Poslední Falkon
| Autor: | Nicholai |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 9 |
Byla velmi pozdní noc, hvězdy jasně svítily a i naprostý laik by byl schopen nalézt většinu známých souhvězdí. Na okraji lesa bylo podivné ticho, až posvátné. Na trávě seděl v podivné pozici muž, ne, nebyl to obyčejný muž, nebyl to člověk. Velice krátké hnědé vlasy velice připomínající peří, ostrý výrazný nos, jednobarevné černé oči bez bělm, a hlavně ten proslulý mylný dojem křehkosti, nebylo pochyb, údajně poslední svého druhu, poslední Falkon jménem Mitrenn. Falkoni byli všeobecně známí mezi lidmi, jako velmi schopní válečníci, rychlí, hbití, silní. Byly jich stovky, až do té doby než se před několika lety objevil „ten v černé kápi“ – tajemný bojovník bezohledně vraždící Falkony, přezdívaný také Gerlen – v řeči Falkonů vrah. Dnes měl přijít poslední z jeho soubojů, proto už taky čekal nedaleko Mitrenna. Kdyby je někdo pozoroval, řekl by, že o sobě neví, ale přitom jsou na sebe připraveni, což byla pravda v Mitrennově případě. Už asi tři měsíce měl ten podivný svíravý pocit, který Falkona postihuje prý jen jednou za život, před smrtí.
Gerlen vystoupil z křoví. S Mitrennem to ani netrhlo. V Přízračném světle ještě stále svítícího měsíce a nastávajícího svítání vypadal Gerlen ještě tajemněji: muž v černé kápi, stín na jeho obličeji jakoby ulpíval, jediné výraznější místo v obličeji byly jasné zuby seřazené v pohrdavém úsměvu, celý vzhled ještě dokreslovala veliká obouruční sekyra přes záda.
„Jsi můj ptačí bojovníku!“
,Takhle mi už dlouho nikdo neřekl‘ pomyslel si Mitrenn, mezitím co vstával ze země se stále klidným a vyrovnaným výrazem, jakoby se ho někdo chystal zabít denně.
„Dlouho jsem tě hledal a konečně jsem se dočkal.“ Pokračoval Gerlen a při sundávání sekyry ze zad přemýšlel, jak dlouho to vlastně bylo.
,Bylo to fakt dávno, byl jsem tehdy dost mladý, doufám, vlastně si to ani pořádně nepamatuju.‘ uvědomil si, že si vlastně vůbec nepamatuje proč přesně kdysi začal s tímto zabíjením, byl ale přesvědčen, že je to za dobrou věc.
„Ještě si tím nebuď jistý!“ řekl Mitrenn a toužebně pohlédl na východní oblohu. Východ slunce byl ještě daleko. Zvedl ze země meč, který měl klasickou podobu pro Falkona: dlouhé ostří s důmyslně rozmístěnými zoubky, záštita v podobě dvou křídel, rukojeť omotaná jestřábím peřím a hlavice v podobě ptačího pařátu.
„Svůj sen si budeš muset vybojovat.“ Meč se zaleskl, ač neměl v nadcházejícím dni téměř žádné světlo, které by odrážel.
Obouruční sekyra, třímaná v silných rukou, která byla z podivně matného kovu nemohla odpovědět.
„Rád. Nebudeš můj první, ale budeš naopak můj poslední.“
„Budeš se pak cítit líp? Co si tím dokážeš?“ Mitrenn měl zvláštní pocit budoucí prohry, proto se snažil zdržovat souboj co nejblíže k východu slunce.
„To je moje věc! Může ti to být úplně jedno.“ Gerlenovi bylo v tuto chvíli až trapně i kdyby chtěl Mitrennovi odpovědět nemohl, sám odpověď neznal a doufal, že se mu opět rozjasní mysl, až splní svůj úkol.
„Budeš si připadat jako Bůh? Nebo snad jako Ďábel? Vyhubit celý druh, to člověk nedělá jen tak, k tomu musí být nějaký důvod.“
„Vidím v tvých očích strach.“ snažil se Gerlen zamluvit původní otázku. Začínal pochybovat, a kdoví proč, nenacházel odhodlání k prvnímu útoku, ač to bylo jeho nepsaným pravidlem.
