Až i ty začneš slýchat anděly
| Autor: | Lischai |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 33 |
Můj nejdražší příteli.
Posledních několik měsíců jsem vnímal jako ve snu a nyní se mi i snem zdají být. Neurčité obrazy myšlenek se tehdy míhaly před mýma očima a já se snažil pochopit, co znamenají. Snažil se najít důvod toho, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Proč každá příčina má svůj důsledek a proč si já vprostřed toho připadám tak osamělý a bezvýznamný.
Proto jsi ode mě tak dlouho nedostal žádný dopis. Byl jsem až příliš ztracen v nekonečném proudu strachů a obav, lapen v děsivě rychlém tanci světa, který se neustále žene dopředu a do zapomnění strhává ty, kteří s ním nejsou schopni držet krok. Každý nový den s sebou přinášel stále nové, a přece ty stejné, otázky. Budu mít co jíst? Kde spát?
Když jsem se však jednou ráno probouzel ze spánku, v posledních několika okamžicích klidu, když jsem se snažil uchopit vzpomínky na mé snění a ony mi protékaly mezi prsty jako zrna písku, když jsem pozoroval slunce, v jehož zlaté záplavě se ztrácely oprýskané zdi domů, když jsem vstával a snil, že slyším šum větru v korunách vysokých stromů, že cítím vůni čerstvě pokosených polí, že nemám žádné starosti o to, co bude. V těchto posledních okamžicích probouzení, jsem byl skutečně šťastný.
A potom jsem byl najednou vytržen z toho ticha a klidu. Vyrván z míst, kde vše leželo ve stříbrném oparu míru, jsem byl vržen do nikdy nekončícího zápasu o přežití. Pod šedým nebem nového dne jsem začal svůj boj – jako včera. Jako každé včera, které v mém životě kdy bylo. Hnán věčnou lidskou touhou udržet si své místo na slunci, jsem se i já rozeběhl do shonu, potu a utrpení lidské existence - do šílenství nového dne jenom proto, abych stál na jeho konci. Pro okamžik, kdy budou mé neznáme vyřešeny: jedl jsem, mám kde spát. Nežil jsem pro ten den, ale pro okamžik jeho konce. To tam bylo majestátní ticho lesa a obloha posetá hvězdami. Jen dál se rvát a utrhnout si pro sebe kus budoucnosti. Zápasit a zápasit o přežití znovu a znovu až do konce svých dní.
Ale tehdy jsem nad tím začal přemýšlet – v jednom jediném okamžiku zlomu jsem začal přemýšlet. A pochopil. Pochopil jsem základní problém lidstva, odpověď na první i poslední otázku, kterou si lidstvo klade: Proč jsme tady? A když už tu jsme proč musíme zemřít?
A jaká je má odpověď? Děláme chybu. Velkou chybu. Člověk neustále spěchá, utíká před svým strachem ze smrti, před svoji pomíjivostí. Nakonec ho však věčnost stejně dostihne a pohltí. A v posledním děsivém okamžiku, když srdce přestane bít a v nekonečném tichu rušeném pouze ševelem křídel přilétajících andělů, si člověk nemůže neuvědomit onu děsivou pravdu: Celý jeho život byl zápasem se smrtí – a nic kromě toho boje v něm nemělo místo. Nic. Nic nedokázal, nic po něm nezůstalo. Jen předem prohraný zápas. Věřím, že až i ty začneš slýchat anděly, pochopíš, co já už dávno vím. Člověk totiž, můj příteli, neumírá zdolán časem, nemocemi, hladem nebo něčím podobným. Člověk umírá vyčerpáním ze závodu se smrtí.
A s tímhle pochopením mám najednou spoustu času. Už se smrtí nezápasím. Veškeré otázky, na které jsem hledával odpovědi, jsou teď malicherné a nepodstatné. Vše, co mě kdy trápilo, je jenom vzdáleným stínem. Nezabývám se hledáním odpovědí – ty přijdou samy. Mám čas. Čas na poslouchání šumu větví, čas na procházku pod oblohou plnou hvězd. Mám čas i na to, na co jsem ho dříve neměl. Na psaní dopisů.
Diskuze
Cpt.Bilsn: Aha, takže podle tebe pěti hvězdičkami by měla být oceněna například takováto úvaha:
"Lidi, co si myslíte o homosexualitě?
-- Alcator"
... protože vyvolá bouřlivou diskusi, ze které se každý poučí?
Od toho, abych "vyhlásil" nosné téma a pak sledoval diskusi, je Putyka, a ti, kdo v takových diskusích participují, dostávají odměnu v podobě reputačních bodů. Ale TADY bychom měli hodnotit samotné dílo, ne to, že se kvůli němu diskutuje těmi nejúžasnějšími argumenty. Protože jinak hrozí, že kvůli tomu, že jistý Alcator u podprůměrného článku sepíše brilantní kritiku, bude autor článku dostávat vysoké hodnocení, vyvolané dojmem, že "když se u toho tak skvěle diskutuje, tak to přece nemůže být špatné"...
