Umlčené výkřiky
Autor: | Makri |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 22 |
Pohřbené perutě
Deštěm zelených smaragdů
ubitá.
Nekonečná tíha nebes, číše jedu
rozlitá.
Mezi mřížemi strachu
vězněná.
Křik, tlukot křídel bělásků…nic
ozvěna.
Bahnem minulosti světcem temnoty
slepá.
K nadějím za nehty mrtvoly
na víko rakve klepá.
Otazníky bez teček
proč se tedy ptáš?
Útěk listoví před krovkami hrobaříka ..
odpovědí se nikdy nedočkáš.
Vzepnula jsem ruce ke slunci
tmou… tak proč ta maska?
Nač slova, nač dýchat…
planá růže, stejná láska.
Se svítáním rozháním svatojánské mušky
… do rukou jehlici, v očích dým.
Světče, soudce, bohové
má volba? Kdepak světlo… tichý stín..
Tajemství duše touhy
Had… obejmul obzor tmavý,
slůvek pár, letmé doteky vánku,
na víčka buší polibky spánku,
bezvládný, spící plamen plavý…
Posedlý… morem, démonem bez jména,
v náručí ukrytá panenka slaměná,
zmáčený, okvětím rudých růží… za úplňku proměna,
tiché vzdechy svědomí tlačí rozhodnutí neměnná.
Utopte jej v slzách matek…
Ukřižujte, vykonejte svátost jatek…
Za přílivu červeného vína,
racci roztáhli perutě z mořské pěny,
klasy rákosí, bílé údy ženy
vítr s vůní soli, rubínová hlína…
Mračna černých vdov tančí nad mršinou,
ve tváři úsměv, oči však již nezazáří,
modrá barva se z nich vylila, jemná skvrna na polštáři,
zpěv syrinx zlákal dívku nevinnou…
Jehly zlaté propichují žárem tělo…
Ruce něžné vzepjaté marnivě prosí, by ještě nezetlelo…
Vábení snů…
Hlas ozvěny…trubek stříbrných.
Křik pobřeží…mořských racků.
Ostré útesy…jemný chorál sirén,
těch tónů toužím projít stínem.
Svá šedá křídla spíná šero..
to povede mne hřbitovem lvů..
Zahalena do plachtoví dávných Vikingů.
Hořící šípy, šípy pohanských ohňů se ztrácí v těle.
V těle, jež bylo v střed přijato smečkou vlčí,
pro jejich nářek má ústa věčně mlčí..
Oči hledají a nevidí v nedozírné dáli
nic a vše, hold mrtvému vladaři… legendu
Až padne hvězda poslední
a smočím rty v tvé krvi,
žaloba lásky mi vezme prsten pečetní.
Zhasne svíce, zhasne slunce polední
a v mých rukou zbude slepota,
nedozírná tma snoubící se s jezerním odrazem.
Pak v dáli s chutí černé hlíny,
Zaleskne se zbroj štiky jako kvítí Afroditino
a vůně vlčích máků zasáhne mé tělo
Snad pochopím, stalo se, co stát se mělo.
Stíny obklopily duši a ověnčily ji žárem
a do ticha zněl šepot kamene “Sbohem“
Anděl Temnoty povede mě cestou k oltáři.
Provede mne prachem i bouří..
až ke konci. Pak rozplyne se v cárech mlhy.
A tam, v barvách oblak najdu smrt, najdu konec duhy…
Diskuze
Tak za-á - naprostý souhlas s Morrem - určo rozdělit.
