Děsivost
| Autor: | Deek |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 12 |
Jasný den se chýlí ke konci. Slunce se zabarvuje do tmavě oranžova a majestátně se přesouvá za obzor. Drobnými paprsky však ještě stále osvětluje nádhernou zahradu. Jako by se s ní slunce nemohlo rozloučit. Není divu. Zahrada hraje všemi barvami. Svěží zeleň protkávají květy rozličných barev, růžové, rudé, žluté, ...
A v té kráse dívka. Zlatovlasá dívka tančí uprostřed vší té nádhery. Šaty barvy nebe jí vlají kolem nohou stejně radostným pohybem, jakým dívka tančí uprostřed zahrady květin.
Bohužel, slunce musí pro dnešek tuto krásu opustit ... I poslední paprsky se pomalu vytrácejí, obloha se potemňuje a na trůn místo slunce nastupuje stříbrný měsíc.
Dívka přestane tančit. S úlekem se rozhlédne kolem, jako kdyby se tu ocitla poprvé. Pak pohlédne na oblohu. Na tváři ji lze rozpoznat strach. Nechtěla tu být tak dlouho.
Naposledy se rozhlédne po zahradě a rozeběhne se nenápadnou cestičkou směrem do lesa.
Vše teď vypadá jinak, než když je den. Slunce dokáže pochmurnost rozjasnit, ale nyní? Jen měsíc dívce váhavě svítí na cestu a činí vše ještě tajemnější.
Po chvilce dívka zmírní krok, je udýchaná, navíc příliš dobře nevidí na cestu. Přestože nemá důvod, cítí strach. Vlastní strach v ní rozvíjí nevítanou, děsivou fantazii, kterou se snaží úporně odehnat. Slyší kroky? Ne, určitě to bylo jen nějaké neškodné lesní zvíře. Teď ale dozajista cítí, jako by ji někdo sledoval. Po chvilce však nechá zvítězit rozum, to veverka ji sleduje.
A tak dívka tichým, ale rychlým krokem jde přes les pronásledovaná představami.
Áááá! Někdo před ní stojí? Kdo to je? Cizinec zahalen do pláště s kapucí přetaženou přes obličej. Vztahuje proti ní ruce, něco v nich drží!
"No tak, děvče, neboj se, neublížím ti," ozve se hlas, který se pořad přibližuje.
Ne! Dívka prudce změní směr, oběhne ho a tryskem běží dál. Bojí se. Chce domů!
Zanedlouho uvidí svůj dům. Dívka se opře o blízký strom, vydýchává se, cítí, že už je v bezpečí.
S otcem, matkou a mladší sestrou tu spokojeně žijí a pracují. Otec je dřevorubec, sám tento dům postavil. Je to menší stavba ze dřeva se zahrádkou a potůčkem studené čisté vody. Právě okolo této zahrádky jde dívka domů. V domě se svítí, aby ne, nikdo tak pozdě v noci venku nechodí, určitě už mají o ni strach.
"Otče, mat ...", ztuhne dívka uprostřed věty. Otevřela již dveře, kde na ní čeká hrůzný výjev. Dřevěná podlaha se doslova koupe v krvi. Uprostřed místnosti leží podivně zkroucené tělo, dívka v něm po chvíli pozná otce. Co mu to provedli? Má přelámané všechny končetiny ... Mučili ho. Dívka odvrátí uslzené oči, když při tomto pohybu zahlédne i matku. Leží kus od něho, znetvořena. Místo očí se na dívku dívají jen zakrvácené tmavé díry, obličej pořezaný, který netvor tohle mohl udělat?
A kde je má sestřička? Unikla alespoň ona? Určitě ano ... Ne, neunikla. Mezi rozbitými věcmi kolem dívka zahlédne ...
"Sestřičko!" Dívka běží k nehybnému nahému, pobitému tělíčku a sklání se nad ním.
V obličeji malého děvčátka to zaškube a ona pomalu otevře oči: "To bolí ...", řekne hláskem plným bolesti a utrpení. Najednou se podívá za její hlavu a vytřeští oči. Dívka, nyní už v zakrvácených modrých šatech, se otočí a poslední, co uvidí je dřevená noha od stolu mířená přímo na její obličej. Ucítí chvilkovou bolest, a pak jen klid ...
Věčný klid.
Diskuze
grimsladea: MIMOCHODEM, JSEM HOLKA!:-)))))
Pointa? Veškerá žádná, vím:-)
Tuax: Ale ne, to jsi nepochopil ... To, že je mi fuk bylo na to, že mě už nebaví vysvětlovat můj styl psaní, já si takhle ráda hraju se slovy ... Možná to občas nenapíšu zrovna nejlíp, ale přesto mám pocit, že se to vysvětlí líp než když to napíšu jinak ...
