PragoCon 05 očima Lišaje
Autor: | Lischai |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 11 |
Pomalu kráčím k nádraží. Na ulicích leží zbytky špinavého sněhu. Nebe nad Brnem je šedé a fouká studený vítr. Zastavím se před schody do vestibulu. Hlasy lidí uvnitř se slévají v jednolitý šum. Vejdu dovnitř a pohledem v oceánu tváří hledám tu známou.
Dívka v černé kožené bundě se opírá zády o zeď. Když mě Morrigan uvidí, usměje se a kývne hlavou na pozdrav. Na informační tabuli se rozeběhnou písmena: EC směr Praha; Hlavní nádraží. Odjezd 15:15.
PragoCon začíná.
Praha; 18.2. Pátek.
Seskočím z posledního stupínku a rozhlédnu se po perónu. Nade mnou se klene ocelová konstrukce střechy Pražského nádraží. O pár metrů dále se o zábradlí opírají Tristan s Glainem. Podávám obou mladíkům ruku a představuji se. Za chvíli přichází i poslední z Opavské trojice, Viktor.
Scházíme po schodech a míříme do hlavní nádražní haly. Po cestě se mezi řečí dozvídám, že organizátoři conu mají drobné problémy s ubytováním, které se točí zejména okolo smutné skutečnosti, že účastníky není kde ubytovat. Ve vestibulu se k nám připojuje i Almad a společně pak nastupujeme do metra.
Ulice jsou tiché a pusté. Světla školy Benita Juaraze září do noci. Na jejích chodbách se jako přízraky míhají lidé v dlouhých kabátech, okápění rytíři Jedi a šermíři v kroužkových košilích. Registruji se a ukládám své věci do šatny. Ještě není rozhodnuté, kde budeme ubytování. Morrigan a Almad zmizeli v noci a tak s Opavskou trojicí vyrážím do Pražských ulic.
Po návratu, kdy už je chaos a hluk v hale znatelně menší, se dozvídáme, že je již možné se ubytovat a jsme odesláni do tělocvičny. Odtud jsme však vzápětí vypakováni nekompromisním organizátorem a vykázání do jiného sálu o patro výše. Naše naivní představy o odložení batohů a kabátů zde však naráží na neproniknutelnou bariéru odporu jednoho z herců, kteří uvnitř sálu zkouší a vyhrožují ocelí každému, kdo dovnitř vleze.
Tak znaveni toulkami Prahou usedáme před dveře a varujeme nově příchozí před neuváženým vstupem. Tato situace je však záhy ukončena zásahem organizátorů, kteří po dohodě s ochotníky umožňují účastníkům vstup. Odkládáme si tedy v místnosti věci a míříme do spodních pater, kde - jako snad na každém conu - své doupě rozložili lidé z Albi.
Hraní Citadely a kultovních Bangů se protahuje až do brzkých ranních hodin. V temném sálu plném ležících těl pak nacházím svůj spacák a okamžitě usínám.
Praha; 19.2. Sobota.
Probouzím se nad očekávání brzy. Nacházím tedy ve svém batohu chleba a sýr a při snídani začínám prohlížet program conu. Ten je poněkud nepřehledný, neboť jsou jednotlivé přednášky děleny podle žánrů, nikoli dle dnů, takže sobotní program je vtipně rozvržen na různá místa celého třístránkového letáku. Zarážející je rovněž fakt, že nikde není uvedeno, kde se jednotlivé přednáškové místnosti nalézají. Přesto všechno jsem ale mile překvapen množstvím a záběrem témat, které PragoCon nabízí.
Když si vytřepávám ze spacáku poslední drobky, je již většina lidí vzhůru. Glain po chvíli vyráží na přednáškový blok Wothanburgu, což jak se dovídám, je společnost která provozuje vlastní středověké hradiště. Dobrovolníci, kteří zde pomáhají na jeho výstavbě, pak dostávají revanš v podobě šermířského výcviku. Kdosi glosuje slovy:
„Napřed půl dne taháš klády, potom ti ukážou sek a zbytek dne máváš železem sem a tam.“
Já se s ostatními naopak vydávám do místnosti World of Darkness, kde proti očekávání nakonec ztvrdneme téměř celý den. Sympatický storryteller Orlop zde probírá základy WoD systémů, atmosféru při hraní a nakonec i samotný způsoby vedení hry a tvorbu zápletek.
