Týden se serverem VII

Fórum

Hned zpočátku minulého týdne byli všichni ti, již navštěvují Fórum, poučeni o významu jedné zkratky běžně používané v diskuzích - ASAP. Připomínáme, že As Soon As Possible znamená "Co nejdříve" (doslova: Tak brzy, jak je to jen možné).

První reklamou tohoto týdne byla reklama na stůl Deník ASP.

Na dotaz, zda lze prodloužit doba, po níž dojde k automatickému odhlášení, bylo odpovězeno záporně, a byla znovu připomenuta existence plug-inu "scribe" pro alternativní prohlížeč Mozzila.

Na další reklamu navázal výkřik do tmy ve smyslu: "Tady reklamy na stoly nemají co dělat!"

Po Almadově ujištění, že mu reklama ve Fóru nevadí, a po návrhu na aktualizaci ČKD a na zavedení reklamního bloku v TsS se debata volně přesunula zpět k fotografiím na lide.wz.cz. Po poděkování všem, kteří tam foto umístili, přes ikonku jednoho s uživatelů a Almadovo dementování teorie o nesledování RSS tvrzením, že RSS zaznamenalo v únoru 1601 shlédnutí, se diskuze dostala k Almadovým multiidentitám (1601?).

Přes další reklamy, jednu příliš pozdní výzvu hledající Pány Jeskyně pro řízení turnaje v DrD na PragoConu, a teoretickou debatu o redaktorovi Nových Povolání, se týden pozvolna doplazil do konce.

V neděli už přibyly jen další reklamy a prosba budoucího výtvarníka o radu jak přispívat do Galerie - jak vidno, sebelépe umístěný návod je k ničemu, když jsou lidé líní hledat.

CrazyMys

Putyka

Stůl Deník ASP - absolutního serverového prasete. Zde se objevilo několik přepisů nočních vulgárních chatových rozhovorů psaných s humorem. Dále začal stůl plnit funkci jakéhosi bulváru, který vypouští na světlo monitorů rozličné nepodložené (případně i zcela vymyšlené) zprávy. Kdo má rád mystifikaci či vulgární humor, může si zde přijít na své.

Dračí doupě plus se zabývalo některými chybami v pluskách (za zmínku stojí errata Bestiáře - medvěd si při postupech po úrovních zvyšuje sílu a zručnost), trochu se rozebíral elf (jak je silný nebo slabý), došlo i na zmínky o hypoteticky se chystajícím bestiáři. Došlo se také k tomu, že dracidoupe.cz verze 1 není stavěná na zasílání výtvorů do rubrik, které jsou pravidlově popisovány jen pro Pluska.

Evoluce obdržela notnou dávku odbornosti, která pomáhlala řešit otázky na témata jako rozdílnost počtu chromozomů lidi a jejch předků, mechanizmus vytlačování slabších evolučních článků těmi silnějšími, vztah mezi neandrtálcem a člověkem rozumným a podobně.

Stůl Ikonky zaznamenal opět další ikonky a reakce na ně (chválu i zatracování). Nejvýraznější odezvu vyvolala ikonka s tváří muže jménem Charles Milles Manson, který ma na čele vytetovaný hákový kříž. Brzy se dospělo k tomu, že bude vhodnější, když bude z čela odstraněn. Diskuze se pak proměnila v krátký rozhovor na téma původ hákového kříže (významy před druhou světovou válkou).

U stolu Jsi? se dále řešilo, zda je existence věcí skutečná, nebo se nám to jen zdá. Přešlo to do debaty o smyslu života a zda je vůbec vhodné, vědět, jaký je smysl života. Co by se stalo, kdybychom ho poznali? Přestal by mít život smysl, nebo by naopak byl smyslupnějším, když bychom už věděli, co se od nás očekává a na nás zbývalo jen pokusit se to dokázet vykonat?

Krollí kultura přivítala do svých řad prorektora, původně z rodu hydrodraků (nyní je však adoptivním krollem, jako všichni ostatní členové). Ten má naivně v plánu ujmout se kontroly nad pořádkem na Krollí univerzitě. Dále se na univerzitní půdě vyskytují podivní růžoví slonové, karavana stále neodjela, zato živých a nerozebraných vozků stále ubývá. Také byla konečně zprovozněna hospoda U Srny a kyjaku, přestože zatím pouze na nouzový režim.