Já uznávám, že tato DISKUSE je přínosná...
... ale bylo by jí líp v Putyce, ...
... a navíc sama o sobě nijak neovlivňuje (ne)kvalitu tohoto článku.
-- Alcator
Alcator: Nemělo by tě mrzet, že jdeš proti proudu předřečníků, protože co by to jinak bylo za diskuzi?
Máš silné argumenty, všechna ta statistická čísla a hlavně tvé zhodnocení dnešní společnosti, se kterým se v jistých ohledech jistě nedá nesouhlasit, ale přemýšlel si o tom, že možná u tohoto článku není nejdůležitější jeho obsah a forma, možná dokonce ani to co sděluje (i když se to zdá zvláštní), nýbrž právě to zamyšlení ostatních nad tím vším? Každý kdo si přečetl článek a poté i diskuzi se jistě alespoň na chvíli zamyslel nad tím jak žije. Zapřemýšlel jestli je to všechno co dělá správné. Tím se alespoň na okamžik vytrhl z toho "main streamu", hlavního proudu myšlení.
V tomhle vidím skutečnou hodnotu, ne ve stilistice, vyjádření nebo dodržení útvaru, ale v tom že nutí ostatní přemýšlet.
To je to na čem skutečně záleží.
Vysvětlím souvislost s "pochybnými e-maily", kterých mi též chodí mraky (a končí nemilosrdně zlikvidovány SpamAssassinem, který také musel někdo v potu a krvi vyplodit...)
Určitá zájmová skupina se snaží lidstvo masírovat v duchu "Musíš si co nejvíc užívat". Je to logické - Pokud prodáváte dalekohledy pro pozorování hvězd, je ve vašem zájmu přesvědčit lidi, že kdo nekouká na hvězdy dalekohledem, jakoby nežil...
A čas od času nějaký vtipálek napíše e-mail / dopis v tom duchu, že kdo nerozešle kopii dopisu padesáti lidem, tak zažije děsné neštěstí / neužije si půl roku sex / prohraje ve sportce. A příslušníci tupého mainstreamového stáda, jakmile tento e-mail / dopis obdrží, tak si náhle vzpomenou, že je "tuhle" kdosi masíroval, aby si co nejvíc užívali života, a oni zpanikaří, uvědomí si, že jsou zase o rok starší a zase si "nic neužili", a rozhodnou se tomu konečně udělat přítrž.
Jenže jak jsem už napsal - je to důsledek jednak toho, že vás kdosi kvůli vlastním zájmům přemlouvá, abyste si užívali, a dále je to důsledek toho, že za "užívání si" považujeme (mnozí) velké množství málo kvalitního užívání si.
Každodenně vydávaný shluk barevně potištěných listů, nazvaný Blesk, čtou stovky tisíc lidí. A domnívají se, že číst si o milenkách slavných lidí a o tom, kdo se s kým muckoval, vyspal, přežral, opil či srazil, je ZÁBAVA. Problém je v tom, že je to zábava s hrozně malým obsahem "užívání si", tzn. z tisíce stránek takovéto zábavy načerpáte jen 1 gram Carpe Diem. Ujišťuji vás, milí pánové, že jedno každičké slastné vzdychnutí vaší opravdové lásky, které zaslechne vaše ucho ze vzdálenosti pouhých pár milimetrů, těch gramů obsahuje tisíce. Jinak řečeno - Kdo obejme ženu, kterou miluje, nepotřebuje číst hloupé čmáranice, a přesto si Užívá Života.
A to je právě to, co autorovi uniká - Autor se domnívá, že milion procházek v lese je milionkrát vydatnější než jedna jediná. Ale to není pravda. Měl jsem tu čest doprovodit jednu slečnu, která ještě pár týdnů předtím byla slepá, do kina. A žasnul jsem, jaká aura Užívání si se kolem ní vytvářela, zatímco zbytek kinosálu byl naplněn průměrně se "bavícími" lidmi. První procházka lesem je fantastická - desátá už je jen "Hele Máňo, pojďme domů, mě štípou komáři..."
Zkrátka a dobře - Klidně se dřete od úsvitu do soumraku jako mezci, není to nic proti ničemu a všechny živočišné druhy, které to "někam dotáhly", to tak praktikují odjakživa. Jen nezapomeňte čas od času vysadit a opravdu si bezstarostně "vychutnat" ten polibek, pohlazení, jarní přeháňku či první dopadnuvší vločku.
To je celé. A takto měla vypadat tato úvaha.
Mrzí mě, že musím jít proti proudu názorů předřečníků, ale...
1) Základní myšlenka úvahy - "Život, pojatý jako boj se smrtí, je promarněný" - není nijak objevná. I v "blbé" Murphologii najdeme "Nedělejte si se životem starosti, stejně z něj nevyváznete živí"... Autor v podstatě jen do "odstavcovštiny" přeložil motto Carpe Diem - Užívej dne (Užívej života)
2) Nihilistický názor "Když život skončí, nic tu po mně nezůstane" je kromě jiného důvodem mnohých sebevražedných pokusů, protože psychicky labilnější lidé se těžko vyrovnávají s tím, že život má jak začátek, tak i konec. Z toho důvodu doporučení ID Marigold "Čtěte znovu a znovu..." považuji za špatný vtip - Opravdu si nemyslím, že je vhodné něco takového doporučovat k opětovné četbě, zvlášť když úvaha neobsahuje nic dalšího a vůbec nic originálního a přínosného.