Mitrenna tato reakce očividně vyvedla z míry, viděl se v zrcadle nebo ve vodní hladině už několikrát a netušil, jak může Gerlen v jeho jednobarevných očích spatřit vůbec nějaké emoce, natožpak přímo strach.
„Co to kecáš?“ řekl Mitrenn na sebe dost nevznešeně, což se mu stávalo jenom zřídka.
Gerlen si uvědomil, co to z něho vylezlo za pitomost, vzít zpět to ovšem nemohl, tak se pokusil tomu dodat jistou váhu.
„Možná si myslíš, že v těch tvých černých očích nejde rozeznat jediná emoce? Láska, nenávist, zloba, strach. Mýlíš se Mitrenne, vidím ti až do morku kostí.“ ,Sakra, zase blbost, vždyť mají duté kosti téměř bez morku, zjistil jsem to u své třetí oběti. No tak, co se to s tebou děje?‘ Mitrenna tak překvapilo že cizinec zná jeho jméno (Falkoni se s tímhle nikomu nesvěřují), že ani nepostřehl další nesmysl v hlášce.
„Chtěl jsem říct skrz tebe.“ dodal už zoufale Gerlen.
Teprve teď Mitrennovi došlo, co řekl Gerlen, začínal pochybovat o jeho odhodlání a to mu dodalo odvahu. Vyrazil dopředu s jediným úmyslem, zbavit už konečně svět vraha celého jeho druhu.
Stále neustávaly debaty v jejich hlavách ani jejich dialogy. Rána Mitrennova meče dopadla na ostří sekyry. Odlétly jiskry.
„Odkud znáš mé jméno?“
Gerlen už útok očekával.
„Řekl mi ho tvůj bratr, před smrtí tě krásně popsal.“ odpověděl až skoro pohrdavě „Slíbil, že ho pomstíš.“ A opětoval útok se stejnou razancí. Při úderech mu vlál plášť a bylo možno zahlédnout ocelový hrudní plát pokrývající Gerlenovo tělo.
,To ne, Neritt umřel taky jeho rukou, já doufal, že jej opravdu zabil blesk, i když se mi to zdálo divné, prostě si tehdy asi mysleli, že bych to neunesl, kdyby mi pověděli pravdu.‘
„Tak to měl pravdu!“
Rychlý úder mečem překvapivě úplně minul soupeře, který uhnul nepředstavitelnou rychlostí. Úder sekyrou mířený přímo do zad dopadl na bleskově nastavené ostří. Mitrenn byl zvyklý se bránit i zezadu, proto mu ani tato obrana nedělala problémy.
Zbraně řinčely v divokém tanci, nezdálo se, že má někdo s nich navrch. Krátká pauza. Mitrenn udělal dvojitý přemet dozadu a dostal se tak na chvíli z dosahu soupeře. Gerlen neprotestoval, nijak se nehrnul do dalšího útoku, byl překvapen, ještě nikdy se nesetkal s takovým soupeřem jakým byl Mitrenn. Žádný z Falkonů se po této době boje nepohyboval s takovou rychlostí. Všichni ostatní už touhletou dobou zpomalovali, což ještě sice ani zdaleka neznamenal konec, ale bylo to znamení převahy.
Mitrenn opět zabloudil očima k východní obloze.
Gerlen jej zpozoroval:
„Ani náhodou, východu slunce se nedočkáš, tvá jediná záchrana přijde až po tvé smrti.“
,To není možné, zná i naše poslední tajemství.‘
„Jak víš o našem slunečním kouzlu?“ řekl Mitrenn když si nechal bleskově projít hlavou to co od Gerlena právě slyšel.
,Kouzlo? Co to říká?‘
Gerlen byl reakcí dost zmatený, o žádném kouzlu nic nevěděl, neztratil však rozvahu.
