Temný nepřítel
| Autor: | Nicholai |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 19 |
... Dorien se krčil u zdi v dalším ze svých záchvatů zoufalství: „Ne, ne dál už jít nemůžu, měl jsem vědět, že na to nemám, měl jsem zůstat v Diasparu! Už s váma nepůjdu, to nemá cenu, umřít můžu aji doma!“
Nathaniel se jej opět snažil uklidnit: „No tak, tohle se prostě stává, přece bys nezapomněl na to, co udělal Lokken tobě, nebo ano? Podívej se, znám tě sotva týden, ale už když jsem tě viděl u toho stolu, jsem si říkal, že tohle je statečný člověk, který se jen tak nezlomí!“
Nef se skláněl nad Svenovým tělem a Lara opodál zkoumala jeho hlavu.
„Ta čepel odvedla skvělou práci,“ dodal sarkasticky Lancer, „takový lučištník se jen tak nevidí, měl skončit líp než takhle.“
„Co ten pyroman? Už je v pohodě?“ prohodila Lara a pohodila hlavou směrem k magické dvojici.
„Ne, říkal jsem, že jsme ho z té hospy neměli brát, byl to zoufalec na první pohled.“
„Zas tak úplně k ničemu není, vždyť nebýt těch jeho ohnivých bomb a pastí, asi by naše mrtvoly leželi o několik pater níž. A navíc je tady kvůli něčemu důležitějšímu než my.“
„Ty té jeho báchorce věříš?“
„Zdá se, že by lhal?“
„To neříkám, ale pokud je to podle jeho vlastních slov „osobní“ a „ohledně jeho bratra“, tak se divím, že ho naprosto zlomí smrt člověka, kterého zná sotva týden.“
„Nevíš co mu ta nekromantská mrcha udělala.“
„Já jen tvrdím, že ten, kdo se bojí, by neměl chodit do Lysanderské citadely.“
„Hej, tiše! Už jdou,“ přerušil jejich rozhovor Nef, když spatřil, že se Nathanielovi opět povedlo uklidnit Doriena. „Tak co, můžeme pokračovat?“ zeptal se kouzelníka.
„Jistě, nemám pravdu Doriene?“
„A-ano.“
Svenovu mrtvolu nechali za sebou a vydali se do vyšších pater citadely. Zatím jim největší problémy dělali hlavně zákeřné pasti, z nichž bohužel jedna zasáhla přesně Svenův krk. Nemrtví byli prozatím spíš pomalí a nestabilní než hrůzostrašní a golemové, kterých potkali zatím poskrovnu, jim taky nedělali moc problémů, pokud se s ním byli už moc dlouho, vyřídil ho Nathaniel nebo Dorien.
S vyššími patry však přibývalo jak pastí, tak nemrtvých a jejich kvalita se zvyšovala, dokonce i s partou kostlivců začínal být problém, zaprvé měli teď zbroje, a za druhé se pohybovali mnohem rychleji, a ti lehčeji vyzbrojení už pomalu začínali konkurovat Laře.
Golemů začalo taky pomalu přibývat, a už neměli holé ruce, ale místy i velmi kvalitní zbraně.
Když se nacházeli už v jednom z hodně vysokých pater, opřel se Dorien o zeď. K jeho hrůze se však dlaždice zasula, což mělo za následek zavření všech odboček z hlavní chodby a mechanické zvuky, velmi rychle se blížící k nim jim prozrazovali, že tu bude za chvilku horko.
Světlo z Nathanielovi hole zářilo dost do dálky, a proto si ostnů vyjíždějících jak za zdí, tak i ze stropů a podlah všimli velmi rychle.
„Pryč!!“ zakřičel Nef.
Nemusel ostatní ani pobízet. Všichni se rozběhli na druhou stranu v naději, že Lokenn je natolik zvrhlý, že jim dá možnost úniku. Nef popadl Doriena, který opět začal propadat panice a nakonec ho donutil běžet po vlastních.
V čele skupiny běžela Lara se svojí typickou mrštností a hned za ní byl Lancer, ač ho tížila kroužková zbroj a štít, Nef mu byl v zádech, jeho sice nezdržovala zbroj, která se u něj skládala jen z kalhot, ale spíš jeho sekera, a navíc ho zdržel Dorien, který utíkal za ním bok po boku s Nathanielem, jejich pláště vlály do chodby a Nathaniel se pokoušel svojí magickou holí svítit ostatním ze zadní pozice na cestu.
