PodPraha
| Autor: | ubik |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 15 |
Jsem jako duch, nejsem vidět na ulicích,
jsem jako ostny čnící z lidských lící,
jsem jako špinavá obruba dne,
jako chodník, když praská pod tlakem kořene stromů,
jako stržené číslo popisné, u úst starého domu.
Jsem nic.
A víc jsem, když vyjde měsíc,
když je tma a lidé zemřou malou smrtí spánku,
když písečný muž jim nechá v mysli drobnou ranku,
pak jsem hvězdy, co si povídají se skřítky,
ktěří sedí u zídky rudolfinské romantické besídky,
jsem jejich vzpomínkou na doby nahé dřívější,
a proto jsem tmavě modrý, jsem krysomluvčí, temnější.
A chodím spát k ránu, když svěřuji Tvou duši dnu a Pánu.
Diskuze
Podmínečně souhlasím s Lischaiem. Podmínečně, protože by mi nevadilo, že rým v ulicích/licích nahrazuje dosti drhnoucí asonance a už vůbec bych se nad tím nepozastavila u rýmování mů/mu, "u" je v češtině otevřené a domu lze vyslovit přijatelným způsobem (mimochodem spíš bych tam ráda slyšela množné "domů" z jiného důvodu, ta metafora by mi zněla lépe nelokalizovaná, "u úst starých domů"). Obtíž je v tom, že ty první verše působí dojmem, že je chtěl autor rýmovat a dokonce i držet v pravidelné stopě - takže Xsicht má pravdu, nikde není psáno, že se verše musí rýmovat anebo že musí být pravidelné, ale pak by neměly působit jakože se o to autor pokoušel. Myslím, že to trochu ruší výraz a atmosféru a je to škoda, ten volnější korset, do kterého navlékl autor posledních deset veršů, sluší tomuto dílku podstatně lépe.
Tohle dílko je dost zvláštní, pravda s nepravidelným (to zas tolik nevadí), ale spíš s místy skřípajícím rýmem žene se trochu říkankově. Je v něm určitě schováno něco tajů, ale ty jsem spatřil hned na první přečtení, avšak tak ta báseň asi vyznít neměla což? Bojím se, že mě neoslovila. Nebudu proto zbytečně kazit hodnocení jen proto, že jsem třebas něco přehlédl, nebo nepochopil (může mít své taje, které jsem neodhalil, nicméně to že mě neoslovila je právě důvod, proč ji asi podruhé nepřečtu)
Musím však pochválit obraz s ústy starého domu - konečně něco originálnějšího na tomto serveru. A vůbec je zde spousta dalších nadějných obrázečků (třeba písečný muž atp.).
Nikde nie je napísané, že verše majú byť pravidelné. Vezmite si napríklad takých beatnikov, alebo surrealistov.
Táto báseň má štýl aj myšlienku, to sa jej podľa mňa nedá uprieť. Páčil sa mi verč s pieskovým mužom, je to podľa mňa pekný obraz... Ale nájde sa aj pár chýb, viac menej na ne upozornil Holger, a tiež je pravda, že na konci som čakal možno niečo trochu viac... hm.. pôsobivé?
Sú to ale len drobné nedostatky, a každopádne tak trochu subjektívne, dávam 4.
Nepravidelnost verše mi vůbec nevadí... spíš naopak
Ale mám takový pocit... že tomu chybí něco jako třešnička na dortu. Prostě se nemůžu ubránit tomu, že to k něčemu směřuje a to něco jsem tam nenašel...
Zkoušel jsem si PodPrahu několikrát nahlas odrecitovat a nemohu se ubránit dojmu, že v první polovině mi báseň jaksi nesedne.
Verše jsou na mě až příliš nepravidelné. Až moc bych chtěl vidět ulicích - lících, stromů - domů. Ale tak nějak chápu, že autor asi mířil jinam. Alespoň myslím...
Zdržuji se hlasování.
Omlouvám se za zřejmě zkomolení názvu PodPraha na Podpraha v mém textu.
Tuto malou pozvánku do Nikdykde beru. Rád bych při této příležitosti upozornil na tento trend ve fantazy literatuře, který spojuje moderní prvky (či reálné) s fantaskními a dodává jim osobité kouzlo. Tento styl můžeme sledovat nejen v Gaimanových dílech, ale i v dílech dalších autorů – ze svého úzkého obzoru jmenuji Holdstocka či Miévillea. Také je vlastní určité části comicsů, odkud někteří autoři čerpají.
Zároveň bych upozornil na to, že v současné době probíhají v Podpraze i LARPy, které rozhodně nepostrádají atmosféru, jindy horkotěžko doháněnou hledáním patřičných kulis či složitou výrobou rekvizit.
Vlastní dílko je pak atmosférickým doplňkem takovéhoto světa, který vhodně volí symboliku i styl míchající vzletné výrazy s běžným vyjadřováním.
Přesto budu mít výhrady k některým pasážím, které způsobily nepříjemné zadrhnutí plynutí toku myšlenek, obrazů a mé fatazie. 7. verš je prvním takovým bodem, navázání na předchozí text je násilné (zejména použitím spojky a – která se svým významem příliš nehodí). Navíc bych ocenil, kdyby Podpraha byla Podprahou existující všeobecně na jiné úrovni, nikoli však pouze v noci, jak je zde předestřeno (chápu to sice jako určitou metaforu, která říká „neexistuje pouze v noci, ale v tu dobu je její existence zjevná, Podpraha je pro nás na dosah.“)
10. verš opět dělá problémy – zde došlo ke zkomolení významu, nebo k nesprávnému použití tvaru „hvězdy“. (Ostatně použití výčtu – jsem nic ... a jsem víc... pak jsem... a proto jsem... sice patří k tomu prostému civilnímu vyjadřování, které by zde mělo souznít se vzletnými frázemi – žel to tak úplně nefunguje.) Upozorňuji tedy i na problematický 13. a 14. verš, který vychází ke zmíněného schématu, které bohužel trochu bortí plynoucí atmosféru.
12. verš „na doby nahé dřívější“ – podle mého by zde měla být čárka či pomlčka, případně by měl být slovosled „na nahé doby dřívější“
Celkově dílo hodnotím veskrze pozitivně se zmíněnými výhradami.