„Každý ví, že Falkon je za noci slabší, tomu, že jsi ve dne silnější, nemusíš říkat kouzlo.“
,To byla blbost, hůř už jsi to ani říct nemohl.‘ reagovala ihned Gerlenova mysl. ,To nikdy nedokážeš nahodit jen tak něco z patra. Vždycky musíš plácnout takovou blbost, ze které je všem jasné, že nemáš ponětí o čem mluvíš.‘
,Dobře, neví nic o kouzlu, to je dobře, doufám že ho teď vyvedu z míry.‘ Mitrenn pokrčil kolena a odrazil se mohutným skokem do výšky. Nezkušenému pozorovateli se mohlo zdát, že zmizel někde ve větvích, on ale udělal salto a neslyšně dopadl přímo za Gerlena. Napřáhl se k úderu, ale Gerlen se otočil a jejich zbraně se opět střetly.
„Smůla, nejsi první, který tohle udělal ani jemu to ale nepomohlo, ale uznávám útok je to dobrý.“ Nemluvil úplnou pravdu, nebýt náhody, byl by tehdy mrtvý. Byl to jeho třetí úlovek, který mu najednou zmizel někde ve vzduchu. Zmateně se rozhlížel, a měl štěstí že Falkon dopadl příliš daleko od něj a navíc na suché listí. Zašustění listí, to bylo to, co mu tehdy zachránilo život.
„A co tohle?“ pronesl Mitrenn bleskově otočil meč a dal do úderu hlavicí veškerou sílu. Čepelí by takový útok neměl smysl, ztratil by tím obranu, kdežto takhle byl stále krytý a navíc nepřítele vždy zmátlo, když najednou čepel nepřátelského meče směřovala od nich, takže nepočítal s úderem hlavice do hrudníku.
Gerlen byl taky zmaten, a po úderu „pařátu“ celkem otřesen, avšak ne natolik, aby se přestal bránit, další Mitrennova rána udeřila opět do ostří sekery.
,Je dobrý,‘ myslel si Mitrenn ,tohle ještě nikdo neustál tak jako on, tenhle souboj nebude lehký. A úsvit?‘ opět mu pohled sklouzl k východní obloze ,Úsvit je ještě daleko. Budu to muset stáhnout trochu do lesa, tam budu ve výhodě, doufám.‘ Skok dozadu jej dostal hlouběji do lesa. Gerlen se rozběhl za ním. ,Co to sakra je, tolik vitality po takové době, to nebude jako poprvé. Počkat jak jako poprvé?‘ uvědomil si, že poprvé to byl hodně podivný souboj.
Další sled úderů jej na chvíli vyvedl z myšlenek, poslední rána byla natolik silná, že se na sekeře objevil drobný zub.
Mitrenn opět odskočil hlouběji do lesa. „Ochabuješ Gerlene, bude to tvůj konec, a ne vítězství!“
Neodpověděl, ještě zmateně zíral na čepel sekery. Zub, to bylo něco co měsíční čepel jeho sekery neznala, teda až do teď.
„Za to zaplatíš!“ a bleskovým pohybem vrhnul malou dýku, kterou měl schovanou za pasem. Rudě svítící čepel jen kmitla vzduchem, Mitrenn nestihl zareagovat, povedlo se mu pouze vyklonit dráhu čepele a ta mu okrajem své čepele lehce prořízla levý bok.
Při doběhu k Mitrennovi se opět zahloubal do svých vzpomínek na první souboj: ,Co se tehdy vlastně stalo? Pamatuju si akorát že nade mnou stojí Falkon s napřaženým mečem a vedle mě leží má (doufám že má) sekera. Bleskově jsem se tehdy odkulil a jeho čepel dopadla na skálu, poté jsem vyskočil a povedlo se mi vykopnout mu meč z rukou, okamžitě jsem ho kopnul a on zavrávoral a ustoupil až k okraji. Ještě než jsem ho skopl dolů z útesu stihl pronést: „Jednou tě někdo z nás zabije, musel bys nás zabít všechny, aby se to nestalo. Proklatý Gerlene!“ poslední slovo už křičel v pádu. Hned poté jsem se rozhodl, že je začnu jednoho po druhém vraždit, aby mě nezabili. Vlastně ne, až po tom druhém. Byl jsem nevinný, nic jsem neproved, a přece po mně bezdůvodně šel i on. Od té doby jsem začal být známý jako Gerlen-vrah, ale já nejsem vrah, já se jen snažím zachránit sebe a doufám, že až se mi to povede, tak si vzpomenu na to, co bylo předtím, a i to, proč po mně vlastně tehdy šel ten první.‘
Mitrenn se ještě stále držel za bok, jeho kožená vesla prosakovala krví. Naštěstí stihl zvednou včas pohled, právě na poslední chvíli nastavil meč proti sekeře.
