Vzpomenout si
| Autor: | Tristan de la Tour |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 24 |
Feťák seděl ve staré opuštěné budově, která kdysi sloužila jako koridor potrubí. Až na ten prach, ticho a podivný pocit v zádech to vypadalo, jako by se tady stále pracovalo. Trubky nikdo neodšrouboval, mechanické zařízení nikdo neodnesl. A feťák pozvedl v ruce stříkačku, mezi zuby pevně tiskl gumovou hadičku, jeho žíly již naběhly. Dávka byla připravena, jen začít.
Špinavá jehla lehce pronikla skrz opotřebované žíly, stěny pokožky se pevně semkly kolem kousku kovu, a feťák vzpomínal. Vzpomínal, jak spával v bleděmodrém pokojíčku, plyšového medvídka pevně přitisknutého k hrudi. Vzpomínal, jak se jednou večer probudil a podíval se skrz okno. Na dokonale čisté obloze svítil měsíc a kolem něj spousta hvězdiček, tvořící jeho zářný doprovod. Vzpomněl si, že uslyšel něčí kroky. Rychle zase vklouzl pod peřinu a rychle zavřel oči. Nechtěl nikoho rozzlobit. Slyšel, jak se po pokoji někdo pohybuje. Snažil se uklidnit svůj dech, ale nebylo mu to dopřáno. Na tváři ucítil něčí dotek. Byl jemný a teplý… musel být maminčin. Pak ho náhle ovanul ledový vítr a on poznal strach, který ho uvnitř dusil ještě řadu let. Dal by cokoli za to, jen kdyby tehdy otevřel oči…
Když se podíval na nebe nyní skrze špinavé okno mezi narezlým potrubím, neviděl tu naději, kterou byl uvyklý zřít před časem. Všichni bohové opustili tento svět a jeho tady nechali samotného. Skrytý měsíc mu sebral i tu poslední kapičku síly
Špinavý palec pomalu dosedl na píst stříkačky. Přes nehet mu přeběhl podivný brouk. Nemusel nikam spěchat, nikdo ho nehonil. Feťák zavřel oči a vzpomínal. Vzpomínal, jak stál nad hrobem. Zrovna spouštěli rakev. Pevně v sobě držel pláč. Musel být silný, když to otec nedokázal. Její povrch byl z černého leštěného dřeva, na které dopadaly malé kapičky vody… ne tehdy nepršelo. Byly to jeho slzy, které déle nedokázal zadržet. Chtěl se té truhly dotknout, ale ruce se mu třásly, jako nyní, a tak je rychle schoval do kapes.
Píst stříkačky se pomalu dal do pohybu. Šlo to ztuha., neboť ji již dlouho nečistil. Feťáka zaplavil dobře známý pocit euforie. Do očí mu vyhrkly slzy, jak si ještě mozek dokázal uvědomit, co to znamená… další prohru. Ve volné chvíli feťák vzpomínal.
Už byl starší. Dětský pokojíček plný věcí, které vzbuzovaly jen násilí a bolest. Bleděmodré, nyní již oprýskané stěny byly pokryty plakáty lidí, co neunesli vlastní velikost a zhroutili se do malých trosek žijících v okamžicích. To byli jeho idolové.
Cizí látka pomalu pronikala celým jeho tělem a když dřela, jako střepy o jeho nitro, on ztrácel pocit viny nad nepodařeným životem. Ztrácel spojení s konečky prstů a tak mu stříkačka vypadla z ochablé ruky. Na ruce ucítil štiplavou bolest a horký pramínek krve… nebyl až tak horký. A krev už taky nebyla sytě rudá. Při té trošce bolesti, co pronikla do otupeného mozku vzpomínal. Vzpomněl si, jak seděl na útesu nad mořem a sledoval měsíc… ne sledoval dvojice pod sebou. Zamilované, kteří si užívali JEHO života mu na očích. A on tam jen tak seděl. V očích slzy, zostuzen sám před sebou, že nebyl jako oni, že oni nebyli jako on...
Slzy tehdy otřel do bundy, jako teď do kabátu, přímo pod výšivku, která kdysi možná měla nějaký smysl. Pod nášivku, na které byl nápis VOLBA. Ano. Právě tehdy si ji strhl a hodil těm dolů, těm co ho zabili… ne oni za to nemůžou…, ale proč odpovědnost musel nést on? Tehdy se rozutekl vstříc temnotám, které s otevřenou náručí přijímají další bratry a sestry.
Feťák si pažemi objal kolena. Byla mu zima jako tenkrát… byla podobná noc. Stejně zlá… zlá žena, co ho neměla ráda. Vzpomněl si jak klečel u té dívky. Už od prvního pohledu se mu líbila, od prvního pohledu ho přitahovala. Doufal, že ona cítí to samé. Necítila.
