A co bys chtěl?
Autor: | Tuax |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 27 |
A co bys chtěl ?
Tmu osvětloval svit plápolajících plamenů z ohniště, u nějž seděly dvě postavy. Jemné praskání hořícího borového dříví působilo monotóně a uspávavě. Obě postavy jen tiše seděly a své pohledy upíraly do žhavých uhlíků v ohništi.Ty se žíhaly žárem a postupně se rozpadaly v popel.
Postava mladého muže s jemnou tváří působila vedle toho druhého velmi útle. Jemnou tvář ostře osvětlenou ohněm krášlily jasně modré oči, mezi nimiž čněl dlouhý rovný nos. Pod nímž se nacházely úzké rty úst. Žluté vlasy se jemně chvěly v nočním vánku, který si s nimi pohrával Byl oblečen do hnědé kožené bundy, jejíž rukávy i boky byly zdobeny třásněmi. Kolem krku měl proužek kůže na kterém mu visel a na hrudi se vyjímal velký medvědí dráp. Jeho jemná mladická tvář ostře kontrastovala s oblečením a posedem, oboje prozrazovalo, že už prošel nejedním bojem, bylo zřejmé, že se jedná o otrlého a v mnoha ohledech zkušeného hraničáře. Hraničáře, kterých je v tomto kraji již poskrovnu. Rysy tváře samy o sobě prozrazovaly, že se jedná o elfa.
Co chvíli si olíznul vysychající rty a letmo pohlédl přes oheň na svého společníka. Ve tváři se mu zračila nervozita a evidentně sbíral odvahu k tomu, něco říct.
Postava naproti měla mnohem divočejší vzhled. Obrovské robustní tělo, plné svalů halila jen bederní rouška u pasu. Dokonce neměl ani žádné boty. Seděl na kusu odněkud dotažené klády a sem tam do ohně přihodil pár nalámaných větví z hromady po své levici. Jeho tvář působila netečně, přesto tvrdě až hrozivě. Husté obočí mu srůstalo nad kořenem nosu. Hlavu měl zarostlou vlnitými vlasy, které jistě nikdy nepoznaly hřeben. Celkový vzhled i posed neuváděl nikoho v pochyby, že se jedná o krolla.
Z lesa okolo, se ozvala soví zahoukání. Kroll se ani nehnul a dál zíral do ohniště. Elf se otočil, chvíli koukal do tmy lesa a snažil se naslouchat zda nezaslechne něco podezřelého.
Obrátil se zpět k ohništi a oslovil krolla: „Hugdarre, smím se na něco zeptat?“
Kroll vzhlédl od ohně na elfa a s nic neříkajícím výrazem odpověděl: „Jo.“
Elf se tedy se zjevnými rozpaky zeptal: „Víš, přemýšlím o tom dnešním boji s tou rodinou, co se snažila projít skrze Chrnský les do Diocku...“,
na chvíli se odmlčel v očekávání nějaké reakce od svého společníka.
Kroll nehnutě seděl a sledoval jej dále svým upřeným pohledem.
Elfovi v tu chvíli připadal jako mrtvá skála. Zjevně neměl v plánu nějak reagovat na jeho slova a tak pokračoval:
„Vidím před sebou ty jejich tváře plné děsu a přitom i odhodlání. A víš, no... ehm... napadlo mně...“, chvíli hledal správná slova,
„Hudgarre přemýšlíš někdy o tom co děláme? Mám na mysli to zda je to skutečně správné. Chráníme zdejší hranici proti zvědům vysílaným z Tarnského knížectví. Ale poslední týdny se tu mezi různými individui začaly objevovat rodiny. Rodiny tvrdící, že prchají od zlého knížete Afixe. Přemýšlels někdy o tom, že by mohli říkat pravdu?“
Hudgarr bez hnutí brvou odpověděl: „Ne.“
Elf si povzdechl a v mysli si zoufal na hovornost svého společníka. Pak skoro neslyšitelně hlesl: „ale co když.... co když zabíjíme opravdu nevinné lidi?“
A opět sklonil zrak k ohništi.
Kroll při pohledu na skleslého elfa cítil, že by bylo vhodné něco říct a tak nekompromisním hlasem promluvil: „Z Tarnský zem nikdo nemoct nikdo utýct.“
Elf nepřestal upírat zrak do ohně a odvětil: “Ano, vím, že naši hranici s tarnským knížectvím hlídá z druhé strany tamní armáda. A že skrz ni prakticky nelze projít. Tedy jen s povolením Afixe a to mají pouze zvědové...“
„Jo,“ skočil mu do řeči Hudgarr, který měl o problém jasno.
