Apea  31. 1. 2005 v 15:37:07

Oproti Josephovi si myslím, že je spíše nemravné napsat větu:
"Je to něco málo přes deset let, kdy jsem s matkou, jež mne, sotva sedmiletého špunta, vedla za ruku, kterou držela tak pevně, že mi ji div nerozdrtila, prchal z naší vesnice."
A nemravnost by měla ospravedlňovat alespoň formální stavba. Zkusila bych to třeba:
"Je to něco málo přes deset let, matka mi, tehdy sotva sedmiletému špuntovi, div nerozdrtila ruku, jak pevně ji tiskla, když jsme prchali z naší vesnice."
nebo
" Ani po deseti letech jsem nezapomněl, jak mi maminka div nerozdrtila ruku, za kterou mne, špunta tehdy sotva sedmiletého, vedla, když jsme prchali z naší vesnice."

Alcator:
A proč?

Alcator  31. 1. 2005 v 15:07:44

KILOMETR, MINUTA - termíny, které do fantasy vůbec nepatří.

Glain  31. 1. 2005 v 14:32:13

Velká zklamání pramení z velkých očekávání - a já jsem teď velice zklamán. Po tvém předchozím díle, historii Annalin, jsem čekal něco víc, doufal jsem, že budu moci hlasovat 5* - a ono zatím tohle...
Průměrné zpracování, naprosto neoriginální postava - s takovou bych se byl schopen bavit tak jedno, dvě sezení.
Snad jen Pard Galen by mohl být mile překvapen Parth Galenem:-)
Doufám, že budeš v budoucnu přispívat spíš v duchu Annalin, dcery hvozdu, než v duchu Mormacara.

Joseph  31. 1. 2005 v 14:29:44

Je to neoriginální, to ano, už jenom prot, že je to "pošahanec alá Geralt". Ale stále lepší, než někdo ze společenstva (za to by tě vykostili). Navíc trochu jako Geralt i vypadá.. prsotě jako jeho bratr.

A teď ke stilitické stránce. První věta: "Je to něco málo přes deset let, kdy jsem s matkou, jež mne, sotva sedmiletého špunta, vedla za ruku, kterou držela tak pevně, že mi ji div nerozdrtila, prchal z naší vesnice."- napsat tak dlouhou větu je někdy až nadlidský výkon, i když si toho vážím, že něco takovýho dokážeš, přesto jsou takhle dlouhý věty velký mínus.

S ostatníma nejasnostima souhlasím s Holgerem a nemá smysl, aybch je psal znovu...

Mgr. Holger  31. 1. 2005 v 14:23:50

Dá se říci, že lze hodnocení tohoto dílka shrnout do jediného termínu, který je poměrně přesně vystihuje. Neoriginální. Ať již příběhem, reáliemi světa (Amon Muin, střet elfové vs. Lidi) až po popis postavy. Opět připomínám chybné psaní velkých T v přímé řeči – to je zdvořilostní forma pro psaný projev – dopisy. Chybou jsou rovněž přehršle trojteček, o zdvojených otaznících a vykřičnících již řeč zřejmě byla…

Pár podivností:

První věta – co se stalo včera? (Díky špatnému řazení vět vyznívá nesmyslně.)

Matka musela být asi taky zaklínačka, když si v noci všimla, že má plášť dole zastříkaný zaschlým blátem – ale takových věcí si matky všímají.

„Raději jsem se schoval za širokou matčinu sukni, tak jsem neslyšel, co odpověděla…………….. a tak byla, krutým způsobem sice, ale přece – odstraněna poslední překážka toho, abych se mohl stát Zaklínačem. Ještě ten večer jsem vypil lektvar.“

Mezi těmito dvěma úryvky uběhlo dle textu čtvrt roku. To je vskutku zvláštní skokový psychologický vývoj chlapce.

Zajímalo by mne, co znamená tato věta (zejména význam slova „všeobecně“):
„Všeobecně oplývá výhodami plynoucími z požití Zaklínačských lektvarů; kupříkladu vidí ve tmě.“

Na závěr: To jsou všichni zaklínači pošahanci alá Geralt?

Zdrví H.