. Jednou jsem přišel domů a Maia ležela mrtvá na posteli. Podřezal ji jak husu! ...kap... Chtěl jsem se mu pomstít, zabíjel jsem ze vzteku a na potkání. Když jsem se k němu dostal, nějaký jeho strážce mě praštil obuškem přes hlavu. Proto ta amnesie. A pak, protože se mě ten skunk bál, mi vyrvali oči. Musím se odsud dostat...kap.. Ne, to nesmím, popravu si zasloužím. Musím se pomstít, aniž bych přitom ublížil někomu jinému. Žádné ohnivé koule, ty mají velký rozptyl. Něco jiného, cíleného, smrtícího a hodně průrazného, protože si určitě vezme nějaké ochranné talismany. Prostě něco, co mě bude stát všechnu sílu a zaručeně to nemine a nezasáhne někoho jiného. Mám to. Složité, ale za dvě hodiny bych to měl jako mistr našeho řádu zvládnout. Hlavně nezabít nikoho nevinného. Ale nejdříve zastavím to...kap... přesně tohle. ... Pak se místností rozlehl modrý záblesk a voda přestala kapat. Zaphiel si sedl s nohama křížem a začal připravovat nejsilnější zaklínadlo postihující jednotlivce v celých dějinách.
"Nespi, slepoune. Vyspíš se na věčnosti. Proč si ani nemák na to žrádlo..? Hm, tvoje minus," ozve se ode dveří. Tato slova jsou opět provázena smíchem, svědčícím o bachařově inteligenci. "Hrabě tě má tak rád, že ti ani nesváže ruky, slepoune." "Do-dobře," hraje Zaphiel dál svou roli. Bachař k němu přišel, uchopil ho pod ramenem a odvedl ho ze dveří. 'Škoda, že nevidím. Ty dveře bych si chtěl prohlédnout.' pomyslel si Zaphiel. Bachař ho táhl chodbou, pak po schodech, až vyšli na otevřené prostranství. Zaphiel to poznal tak, že mu vítr ovál obličej. Ozvalo se zahučení davu, pravděpodobně je zaujal zjizvený obličej a vydloubnuté oči. Bachař vyvedl slepce na šibenici. Když tam stanul, kat začal číst rozsudek. "Zaphieli, mágu temných sil, jste za zabití dvaceti farmářů sloužícímu našemu hraběti, šestadvaceti jeho ochránců a jednoho důstojníka odsouzen k trestu smrti oběšením. Před vykonáním rozsudku máte právo na poslední přání, které ovšem nesmí obsahovat nic jako smrt hraběte a podobně." 'To je nemožné, co všechno si hrabě vymyslí, aby mě dostal do oprátky. Mistr se teď zmítá v hrobě. Temný mág, pche. Náš řád má mnohem větší sílu, ale používáme ji k obraně slabých...' pomyslel si Zaphiel a pak pomluvil: "Dovolte mi naposled promluvit s hrabětem." Kat se podíval na hraběte, ten kývnul a zeptal se Zaphiela, co chce. "Nic, než odpověď na pár otázek, pane," řekl Zaphiel. Oslovení pane znělo pohrdavě. "Mluv," na to hrabě. "Otázka první: proč jsi zabil mou ženu?" "Proč bych něco takového dělal?" 'Takže budeš zapírat? Jsi větší had, než jsem si myslel.' "Nevadí, pane. Domyslím si to. Nebyl jste dost odvážný zabít mne, tak jste zabil Maiu, která za nic nemohla. Otázka druhá: Kde jste sebral toho temného mága?" Katovi se nelíbil Zaphielův tón, tak do řeči skočil: "Nebuď drzý, slepče!" "Nech ho," ozval se hrabě. "Temný mág jsi určitě, nikdo jiný by nezabíjel lidi na potkání." "Ani ten, komu jste zabili ženu?" To už hraběti stačilo. "Dost! Na oprátku s ním!" Dav zahučel. Kat postavil Zaphiela na propadlo a přetáhl mu oprátku přes hlavu. "Sbohem pane," řekl Zaphiel. Takovýto pohrdavý tón v hlase hrabě ještě nikdy neslyšel. "Když máš rád útoky zezadu, bratře, i já tu pro tebe jeden mám." Vtom kat trhnul pákou u propadla. Nádvořím se rozlehl Zaphielův řev. Ne ze strachu, ani ničeho jiného. Byla to část zaklínadla. "Maaiaa!"