„...zvědové vysíláni do našich pohraničních měst.“ Navázal elf zpět svou řeč a pokračoval:
“Co když existuje nějaká cesta, kterou tyto rodiny dokážou projít skrze armádou hlídanou hranici?“
„Neexistovat,“ konstatoval Hudgarr již značně nevrlým hlasem. Tento hovor ho nebavil, připadal mu zbytečný. Jsou tu kvůli práci ne kvůli přemýšlení nad nesmysly.
„Dobře, ale zkus se nad tím zamyslet.“ Vzdoroval elf svému společníkovi, který na něj zíral už s nepříliš milým výrazem v obličeji.
„Zkus si představit, že by nějaká cesta existovat mohla. Tím pádem bychom dnes vlastně skutečně povraždili nevinné lidi, celou rodinu.“
Na chvíli se odmlčel, čehož Hudgarr využil k odpovědi. „Rozkaz být. Zabít každá zvěd, který vstoupit z tarnský zem do tento les.“
Sehnul se pro několik větví, které vhodil do pohasínajícího ohniště a dodal:
„Zvěd být ten, kdo nebýt stráž tento les.“
Elf na něj šokovaně civěl a zeptal se: „Myslíš, že i to malé, ani ne pětileté dítě, bylo zvěd?“
„Z děcko vyrůst zvěd.“ Odvětil otráveně kroll a nechápavě pohlédl na elfa překvapen, že toto neví.
„Ne! Tomu nevěřím!“ vykřikl elf a postavil se.“Myslím, že jsme dnes a v několika posledních dnech udělali chyby. Věci už možná nejsou takové jaké byly donedávna. Něco se mohlo změnit, aniž by s toho někdo všimnul. Nebo si toho nikdo všimnout možná nechce.“
Lamentoval, přičemž zběsile gestikuloval rukama, aby dodal větší sílu svým slovům. Doufal že to v krollovi vzbudí zájem, ale ten jen tiše seděl a čekal co mu elf hodlá ještě sdělit. A tak pokračoval:
„Copak to jsem jediný, kdo se nad tímto zamýšlí? To současné události nechávají všechny chladnými? Vždyť ještě před časem jsme zde na hranicích v Chrnském lese občas narazili na skupinky ozbrojenců i jednotlivce, kteří se snažili projít tajně na rozkaz Afixe. Vždy jsme u nich nalezli jeho propustku, která jim umožnila průchod tamní armádou. Ale nyní? Najednou se zde objevují rodiny, které jednotně tvrdí, že se jim povedlo projít skrze hranici a prchají k nám. Vzpomeň jak když nás spatřili, tak vždy radostně vykřikli a běželi k nám mávaje na nás. A jak pak byli zděšeni, když jsme je jednoho po druhém začali zabíjet. Navíc přeci by nikdo neposílal na takový úkol celé rodiny i s dětmi. Rodiny, které nemají u sebe propustky o d Afixe.“
Kroll nadále mlčel a sledoval elfa. Debata ho nebavila a když se ho elf na nic neptal, nebylo třeba mluvit.
Elfovi zeskelnatěl zrak, netečnost jeho společníka ho děsila. A tak se zeptal: „ Hudgarre chceš mít rodinu a děti?“
„Ne.“ zazněla stručná odpověď.
„A co bys chtěl?“ zeptal se s malou nadějí v hlase elf.
„Aby Ty konečně přestat mluvit nesmysl. Zavřít huba a mlčet.“ Odpověděl kroll.
Elf se otočil od ohniště a odešel do tmy lesa. Po tváři mu stékaly slzy, ale ty už Hudgarr neviděl...
Diskuze
Tak jen po letech. To, že jste nepochopili oč v povídce šlo je z části i mou chybou, to přiznávám :)
Každopádně elf nejednal v rozporu se svou povahou. Navíc, povídka je odrazem realných životů, realné situace. Ale to už je po letech co zto bylo zveřejněno, stejně jedno :) Tak snad to nerozvíří emoce.
Prostě zkuste brát, že to co je tam napsáno je tam napsáno účelově ane podle toho co si o postavách ,myslíte, ale proto jaké ty postavy skutečně jsou...
"Vše bylo již řečeno...."
... jak zde bylo již několikrát řečeno. Většinu příspěvků pod tím mým jsem přečetl. Ano, bylo vše řečeno. Ale proč nenapsat svůj názor? Každý dokáže nějakou tu chybu popsat svými slovy, tak proč tu říkat takovéhle doslova fráze?
Řeknu tedy svůj názor, bez ohledu, zda-li někdo již mnou vytknutou chybu vytkl přede mnou.