K první básni - tak teď si tě vychutnám - vzhledem k tomu, že Ti tu a tam chybí čárky ve větách, tak člověk neví, jak to bylo zamýšleno, krom toho ani neví, jak to číst a jak rytmika. Zda-li bylo zamýšleno: "Bahnem minulosti, světcem temnoty,
slepá." nebo: Bahnem, minulosti světcem, temnoty,
slepá." = chachá... No, přiznávám, trochu slabší argument, ale de iure nezpochybnitelný... Chachacha... :D
Každopádně mi báseň přijde překombinovaná - taková neucelená. Rytmika rozhozená, četla Jsis to nahlas? Možná asi mám jinak ty čárky, ale místy mi to vážně neladilo, neznělo. Báseň tím dost utrpěla. Jinak obrazo-slov-tvornost v Tvém podání, jako vždy úžasná! Ale, přijde mi, že Jsi ji "vysekla" a pak už Jses k ní příliš nevracela. Co Tě napadlo, tos poslala. Prostě mi to přijde škoda, protože Tvá síla je vážně ve slovech a představách a to, že si neohlídáš těch "pár" "světských" věcí je škoda a zajímavý námět a obrazy prostě degraduješ někam... No, nevim kam... ;-) A krom toho, prosim Tě, co máš furt s těma soudcema?... :o)))
K básni druhé mám tolko:
No, tak tohle je jiné kafe! To už vážně vyzní a má to sílu! Oproti Morrovi si myslím, že naopak tam ten vložený rým sedí. Hodně báseň graduje a posouvá ji. Nicméně si myslím, žes pro rytmiku měla striktněji zachovávat syntax. Totiž - první sloka super. Druhá má však již prohozeno časování, takže rytmika druhé jde proti rytmice sloky první. Takže by tam více sedělo: "Vzdechy... svědomí, rozhodnutí neměnná." Obdobný problém mám u: "vítr s vůní soli, rubínová hlína… ", kde tímto užitím ztrácí sloka na gradaci a báseň (ku škodě) zpomaluje... No a závěrečný rým je v poslední větě příliš dlouhý, nesedí mi to tam. Buďto bych to zkrátil na:
"Jehly zlaté propichují žárem tělo…
Ruce prosí, by ještě nezetlelo…"
teoreticky by ještě šlo prodloužit-o-zkrátit na:
"Jehly zlaté propichují žárem tělo…
Ruce něžné, vzepjaté, prosí,
by ještě nezetlelo…"
Ale jinak! Opravdu pěkné! Jen, znáš mi, já, puntičkář... ;-)
Ku třetí básni, čelém vpřed:
Dle mého názoru je tak stejně dobrá, jako ta druhá, byť ta je ještě o maličko lepší. Tahle je roztahanější, nicméně oproti první působí uceleněji, byť nikoliv úplně bez chyb. V podstatě mi na ní vadí stejné věci, jak u té druhé. Přijde mi, že na začátku Jsi se striktně držela, aby verše vyzněly, ale poslední a sedmý odstavec mi přijdou již značně volné. Jakoby Jsis tam sama rozbila koncept. Takové zvláštní.
No, zkrátka a dobře... Newím co říci na svou obhajobu... ;-) Snad jen: "Jsem nevinnen, udělal to zahradník... :D"
Sestřičko ty víš..
Baudelaire. Verlain. Sarter. Ti všichni se můžou jít zahrabat... ;-)
Nestačí číst...je třeba chápat...někdo možná pochopí, ale nevím...je se třeba asi více zamyslet!
Tak abych i já napsal pár slov a nastínil své hodnocení. Za velkou škodu považuji to že všechny tři básně byli dány jako jeden celek. Jejich kvalita totiž z mého pohledu je rozličná natolik, že mé hodnocení je průměrem hodnot, kterými bych hodnotil tyto básně, kdyby stály stranou od sebe.
Pohřbené perutě - v této básni máš příjemná slovní spojení tvořící obrazy, které působí silně, celkový dojem však sráží jistá nedotaženost jako celku. Nevím jestli to tak vidíš i ty, ale mě se zdá tato báseň tak trochu neučesaná a nedotažené. Některé pasáže jsou zbytečně krkolomné.
A proto by tato báseň ode mě získala 4*
Tajemství duše touhy - tato báseň z mého pohledu leží na pomezí mezi 4 – 5 * je podstatně ucelenější formou, obrazy a atmosféra která z ní vyřazuje je tím hnacím motorem, ale i tady bych se oprostil od některých pasáží a to především: Utopte jej v slzách matek… Ukřižujte, vykonejte svátost jatek…
Ruší to… alespoň já jsem toho názoru.
Na a nakonec třetí báseň:
Vábení snu – tato báseň je podle mě nejslabší z této trojice a já bych ji hodnotil někde na pomezí horšího průměru, tedy s odranýma ušima za 3*. Myslím si že báseň působí moc uměle a je nedotažená. Ani bohatost slovních a vizuálních představ nedosahuje úrovně předchozích dílek. Řekl bych že tato třetí báseň je teprve tím co se začne dolazovat, prvotní nápad nahrubo vytvořený.
S pozdravem Morr
Ojdas: děkuji ti..:-)
GWH: nevím.. u mě to tak občas aj dopadne..:-) též ti děkuji za kritiku..:-)
Tak to dopadá, když to někdo až moc prožívá. Že jo Makri??:-)
Napíši jen, že je to úžasné. Myslím že není potřeba cokoli jiného dodávat.
GWHD-RR
makri zase me to privedlo na okreaj me duse kde je to nejlepsi :)) velmi dobre a krasne ...... obsidian to popsal dokonale :)))) za 5*
Utopte jej v slzách matek…
Ukřižujte, vykonejte svátost jatek…
.... takovéhle protiklady mi vyrážely dech
Je to velice odvážné a neotřelé.
Je to dokonalé.
Je to úžasné.
Je to dojemné.
......
Děkuji vám všem za kritiku, jsem ráda, že se vám ty básně líbí... jsou to takové pocitovky..;-)