Mormacar
| Autor: | Annalin |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 19 |
Je to něco málo přes deset let, kdy jsem s matkou, jež mne, sotva sedmiletého špunta, vedla za ruku, kterou držela tak pevně, že mi ji div nerozdrtila, prchal z naší vesnice. Po několika kilometrech jsem se přestal ptát, proč; tak nějak jsem ale tušil, že to souviselo s návštěvou starosty u nás v chaloupce…Tentokrát nebyl milý a úlisný jako většinou, a s matkou se zjevně nepohodli, i když nevím, o čem hovořili…Výrazům „milenka, vydržovat, a perverzní prase jsem tehdy ještě nerozuměl. Neodpovídala, jen s hlavou skloněnou a pohledem upřeným k zemi vždy zrychlila krok…Možná proto si nevšimla…
Můj výkřik přišel pozdě; vrazila do něj…
Pohlédl jsem na ni a zůstal jsem zděšeně stát.
Velký…Ten muž byl tak velký…A jeho vlasy…v měsíční záři se zdály být stříbrné, ale i když měsíc zašel za mraky, ve tmě svítily dál…
„Neboj se,“ řekl spěšně, neboť si všiml, že se matka nadechuje, aby začala křičet.
„Nic Ti neudělám…Proč jsi v tuhle dobu na cestě ?? Bez věcí…A s dítětem ??“
Chvíli mlčela, ale ačkoli jeho plášť byl dole zastříkaný zaschlým blátem a pár dní se očividně neholil, nakonec se zřejmě rozhodla, že je hoden důvěry… Tak, jak byla, si na místě sedla uprostřed cesty, a začala vyprávět. Opět jsem spoustě věcí nerozuměl, ale pochopil jsem, že v tom příběhu hraje velkou roli starosta a můj mrtvý tatínek…
Nakonec se muž zvedl, a podíval se na mou matku.
„Pomohu Ti…ale zadarmo to nebude.“
„Děkuji pane…Ale stejně bych Ti nemohla zaplatit…Nic nemám.“
„Nechci peníze. Chci toho chlapce.“
Raději jsem se schoval za širokou matčinu sukni, tak jsem neslyšel, co odpověděla; pak jsem opět uslyšel jeho hlas.
„Bude se mít u nás dobře…Ostatně pojď taky…Chybí nám kuchařka; a to co vaří Bladdak se už nedá jíst…“
A tak jsem se dostal na Parth Galen, na Amon Muin – Skrytý kopec.
Poprvé jsem se dozvěděl, kdo jsou Zaklínači…I o mnoha dalších věcech, o kterých mne do té doby ani nenapadlo přemýšlet. Chtěl jsem být jeden z nich, ale matka viděla proměnu jednoho chlapce, se kterým jsem občas cvičil, a prohlásila, že by mi nikdy nic tak bolestivého nedovolila…
Matka ale asi po čtvrt roce zemřela; nesvědčil jí ten chladný, vlhký, do skály vytesaný příbytek, i když si nikdy nestěžovala – a tak byla, krutým způsobem sice, ale přece – odstraněna poslední překážka toho, abych se mohl stát Zaklínačem.
Ještě ten večer jsem vypil lektvar…
Bolelo to. Bohové, jak to bolelo !!
Dodnes nechápu, jak jsem to mohl přežít, jak jsem mohl nezešílet bolestí…
Pak přišel výcvik. Boj jednoručním mečem, obouručákem, bastardem, holí, tiché zabíjení dýkou…
---------------------------------
---------------------------------
Když výcvik skončil, zůstal jsem ještě několik měsíců na Amon Muin…Občas jsem se přidal k někomu ze Starších, ale čím víc jsem se toulal lesy a po okolních cestách, tím víc mne to táhlo ven…pryč, někam dál, poznat něco nového…
Tak jsem se jednoho dne vydal na cestu a od těch dob se toulám…
--------------------------------
--------------------------------
Shrnutí :
Historie : Dětství prožil v malé vesnici, zaměřené na zemědělství; poté co zemřel jeho otec (údajně zabit starostou, který Elfy nenáviděl a nedokázal snést, že by jeden z nich spokojeně žil v jeho vesnici) a jeho matka denodenně vzdorovala starostovým návrhům, z vesnice utekli; na cestě se setkali se Zaklínačem z jeskyní na Amon muin; středisku, kde Zaklínače cvičili mladé chlapce jako své nástupce.
Matka umírá, Macar se stává Zaklínačem, absolvuje výcvik a odchází do světa.
Rasa : PůlElf
Povolání : Zaklínač
Speciální schopnosti : Všeobecně oplývá výhodami plynoucími z požití Zaklínačských lektvarů; kupříkladu vidí ve tmě.
Zbraně : Dýka, jednoruční meč; štít většinou nepoužívá.
Dobré vlastnosti : Obětavý, vstřícný, věrný.
Špatné vlastnosti : Popudlivý, občas trochu hypochondrický
Popis :
Věk : 20 lidských let
Výška : 187 coulů (cm)
Váha : 79 kg
Vlasy : Dlouhé, rovné a bílé, vzadu stažené černou stuhou.