To, co následovalo, by patrně nikdo ze zúčastněných neuměl správně popsat. Pokud by to vůbec popsal. Zaphiel se houpal, ale hrabě z hraběte zbyla jen hromádka popela. Zaphielovo zaklínadlo bylo vcelku jednoduché a přesto nejsilnější za posledních 1000 let. Nebyl si jistý tím, jestli hrabě Maiu opravdu zabil a tak vymyslel zaklínadlo, které viníka vyhledá a spálí ho zevnitř. Nic extra, ale i tak se sebou mohl být spokojený. Pomstil Maiu...
Diskuze
Myslim si,že to v některých částech nedává smysl.Nápad je možná dobrý,ale nezpracval jsi ho dobře.
Dávám 2*.
Muj nazor, ac jich tu zaznelo jiz hodna a zcela jiste budu nekoho opakovat:
Myslim si, ze je to velmi zamotane, takove klubicko nekolika motivu a pribehu v sobe. Asi se autor nemohl rozhodnout, co si vybrat, a tak pristoupil na tuto moznost. Skutecne mi to prijde jako takovy mix "od vseho trochu"... Nekdy az misty nesrozumitelne. Mocny mag se neumi dostat z cely a pomstit se promysleneji. A copak ho to kouzlo nic nestalo? Jen tak udela tak mocnou vec?
Chce to holt utridit si napady a myslenky a mozna je zkusit vlozit do vice pribehu...
No proste davam 1*
p.s. rika se ruce, ne ruky
Není to úplně špatný nápad ale to zpracování je dost hrozné a občas sám sobě protiřečíš. Proč se Zaphiel tolik strachoval aby nezemřel nikdo nevinný, když před tím pozabíjel naprosto bezdůvodně 47 lidí.
Nemám pocit že čaroděj, který se právě probere byl schopen meditovat a vymýšlet nové kouzlo, které posléze sešle aniž by viděl cíl.
A nakonec nemyslím, že by na něj sesílal kouzlo zezadu.
nebudu opakovat to co rekl alcator protoze ma pravdu
Mám rád povídky, protkané myšlenkami a výroky hlavních hrdinů. Závěr mé Hřbitovní povídky "Kterak se neprotahovati" je celý psaný jako úvahy hlavního hrdiny...
Musí se to ale umět, tzn. myšlenky a výroky musí poskytovat čtenáři uvěřitelné a smysluplné informace. Tato povídka mi ze všeho nejvíc připadá šíleně uspěchaná - autor napíše první verzi a frkne ji do rubriky. Není divu, že pak některé pasáže nedávají smysl, nebo jsou popisovány slovníkem, který je našim myšlenkám cizí...
Pitomá voda. ...brr... Ale alespoň to nedělá randál...
Nebo to nebylo podzemí..? -- tady by mnohem víc sedělo něco jako "Vždyť přece velké kameny a kapající voda bývá v podzemí..."
Proto ta amnesie. -- "Možná proto si nic nepamatuji..."
Kdyby mě mučili, nevzpomněl bych si... -- toto je věta, která by "vyhlazení hran" potřebovala hrozně moc, protože z ní není úplně jasné, co se snažíš říci - jestli to, že "jsem v takovém stavu, že jestli mě mučili, tak si to nepamatuju", nebo "ani zaboha si nemůžu vzpomenout, co se dělo" - ale jak vidno, obě tyto možnosti jsou od původní autorovy věty dost odkloněné.