"Tmu osvětloval svít plápolajících plamenů z ohniště..." Popisovat umíš pěkně, ale proč hnedka popis na začátku celé povídky? Vždyť je to už něco tak ohraného, že se i divím, jak může někdo začít popisem. To samé platí pro popisy postav. Málokoho by bavilo číst donekonečna vyumělkované popisy. Přesto smekám. Jsou opravdu krásně napsané, ale popisy na začátku celého dílka jsou prostě nesčetněkrát ohrané stereotypy.
Elf a Kroll jsou pravou ukázkou protikladů. Jediné štěstí, že v povídce nevystupuje elf a trpaslík. To bych už asi opravdu musel smát. Nenapadá mě jediný důvod, proč je Krollův chladný "rozum" vyjádřen primitivním slovním vyjadřováním a ochablou slovní zásobou, s níž se většinou zmůže akorát na "Jo", či "Ne". Zaostalé uvažování některé z postav může být vyjádřeno i jinak než jen mluvou, kde podstatná jména jsou v prním pádě a slovesa v infinitivu (snad to říkám spárvně). Jednou jsem se však zasmál, a to u této věty: "Z děcko vyrůst zvěd."
Také mi nedochází, proč zabíjeli i malé děti. Rozkaz je sice rozkaz, ale taky existuje soucit. Soudě podle povahy elfa by se těžko zmohl na něco takového. Natož když při absurdním konci odchází s brekem. Moc mě to nedojalo. Spíše je poulil oči při mírně ironickém úsměvu.
Celkově - jak ti nejspíše již došlo - na mě dílko moc neudělalo. Elf jedná v rozporu se svojí povahu a názory, Kroll zase dává najevo svojí inteligenci zaostalou mluvou. Působilo to na mě vše velmi vyumělkovaně. Samozřejmě, že i vyumělkovaná práce může také zaujmout, ale ne v tomto případě.
Obvykle mám ve zvyku nejdříve si přečíst diskuzi a pak hodnotit, ale řekl sem si, že bych měl nalézt správná slova bez "pomoci" ostatních a bez nových (ne)dostatků. Tudíž se omlouvám za nějaké opakování.
Dílko mi přijde psané ve spěchu, jako by sis ho po sobě ani nepřečet. (v popisu chybí tečka.....)
Popis hraničáře mi přijde příliš podrobný na to, jak "malou" úlohu zde postava hraje. Naproti tomu kroll je popsán jednoduše, obecně, a více zapadá do plynulosti.
Dále si myslím, že je text zbytečně rozhazován ob řádky.
Nebylo by na škodu, kdyby dostal elf (jak ho zásadně nazýváš) i jiné pojmenování - jak jméno, tak třeba prosté "hraničář". Z toho elfování mě bolela hlava : )
Celkově se mi zdá díklo vhodné spíše do dílny než rovnou ke schválení.
Díky za hodnocení, kritiky i úvahy.
Ono tak jak jsem začal s přispíváním na tento server, tak jsem i skončil. Jak symbolické :)
já to dílo zkusím posoudit z hlediska hry drd.
podle mě je to výborný materiál pro pj, který chce nějak objasnit stávající situaci mezi dvěma státy. místo nějakého fádního popisu, že dříve byla krutá válka, pak pohraniční šarvátky, pak zvědové a teď se neví přesně. může pj přečíst tuto povídku. ona vlastně vystihuje to, co se říká mezi obyčejnými lidmi - mezi zvědy se objevují celé rodiny, což je podivné. ale od našeho krále jsou rozkazy stále ty samé, zabíjet všechny bez rozdílu.
tahle povídka má jiskru a hráči po přečtení určitě nebudou pátrat po špatných obrazech nebo gramatických chybách. naopak nasají atmosféru nepřátelství obou národů a těžkého života v pohraničí. a vzhůru do dobrodružství. viděl bych to jako průzkumnou misi za hranice.
navíc mám vlastní zkušenosti s přemlouváním natvrdlého barbara. nic lehkého.
Mě se to líbí. Není to sice klasická povídka, ale jestli chtěl autor jen poukázat na problém slepého plnění rozkazů, morálních a vlastních individuálních hodnot, je to výstižné a docela hezky jinotajné. Že se tam nerozebírají okolnosti, je dobře. Možná bych to zkrátila i o tu zbytečnou vzhledovou diferenciaci na začátku. Taky škoda těch chyb.