Cyklus jeho přednášek se brzy po začátku zvrhá ve volnou diskusi, která se stočí i na rozdíly mezi WoDem a DrD a na důvody toho, proč jsou Vampire a jím podobné hry - a potažmo i jejich hráči - pokládání za elitářskou společnost, která na jiné herní systémy kouká z patra. Postupně se dostaneme i k historkám z herních sezení a LARPů. Jednu za všechny:
Na LARPu Písek by Night skupina vampýrů kamsi běží noční ulicí, když tu je dojede policejní auto, zastaví a smotá okénko. Jeden upír se neochotně vydá k vozu. Policista se zvednutým obočím pokládá otázku:
„Co se děje?“
„No… to je taková hra. Je to ohlášený na magistrátu a povolený…“
„Ne, to vím. Ptám se, kdo vyhrává.“
Závěrem Orlop slibuje odvyprávění jedné sessiony. Domlouváme se na čase a odcházíme na oběd.
Na tomto místě bych rád vyjádřil poděkování personálu restaurace „Na Santince“, kteří nám i přes jejich evidentní zášť vždy přinesli jídlo. I když se čekací doby na colu pohybovaly někde u deseti minut, na polévku kolem půl hodiny a Glain na svůj smažený řízek a krokety čekal dokonce minut padesát. Rovněž rádoby vtipná číšníkova hláška na Morriganiny oční stíny:
„Máme tu teplou vodu, slečno, kdybyste se chtěla umýt,“ se nesetkala s příznivou odezvou.
Po návratu se vydáváme na propagovaný serverový DradouCon. Vysoko, v nejvyšším patře Pražské školy. Na chodbě se již pohybuje několik známých tváří serveru. Za zmínku stojí zejména Saladinův nový skřetí image, ve kterém se snoubí vyholená hlava, skotský kilt a bongo. Ozývaly se dokonce hlasy ve smyslu, že nyní Saladin konečně odhodil masku a zjevil svoji pravou tvář.
Na DradouConu samotném jsme se příliš nezdrželi. Po vyhlášení vítězů Ohyzdy a načatém hlasování o nejoblíbenějšího uživatele serveru, jsme se tiše vytratili a vydali se na domluvenou schůzku s Orlopem.
Chvíli nám zabrala příprava charakterů, ale již v osm hodin se v temné třídě začalo hrát. Na stole hořely svíčky, za oknem na nebi zářil téměř úplný měsíc.
Když jsme o osm hodin později zhasínali svíčky, byl jsem rád, že ta hrůza skončila. Ještě teď, když si vzpomenu na děsivou, schizofrenickou konverzaci mezi Izaiášem a Azazelem, nebo malou blonďatou holčičku o půlnoci v sále Národního muzea, běhá mi mráz po zádech.
Když jsem kráčel po schodech do noclehárny, ještě pořád jsem slyšel hrůznou větu:
„Byla to legrace, viď Izaiáši.“
Praha; 20.2. Neděle.
Probouzím se po několika málo hodinách do posledního dne conu. Snídám v bufetu, jehož provozovatelé by si zasloužili jistě mnohem více, než můj a Glainův dík. Ještě se zastavuji na přednášce o tvorbě fantasy světů, ale vše kolem je již poznamenáno loučením a brzkými odjezdy účastníků.
Tak i my záhy stojíme v poloprázdné vstupní hale. Hořce si uvědomuji, že jsem slyšel jen zlomek přednášek, co zde byly pořádány a poznal jen malou část lidí, kteří by za to stáli. Vycházíme z budovy do denního jasu. U vchodu kouří stíhač Impéria a kdosi nakládá do pickupu krabice s hrami.
Po zataženém nebi pomalu táhnou modrošedé mraky. Volným krokem se vydáváme k metru. Za sebou necháváme základní školu a pozvolna končící con. Podívám se na hodinky. Je přesně poledne.
Za několik hodin již všichni stojíme na nádraží. Přijíždějící rychlík utíná náš rozhovor a já s Morrigan nastupujeme. Poslední okamžiky v Praze jsou ve znamení otvírání nemožného vlakového okna. Když se rychlík dává do pohybu, máváme trojici v kabátech. Glain chvíli v žertu běží s vlakem. Morrigan se směje. Nad vagónem se míhá střecha Hlavního nádraží.
Brno; 20.2. Neděle.
Kráčím s Morrigan nádražní halou. Jak to začínalo, tak to také končí.
„Byl to fajn con,“ prohodím mezi řečí.
Morrigan se na mě podívá: „Jo, to byl.“
Rozloučíme se a já vyjdu na ulici. Noc je plná světel pouličních lamp. Přeběhnu ulici k zastávce. Za chvíli přijíždí můj trolejbus a já nastupuji. Posadím se a unaveně opřu hlavu o sklo. Když se rozjedeme, pozoruji šmouhy světel nočního města. Na krátký okamžik zase s kráčím s Morrigan nádražím.
Byl to fajn con.
Jo, to byl.