Čerstvě byl založen stůl Názvy a jména. Odkud je dobré brát inspiraci pro jména (zatím se řeší hlavně jména měst)? Má nějakou výhodu, pokud si PJ tvoří jména sám a odnikud je neopisuje? Jak by měla jména znít? Téma stolu zní slibně, jen je potřeba mu pomoci se rozvíjet dál.

U Zhulený můzy se začalo řešit, proč skoro nikdo z můzy nebyl na PragoConu. Z čehož byl klasicky obviněn grimsladea.

Stůl Hostinec "Na Půli cesty" se zmítá v problému, zda-li se mají jeho návštěvníci (i personál) pustit do dobrodružství, které není blíže určené, bylo by řízeno Textorisem. Pořád se řeší upírství, ale již v menší formě, jelikož upadá návštěvnost.

Hraní DrD ve středozemi, je příliš pomalé, což je pro hru vcelku špatné. Momentálně se řeší cesta do hor, a také byly objeveny chyby v PJově výkladu, čehož bylo zneužito.

Sepsali lord Odol a Lord Alfik

Hrdina, antihrdina, nebo crazy-hrdina?

Úvaha

Měl jsem o víkendu v rámci Pragoconu možnost zkusit si zahrát jednu improvizovanou hru Dračího Doupěte. PJe nám dělal Tuax, naše skupinka byla šestičlenná. Když jsem dorazil na místo, kde jsme měli hrát, dozvěděl jsem se, že Erric se rozhodl hrát "desetiletého kluka, který má v kalhotách dva malé kamínky". Maris pro změnu hrála bojovnici s ochočeným psem, Bre.ber.ka vdavekchtivou parádnici.

Tato kombinace ve mně vyvolala určité pochybnosti o realističnosti, ale nechal jsem se strhnout davem a vysnil si rovněž mírně bláznivou postavu. Moje hráčská nezkušenost nicméně vedla k tomu, že místo hraničáře, který si pouze čas od času poplete levou a pravou stranu, jsem hrál hraničáře, který je naprostý magor.

Přes veškerou snahu Pána Jeskyně a některých hráčů se ale dobrodružství hroutilo už od začátku, jak kvůli přemíře neherních poznámek (Krollí Univerzita apod.), tak i kvůli parodisticko-absurdním výkonům našich crazy-postav.

Nechci se v této úvaze tvářit, že mám patent na rozum a všemu rozumím nejlépe; jsem trestuhodně nezkušený coby hráč, a i přes značné teoretické znalosti připouštím, že si neumím představit všechny možné kombinace "herní systém" - "herní styl". Proto je možné, že tato úvaha nebude obsahovat argumenty platné pro jiné herní systémy, než je Dračí Doupě.

Stejně tak nechci nikoho kritizovat ani kárat za jeho volbu herního stylu, volbu postavy či chování při hře. To je věcí každého hráče (plus Pána Jeskyně), a vzhledem k tomu, že zde máme již nějaký čas demokracii, má každý právo znechuceně odejít od stolu, stejně jako zatnout zuby a pokusit se to vydržet (a v tom případě pak nemá právo někomu vyčítat "ztrátu času" apod.).

To, nad čím se chci zamýšlet, jsou dva velmi populární herní styly - antihrdinství a crazy-hrdinství. Začněme tím prvním...

"Znásilnil jsem všechny holčičky v klášteře a líbilo se mi to"

Cosi podobného mi před pár týdny sdělil jeden poměrně zkušený hráč z našeho serveru. Není podstatné, kdo to byl, podstatné je, že jeho herní postava spáchala zavrženíhodný čin, a hráč to považoval za kvalitní hraní postavy. Argumentoval tím, že oni nehrají na přesvědčení, ale že kdyby nějaké měl, šlo by o Zákonné Zlo.

Dračí Doupě je systém pravidel, umožňující "hru na hrdiny". Celý tento systém je vybudován na základní myšlence, že daná postava chce být hrdina. Hrdina samozřejmě má právo inklinovat k Řádu či k Anarchii, k šíření Dobra či Zla, budiž. Jenže určité typy chování jsou neslučitelné s "velikostí" - jsou to ty typy chování, kdy přízemní, nízká činnost špiní "auru" kolem daného hrdiny svou malostí a nepodstatností. Ano, znásilnění může sloužit vyššímu cíli, například jako forma mučení, které má oběť donutit promluvit. Ale jen tak, aby byla prča, někoho znásilnit - tím se přece temný hrdina chlubit nemůže, to neslouží jeho hrdinství. A znásilnit "bezvýznamné děti", za to se dokonce musí stydět.

