Články&Eseje

Slunce vychází Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 19


Slunce vychází
a střechy domů zlátnou
slunce vychází
ranní čaj voní mátou

po období plném nesnází
naděje tvou mysl obklíčí
a šťastný den opět přichází
cítíš naplno sílu svého já
chybu dělá
kdo příliš často se ohlíží
ty však koně svého, svůj život
musíš osedlat
a jít se rvát...
vždyť slunce vychází
a střechy domů zlátnou
slunce vychází a /já nejsem svatý a ty svatou/

plném nesnází
přichází

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Řekl bych, že od toho posledního verše něco vypadlo asi "po období plném nesnází..."

První sloka navozuje představu lyrické básně, ta však pokračuje úvahou (myslím).
Přiznám se, že a /já nejsem svatý a ty svatou/ mi nedává smysl, stejně jako poslední dva řádky básně.

Stačilo by dopilovat.


 Uživatel úrovně 5

první sloka: ta jde zbytek: to je básnička nebo nějaký "pokud" dyk pomalu ani nenacházím rýmy....


 Uživatel úrovně 5

Krásný začátek. to se musí nechat, hlavně se mi líbí ten obraz zlátnoucích střech, jen nevím jestli zrovna mátový čaj je ten nejlepší po ránu:-))

Tak a teď ten zbytek, vidím na rýmy ses vybodl takže co tu máme:
To první čtyřverší je šikovné a hodně tomu dává ten ojedinělý rým, který tu báseň zrychluje a dodává jí dynamičnost, pak však přichází slabší pasáž zakončená nepovedený osedlata arvát což by se dalo rozhodně napsat lépe.
A pak už zase slunce vychází a střechy zlátnou....
ale je tady hodně nepovedený poslední dvojverš, který působí značně zmatečně a nějak mi tam nesedí...

Celkově velmi zajímavé avšak i matečné a neurovnané..místy lehce skřípající a nesedící ale co uš, ne vše je dokonalé a tato báseň taky není...