Šmouhy světel se míhají v temných oknech a na mě si svoji daň začíná vybírat únava.
„To byl,“ zašeptám a zavřu oči.
Diskuze
No, já bych velice uvítal, kdybych se dozvěděl víc o conu. Nikdy jsem na žídnym nebyl, takže z tohohle moc nepoznám, o co tam vlastně go. Vzdávám se hlasování.
Skorpion
Orlop: Budu se snažit lásko.
Lischai: Tebe taky vystraší každej Orlop.
Nějakých pár reportů jsem četl a přesto mě nějak nepřekvapilo, že tenhle byl jiný. Stejně jako ostatní byl vtipný, ale trošku jemněji. Byl zajímavý - ale, přesně ho vystihuje název - očima Lišaje.
No, když už jsem to četl, tak se odhodlám a ohodnotím...je to velice pěkně pojato, ale z názvu jsem čekal mnohem více informací...
Jelikož jsem tam nebyl, tak nemůžu moc objektivně hodnotit, ale jako laikovi.... mi to připadá, že tam toho moc není, ale je to pěkné, takže hodnotím... no clekem nadprůměrně...
Tex.
Moc krásně napsané, s krásně zachyceným kouskem atmosféry.
Orlop:
Chápu, jak jsi to stavěl. :-D
Nicméně na krátkých sessionách ty "bafací" shockery fungují docela spolehlivě. Tak proč je nepoužívat?
BTW improvizace není něco, za co by jsi se musel omlouvat.
Ale ať ti to nestoupne do hlavy:
Netvrdím, že jsem neměl během tvé 8 hodinové sessiony krizovky, kdy už se mi ani moc "vážné" role-playovat nechtělo (logický charakter postavy padl někdy během třetí herní hodiny. :-)) a spíše jsem si "jen tak hrál", ale:
- Lekačky fungují téměř vždycky a téměř na kohokoli. Těžko docenit z druhé strany stolu, ale lidi se leknou téměř vždy. I když se nebojí.
- Logické díry jsou vidět AŽ PO sessioně, protože během ní je hráč rád, že si hlídá RP a ještě aby ti rozebíral osnovu... :-)
- V několika momentech tam za atmosféra vážně byla. A na konci jsem měl už vážně sto chutí z té třídy vypadnout. :-)
Já jsem se docela bavil.
Sice nepopírám, že bych se někdy příště něco rád dozvěděl o teorii navozování strachu jinými cestami, než skákání po hráčích, ale to už vyřešíme jindy a jinde. ;-)
Koukám, že to jsem zase něco proved ^__^ Zní to jako wýtka, že kwůli mě jste nic nestihli ^__^ No jo... orlop je swině, která se snaží urwat, co se dá...
Ale wážně. Chtěl bych se za tu sessionu omluwit. Nebyla předem připrawená a jako každá improwizace měla swoje díry. Já tam šel s tím, že jsem u malé swačinky (ano, každý zná moje malé swačinky ^__^) uzawřel příprawu s tím, že se budeme pohybowat po Národním muzeu, inspiraci wezmu z filmu "Fallen" a přidám nějaké templáře... Takže nakonec jste hráli jen primitiwní příběh složený z malých hororowých scén... Příště snad bude lépe ~__^ Příště už se musíte klepat strachy (wšichni, Morri ^__^), sedět všichni na jednom malém gauči, držet se za ruce a odmítat kamkoliw odejít sami. ~__^
Nemyslím to nějak zle nebo dotčeně, ale nabízí se otázka, co byste od reportu čekali? Chápejte, že mám skutečně jen jedny nohy a tudíž nemůžu být zároveň na ST workshopu, panelovce o nových Requiemech a přednášce o základech role-playingu.
Ač mě to zlobí, vážně jsem stihnul oběhat jen tohle. A věřte, že jsem se opravdu toho snažil stihnout hodně. No a... možná jsem si na úkor 8 hodinového přednáškového bloku o storytellingu, vedení dobrodružství a principu hororových session potřásl rukou všeho všudy s deseti lidmi ze serveru ale na GC na tohle snad bude času víc. ;-)
Začal jsem to číst a najednou byl konec.
Nemyslím to tak, že by mě to nějka chytlo a já to přečetl jedním dechem, ale myslím to tak, že jsem stále čekal, kdy se něco dovím o conu, kde jsem nebyl a který byl loni společně s Taurconem nejlepším kecacím conem.
Musím to ale brát, tak jak je to naspáno - napsáno človíčkem, který na con jel z jiného důvodu, než já.
Nebudu hodnotit, protože mi tohle jako příspěvek na hodnocení nepříjde...
Terry
Lischai: Odbíháme od diskuze.