Hráči rovněž velmi často chápou mylně význam slovního spojení "Zákonné zlo". Domnívám se, že za to do značné míry mohou starší verze pravidel DrD pro začátečníky, kde bylo Zákonné Zlo vysvětleno naprosto nesmyslným příkladem, v němž ZkZ hrdina úmyslně probudí spícího draka (další oxymoron), aby ten sežral jeho kamarády v partě. Na základě tohoto příkladu hráči dospěli k názoru, že ZkZ = způsobit smrt co nejvíce lidem. Proto někteří hrají za temné skřety, kteří vyvražďují vesnice (mezi námi: pěkná pitomost - zotročení lidé jsou užitečnější než mrtví...); proto je tak oblíbené mučení, znásilňování a zrazování členů družinky.

Podíváme-li se k mnohem propracovanějšímu systému přesvědčení "Alignment" v (Advanced) Dungeons & Dragons, zjistíme, že přesvědčení hrdiny je tvořeno dvěma nezávislými složkami: "Postojem k bližním" a "Postojem ke společnosti". K bližním se můžeme chovat altruisticky (nesobecky, nápomocně, ochotně), neutrálně ("co za to", obchodní přístup) nebo egoisticky (sobecky, hamižně, vychytrale). To je to "Dobro" - "Neutrálno" - "Zlo".

Náš názor na společnost může být buď "Podporuji řád", "Podporuji chaos (anarchii)", nebo "Ať si to svět zařídí, jak chce, a ať mě při tom neotravuje, mě to nezajímá". To je to "Zákonné" - "Neutrální" - "Chaotické". Tudíž, ono slavné "Zmatené dobro" či "Zmatené zlo" je vlastně způsobeno chybou v překladu: "Chaotic" sice může znamenat "zmatený", ale v případě přesvědčení má význam "Chaosový", či "Anarchistický". Dračí Doupě, které mělo být "českým DnD", si tak už od počátků s sebou nese handicap mylného překladu a v důsledku toho nešikovně postavený systém přesvědčení. Není divu, že hráči netuší, jak hrát "Zmateně dobrého kouzelníka"...

Proto, až příště budete sahat do "zlé" části tabulky přesvědčení, volte uvážlivě a nemyslete si, že správný "padouch" je ten, který znásilní každou vesničanku, kterou potká. To dělají pitomci - a ostatně, věznice Mírov je jich plná. Pro připomenutí: Sauron za celý svůj život neznásilnil jedinou ženu a mučení používal jen ke zjištění informací.

"Pane, jste ženatý?" zeptám se toho námořníka, který mě zachránil

I toto je parafráze na výrok jednoho uživatele našeho serveru. Pokochejte se chvíli tou myšlenkou: Právě jste po dvou mílích vysilujícího plavání dorazili na pláž a jiný ztroskotanec, námořník, vám ošetřuje zranění. A vy se ho zeptáte, zda je ženatý.

Terry Pratchett nás dennodenně baví svým neschopným mákem Mrakoplašem a přestárlým hrdinou Cohenem. Po světě Forgotten Realms se toulá hrdina Minsc, který v batohu nosí křečka, který je ovšem v jeho očích vesmírným křečkem Booem a velmi mu pomáhá při soubojích ("Jdi mu po očích, Boo! Vyškrábej mu oči!" - nejoblíběnější výkřik hrdiny Minsca, když začíná souboj). Zní to tak lákavě - zahraju si praštěnou postavu!

Nejprve trochu odbočím, abych nasbíral pár argumentů. Některé filmy (většinou tajemné, hororové nebo sci-fi) používají podpásovou metodu "Všechno je jinak", se kterou vyrukují obvykle v závěru filmu, aby tím celý scénář postavily na hlavu a "dodaly příběhu hloubku". Občas tedy devadesát minut koukáte na napínavý film, ve kterém umírá jeden hrdina za druhým, abyste na konci zhnuseně zjistili, že to vše byl jen sen nějakého pubescenta. Nebo dvě hodiny sledujete film eXistenZ, prožíváte vzrušující dobrodružství ve virtuální realitě, abyste nakonec zjistili, že to celé bylo uvnitř jiné virtuální reality "tRanscendenZ" - nebo že by i ta byla uvnitř jiné hry?