Když se člověk ale vžije do toho elfa, pocítí beznaděj, kterou ve spoustě situací už určitě zažil - když víš, že se děje nepravost, něco moc zlého a nemůžeš zakročit a co hůř, nikdo ostatní to nevidí.
muf, z této povídky mám smíšené pocity. víceméně trefný a poutavý název pomalu přešel do poněkud nudného a vláčného příběhu, který se odehrával na nějakým blíže nespecifikovaném místě. Nebylo tam moc o Hudgarrově poslání ani o tom, kdo mu jej zadal. zvláštní (a možná i zvrhlé), ale líčení Hudgarrového vraždění ve mně nevzbudilo žádné pocity, i když se většinou snažím do postav z děje co nejvíce vcítit.
na druhou stranu, je možné tuto povídku použít jako inspiraci pro nějaké dobrodružstvíčko, příhodu nebo malou epizodu z tažení. tajná stráž, která hlídá les (tady se musí zápletka trochu domyslet :-)) narazí na družinu, jenž přináší vládci hlídky důležitý vzkaz...atd atp...možností, variant a verzí je bezpočet.
konečný verdikt? příliš emocí to ve mně nevzbudilo, to je pravda, ale jestli mám mluvit jako PJ, který potřebuje co nejvíce příhod a zápletek, dal bych 4*. jako literární kritik (fuj, co si to o sobě myslim! :-)) dám nanejvýše 2*. takže průměr - 3*, ale myslím, že autor má na MNOHEM víc.
Jsem hodně drsná, když hlasuji tak nízko, ale přítěží je fakt, že se mi toto dílko zdá značně odbyté. Nebudu již mluvit o stylistických a pravopisných chybách, které mně mlátí do hlavy, i když sama v těchto oblastech v žádném případě nevynikám.
Škoda bezvadného "filozofického" námětu, který je pojat nelogicky a povrchně. Konec tu byl mnohokráte diskutován, pro mně jednoznačně vyznívá do ztracena. Téma tohoto typu by si zasloužilo kvalitnější a více "filozoficky" propracovanější přístup.
Jako námět na přemýšlení to jde, jako povídka to u mně neobstojí.
Knihomolka Saille
Salmar:
Pointu jsem přehlédl, protože je nevýrazná, ale jinak s tebou musím souhlasit. Některé nerovnosti by nám sice musel objasnit sám autor, ale jinak jsou tvé myšlenky hodně přesvědčivé.
Dvě hvězdičky jsem dal, protože je to průměrná povídka a já se přiklonil dolů. A taky proto, že mi tenhle styl nevyhovuje. Rád nad povídkami přemýšlím, ale zde je rozsah moc velký. Prostě čtenář má ohromné množství možností, aby si domyslel konec.
Eratar: (odpovídám pozdě, nezlob se. Neměl jsem čas)
Bavíme se samozřejmě o tom samém konci. Jenže každý si ho představujeme jinak. Ty bys možná rád věděl jak to dopadne. Jak to autor myslel, protože sám nechceš/neumíš si konec domyslet a představit. Zamyslet se nad ním. (A přesně jak řekl Pietro Rush) Zamyslet se nad tím, co aoutor chtěl vlastně říci. Proč by každý konec měl končit tak, že nemáš více možností zamyšlení se nad ním?
Pointa - ó, děkuji, že jsi mi tak nádherně vysvětlil co je to pointa.Sám bych se ale ani neodvážil o ní mluvit, kdybych to nevěděl. V této povídce je pointa jenom trochu jinak umístěná. viz příspěvěk Corwina45A "prince Amberu". Proto ti možná ušla a nevidíš ji.
Elf - Nejspíš neodešel protože nemohl. Pokud byl opravdu povolancem. Jenom těžko mohl dezertovat. Pokud byl dobrovolným vojákem. A odešel by, zase by ho trápilo svědomí. Protože ty "nevinné" zase bude vraždit někdo jiný. Sám je ale nemůže zachránit. (Vynecháme možnost žoldáka.)
Sám nevím, jak to má být. Jenom usuzuji. Pokud tě to opravdu zajímá, zeptej se autora..
Ale myslím, že tato povídka není založena na tom, aby jsme zjišťovali co je to vlastně za vojáky. Proč tam bojují atd. Myslím, že je založena tom, aby se každý mohl zamyslet právě nad povídkou samotnou. Uposlechnout rozkaz, nebo svůj vlastní rozum. Ke všemu pokud se ten rozkaz zdá být nedokonalý. (co když opravdu někdo emigruje?) Ty si ale musíš uvědomit, že sám elf neví jestli oni lidé byly nevinní. Z našeho pohledu se spíše přikláníme k variantě, že byli. Ale pro elfa zněl rozkaz jasně.