„Jsi poslední, ale nejsi nesmrtelný. Zemřeš, ani se nedožiješ úsvitu!“ ,Kdybys věděl, že pokud se dožiju úsvitu, tak přežiju, určitě by ses snažil ještě o něco víc než teď.‘
„Ale ty možná taky ne!“ odpověděl Mitrenn a švihl čepelí. Na černé kápi se objevil krvavý proužek.
,Tak tohle se mi ještě nestalo,‘ myslel si Gerlen když se napřahoval k další ráně ,za tohle mu vypíchnu oči než umře.‘
Tvrdá rána donutila Mitrenna ustoupit, sled ran stejné razance dotlačil Mitrenna až ke stromu. Pro jiného by to byla zkáza, ale jemu to přišlo vhod. Chytil se kmenu a odrazil se takovým způsobem, že opsal kružnici kolem stromu. Gerlenova sekera se zasekla do kmene a z pravé strany na něm přistála Gerlenova natažená noha. Sekera mu vyklouzla a on se svalil na stranu.
„Skončils Gerlene!“ Mitrenn se rozběhl k ležícímu.
Gerlen byl doslova zmražen událostmi, které jej za celou tu dobu ještě nepotkali, i tak si ale uvědomil blížící se nebezpeč a vrhl druhou a taky poslední rudou dýku, kterou měl u sebe. Tu tentokrát Mitrenn odrazil úplně, ale svému účelu posloužila. Gerlen vyskočil a kopl Mitrenna, kop prošel, protože Mitrenn ještě nestihl vrátit meč do původní polohy. Mitrenn zavrávoral a to Gerlenovi stačilo na to, aby kolem něj proběhl a dostal sekeru ze sevření stromu.
Mitrenn byl zklamán, že jeho nepřítel je opět ozbrojen, ale teď už věděl, že jde porazit.
„Kde je tvoje odvaha Gerlene? Nenechals ji v tom stromu?“ ,řekl Mitrenn, když si všiml, že se jeho nepřítel tváří velmi zmateně.
„Ne,“ Gerlen sebral veškerou svoji sílu a následně ji vložil do úderu, „tady je má odvaha, přímo na čepeli!“
Gerlenova sekera se svezla po Mitrennově meči a rozpárala mu okraj jeho koženého brnění, rána z nápřahu už nebyla mířena tak dobře a proto Mitrennovi už nic neudělala. Mitrenn uskočil, prohlédl si svoji ránu a zjistil, že pouze protrhla brnění a lehce jen poškrábala, byla to pro něj však předzvěst prohry. Rozhodl se tedy vytáhnout z rukávu další trumf.
Rozběhl se ke Gerlenovi, a když byl od něho pouze na dva kroky, zabodl svůj meč do země a veškerou sílu získanou z rozběhu dal do kopu, Gerlen jej sice stihl odvrátit, avšak nečekal, že Mitrenn ještě za letu vytáhne meč ze země a sekne jím zvrchu. Ozval se mohutný třesk, jak Mitrennův meč zasáhl Gerlenův pancíř na rameni krytý kápí. Pancíř se prohnul, a meč jeho část prorazil. Gerlen vykřikl, sekl po Mitrennovi a chytil se za rameno. Bylo sice jen trochu zraněné, ale ve špatném místě.
,Sakra, není to nic hrozného, nějak to zvládnu, ale můj pancíř ještě nikdo neprorazil, doufám, že mu odolám, koneckonců on je vlastně taky zraněný.‘
,To není dobré, jedna z nejlepších věcí co jsem udělal a jemu to poškrábalo rameno. Kde je ten východ slunce?‘ Mitrennův pohled na východní oblohu zaznamenal přibývající červánky. ,No tak, už jen chvilku.‘
„Zemřeš Mitrenne!“ křičel Gerlen, když se svou sekerou začínal tanec smrti.