Když konečně zahlédli pomalu se zavírající dveře před sebou, byly už ostny těsně za nimi. Nathaniela by dveře asi rozdrtily, kdyby mu Nef nepomohl.
Ani se nestihli pořádně vzpamatovat, když si uvědomili, proč byly tyto dveře otevřené. Byl tady oddíl nemrtvých válečníků, nebyly to ovšem zombie. Tihle se narozdíl od nich nerozpadali už od pohledu, měli téměř bílou kůži, a oči jim temně rudě svítily.
Krom toho tu byly v různých částech místnosti tři golemové, pokud se takto daly tyto stroje nazvat: jeden z nich připomínal kudlanku, po čtyřech nohách chodil, a druhá polovina těla, vzpřímená, byla opatřena dalšími čtyřmi končetinami, každá zakončená ostrým bodcem, druhý byl spíše veliká koule, ruce však byly nádherně vypracovány do podoby lidských, avšak místo dlaně měly rotující kotouč, o jehož ostrosti byli přesvědčeni všichni. Třetí vypadal jako veliký chrlič, dokonce měl i křídla a vznášel se ve vzduchu.
Jediná pozitivní věc byla ta, že podle barvy nebyly železní, ale byly z oné podivné pružné látky, která však šla rozbít. Což na jednu stranu znamenalo, že půjdou snadněji rozbít, ale bohužel byli mnohem rychlejší, což vzhledem k jejich výzbroji byl veliký problém.
Nef strhl ze zad sekyru a udělal s ní několik výhružných oblouků: „Tak, kdo jde první?!“
Několik nemrtvých vyběhlo proti němu místo odpovědi.
Lara s Lancerem se pustili do boje bok po boku, tak jak byli zvyklí. Nathaniel se začal soustředit na kouzlo, a Dorien vytáhl z pláště jednu za svých ohnivých bomb.
Výbuch odrovnal hezkou řádku nemrtvých, což dodalo Dorienovi odvahu a s taseným mečem se vrhl pomoct Nefovi, který pomoc ovšem zas až tolik nepotřeboval, nemrtvých na něj dosud nebyla velká přesila. Lara a Lancer měli také úspěch, Lancerův meč spolu s Lařinýma zápěstními dýkami usekávali části nemrtvých v hbitém tempu. Dvojice neměla problém ani s menší přesilou, ale létající golem jim dost znepříjemňoval život. Lancer byl se štítem a ve zbroji obtížný cíl, ale Lara ve své kožené věstě měla po svém těle už velké množství ran od ostrých drápů.
V tom golem zpozoroval Nathaniela, stále ještě v transu, a vrhl se jeho směrem. K jeho smůle se ale kouzelník soustředil na silné kouzlo. Golem se za doprovodu vizuální symfonie blesků a plamenů rozpadl na kusy.
Nathanielova hůl vzplála ohnivým světlem a i on se vrhl na nemrtvé.
„Začíná jich ubývat,“ pronesl ve volné chvilce kouzelník směrem k Nefovi.
„To je snad dobře, ne?“
„Ti druzí dva golemové nebojují jen proto, že mají málo místa.“
Nef nestihl odpovědět, přerušil ho Lancerův křik. Když odsekl hlavu dalšímu nemrtvému, otočil se tím směrem, a viděl, jak kudlanka právě probodla Lancerovu nohu, když se chystala jednou z dalších končetin dokonat své dílo přiskočila Lara a končetinu ji utla. Když kudlanka otočila hlavu směrem, kam doskočila, přiletěl najednou disk se šesti čepelemi, usekl kudlance hlavu, opsal oblouk a vrátil se zpět do rukou Doriena, který, jakmile jej měl opět v rukách, jej vrazil do nejbližšího nemrtvého. Golem se zhroutil k zemi.
Bohužel si nestačil všimnout, že třetí golem se dal do pohybu, i přes varovný výkřik ho golem pořezal na ruce dost hluboko.
Nef přiskočil před Doriena a zablokoval druhou ruku, a hned na to ji usekl. Když se na něj poté vrhl i kulhající Lancer, golem kapituloval.
Smrt zbylých nemrtvých byla už jen otázkou času.
Dorien stál u stěny a opět propadal zoufalství, z jeho rány se řinula krev.
Jakmile se přiblížil Nathaniel, něco v něm přeskočilo úplně.