Opět začal plakat, když mu barva vybledlého potrubí připomněla její roztrženou sukni. Plakal jako tehdy, když si uvědomil, co vlastně provedl. Ona také plakala, ale asi trošku jinak. Chtěl ji utěšit, vysvětlit ji, že ji má rád, ale jakmile se jí dotkl, rozklepala se a pláč zesílil. Najednou se mu z něho ze samého lidského nitra udělalo zle… byl zrůda! Byl tím největším sajrajtem… byl… byl zrůda. Tenkrát zase utekl do temnot, které ho opět přijaly. A on už nebyl sám… zdeformované stíny mu byly rodinou, ztracené existence se staly jeho přáteli.
Feťák se postavil a sbalil svoje nádobičko. Slunce bylo ještě daleko, ale on se zde necítil dobře. Musel odejít, vrátit se zpátky do temnot. Na chvíli… opět zapomněl…
Pozn. redaktora: Tento příspěvek nespadá do koncepce rubriky, přesto jsem se rozhodl ho zde zveřejnit. Důvody, které mne k tomu vedly uvádím ve svém komentáři. Toto není klasická úvaha, autor tento článek zařadil jako povídku, přeřazení jsem provedl já – i to vysvětluji ve svém komentáři.
Holger
Diskuze
Děti jsou rodičemi vychovávány ve lži? A jak to?Já si vzpomínám na jeden případ, kdy kluk ze šesté třídy na učitelčinu otázku, co znamená ta omluvenka v žákovské (měl tam rodinné důvody) řekl, že se mu nechtělo jet s ostatními do divadla a raději pomáhal doma tatímkovi. Dostal neomluvenou hodinu za to, že mluvil pravdu. Krom toho nepromeškal normální vyučování, ale divadlo, tedy nadstardant.
Spousta jiných pomáhá doma rodičům, jede s nimi na výlet do
Prahy nebo se jednou za čas jinak uleje. Když mají učitelé k omluvence připomínky, řeknou, že jim zemřela babička nebo byli u doktora a projde jim to.
Co je v tomto případě správně? Jasně, z morálního hlediska pravda. Jenže co má dělat chudák dítě, když ví, že mu to učitelka neschválí?Nehledě na to, že to byla omluvenka naprosto pravá a podepsaná.
super...k tomu netřeba nic dodávat...
Fafrin atd.: to je normální. Myslím že psychologie tomu říká... eh... dynamické ekvilibrium...kdyžtak mě někdo opravte. Jde o to, že dospělý člověk si prodlužuje své dětství, protože nechce dospět. Ale neboj. Dospělost tě dožene! Jednoho dne budeš tak daleko od maminky, že si budeš muset vařit sám, budeš si muset prát. Tak si pověsíš na krk nějakou ženskou, aby to dělala za tebe. Pak ale zjistíš, že tě tlačí přesně opačným směrem (tj. k dospělosti) a že tomu neunikneš.
mgr. holger:
nepouzil jsem zrovna slovo mizerna, ale celkem s tim souhlasim. tech prikladu netolerance a nezajmu byla spousta prezentovana v mediich, male deti jsou rodici podporovany ve lzi a podvodech (mam to z prvni ruky od matky, ktera uci na zs) a nakonec mam i par osobnich zkusenosti.
presto, ze to bude nekomu znit divne, tak muj nejvetsi vzor, co se tyce chovani k ostatnim lidem, je muj otec. je to strasne vstricny a spolecensky clovek. umi cloveku pomoci tak, ze si toho dotycny ani nevsimne. na zaklade jeho chovani posuzuji chovani jinych i sve vlastni.
cour - na základě jakých morálních hodnot tedy usuzuješ, že je morálka naší společnosti mizerná?
Pokud jsi tou společností vychováván (tedy ke špatnému), na základě čeho potom rozlišuješ?
Já osobně se zcela ztotožňuji s názorem Margit.
Sám před sebou nikdo nikdy neunikne. Může to zkoušet a utápět se v drogách nebo alkoholu, ale nakonec vždycky příjde chvíle, kdy ho jeho jeho vlastní já dožene a srazí na kolena.
A dál: Charakter člověka může být třeba stokrát ovlivněn výchovou, ale tím by nikdy neměli být omlouvány jeho činy v rámci společnosti. Je sice pravdou, že meze normality se různí od komunity ke komuniťě, avšak od toho jsou tu zákony, kterými by se měl každý z nás řídit, aby definovaly co je normální a dovolené a co již ne.
Tak to vidím já, že každý jen sám je zodpovědný za své činy a za své volby a nic, absolutně nic by ho jí nemělo zbavovat.
syrus:
nikdo nerika, ze moje nazory (nebo nazory margit) jsou objektivni.
jinak mi prijde, ze rikas to same, co ja. clovek je ovlivnen vychovou (=spolecnosti).
fafrin vok atd.:
snad jen.... vzdycky mej u sebe cigarety a zapalovac. prolomi to ledy (rika robert redford bradu pittovi ve filmu spy game); huleni funguje na vsechny; nejsnaze najdes kamarady na chlastani.
Co je to koridor potrubí ???
Vezmu to popořadě :
Stoly Drogy a Satanismus ? Bych tam měl někdy zajít...vyjádřit se k těm "třináctiletejm zhulencům" :c
Mgr. Holger : Nezbývá než souhlasit...
