Slunce vychází
Autor: | elf. |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 19 |
Slunce vychází
a střechy domů zlátnou
slunce vychází
ranní čaj voní mátou
po období plném nesnází
naděje tvou mysl obklíčí
a šťastný den opět přichází
cítíš naplno sílu svého já
chybu dělá
kdo příliš často se ohlíží
ty však koně svého, svůj život
musíš osedlat
a jít se rvát...
vždyť slunce vychází
a střechy domů zlátnou
slunce vychází a /já nejsem svatý a ty svatou/
plném nesnází
přichází
Diskuze
Řekl bych, že od toho posledního verše něco vypadlo asi "po období plném nesnází..."
První sloka navozuje představu lyrické básně, ta však pokračuje úvahou (myslím).
Přiznám se, že a /já nejsem svatý a ty svatou/ mi nedává smysl, stejně jako poslední dva řádky básně.
Stačilo by dopilovat.
první sloka: ta jde zbytek: to je básnička nebo nějaký "pokud" dyk pomalu ani nenacházím rýmy....
Krásný začátek. to se musí nechat, hlavně se mi líbí ten obraz zlátnoucích střech, jen nevím jestli zrovna mátový čaj je ten nejlepší po ránu:-))
Tak a teď ten zbytek, vidím na rýmy ses vybodl takže co tu máme:
To první čtyřverší je šikovné a hodně tomu dává ten ojedinělý rým, který tu báseň zrychluje a dodává jí dynamičnost, pak však přichází slabší pasáž zakončená nepovedený osedlata arvát což by se dalo rozhodně napsat lépe.
A pak už zase slunce vychází a střechy zlátnou....
ale je tady hodně nepovedený poslední dvojverš, který působí značně zmatečně a nějak mi tam nesedí...
Celkově velmi zajímavé avšak i matečné a neurovnané..místy lehce skřípající a nesedící ale co uš, ne vše je dokonalé a tato báseň taky není...