Články&Eseje

Vlk vlku člověkem Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 36

Hluboký les tonul v záplavě svitu měsíce a mnoha miliard hvězd. Pokroucené větve stromů se pod bledým nebem proplétaly do nepoznaných tvarů. Běžel. Svět se stal šmouhou, rozpitým akvarelem na plátně šíleného malíře.

Za sebou slyšel vlčí vytí. Jak je možné že ho stále pronásledují? Je přece rychlejší. Musí být. Budoucnost neexistuje pro ty pomalé. Možná budoucnost neexistuje pro něj. Rychlí přežijí, slabí zahynou. Zákon, který prosazoval, se teď obrací proti němu.

Rozrážel nízké větve stromů svým tělem. Šlehaly ho přes čumák, drásaly jeho kožich. Vzpomínky se vracejí vprostřed běhu. Malé vlče hrající si se svými bratry. Jemný dotek čelistí jeho matky na kožichu. Teplo a pocit bezpečí.

Přeskočil potok a pokračoval ve svém běhu o život.

První lov. Smečka vlků stahující se okolo své kořisti. Byl její součástí. Spolupracoval. Lovil. Ve vzpomínkách stejně jako dnes: jen už není součástí děsivě úspěšného systému kooperujících zabijáků. Je jeho obětí.

Další sáhy nekonečně dlouhého běhu. Únava si začíná vybírat svou daň. Pálí ho tlapky, jeho kožich je zmáčený potem.

Vzpomínky na jednu vlčici. Jen rozmazané, neurčité. Něco v jeho mysli se vzpíná a mění. Vzpomínky na jednu ženu.

Skok přes kámen. Pravou přední tlapou mu projela mučivá bolest. Několik nejistých odrazů, klopýtnutí a dotek chladné země. Pokusil se vstát. Bezúspěšně. Jeho tlapu svírá bolest. Nemůže se na ni postavit. Kňučí bolestí a strachem.

Mýtinu zalitou měsíčním svitem obkličuje smečka vlků. Cítí jejich strach. Chápe ho. I on sám se děsí každého úplňku. Kletby, která ho bude stále sužovat. Když luna ozáří kraj stříbrem a šedí, stane se bestii. Přestane být tím čím je; čím má být. Změní se.

Prudká bolest projela celým jeho tělem. Tohle už nebyla podvrtnutá tlapa. Táhlé zavytí se odráželo od skal. Utichlo. Na tlejícím jehličí ležela bestie. Kruh vlků se kolem ní pomalu stahoval. Věděl, že zemře. Nenáviděl sebe, nenáviděl čím se stal.

Měsíc v úplňku ozářil své dílo. Tam, uprostřed lesů, uprostřed kruhu vlků hnaných strachem z neznámého, leželo tělo bestie. Tělo člověka.

Diskuze

 Uživatel úrovně 5

Maris: Kukulín

Lischai: Dobře napsané, bohužel pointa od počátku předpokládatelná. Pěkný jazyk, dobré výrazy, logicky strukturováno. Nadprůměrné dílko.


 Uživatel úrovně 5

Tristan: Nemůžu to najít. Kdo je autor?


 Uživatel úrovně 0

Bohužel se nepřipojím k oslavám. Kdybych to četl prvně, máš pět, bohužel na tomhle serverr už podobný příspěvek je, akorát se skřetem. Má stejnou pointu, i když je napsán jinak.
Je to opravdu hezky napsaném, ale nemůžu ti to dát (stejně nemáš o dobré známky nouzi) srdéčko říká ne. Promiň. Snad příště ti tu dobrou známku budu moct dát s klidným svědomím.

Sílu a čest. Tristan de la Tour... Pán po Cestě

P.S.: Povídka Bestie je ta s Orkem.


 Uživatel úrovně 5

Líbí se mi to: Je to krátké, emotivní, věty tomu přesně odpovídají. Hezká gradace. Jedině snad ten název je příliš odhalující, přečetl jsem první dva řádky a věděl jsem, co se za tím skrývá. To závěr připravilo ještě o větší sílu...


 Uživatel úrovně 0

Je hezké když nškdo napíše něco, v čem nefiguruje hlavní postava dobrodruh a nepřítel skřet. Je to skrátka originální nekýčovité a čtivé!
Ale stejně si myslím, že is tam chvilku balancoval na hraně s některými popisy, až moc subjektivně zabarvené, ale taky si myslim, že si to vcelku udržel, takže 4,5* teda 5* 8)

Schoulle


 Uživatel úrovně 0

Velmi... zvláštní... avšak s hodnocením jsem na pochybách. Ještě se rozmyslím.

S pozdravem Marcus


 Uživatel úrovně 5

Už druhý raz dnes 5*, je krásne, že vieš využiť tak malú plochu.


 Uživatel úrovně 0

Kdyby to bylo delší, váhal bych, ale tohle vše v tak malé a kompaktní formě, navíc skvěle podané...

5*


 Uživatel úrovně 0

Hu, Hu, hustý.


 Uživatel úrovně 0

Abych pravdu řekl, věděl jsem, jak budu hlasovat, když jsem dočetl první odstavec.