Oči : Vlivem Zaklínačských lektvarů vypadají dost…Nelidsky; jsou žlutozelené a jakoby „kočičí“.
Tvář : Výrazné, ostře řezané rysy v nichž není moc vidět Elfí dědictví; většinou se na ní zrcadlí jakási tvrdost, odhodlání a odtažitost
Postava : Poměrně vysoký a štíhlý, dlouhé, pevné nohy –je výborný běžec-.
Vzhled :
Obvykle bývá oblečen celý v černém. Hedvábná košile, těsné kalhoty z pevného plátna, kožené boty ke kotníkům, plášť s kápí; na zádech nosí vak z černé kůže.
Diskuze
Nejde ani tak o originalitu (proč si nevytvořit postavu podle svého oblíbehého hrdiny), jako spíš o odfláknutí. Celá historie na mě působí dost uspěchaným dojmem - rychle sepsat, ať mám další čárku...
Včera sem bohužel neměl moc času,proto předchozí stručnost,za kterou se tímto omlouvám.
Kdyby neexistoval žádná předloha,dal bych 2*,možná i 3*.Jenomže ona ta předloha je ,a celkem slavná.To,že pozměníš několik drobností,není pro mě přepracování předlohy .Připomíná mi to BMW,které si někdo "půjčil",přestříkal a prodal na náhradní díly.
Jen tak mimochodem právě mě napadlo několik super historií postav.Je zde mimo jiné jeden statný horal,jmenuje se třeba Moran.Lamač srdcí a naprosto neporazitelný válečník.Další je jeden hobit.Možná ho znáte.Má celkem dobrodružné sklony.A zničil jednu takovou tretku....
Tak bych mohl pokračovat ještě dost dlouho...
Doplním ctěnou uchopitelku srn dalšími příklady - Holdstockův Les mytág, Dávné ozvěny, Merlinův les, Gaiman tu byl zmíněn - metro v Nikdykde také nepůsobí proti žánru fantazy...
Přijde i to docela slabé. Půjčování si principů, hrdinů, názvů, které vyústí v tolkienovsko-sapkowského koláž... V úvodních větách jsem několikrát ztratil nit příběhu. Když si tohle všechno odmyslím, zůstane poudačka o výcviku mladého chlapce proti vůli rodičů (tedy spíše rodičky), nic moc...
Mě osobně ostatní názory nezajímají, i když psaní moc nerozumím. Líbí se mi to jako celek a to je u mě dost podstatné. Snad to mohlo být o nějaký ten řádek delší, ale přesto si myslím že čtyřka bude vhodná.
S úctou a pozdravem M. n.
Třeba se mýlím, ale čtu to tak, že Annalin vytváří postavu a že se k Sapkowskému hlásí zcela přiznaně.
K Alcatorovi, potažmo Josephovi:
Reagovala jsem Alkýho apodiktické prohlášení, že minuta a kilometr do fantazy nepatří. Stydím se uvádět otřepaný příklad o vlaku v Tolkienově Pánu prstenu (použit jako metafora), nechci se odvolávat ani na fantazy, která se pronikají s realitou, Gaimanův Trollí most, třeba, a udělejte mi někdo radost a napište, že to není fantazy, já se ráda hádám. Ostatně i Dcera hvozdu pracuje s podobným průnikem.
Minuta je stará jednotka, kilometr sice dost nová, ale to míle taky. Rozhodně mi to v Annalinině textu nedrhne ten kilometr, ale stylistická nedotaženost.
Mgr. Holger:
Ona ale má ty couly právě jen v popisu postavy, kde centimetry dost dobře nemůže použít, navíc se přiznám, že mne ty převlečené centimetry v DrD dost provokují, napřed si přepočítám, že ten chlap měl bezmála čtyři metry a pak si teprve vzpomenu, že to v DrD vlastně není coul , ale centimetr.
Klišé přes klišé...ani zpracování nic moc extra....
nějak mi uniká,co tím chtěl básník říci...
Joseph - ctěná uchopitelka srních běhů kvapných má pravdu v tom, že fantazy není limitována středověkem, jak se mnozí mylně domnívají. Znám několik opravdu kvalitních fantazy děl, která hravě předčí např. zde zmiňovaného Zaklínače, kde podobné jednotky nebudou ani na chvíli rušivé.
Fantazy může mít i podobu prolínajících se dimenzí.
Každopádně musím říci, že v tomto dílku působí kilometr skutečně rušivě, zejména pak v souvislosti, že tento údaj pochází z paměti malého klučiny. Jako absurdní pak tento fakt působí v kontextu s popisem postavy, kde je výška udávána v coulech.
No já s Alcatorem soulhasím. Kilometr znali ztěží, možná měli podobnou jednotku, ale o kilometru pochybuju.
Minuta... a čím by asi čas měli měřit ? A počitat aspoň do šedesáti uměl málo kdo (až na mágy a pod.)...
Takže co se ti nelíbí, Apeo ?