Alcator  10. 3. 2005 v 19:48:24

Fergusi, při vší úctě, koleduješ si o obvinění z věrolomnosti.

Tady ze sebe děláš kdovíjakého odborníka na lásku, v básních tklivě pláčeš nad tím, že je lásky málo a nikoho už nezajímá... A přesto zde na serveru vystupuješ jako Absolutní Serverové Prase a nic - ani láska - ti není ve tvých jiných dílech svaté.

Pak se nediv, že lidi nenapadne, že tvá báseň je o lásce -- K tvé masce, kterou nosíš všude jinde, to prostě nesedí.

Fergus  10. 3. 2005 v 19:02:55

Co tím chtěl básník říci...?

Dnes v noci hvězdy nevyjdou,
Měsíc se také kamsi skryl,
Čí jsou to kroky před tebou?
Kráčí snad ve tmě snadný cíl?

Tvé Tiché boty a kouzelná mapa,
ti dnes po tisícé pomohou,
Dnes zabij dívku, zítra vlkodlaka,
pozítří babku, co je sotva na nohou.

Tvá čepel skolila již mnoho draků,
je ostrá a voní jak načechraná hlína,
no tak už bodni, ty posle všech funebráků,
bodni tu dívku co v závoji se skrývá.

Bodni tu dívku, jenž ti nastavila záda,
když je to děvka nevěrná!
Ta má i ocel v zádech ráda,
tak proč ti stále utíká?

Láska je děvka pro pár snílků,
kdo by jí dnes měl ještě rád?
nad jejím hrobem bez pomíku,
budeš pak se zlobou obcovat....

a nakonec píchy, píchy,
až se Felix trhá smíchy.

S pozdravem Fergus Nerudný.

Fergus  10. 3. 2005 v 12:58:40

Marsia: Děkuji.

Marsia  10. 3. 2005 v 12:57:27

Mgr. Holger, deshi

Nabídnu Vám zde pohled jedné dívky, ženy na tuto báseň...

Báseň je písní o lásce. O touze nebýt sám. Lucifer, ač zpodobnění Zla, touží po něčí blízkosti.

Lucifer se snaží svést dívku, ovšem slovo svést není užito zrovna šťastně. On jí dodává odvahu k něčemu, po čemž ona sama touží. Ona touží po jeho náruči, po jeho objetí. Ale bojí se. Čeho? Toho, že neví, co ji v té náruči čeká. Toho, co ji tam čeká. Bojí se, že to bude něco strašného. Že to bude něco strašně krásného... A že to krásné pomine... Lucifer jí nabízí naplnění snů. Ale ona se stále bojí sklamání. Váhá.

Báseň je zpodobněním lásky. Láska očima společnosti. Lucifer dívce nabízí lásku krásnou, vášnivou; plnou. Lásku ve všech podobách. Proč jí tedy ukazuje zlo a strach? Protože tak lásku vidí společnost. Láska je hřích...

... A dívka se rozhodla, nenechala ve svém srdci lásku zabít strachem, odvrhla předsudky...

A padlý anděl znovu povstal s černými křídly… Padlý anděl nachází v náruči lásky znovuzrození. Otázkou je, zda byl v poslední sloce padlým andělem myšlen Lucifer. Stejně tak to může být dívka (Proč denně bloumat zatracena, Proč denně kráčet v polospaní?). Byla stracená někde za hranicí světa, ale díky lásce, milování získává smysl života. Proč černá křídla? Protože už to není v očích společnosti ctná a čistá bytost.

Ještě bych se vrátila ke svým slovům "Lucifer, zpodobnění Zla". Proč básník promlouvá ústy Lucifera, pána Pekel? Tak ho vidí dívka dívající se přes pokroucené sklo, přes které ji naučila hledět společnost. Má pocit, že pokud "podlehne jeho svodům", spáchá hřích.

Já ukážu ti krásy světa,
Veškeré zlo, co ovládám,
Strach, jenž hlodá svět už léta,
Strach, jenž nadevše rád mám.

A on se trochu vysmívá tomu pohledu společnosti, vysmívá se konvencím a předsudkům.

On se nesnaží dívce vlichotit. Nelže jí, nechce ji svést k hříchu, aby zničil její čest, on ji miluje, chce jí dát vše. A také jí říká, co to znamená - ne zabalené do krásných lživých slovíček, ale pravdivě, aby věděla, že to, co jí nabízí, je v očích společnosti špatné.

Pro mě je toto nádherná romantická báseň. Proč romantická? Protože nese mnoho znaků romantismu: Mužský hrdina - Lucifer - splývá s autorem, je to vyjímečná postava, odproštil se od předsudků a konvencí, byl vyhoštěný ze společnosti; ženská hrdinka - lpí na konvencích.

Ctění pánové,
toto je můj pohled na toto dílko. Může pro Vás být prázdné, to Vám neberu. Ale ne pro mě. Promlouvá mi z duše. Vzbuzuje ve mně mnoho pocitů. Toto je krásná báseň, má mnoho co říct. Možná ne Vám, ale mohu Ferguse ubezpečit, že alespoň jeden čtenář si z ní něco odnesl, a nebylo toho málo.

A pokud je klišé každý "padlý anděl" a každý "Lucifer" už jen z toho důvodu, že to je "padlý anděl" a "Lucifer", budu ráda takové klišé číst i psát.

Fergus  10. 3. 2005 v 12:31:31

Alcator: nevím, kde vidíš fantastické rýmy. To fakt nechápu, ale přesto tu za to děkuji.