Tmavé ostří udělal několik horizontálních a vertikálních otoček a pak se vydalo směrem k Mitrennovi. Mitrenn dělal co mohl, kryl rány a snažil se sám zasazovat údery, avšak ty jeho neměly žádný účinek, což se ovšem nedalo říct o Gerlenových. Asi třikrát nedokázalo ostří Mitrennova meče úplně zabránit sekeře v dopadu, dvě poranění na noze a jeden šrám na ruce tomu byly důkazem.
Mitrenn opět vyskočil do vzduchu, tentokrát se ovšem skutečně zachytil stromu: ,To není dobré, ta noha je dost poraněná, a ta ruka taky není úplně v pořádku, co se dá dělat, aspoň zemřu v lese.‘ s těmito myšlenkami se pustil větve a dopadl.
Ve chvíli kdy se Mitrenn odrazil, očekával Gerlen, že se opět objeví za ním, proto se otočil, to že nikoho nezahlédl jej zmátlo, avšak dodalo mu to tolik zdání o převaze, že opět upadl do vzpomínek na své dřívější boje: ,Takové problémy nebyly ani s tím sedmdesátým druhým, hele, stále si pamatuju jak kterýkoliv z těch tří set čtyřiceti sedmi bojoval, ale ten sedmdesátý druhý byl dost jiný, měl dva meče, říkal jsem si, že to bude hračka, že se nebude pohybovat tak rychle jako ostatní, byl to omyl, pohyboval se ještě mnohem rychleji a navíc to co s těma mečema dokázal, ani mě nenapadlo, že je něco takového možného. Třeba když se roztáčel na místě, byl jako otočený větrný mlýn, kterému někdo naostřil lopatky, tím mi tehdy skoro prorazil pláty. Nebo když ve se skoku otočil na bok a sekal na všechny strany. Nebo jeho nabíhání a víření oběma meči naráz. Jo, ale ani to mu nepomohlo. I tak umřel, jako všichni předtím i potom,‘ pozvolna se otočil zpět. ,Proč by mi teda měl dělat problém ten posl..‘
Nestihl dokončit myšlenku, když se otočil stál už Mitrenn za ním a čepel jeho meče byla na půl cesty.
Gerlenova sekera se naivně pokusila odrazit tento úder naplněný vší nenávistí ke sprostému vrahovi všech bližních. Meč ztratil jen málo ze své razance, zasekl se dost hluboko do Gerlenovy levé ruky. Krev zabarvila jak Gerlenův plášť, tak Mitrennův meč.
Gerlen byl ochromen, takové zrnění neznal, bolest mu plynula do celého těla, pocítil smrt, avšak úlek ad ní mu dodal novou sílu, sílu kterou nikdy nepoznal, i s těžkým zraněním opět uchopil sekeru do obou rukou a odrazil druhý úder Mitrenna mířící na Gerlenovu hlavu.Další úder sekerou vyrazil Mitrennovi meč z rukou takovou silou, že se zabodl do stromu, ke kterému doletěl.
Mitrenn se snažil využít své akrobatické umění, aby se vyhnul další zranění, když v tom zahlédl na východní obloze jasnou záři vycházejícího slunce. Otočil se a utíkal na nejbližší volné prostranství. Útěk byl natolik rychlý, že Gerlenova sekera udělala na Mitrennových zádech pouze šrám.
,Konečně!‘ Mitrennova mysl se radovala tak moc, až přehlédla kořen dubu, který ukončil Mitrennovu cestu k palouku.
Mitrenn se otočil a po čtyřech ustupoval Gerlenovi, který jej dohnal až teď. Gerlen nikam nespěchal na volném prostranství neviděl nic, co by mu mohlo zhatit jeho vítězství.
„Tak, nakonec to nebylo tak těžké, že Mitrenne,“ nedbal na veškerá svá zranění, konečně byl spokojen, „ale jestli tě to potěší, byl jsi rovnocenný soupeř, teď však tvá pouť životem končí.“ Napřáhl svou zbraň a sekl.
V tu samou chvíli Mitrenna osvětlily první paprsky slunce. Jeho oči se zaleskly a z úst se mu vydral sokolí skřek.
Gerlenova rána nedopadla, švihl naprázdno a jen se díval, jak na místě kde byl ještě před chvíli Mitrenn, nyní sedí sokol. Dřív než stihl jakkoliv zareagovat sokol mávnul křídly a vznesl se, přistál na meči zaseknutém ve stromu a ten zazářil a zmizel. Opět se vznesl, udělal oblouk kolem Gerlena a vznesl se do výšky.
