... Dorien se krčil u zdi v dalším ze svých záchvatů zoufalství: „Ne, ne dál už jít nemůžu, měl jsem vědět, že na to nemám, měl jsem zůstat v Diasparu! Už s váma nepůjdu, to nemá cenu, umřít můžu aji doma!“

Nathaniel se jej opět snažil uklidnit: „No tak, tohle se prostě stává, přece bys nezapomněl na to, co udělal Lokken tobě, nebo ano? Podívej se, znám tě sotva týden, ale už když jsem tě viděl u toho stolu, jsem si říkal, že tohle je statečný člověk, který se jen tak nezlomí!“

Nef se skláněl nad Svenovým tělem a Lara opodál zkoumala jeho hlavu.

„Ta čepel odvedla skvělou práci,“ dodal sarkasticky Lancer, „takový lučištník se jen tak nevidí, měl skončit líp než takhle.“

„Co ten pyroman? Už je v pohodě?“ prohodila Lara a pohodila hlavou směrem k magické dvojici.

„Ne, říkal jsem, že jsme ho z té hospy neměli brát, byl to zoufalec na první pohled.“

„Zas tak úplně k ničemu není, vždyť nebýt těch jeho ohnivých bomb a pastí, asi by naše mrtvoly leželi o několik pater níž. A navíc je tady kvůli něčemu důležitějšímu než my.“

„Ty té jeho báchorce věříš?“

„Zdá se, že by lhal?“

„To neříkám, ale pokud je to podle jeho vlastních slov „osobní“ a „ohledně jeho bratra“, tak se divím, že ho naprosto zlomí smrt člověka, kterého zná sotva týden.“

„Nevíš co mu ta nekromantská mrcha udělala.“

„Já jen tvrdím, že ten, kdo se bojí, by neměl chodit do Lysanderské citadely.“

„Hej, tiše! Už jdou,“ přerušil jejich rozhovor Nef, když spatřil, že se Nathanielovi opět povedlo uklidnit Doriena. „Tak co, můžeme pokračovat?“ zeptal se kouzelníka.

„Jistě, nemám pravdu Doriene?“

„A-ano.“

Svenovu mrtvolu nechali za sebou a vydali se do vyšších pater citadely. Zatím jim největší problémy dělali hlavně zákeřné pasti, z nichž bohužel jedna zasáhla přesně Svenův krk. Nemrtví byli prozatím spíš pomalí a nestabilní než hrůzostrašní a golemové, kterých potkali zatím poskrovnu, jim taky nedělali moc problémů, pokud se s ním byli už moc dlouho, vyřídil ho Nathaniel nebo Dorien.

S vyššími patry však přibývalo jak pastí, tak nemrtvých a jejich kvalita se zvyšovala, dokonce i s partou kostlivců začínal být problém, zaprvé měli teď zbroje, a za druhé se pohybovali mnohem rychleji, a ti lehčeji vyzbrojení už pomalu začínali konkurovat Laře.

Golemů začalo taky pomalu přibývat, a už neměli holé ruce, ale místy i velmi kvalitní zbraně.

Když se nacházeli už v jednom z hodně vysokých pater, opřel se Dorien o zeď. K jeho hrůze se však dlaždice zasula, což mělo za následek zavření všech odboček z hlavní chodby a mechanické zvuky, velmi rychle se blížící k nim jim prozrazovali, že tu bude za chvilku horko.

Světlo z Nathanielovi hole zářilo dost do dálky, a proto si ostnů vyjíždějících jak za zdí, tak i ze stropů a podlah všimli velmi rychle.

„Pryč!!“ zakřičel Nef.

Nemusel ostatní ani pobízet. Všichni se rozběhli na druhou stranu v naději, že Lokenn je natolik zvrhlý, že jim dá možnost úniku. Nef popadl Doriena, který opět začal propadat panice a nakonec ho donutil běžet po vlastních.

V čele skupiny běžela Lara se svojí typickou mrštností a hned za ní byl Lancer, ač ho tížila kroužková zbroj a štít, Nef mu byl v zádech, jeho sice nezdržovala zbroj, která se u něj skládala jen z kalhot, ale spíš jeho sekera, a navíc ho zdržel Dorien, který utíkal za ním bok po boku s Nathanielem, jejich pláště vlály do chodby a Nathaniel se pokoušel svojí magickou holí svítit ostatním ze zadní pozice na cestu.

Když konečně zahlédli pomalu se zavírající dveře před sebou, byly už ostny těsně za nimi. Nathaniela by dveře asi rozdrtily, kdyby mu Nef nepomohl.

Ani se nestihli pořádně vzpamatovat, když si uvědomili, proč byly tyto dveře otevřené. Byl tady oddíl nemrtvých válečníků, nebyly to ovšem zombie. Tihle se narozdíl od nich nerozpadali už od pohledu, měli téměř bílou kůži, a oči jim temně rudě svítily.

Krom toho tu byly v různých částech místnosti tři golemové, pokud se takto daly tyto stroje nazvat: jeden z nich připomínal kudlanku, po čtyřech nohách chodil, a druhá polovina těla, vzpřímená, byla opatřena dalšími čtyřmi končetinami, každá zakončená ostrým bodcem, druhý byl spíše veliká koule, ruce však byly nádherně vypracovány do podoby lidských, avšak místo dlaně měly rotující kotouč, o jehož ostrosti byli přesvědčeni všichni. Třetí vypadal jako veliký chrlič, dokonce měl i křídla a vznášel se ve vzduchu.