Jistě - když taková pointa přijde poprvé, připadne vám to originální. Jenže pak se to stane v dalším filmu, ještě v dalším, v seriálu Dallas takto znegují celou jednu sérii... A vy pochopíte, že je to vlastně podvod. Protože jestliže scénárista připustí, že to vše mohl být jen sen, pak se logicky nabízí otázka: A proč bych se tedy měl o toho "snového" hrdinu bát, když stejně s probuzením zanikne? A proč bych se pak měl bát o toho člověka, který se probudil (s hrůzou) - co když i to je sen?

Vraťme se nyní zpět k Mrakoplašovi a jeho crazy dobrodružstvím. Znalci vědí, co je to magická nehoda, pro neznalé vysvětlím, že je to vlastně Pratchettovská obdoba "probuzení ze sna" - prostě Mrakoplašovi se v hlavě zhmotní určité kouzlo, které ho přenese jinam a pak zase jinam a ještě jinam - a z průseru je venku.

Terry Pratchett si to může dovolit ze dvou důvodů: Zaprvé - píše parodii. Zadruhé - nechce po nás, čtenářích, abychom se nějak lopotili s udržováním postav při životě: místo toho předem víme, že nikdo z kladňáků neumře, a když, tak na to budeme připraveni předem a bude to fajnová, příjemná smrt.

Ale při hraní DrD tohle obvykle neplatí. Hráč si vymyslí crazy hrdinu, který i na pokraji smrti vysílením bude toužit po teplém mužském párečku mezi stehny, a spolehlivě tím bude Pána Jeskyně uvádět do rozpaků, když se před celým královským dvorem zeptá krále "Hele, máš to radši klasicky, nebo na pejska?" Jiný crazy hrdina se i v okamžiku smrtelného ohrožení začne zabývat tím, zda nemá rozcuchané vlasy, smítko na košili či zrezivělý meč. A abych nestřílel jen po svých spoluhráčích, jiný crazy hrdina zase začne nasírat cizí postavy tím, že jim úmyslně zničí to, co předchozích deset hodin pracně budovali.

Nepochopte mě špatně - Jestliže to Pána Jeskyně baví, jestliže je hrdina jediným členem družinky a hráč i PJ chtějí vršit absurdní situace jednu na druhou, proč ne.

Ale jinak každý takový "hlod" představuje stejný scénáristický kiks jako probuzení hrdiny filmu pět vteřin před závěrečnými titulky - PJ obvykle může začít hezky nanovo, protože kdyby pokračoval podle zdravého selského rozumu, přišla by obvykle daná postava okamžitě o hlavu, případně by skončila spoutána uprostřed mraveniště, politá marmeládou.

Katastrofou pak takovýto crazy-hrdina je, pokud ostatní hrdinové jsou skutečně "hrdinové" (byť s nějakou zvláštností ala "Minsc a Boo") - zatímco ostatní se snaží odhalit záhadu, přežít a splnit úkol, z druhé strany stolu se ozývá jen "bože, pustilo se mi oko na punčoše!" a "začnu se opalovat".

Všeho s mírou a integrálem

Drobné pošetilosti dodávají postavě barvu - to je bez debaty. Minsc by nebyl Minscem bez Booa a Gimli by nebyl Gimlim bez svého plnovousu, na který je patřičně hrdý a nenechá se za něj tahat. Ale to je právě to - Gimli může pobít sto padesát skřetů a urazit stovky mil, aniž by padla jediná zmínka o jeho plnovousu. Stejně tak Minsc toho zmetka, jehož oči měl Boo vyškrábat, umlátí, a teprve pak začne blábolit o tom, že mu Boo poradil úžasnou fintu, proto to bylo tak snadné.

Nikdy neuvidíte Gimliho, že by uprostřed souboje vytáhl hřeben a začal se česat, a Minsc nikdy nezačne Booa krmit, když se na něj žene skřeťák se šavlí.

"Jdi mu po očích, Boo!" - "Pane, jste ženatý?" Cítíte ten rozdíl?

-- Alcator