Fafrin vok atd : Krásně depresivní fantazii ? Rozhodně ;) Tvoji schopnost zhulit se tím že jsi Ti závidím...
Syrus : "Nepoklízí krávy" ?
Co přinese další vlna ? Mmm to fakt nevim, ale vobčas se mi zdá že vyrůstá generace feťáků...nebo aspoň kuřáků marihuany, protože drtivá většina dnešní mládeže začíná hulit na základce...a to někteří dost nemálo, viz. Tax, kterýmu je asi 14 nebo 15 a je zhulenej tak pětkrát do tejdne, a poslední dobou pokud nekecá sračky tak kecá vo tom jak se zase zhulí...
Margit : No...z jedné strany souhlasím. Závisí na mém rozhodnutí, jestli se zhulím, vožeru nebo jinak zfetuju. Ale z té druhé se musím připojit k courovi, že mé rozhodnutí závisí na jiných vlivech. A vím dokonce přesná čísla [měli sme nějaký přednášky vod nějakejch psychoušů =)], že na tom jaký človék a je a jak se chová závisí ze 45% geny, ze 45% okolí [výchova, kamarádi] a zbylých 10% sou ńákí prkotiny který sem zapoměl :-).
Syrus : Já si tedy rozhodně nemyslim že se chovám dobře...ehmm. Ale nemám vůli s tím něco dělat...
A vzdávám hold Tristanu de la Tour ! [aneb Cobainista se nezapře...;)]
Fafrin Vok atd. : Hmm...mno já třeba si to připouštím. Nebo resp. myslím si, že si to připouštím...ale ve skrytu duše...nevim nevim...
PS : Když sem psal tenhle příspěvek, sem skouřenej, sorry že se tu do toho montuju v tomhle stavu, ale mmůže za to Saladin ;) [který mi řek abych si to přečet, a na mou námitku že sem zhulenej mi řek, že právě pro to a že mě zmlátí když sem nic nenapíšu. Tak píšu :-)].
Btw pro Ty, kdo znají (oth a pod) - zrovínka se na icq objevil Tax a vzhledem k tomu že mi napsal a zdar a pak mlčel mu píšu, esli je skouřenej a von na to "jojo parkrat sem si potach" a teď mi zase neodpovídá...
Pár dodatků do diskuze;
Jako 17ti letý chci být nazíván dítětem, nechci nést žádnou zodpovědnost, nechci se začleńovat do výrobního procesu, chci si stále jen a jen hrát. To je můj ůnik z reality, z nudné šedé a nezábavné reality všedního dne. Nejsem mladým muže, není ve mne nic mužného, nejsem hochem, není na mne nic hóch, nejsem chlapcem, protože se nikdy nestanu chlapem, nejsem již bohužel ani holobrádkem. (jednu věc jsem vznechal a hádejte proč, ano, v mém věku- a nebo jsem hrozný pesimista?) Jsem stále íťetem, a nikdz nechci být něčím jiným.
Díkz čemusi jsem se od jistého věku začal vychuvávat sám, říkal jsem si co mám, co nemám, co je a co není správné. Výsledkem je můj pokřivený, zkreslený pohled na svět, podivný žebříček hodnot, nesmzslné cíle, únik před světem, můj regresivní vývoj, mé sny, má schizofrenze, mé fantaskní světy. Předběhl jsem, proto, abych zůstal pozadu. A to my patří.
Shválně, kolik z vás je ochotno si přiznat, opravdu přiznat, že jsou daleko více zvířaty než si připouští, že od octomzlkz nás ělí 5%, od šimpanze témněř nic. Že nás stále ovládají jen a hlevně pudy, kolik z vás se otočí za heskou sukní? Kolik za nehezkou sukní? Kolik uvažuje proč se otočilo? Co, je ta věc, která nás odlišuje?
Chcete to vědět? Tak já vám to řeknu, je to kultůra, báje, pověsti, písně, básně.....
Nekouřím, protože my to nechutná, nehulím, protože to na mne nefunguje. Nepil jsem, protože jsem nemněl ským....
cour + margit:
podle mě je blbost posuzovat z hlediska své přítomnosti. To není a ani nemůže být objektivní. Nikdy. Pokud člověk vyroste v prostředí, kde je normální zabíjet, tak prostě zabíjí lidi. A neznamená to, že je zlý nebo že se chová špatně. Kde berete jistotu, že my se chováme dobře?
Druhá věc je prizma doby. Takový Jan Žižka by dneska spíš zapadl mezi afghánskými mudžáhedíny než v Táboře. Protže to byl normální náboženský fanatik. Neříkám, že je to dobře nebo špatně - tehdy byla prostě taková doba.
Nesuďte tedy lidi podle toho, co si myslíte, že je dobře nebo špatně. Možná, že oni budou mít nakonec pravdu a vy ne.
Margit: možná si o mě řekneš, že to na tohle téma ztočím skoro vždycky, ale psi jsou lidem podobnější než si myslíš. U štěňat je to jako u dětí. Špatně socializovaný pes bede stejně ageresívní, jako špatně socializovaný člověk.