Myšlenky se dávají do uvozovek? A jak je tedy odlišíš od přímé řeči?
Chtěla jsem kritiku, ale nemusíš hned urážet nejen mou povídku ale i mé psaní ... Na nic si nehraju, já se učím - psaním, také ale ráda vyslovuju myšlenky pomocí slov, s kterými se ráda podělím s ostatníma.
Hm ...
Tristan de la Tour: Ne, nejsi hloupý:-) Jen se tu zatím každý snažil pochopit děj a nikdo nechápe, že tady o ten děj tolik nejde. A že vlastně nic nezjistil je docela účel ... Ale pokud chceš vědět, kdo to byl, doporučuji si přečíst pokračování od jiného autora - stejná povídka ale z pohledu jiné postavy. Jaké postavy? Mrkni se na web http://www.mujgi.zde.cz sekce Zábava -> Tvorba -> Troufalost. Zveřejňovat zde tuto povídku nebudu, ale myslím, že by vám líbila víc, protože tam už zjistíte více informací ...
Také ale děkuji za kritiku, tohle je spíš můj výstřelek, většinou to mívá děj i pořádný "tradiční smysl", netušila jsem, že nikoho tady z vás nezaujme z jiné strany ... No což:-)
Deek: ono se těžko chápe smysl povídky, když není dobře napsaná...
co se týká těch uvozovek mělas tam uvést že na to myslela, to nikdo nebude vědět a myšlenky, se dávají do uvozovek.
A pokud máš přístup, jako že je to fuk, tak se zamysli jestli má smysl něco dalšího psát...
Proč chtějí nezkušení autoři oslovit myšlenkama? Nejdříve se naučte psát, nehrajte si hned na spisovatele...
Marigold: To, že se to jmenuje děsivost neznamená, že jsem chtěla aby to bylo děsivé, tak bych to neřekla. Ale název se mi na to velmi hodil.
Díky.
Tuax: Dívka opravdu nezpozorovala blížící se soumrak, tobě se to nikdy nestalo v přírodě?
To spojení s měsícem a váhavostí je úmyslné ... Mě se zdálo, že to vystihuje měsíc, když přímo nezáří, ale opravdu to tak vypadá, jako kdyby váhal se ukázat a posvítit, no to je fuk.
Uvozovky tam být nemají, ona to neřekla, to byly slova, které se jí mihly myslí ...
Ale dík za kritiku, i když si myslím, že zatím nikdo, kdo sem psal nepochopil, co jsem chtěla povídkou povědět a na co poukázat.
Nebudu zde již zmiňovat věci řečené tak jenom upozorním na jednu maličkost, která zde už také byla částečně řečena. Přesně v tu chvíly, kdy jsem čekal že se povídka rozběhne a dostane pointu, vyrávění skončilo. Ať hledám jak hledám, jinou pointu než to, že jí někdo zabil rodinu a pak jí, prostě nevidím. Tak se mi zdá, že celý začátek je napsán tak nějak divně, asi ses moc snažil o umělecký dojem a naproti tomu...konec je dosti slabě napsaný. Zatím ti dám za dvě, časem se určitě zlepšíš.
Grim
Asi jsem hloupý, ale já tu povídku nepochopil. Kdo byl te týpek u zahrady? A kdo ten v baráku? Byl to jeden a ten samý? Mám rád otevřené konce, ale měl by tam být nějaký náznak, aby si s tím moje mysl mohla pohrát. Dál. Nějak mi nejde přes jazyk věta :"Přestože nemá důvod, cítí strach. Vlastní strach v ní rozvíjí nevítanou, děsivou fantazii, kterou se snaží úporně odehnat. Slyší kroky?" Myslím si, že se to dalo napsat líp. Jako třeba: "Neměla by mít strach, ale její nitro v ní probouzelo nevítanou.... třeba. A celé se mi to zdá takové bez děje. Někdo umřel. Ani jsem neznal její jméno. Člověk si jen těžko vypěstuje cit k postavě, o které nic neví, a tak ho smrt té postavy nedojme ani nedonutí příliš přemýšlet.
Marigold: chtěli po mně abych se vyjádřil co nejjasnějí prý jsou toto stránky pro začínajicí autory, tak nemohu dělat výjimky a píšu všem a vše :))
Och ojo.děsivé:-))Až tak moc ne:-))jen to prostě není ono..moc násoilně se snažíš utvářet spoustu dějů, které jdou napsat mnohem jeněji a přirozeněji, navíc jsu tam i ty nelogické drobnosti, al eto se stává..příště to bude určitě lepší...
Tuax: jenže on je začátečník aty profík.-))) ty to máš v krvi..on zatím ne...