Jediná pozitivní věc byla ta, že podle barvy nebyly železní, ale byly z oné podivné pružné látky, která však šla rozbít. Což na jednu stranu znamenalo, že půjdou snadněji rozbít, ale bohužel byli mnohem rychlejší, což vzhledem k jejich výzbroji byl veliký problém.

Nef strhl ze zad sekyru a udělal s ní několik výhružných oblouků: „Tak, kdo jde první?!“

Několik nemrtvých vyběhlo proti němu místo odpovědi.

Lara s Lancerem se pustili do boje bok po boku, tak jak byli zvyklí. Nathaniel se začal soustředit na kouzlo, a Dorien vytáhl z pláště jednu za svých ohnivých bomb.

Výbuch odrovnal hezkou řádku nemrtvých, což dodalo Dorienovi odvahu a s taseným mečem se vrhl pomoct Nefovi, který pomoc ovšem zas až tolik nepotřeboval, nemrtvých na něj dosud nebyla velká přesila. Lara a Lancer měli také úspěch, Lancerův meč spolu s Lařinýma zápěstními dýkami usekávali části nemrtvých v hbitém tempu. Dvojice neměla problém ani s menší přesilou, ale létající golem jim dost znepříjemňoval život. Lancer byl se štítem a ve zbroji obtížný cíl, ale Lara ve své kožené věstě měla po svém těle už velké množství ran od ostrých drápů.

V tom golem zpozoroval Nathaniela, stále ještě v transu, a vrhl se jeho směrem. K jeho smůle se ale kouzelník soustředil na silné kouzlo. Golem se za doprovodu vizuální symfonie blesků a plamenů rozpadl na kusy.

Nathanielova hůl vzplála ohnivým světlem a i on se vrhl na nemrtvé.

„Začíná jich ubývat,“ pronesl ve volné chvilce kouzelník směrem k Nefovi.

„To je snad dobře, ne?“

„Ti druzí dva golemové nebojují jen proto, že mají málo místa.“

Nef nestihl odpovědět, přerušil ho Lancerův křik. Když odsekl hlavu dalšímu nemrtvému, otočil se tím směrem, a viděl, jak kudlanka právě probodla Lancerovu nohu, když se chystala jednou z dalších končetin dokonat své dílo přiskočila Lara a končetinu ji utla. Když kudlanka otočila hlavu směrem, kam doskočila, přiletěl najednou disk se šesti čepelemi, usekl kudlance hlavu, opsal oblouk a vrátil se zpět do rukou Doriena, který, jakmile jej měl opět v rukách, jej vrazil do nejbližšího nemrtvého. Golem se zhroutil k zemi.

Bohužel si nestačil všimnout, že třetí golem se dal do pohybu, i přes varovný výkřik ho golem pořezal na ruce dost hluboko.

Nef přiskočil před Doriena a zablokoval druhou ruku, a hned na to ji usekl. Když se na něj poté vrhl i kulhající Lancer, golem kapituloval.

Smrt zbylých nemrtvých byla už jen otázkou času.

Dorien stál u stěny a opět propadal zoufalství, z jeho rány se řinula krev.

Jakmile se přiblížil Nathaniel, něco v něm přeskočilo úplně.

„Nepřibližuj se ďáble, za všechno můžete vy, vy všichni, vím to!“

„Uklidni se, nikdo za nic nemůže.“

„Ne, říkám nepřibližuj se!“ ustupoval podél zdi, když se pod ním najednou otevřelo propadlo a on zmizel v hlubinách.

Zbytek citadely už nepřinesl podobný problém. Když se všichni ocitli před obvyklými dveřmi, jakých byly v celé citadele tisíce a otevřeli je, čekalo je překvapení.

Za dveřmi byla obrovská místnost, které vévodil obrovský trůn, na němž seděl muž v černém plášti. Po levé ruce mu stál Sven, s bledou kůží a s rudýma očima, na jeho krku byla znatelná jizva, po pravé ruce stál Dorien s podivným úšklebkem na rtech.

„Cože, co ty tu děláš?!“ promluvil jako první Nef.

Odpověděl mu muž na trůnu, patrně sám Lokken: „Dorien je můj bratr, kdo myslíte, že stvořil všechny ty krásné golemy? A jak jinak bych měl jistotu, že přijdete, musel jsem ho poslat do Diasparu, a doufat, že se díky svému důvtipu dostane do vaší skupiny.“

„Zrádče!“ vykřikl Lancer a rozběhl se, jak nejrychleji mu rána dovolila, k Lokkenovi. Modře zářící proud s ním vrhnul o zeď, ta nedal jeho páteři ani lebce šanci.

„Nenuťte mě vás zabíjet, vaše transformace v nemrtvé bude mnohem nepříjemnější. Odložte prosím své zbraně.“

Poslechli.

„No nic, budu si muset nají jinou záminku k tomu vás zabít,“ udělal několik gest a Lara se vznesla do vzduchu, během několika okamžiků dopadla udušená zpět na zem.

Nef už jen čekal odkud přijde jeho smrt, přišla nečekaně. Nemrtvý Sven střílel stejně jako živý.

Lokken vstal a přistoupil k Nathanielovi. Pozoroval jej.

„To by šlo! Tví přátelé budou pouze vyššími nemrtvými, ale ty bys mohl být můj učeň.“

„Přidat se k tobě, nikdy!“

„Blázne, společně budeme silní, a pokud za čas získáme na naši stranu ještě někoho, je celý svět náš!“

„Nepřistoupím na tohle!“

„Ty to prostě nechápeš!“ Lokken bleskově přitiskl ruku na jeho čelo. Chvíli se nic nedělo.

Nakonec promluvil Nathaniel: „Opravdu?“

Lokken přikývl.

„Tak teda platí!“ řekl Nathaniel a podal mu ruku.