„Nepřibližuj se ďáble, za všechno můžete vy, vy všichni, vím to!“
„Uklidni se, nikdo za nic nemůže.“
„Ne, říkám nepřibližuj se!“ ustupoval podél zdi, když se pod ním najednou otevřelo propadlo a on zmizel v hlubinách.
Zbytek citadely už nepřinesl podobný problém. Když se všichni ocitli před obvyklými dveřmi, jakých byly v celé citadele tisíce a otevřeli je, čekalo je překvapení.
Za dveřmi byla obrovská místnost, které vévodil obrovský trůn, na němž seděl muž v černém plášti. Po levé ruce mu stál Sven, s bledou kůží a s rudýma očima, na jeho krku byla znatelná jizva, po pravé ruce stál Dorien s podivným úšklebkem na rtech.
„Cože, co ty tu děláš?!“ promluvil jako první Nef.
Odpověděl mu muž na trůnu, patrně sám Lokken: „Dorien je můj bratr, kdo myslíte, že stvořil všechny ty krásné golemy? A jak jinak bych měl jistotu, že přijdete, musel jsem ho poslat do Diasparu, a doufat, že se díky svému důvtipu dostane do vaší skupiny.“
„Zrádče!“ vykřikl Lancer a rozběhl se, jak nejrychleji mu rána dovolila, k Lokkenovi. Modře zářící proud s ním vrhnul o zeď, ta nedal jeho páteři ani lebce šanci.
„Nenuťte mě vás zabíjet, vaše transformace v nemrtvé bude mnohem nepříjemnější. Odložte prosím své zbraně.“
Poslechli.
„No nic, budu si muset nají jinou záminku k tomu vás zabít,“ udělal několik gest a Lara se vznesla do vzduchu, během několika okamžiků dopadla udušená zpět na zem.
Nef už jen čekal odkud přijde jeho smrt, přišla nečekaně. Nemrtvý Sven střílel stejně jako živý.
Lokken vstal a přistoupil k Nathanielovi. Pozoroval jej.
„To by šlo! Tví přátelé budou pouze vyššími nemrtvými, ale ty bys mohl být můj učeň.“
„Přidat se k tobě, nikdy!“
„Blázne, společně budeme silní, a pokud za čas získáme na naši stranu ještě někoho, je celý svět náš!“
„Nepřistoupím na tohle!“
„Ty to prostě nechápeš!“ Lokken bleskově přitiskl ruku na jeho čelo. Chvíli se nic nedělo.
Nakonec promluvil Nathaniel: „Opravdu?“
Lokken přikývl.
„Tak teda platí!“ řekl Nathaniel a podal mu ruku.
Diskuze
Zrejme všetko už bolo povedané.
Nicholai. Tvoja poviedka sa mi zdá skôr ako popis dobrodružstva ( či už zo strany hráča, alebo PJ ). Aj pri ňom však treba použiť opisné časti. Tie v tvojej poviedke skutočne veľmi chýbajú. Z pohľadu čitateľa táto poviedka vyzerá ako súpis udalostí. ( Ukážem ( vysvetlím) nižšie. )
Ak si ako autor toto dobrodružsto hral, prípadne viedol, vieš si všetko napísané predstaviť. ( Mal si pred sebou jaskyňu, postavy, CP, netvorov, výzbroj, výstroj, farby, tvary... atď, atď, atď. ) Čitateľovi však musíš "dať niečo" na základe čoho si vytvorí vlastnú predstavu. Teraz to však vyzerá asi takto:
<u>Citát - </U> „Ti druzí dva golemové nebojují jen proto, že mají málo místa.“ ( počas boja, kedy sa postavy veľmi rozprávať nemôžu )
<u>Čitateľ - </U> Hráči: "Je tam (X) golemov. Čo robia tí zvyšní dvaja?"
PJ: "Tí na vás zatiaľ neútočia, pretože sa tam už nezmestia."
<u>Citát - </U> Když se nacházeli už v jednom z hodně vysokých pater, opřel se Dorien o zeď. K jeho hrůze se však dlaždice zasula, což mělo za následek zavření všech odboček z hlavní chodby a mechanické zvuky, velmi rychle se blížící k nim jim prozrazovali, že tu bude za chvilku horko.
Světlo z Nathanielovi hole zářilo dost do dálky, a proto si ostnů vyjíždějících jak za zdí, tak i ze stropů a podlah všimli velmi rychle.
„Pryč!!“ zakřičel Nef.
<u>Čitateľ - </U> Hráči: "Postupujeme stále vyšie."