„Vrať se ty kryso, bojuj!“ vrhnul sekeru po sokolovi, který byl však už příliš vysoko. „Tímhle to neskončilo, najdu si tě, nebudeš utíkat věčně! Každou noc mě čekej, protože jednou přijdu, a dokončím, co jsem dnes neudělal!“
Mitrenn jej celou dobu slyšel, avšak bylo mu teď všechno jedno, jednoho dne jej Gerlen nejspíš zabije, ale důležité je, že to nebude dnes. Ještě jednou udělal okruh kolem louky. Byl volný, aspoň do soumraku, pak se možná bude muset skrývat, ale teď byl volný. S tímto blaženým pocitem svobody, která byla jeho záchranou, mizel v kotouči vycházejícího slunce.
Diskuze
Velice dobré zpracování duelu dvou protivníků, byl jsem skutečně napjatý, jak to celé dopadne. Souboj byl detailně popsaný a přestože ze začátku se zdály být vnitřní dialogy posatv lehce zmatené, následně byly perfektně zpracované, skutečně jsem se dokázal vžít do obou účastníků duelu. Doufám ,že od tebe uvidím i další dílka. Tahle povídka měla originální nápad, atmosféra byla vytvořena velice podmanivě, a co se týče správného češtinu, všiml jsem si jen jedné věci: "zmražen událostmi, které jej za celou tu dobu ještě nepotkali,, přeci jen to tvrdé "y", by tam pasovalo více.
Velmi nezralá povídka, ve které se vyskytují snad všechny začátečnické chyby.
Musím ale pochválit vcelku originální nápad se zajímavou rasou Falkona a neuvěřitelný důvod jejich genocidy.
Bohužel tyto klady se úplně ztrácí ve slabém zpracování. Nebudu vyjmenovávat všechny chyby, popíšu některé okruhy, pokud by měl autor zájem, možná bych si našla čas na větší podrobnosti.
1. Příliš časté opakování slov.
2. Příliš dlouhá a nesrozumitelná souvětí.
3. Čárky píšeš, kde Tě napadne, případně v celé větě úplně chybí. Shoda podmětu s přísudkem – sem tam hrubka.
4. Nevhodné výrazy (S Mitrennem to ani netrhlo, ... bylo to fakt dávno..., Co to kecáš?)
5. Špatný slovosled (…jakoby se ho někdo chystal zabít denně).
6. Věcné nesmysly (…dlouhé ostří s důmyslně rozmístěnými zoubky…, …byl zvyklý se bránit i zezadu…, úderem hlavice do hrudníku místo čepele zde mj. zbytečně při souboji přichází o výhodu menzury - o souboji dál už raději nebudu psát, ať se vyjádří povolanější).
7. Příšerné dialogy o ničem.
8. Naprosto zbytečná délka dílka, většina vět slouží jako vata, vycpávka. Bylo by třeba zkrátit tak na třetinu.
Souhlasím s vámi, je to velice zdařile napsané, sice ´to nemá takový náboj, abych tomu dal 5 ale 4 tomu dám, prostě se mi to líbí.
No nemozem suhlasit s 3*.Po slohovej stranke je tu skutocne uzasne. v ceskej gramatike sa nevyznam (ani v slovenskej :-), ale napriek tomu ze Marigold kvoli tomu dava 3* ja musim dat 5*. Mna to fakt velmi chytilo. Dufam ze podobne podarene diela budes pisat casto.
Slohově poměrně dobře zpracováno, jen mi vadili místy časté pravopisné chyby a překlepy.
Celé dílko mohlo být ještě lepší, kdyby jsi do něj dal více akčnosri. Ty myšlenky obou bojovníků hrozně snižovaly dynamiku příběhu. Souboj je popsán pěkně, a zase na druhou wstranu k těm myšlenkám bych přidal jako plus schopnosti falkona.
A to že nezemřel nám nevadí-některým-la euž se těším až se s Gerlenem setká znovu, abychom věděli kdo je lepší..a kdo ví, třeba se dočkáme ještě jednoho stejného-vlatně mnohem většího happy endu:-))