Doufám, že konečně někdo pochopí co jsem tou básní chtěl říct a nebude tato báseň šoupána do pytle Padlých andělů...o tom to vážně není...

S pozdravem Fergus

Alcator  10. 3. 2005 v 12:21:15

Já jsem velmi spokojen, alespoň s první polovinou básně, kde máš fantastické rýmy.

Pak se to, nevím proč, pokazilo, ať už zcela nerýmovým "pojď - váháš", nebo nerytmicky rýmovaným "žití - štítíš" (různá délka předposlední slabiky).

Přesto mi to připadá velmi dobré...

Alcator  10. 3. 2005 v 12:19:14

"jenž" je správně.

Fergus  10. 3. 2005 v 11:53:00

Mgr. Holger, Deshi: Děkuji pánové za kritiku.

Mgr. Holger: Nevím jestli jenž či jejž. Se stylistickými chybami souhlasím, s absencí čárek taky. Nezaujalo tě to...budiž.

Deshi:
ad 1) Nevím, mě to přijde v pohodě. Asi nemám takový cit pro slovosled.

ad 2) Když jsem si jí nahlas recitoval, tak to znělo dobře.

ad 3) Poslední tři verše jsou posledním obrazem . Záměrně jsem z nich nedělal rými. Přišlo mi to lepší...

ad 4) Chtěl jsem tím vyjádřit úplně něco jiného. Ani ty ani Holger jste "báseň" moc nepochopili. Chtěl jsem v ní vyjádřit něco jiného a asi se mi to tak moc nezdařilo, aby to každý pochopil.

ad Verdikt) No vidíš to a ve mně to pocity vyvolává. Dokonce si myslím, že tahle básnička je to nejlepší, čím jsem zde přispěl. Hold se ti to prostě nelíbilo a já to chápu.

S pozdravem Fergus

deshi  10. 3. 2005 v 11:43:00

Ctěný Fergusi,

jak řekl Holger, další anděl, inu zkusím se na něj podívat blíže ...

1) Verše 1.2, 3.4, 6.1 - jejich slovosled je násilně převrácený pouze pro účel rýmu. Vzhledem k tomu, že je to pouze u tří veršů, báseň to ruší.

2) Báseň postrádá rytmiku, při hlasité recitaci neplyne samovolně

3) Možná jsem to nepochopil, ale poslední sloka (ona tříveršová) - to je takové vysvětlení nebo co? K básni se mi vůbec nehodí, přijde mi to jako snaha o zakončení, bohužel snaha příliš násilná vzhledem k předchozímu textu, jakoby s ním nesouvisející.

4) K Luciferovi a jeho představení se již vyjádřil Holger, já se zeptám, zda by nebylo lepší použít jiné jméno, nějaké fiktivní? Celá báseň neobsahuje žádný konkrétní odkaz na křesťanské peklo, pouze to jedno jméno, působí tak na mně opět dojmem, že do kontextu básně nepatří.

Verdikt
Báseň postrádá jiskru a gradaci, je jen pouhým začátkem, který je násilně přerušen (poslední sloka). V básni se vyskytují rušivé prvky (slovosled, Lucifer), které kazí již tak neurčitou atmosféru. Báseň ve mně nedokázala vyvolat nějakou náladu ani pocity, považuji ji za jeden z pokusů autora najít svůj osobitý styl. Vzhledem k výše uvedenému je mé hodnocení mírně podprůměrné.

S úctou deshi

Mgr. Holger  10. 3. 2005 v 10:35:39

Hm, další anděl, pro změnu padlý.
Tradiční motiv svůdce – Lucifera, využitelný pro hru svůdce mezi postavami (ať již jako CP či vlastní postavy), který používá „rafinovaně“ poezii.
U použití poezie však jeho rafinovanost končí – vzápětí své vyvolené oběti nabízí zlo a ničivá kouzla – panně, kterou by musel svádět verši, by se asi takovými nabídkami nevlichotil.

Poměrně slušné plynutí děje je zastíněno plytkostí obsahu, absencí hlubší myšlenky nebo právě té rafinovanosti, kterou by snad každý u svůdce očekával – takové pojetí prakticky vylučuje vyprávěcí styl, kdy je vše dořečeno, nezůstává nějaký záměr, který zbyde na příště, není zde napětí v očekávání, jak to asi dopadne.

Proti přirozenému spádu děje vystupuje vklíněná šestá sloka s poněkud násilným a zbytečným představením Lucifera (proč je ztělesněn jako původce zla, či zprostředkovatel moci? Motiv padlého anděla a tento anděl sám je spíše pro pannu přitažlivější pro „odraz světla“. On je přeci nositelem světla – luciferem – světlonošem.) Rým 6.2. – 6.4. – ponechme stranou jeho pokulhávající znění – si sám o sobě protiřečí – je snad možnost něco ničit důvod pro to, aby se ho panna přestala štítit?

3.1. – zájmeno já je nadbytečné – bortí rytmus a dá se považovat za stylistickou chybu.

Chybou je také absence čárek – 4.2.

3.4. – nyní otázka – není správný tvar „Strach, jejž nadevše mám rád“?

V kontextu servšeru jde o mírně nadprůměrné dílko, ničím nevýjimečné na druhou stranu je nekonfliktní a nikoho neurazí. Hodnotím 3* zejména z důvodu chybějící výraznější pointy, příp. zmiňované rafinovanosti, která by dílko posunula někam dále od konstatování faktu.

Zdrví Holger