Pointa je slabší - heroický výkřik jsme tu měli už ve statečném srdci ("Svobodááááá!"), navíc jsi nešťastně zařadil "dovysvětlovací" větu o principu kouzla až ZA popis toho, jak účinkovalo, což je extrémně matoucí. Navíc je závěr evidentně pisatelsky uspěchaný, viz:
neuměl správně popsat. Pokud by to vůbec popsal.
a hlavně
ale hrabě z hraběte zbyla jen
All: Každému, kto uvažuje, či Lischaiove kritiky nie sú príliš tvrdé, či arogantné, odporúčam prečítať si nejakú kritiku od Miloša Ferka. Hodnotí napr. na www.fs.fandom.sk
zdravím autora...
bylo dobré to více rozdělit na odstavce. Takhle to na mě působí trochu zmateně...
Kap,kap,kap. Skoro tam nepíšeš co zrovna dělá, a pořád co mluví. Teprve až na konci jsem si všiml delší věty. možná by také nebylo špatné, kdybys ty věty, co přímo říká uzavřel, takhle: ,,Co mám na sobě?'' apod.
Jinak chválím za trpělivost v čekárně a za snahu doplnitz server dobrým příspěvkem.
s pozdravem hyperhobit
no, čest Lischai, že jako první přestal křičet. obdiv Urielovi, že jeho dílo dokázalo rozpoutat takovou výměnu názorů: už jen to svědčí o jeho potenciálu.
Ptal jsem se několika lidí, co si o mé kritice myslí. Bylo mi řečeno, že není ani tak arogantní jako spíše tvrdá. Což je pravda, uznávám. Není taková ovšem proto, že bych se chtěl autorovi vysmívat, znevažovat jeho práci nebo poskakovat na jedné noze a mávat transparentem: „Jsem velký a skvělý kritik.“
Jen jsem zmínil chyby, které vidím a navrhnul řešení. Bojím se ale, že máte zčásti pravdu. S tím, jak jsem časem začal brát kritiku jako rutinní samozřejmost, jsem nejspíše ztratil tu lidskou cestičku k autorovi.
Něco s tím udělám, slibuju.
Uriel: A Tobě, pokud jsem se Tě nějak dotknul, se omlouvám.
Ian:
a) Každá kritika je arogantní, jinak by to nebyla kritika. Když kritizuji ( a třebas v mém postoji převažuje chvála), vždy se stavím do pozice, že mám autorovi, co říct k jeho práci. Tedy, že po jednom přečtení jeho textu vím o tom, co napsal dost, abych mu mluvil do hodin náročné práce.
b) Lischai neumí být arogantní, je to jeho obecně známý nedostatek (ona arogance je koření, které se nesmí používat moc, ale někdy se bez něj neobejde) a jestliže npíše autorovi to, co mu napsal, myslí to tak. Tedy ve smyslu: "Tohle nezkoušej opravovat, nechal bys na tom víc práce než když to napíšeš zgruntu znova."
c) Lischai má v tomto případě podle mého názoru pravdu, navíc to není vůbec neobvyklý postup, třeba Učitelce češtiny II. jsem napsala tři verze, ta první začínala v současnosti, v té druhé vystupoval zlotřilý nájemce daní krále Václava IV. se zvláštním jménem Melegant - a pak jsem přišla na to, že podobné motivy nezvládnu splést do tak malé plochy. A vůbec jsem neházela do koše ráda ani rozkošně pitomého fanouška Baníku, který se dostal do konfliktu s paní učitelkou Smekalovic, když psal tvrdé "Y" ve slově p**a, ani klášterní kobku, ve které Melegant za trest stokrát opisoval královský edikt, protže v něm nenašel gramatické chyby.
d) Suď kritiky pod články podle toho, jestli se snaží autorovi pomoci, poradit mu. A jestli to činí způsobem, který může být přínosný i pro jiné. Pak bys musel l. za jeho kritiky obvykle dát pět *.