Jak ono to tenkrát bylo.............................Ach ano vzpomínám si. Byli jsme ve vesnickém hostinci a radovali jsme se z právě úspěšně vykonaného dobrodružství a užívali si odměny ve víně a pivu. Povídali jsme si o tom, jak jeden nebo druhý to tomu blbému alchymistovi ukázal, když v tom se z venku ozval křik.....Sakra. Chopili jsme se mečů, které ležely na stole a já si založil do luku šíp.

A nezbylo nám, než se vypravit ven podívat co se děje.Bylo to zvláštní a také mě to upřímně překvapilo, když jsem viďel že nájezdníci nejsou skřeti, ale bílí, pouštní elfové, o kterých jsem si myslel, že jsou rasou mírumilovnou a že mají s touto vesnicí smlouvu..Podíval jsem se na Thingola a ten mi to oplatil stejným nechápavým pohledem....Jenže to už byli na dosřel. Nechtělo se mi do toho, ale slíbil jsem strostovi, že jim pomůžeme při nebezpečenstvích. Pustil jsem tedy tětivu, znovu nátáhl luk a znova a znova až mi došly šípy v toulci....Krucinál. Tasil Jsem krátký meč a nezbývalo než čekat.

Dorazili a můj první střet s bílým elfem nedopadl tak, jak bych si přál a hlavně né tak jak jsem očekával. Byli to tvrdí soupeři, ale přesto jsem jich pár pobil..

Když jsem se s bolestí v srdci podíval po vesnici tak mi bylo jasné že tohle nevyhrajem a tak jsem řekl:

Kývl, já sebral ze země poslední šíp a utíkal jsem. Na hořící vesnici jsem se ani nepodíval. Nebyl čas.

Už jsme byli na útěku druhý den když v tom jsem zjistil, že jsme sledováni.....

A třetí den se ukázaly mé domněnky správnými, když se za námi vyřítili dva pouštní elfové na koních.

Nestlihl jsem založit šíp a proto jsem prvního sundal mečem. Boj byl sice krátký, ale když jsem se podíva po Thingolovi nebyl tady...Potlačil jsem zlé myšlenky a zvolal:

Než jsem se vzpamatoval, ležel Thingol na zemi s dírou v břiše. Neváhám a střílím do usmívajícího se elfa. Rána byla přesná. Zemřel prakticky ihned.

Běžím k Thingolovi a ikdyž jsem nikdy dřív nepoužil toho slova tak:

Ikdyž jsem tomu sám nevěřil tak něco v mé mysli říkalo, že ani po 856 letech, po které se známe nechci aby zemřel.

S několika nadávkami jsem zvedl svého přítele a odnesl ho k vesnici. Ve vesnici už byl opět klid a opravovaly se škody. Starosta se podíval na mrtvého Thingola a řekl:

Pohřbili jsme Thingola a já se dal už sám na cesty, jako dřív, ale se smutným srdcem.