Ve stínu paprsků
| Autor: | Makri |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 28 |
V paprscích včerejší tmy
křičela má bolest do temnoty
pak vlastní krví jsem opila se do němoty...
V paprscích včerejší tmy
mořskou vodou vypláchli mé rány
nad hnijícím mase krouží černé vrány....
V paprscích včerejší tmy
na rub kříže přitloukli mé paže
již severák duje... o mých mukách světu vzkáže
V paprscích včerejší tmy
přišel úsvit, však té tmy nekonečně černější
okamžik se usmál, zas pouta zdála se být pevnější...
V paprscích včerejší tmy
když zemdleny a odhodlány
nechala jsem holubice ochutnat svého masa, strachem udolána...
Pak v paprscích včerejší tmy
vzplála živá voda a ďábel změnil se v anděla
vzal mne ve svou náruč, zahalená nahota nesmělá...
V paprscích včerejšího úsvitu
políbila jsem a k hříchu svedla anděla
uneseni vírem rudých okvětí, dvě těla se v ranní mlze zaskvěla
V paprscích včerejšího úsvitu
zemřeli jsme v obětí
dívka a muž, můj anděl beze mne již nevzletí
V paprscích včerejšího úsvitu
budu ho milovat a ctít
a jednou zase zemřeme... pokud budem chtít...
Diskuze
Obstojná báseň, která se alespoň v první části drží mimo zaběhlá schémata a používá méně otřelých obrazů, s nimiž si může fantazie pohrát.
Mě osobně nejvíce zaujalo členění na části tmy a úsvitu, které poukazují na určitý zvrat ve smýšlení vypravěčky, snad i v citovém životě autorky (tak nějak mám pocit, že toto psala žena).
Velkým nedostatkem díla je však jeho vlastní vyvrcholení – část úsvitu, která opět zabředá do stokrát vymletých koryt (zejména patrné je to ve frázování – „zemřeli jsme v obě(!)tí“, „budu ho milovat a ctít“).
„pak vlastní krví jsem opila se do němoty“ – špatně tady se ptám je co?
Suma sumárum – slušné dílko, které se však nedokázalo oprostit od chyb a zaběhlých schémat, a tak ztrácí na celkovém vyznění.
Zdrví Holger