PJ: "Dobre. Na (X-tom) poschodí ste unavení musíte si odpočinúť." (Nasleduje možno hod k10.) Dorien sa oprel o stenu a pocítil ako sa za jeho chrbtom zasunula dlaždica. Počujete mechanické zvuky, ktoré sa rýchlo blížia k vám."
Hráči: "Vidíme niečo?"
PJ: "Hmmm... Nathanielove svetlo je silnejšie ako lucerna, takže áno, vo vzdialenosti pätnásť siah vidíte ........"
Hráči: 1."Ta utekáme nie?" 2."Jasne že zdrháme."
Chýbajú tu však opisy, na základe ktorých si čitateľ predstaví prostredie, psychické rozpoloženie, strach...
Jednoducho mi tam občas chýbali už len výsledky hodov k6, k10 a súčty ÚČ, OČ a pascí.
Čím viac však budeš písať, tým viac ti to pôjde. Držím palec.
(Príspevok je asi trochu dlhý, ale kratšie som svoj názor vyjadriť nevedel. )
Medovina
Asi jako mnohým mi povídka připomněla začátky hraní doupěte - samé bitky s nekonečnými počty skřetů, kostlivců nelogicky nacpaných do desítek místností bez jakéhokoliv stavitelského plánu...
V podstatě všechno, co se dalo na povídce zkritizovat, již bylo řečeno. Já bych jen dodala, že ve srovnání s autorovu předchozí povídkou (psanou dááávno tomu) se trošku polepšil. nemá ve svém dílku tolik nicneříkající vycpávací vaty, která šíleně natahuje mizerný příběh. Pokud dáš na dobře míněné rady, myslím, že zase v kvalitě poskočíš.
Ještě jedna drobnost: Lze mít v krátké povídce klidně 7 postav. Ale každá z nich musí mít nesmírně výrazný rys, který ji odliší od ostatních. A ten prvek musí být jednoduchý, aby šla okmžitě odlišit od ostatních (například jedna postav může šišlat, ráčkovat, další může mít jedno oko, apod.)
Když jsem začínal psát své první tragické parodie na povídky, modlou se mi stal několikadílný seriál z pera Cyrila Broma "Elf hraničář Xaxy - aneb jak nikdy (ale opravdu nikdy) nepsat."
Mnoho věcí, o kterých nyní budu mluvit, tedy nepochází z mé hlavy. Vděčím za ně Xaxymu.
1. Pointa.
Je důležíté vědět, proč povídku píšeš. Podle Cyrila Broma jsou dva typy povídek:
- Krátké s pointou
- Dlouhé s dějem
Já bych přidal snad jen povídky lyrizující, které se snaží vyvolat v čtenářově vyprahlém a zkaženém srdci nějaký pocit.
A buďme k sobě upřímní, tvá povídka nespadá ani do jedné z těchto kategorii.
Neobsahuje žádnou převratnou pointu (neobsahuje totiž vůbec žádnou), není to ani našlápnutý akční "Sapek" a bohužel soucit s exity hrdinů se také nedostaví.
Nic si z toho ale nedělej... Žádný učený z nebe nespadl... A spisovatel už vůbec ne...
Zkus popřemýšlet na nějaké pointě... smyslu té povídky. Na něčem, co by na konci, jak se říká, posadilo čtenáře na zadek.
Špaťně se popisuje, co by to mohlo být... Doporučuji zkusit si přečíst třeba Othellova Andílka. Najdeš ho přes Zlatého Draka... vyhrál poslední ročník... Vážně dobrý kousek...
2. Dialogy.
Když vynecháš ono obligátní "řekl, pravil, křikl...." rychle čtenář v dialogu ztrácí přehled... Neví totiž, co kdo říká a je z toho pak zmatený... Opatrně s tím.
Jinak občas postavy opravdu solidně plácají.
3. Souboje
Popisy postupu družiny do hlubin Citadely ve mě evokují scénu ze Žhavých výstřelů, kdy Charlie Sheen stojí na lodi, drží spoušť rotačního kulometu a je postupně zasypáván prázdnými nábojnicemi... Nevím proč. :-/
Když protivníky bagatelizuješ tak, že družina projde, aníž by se zadýchala, zabiješ tím absolutně veškeré napětí...
Jinak kulhající logiku systému: "napřed slabé, potom silné" bych pochopil v počítačové hře, ale na povídku je to opravdu velká, velká, velká hloupost.