3) Slovo "anděl" má význam "zvěstovatel" / "posel" (Eu Angelion = evangelium = radostná zpráva). V okamžiku smrti andělé obvykle nechodí, protože už jaksi není co zvěstovat. To jen pro ukázku toho, jak špatně mnohdy rozumíme slovům, která tak rádi nadužíváme...
4) Standardně má 80% textu úvahy zabírat "hlavní stať". Jenže ani tento formální požadavek autor nedokáže splnit - Prvních pět odstavců je halucinogenním žvatláním o každodenním shonu, byť zaobaleným do líbivých básnických obratů, na které na tomto serveru mnozí tak dobře slyší. V dalším odstavci autor poměrně krkolomně a nepříliš odůvodněně prohlásí, že vše to, co popsal v "pětiodstavcovém úvodu", byla chyba, že se neměl tak honit a že když by v tom pokračoval, tak mu život proklouzne mezi prsty.
A teprve poslední odstavec obsahuje hlavní autorovo sdělení - Carpe Diem - užívej dne - naslouchej zpěvu ptactva a šumění vánku ve větvích stromů...
Takže zatímco správné by bylo 15% úvod/nástin, 80% hlavní stať a 5% závěr/shrnutí, zde máme jednak hlavní sdělení zařazeno až na samotném konci, předběhnuté jakýmsi záporným shrnutím, a úvod zabírá úctyhodných 75% textu. Vskutku ukázková úvaha...
5) Úvodní část se vůbec k žánru Úvahy nehodí. Jak jsem již napsal - lehce halucinogenní obrazy navozují pocit duševní rozpolcenosti, vyšinutosti, pronásledování jakýmisi démony, a přitom se autor ani nenamáhá na konci čtenáři sdělit, zda poté, co se "smířil se smrtí" (rozuměj: přepnul na režim Carpe Diem), tyto problémy zmizely. Zkrátka - Autor čtenáře zákeřně pomocí chapadel démonického popisu vtáhne do textu, vyvolá v něm falešný pocit soucitu s autorem, který má zřejmě vážné problémy...
...aby mu pak drze řekl - Sorry, já jsem ti jen chtěl říct, že by sis měl užívat život a ne se pořád někam honit.
Zkrátka - Nic proti barvitým snovým obrazům, nic proti dramatickým obratům jako je "vytržen se světa snů" atd., ale sem se to vůbec nehodí, toto není román nebo dobrodružná povídka.
Osobně si myslím, že si to víc než tři hvězdičky nezaslouží, spíš však míň, protože je to laciné (Carpe Diem - o tom už psaly tisíce autorů) a ani trošku to nedodržuje vhodnou formu (15 - 80 - 5).
Ale už jsem si zvykl, že tady stačí, aby v textu bylo "křídla andělů" nebo "svět stínů", a všichni automaticky volí vysoká hodnocení.
Proto nebudu hodnotit hvězdičkami.
-- Alcator
Mgr. Holger - o tom filme viem, ale nechcelo sa mi hľadať recenziu naň a pamäť ma opäť raz zradila a prehodil som 12 miesto 21.
ASi by som už naozaj mal ísť do toho dôchodku, než zabudnem, na čo vlastne je.
melkor, Tristan: 21 gramů - mj. i název filmu
Diskuze pomalu zajímavější článku.
Nicméně velmi oceňuji téma nutící k zamyšlení, které je poměrně dobře uchopeno a předloženo, byť v jednom úhlu pohledu.
Struktura dopisu je vhodná, zejména z toho důvodu, že úvaha je poměrně jednostranná, nehledící (či nehledající) na jiné aspekty či alternativy - prostě předkládán jeden názor jednoho člověka. Bylo by v tomto kontextu vhodné také článek jako dopis uzavřít, alespoň podpisem.
Zkrátka kdyby lidstvo tuto úvahu bralo vážně bylo by zaostalé. Je lepší být proto, aby jsme žili neuspěchaně v přírodě a míru nebo proto aby jsme jako civilizace něčeho dosáhli?
Glain
Nech to koňovi, má větší hlavu.
Ale ten recept má taky něco do sebe.
(Až na to, že zas tolik masa nemusim a osobně raději dobré červené)
Malík Malina +1 rep.
Cpt.Bilsn +1 rep.
Pevně doufám, že vám to nestoupne do hlavy.
Milý Glain rozvazuje složitý uzel máchnutím meče, nicméně má z části pravdu. A ikdyž sám se často zabívám těmihle sentimentálními úvahami, často si najdu čas na procházku pod hvězdami.
Jen nechápu souvislost s těmi pochybnými e-maily....