4. Postavy
Jedním slovem: Splývají. Chápu, že u krátké povídky není místo na psychologické rozbory, ale liší-li se hrdinové pouze jménem a povoláním, fakt nemá cenu, aby jich tam bylo 7...
Upřímně mi všichni splynuli do jednoho během prvních několika odstavců...
5. A DÁL?
No a dál?
Podívej, povídka je to fakt špatná... ale vsadím boty, že Sapkowski začínal stejně... ;-)
Jetsli tě psaní baví, PIŠ. Pouč se z krtik a PIŠ.
Pokud tomu tak není, netrap se a vykašli se na to. Nikdy nepsal nikdo, kdo sám nechtěl...
Volba je na tobě. ;-)
Jinak Moudrá Sova je plná lidí, co ti rádi pomohou s hotovým dílem...
No a nebo sem tu samozřejmě já... ;-)... neboj se mi ozvat do pošty, třeba to spolu nějak zvládneme vylepšit.
MUSÍŠ ALE CHTÍT.
To je první krok.
Tak se měj.
Lischai
co tomu vycitali ostatny, je sice pravda a prevazne s tym suhlasim, ale na druhu stranu, miestami to bolo fajn :) a mam rad hadanky xD
A na serveri som vydel horsie prispevky ktore mali **, takze ..
Pročetl jsem si kritiku a musím povědět, že mě se naopak konec (4 poslední řádky) celkem líbí. Ten černokněžník přitiskl ruku na jeho čelo a díky své magii "naboural myšlení" hrdiny, udělal z něj zlého. nebo něco podobného a ten se k němu kvůli tomu přidal...já bych ten konec tolik nekritizoval...
No...nemá to pořádnej spád a ten popis...nezajímavej a rozvláčnej.
Celkově takový neslaný, nemastný, až na pár úseků...
Na druhou stranu to má logický děj i když s menšími chybkami a kvalitní gramatiku. Všiml jsem si jen jedný chyby: "...golemové, kterých potkali zatím poskrovnu, jim taky nedělali moc problémů, pokud se s ním byli už moc dlouho, vyřídil ho Nathaniel nebo Dorien."
K Holgerovu rozboru nemohu dodat než: díky, že to nemusím udělat já, protože by mi to jistě nedalo. Přesto ještě pár připomínek...
Krom řady hrubek, především u i/y, chybících čárek, chabé dramatizace, opakování slov (pomalu, že....) a nedostatečného popisu, mne zarazilo i několik pravidlových věcí. Například kostlivci, které tu uvádíš jako nějaké drsné bijce, ale pokud vím, kostlivci jsou nejjednodušší nemrtví s nejnižší životaschopností.
Dále Lařiny zápěstní dýky...můýžeš uvést, čím byli kostlivci ozbrojeni, že je Lara seká zápěstními dýkami? T měli kuchyňské nože?
Pokud je někdo z pružné látky, hůře jej rozbiješ, spíše rozdrtíš křehké a lehké materiály (ostatně materiál je vhodnější výraz pro nestvůru i pro stroj, nebo co to doopravdy bylo).
ke konci už nevím, kdo je kdo, jen snad Dorien je mi jasnej...tak trochu.
Při psaní příběhu se nejdřív rozhodni, jestli bude vážný, komický nebo cynický. Upozorňuji tě, že Sapkowského cynismus, o kterém tu už něco padlo, je otázkou osobní vyzrálosti a zkušeností, které ti chybí. Nejprve se nauč vyjadřovat tak, aby se příběh dal číst bez neustálého vracení se k předchozím odstavcům. Raději kratší, ale silnější a propracovanější dílko by ti prospělo. Doporučuji, jako již kritici přede mnou, Moudrou sovu a trpělivé pilování příspěvku, než jej pošleš do čekárny.
Překlikl sem se- zase :-(
Tohle dílo je celé takové divné. Nejen že sem se vůbec neorientoval v postavách (ani nevím kolik jich bylo), ale o co šlo v příběhu(nemyslím to že chtěli killnout nákýho namakanýho bosse)? Taky to jak tam krásně rasili nemrtví bylo docela zajmavý. Popsána byla asi jen jedna bitka, a ta byla divná byli tam promálkejší nemrtví a měli s nima tak malý problémy?
Ten příspěvek se mi vůbec ale vůbec nelíbí.
Nef se skláněl nad Svenovým tělem a Lara opodál zkoumala jeho hlavu.
.....
„Co ten pyroman? Už je v pohodě?“ prohodila Lara a pohodila hlavou směrem k magické dvojici.
Fakt som chvíľu nemala jasné, čím pohodila, či svojou hlavou, alebo tou uťatou...
Príliš zložité súvetia uberajú dielu na údernosti - a na čitateľnosti. Sú dlhé, a pritom málo popisné. Mám pocit, že si autor dielo po napísaní nenechal uležať - o opakovanom čítaní nehovoriac. Príklad:
"Jediná pozitivní věc byla ta, že podle barvy nebyly železní, ale byly z oné podivné pružné látky, která však šla rozbít. Což na jednu stranu znamenalo, že půjdou snadněji rozbít, ale bohužel byli mnohem rychlejší, což vzhledem k jejich výzbroji byl veliký problém."
Tak táto pružná látka sa pred tým, ak mi oči dobre slúžia, nikde neobjavila, a všeobecne známa nie je - takže výraz "oná látka" je značne mätúci. Tak mätúci, že som ju dokonca hľadala pomocou CTRL+F... a nič. To čitateľa naštve.
Podľa farby neurčíš materiál, ale podľa štruktúry povrchu, ak už... rozhodne podľa farby neurčíš pevnosť materiálu. Práve pružná látka sa rozbíja ťažko - tvrdá, ale krehká, napr. sklo, naopak...
Aká výzbroj? Vyššie spomínaš len to, že niektorí golemovia ju mali kvalitnú – ale akú?
Jedna malá rada: až budeš písať ďalšiu poviedku, skontroluj si počet „že“, „ale“ a „ktorý“ v súvetiach. A výrazne ho zníž.
A použi Dielňu – minimálne by sa eliminovali nedočistenosti typu „Modře zářící proud s ním vrhnul o zeď, ta nedal jeho páteři ani lebce šanci.“ Nie je jasné, čo nedáva šancu – ten prúd? Tá stena?
K deju – zo záveru som nadšená nebola, a názov poviedku nevystihuje – nevieme čo je to za nepriateľa a prečo je temný, kde sa to odohráva... Dej nie je logický: prečo Dorien má záchvat zúfalstva a nechce ísť ďalej, veď poslanie brata splnil, priviedol zájmovú osobu, prečo by na neho mali útočiť ním vytvorení golemovia, dokonca ho ohrozovať na živote, to by si neprial ani on, ani jeho brat, prečo svoje diela ničí... Ak je jeho brat taký mocný, mohol Doriena stiahnuť k sebe omnoho skôr, pred ohrozením... Ak Dorien zasunul dlaždicu a tým zrušil odbočky, prečo BOL zhrozený, snáď príbytok brata poznal, keby iba vyzeral zhrozený... takže chyba v deji alebo v popise... A výčtu problematických miest nie je zďaleka koniec.
No, vyzerá to zle, taká kritika... ale nedaj sa odradiť :-)
Ano, Holger toto dílo opravdu dobře (jak už u něj ale bývá dobrým zvykem) rozpitval...Ano, jde o začátečnické dílo plné chyb, přesto nemůžu říct, že by četba byla pro mě ztráta času.
Už je to dlouho co jsem si zahrál doupě, a toto dílo mi aspoň trošku připomnělo ten pocit, jak se někde procházím kýčovitou pevnosti a samozřejmě nikdy nezdrhnu. Biji se s hordami nemrtvých, než se dostanu k hlavnímu bossovi, který předtím, než se mě pokusí zabít, řekne celý svůj plán...
Stará dobrá mladá léta....
Nějak jsem taky nepochopil... proč, že to tam vlastně jdou... a popravdě se mi to nechce číst znovu, aby se po tom podíval. Hádám, že je to klasický "dobro-drůžo".
Taky "záporák" mě celkem zklamal. Doufal jsem, že pán nemrtvých bude mít aspoň nějakou úroveň... (nemyslím level :-)
To mě dovádí k dalšímu bodu - úplná absence popisů (krom některých ,vcelku trapných. Golemů - ti mi přišli jako copyright brouků z hvězdné pěchoty). Nejsem člověk, který musí mít popsanou každou píď, ale občas by to bodlo (hlavně u té konečné, víceméně dramatické, scény).
Závěrem. S mírnými úpravami by se to možná jako popis dobrodružství ujalo, ale takhle určitě nebrat...
Máš na víc, autore, doufám, že ti to vyjde.
Tristan de la Tour, Pán od Cesty