Vladan a Rychloplášť se vydali lesní cestou směrem k městu. Vladan byl asi sto pětasedmdesát coulů vysoký mladík se světlými vlasy a byl teprve učedníkem zlodějského umění. Rychloplášť, jak se mu říkalo byl o dost vyšší. Měl delší černé vlasy, knír a bradku. Bylo asi deset večer a k městu bylo pět minut cesty. Jejich cílem byl dům bohatého obchodníka Rostislava Malého, kde teď mělo být docela dost peněz. Za chvíli dorazili k městu. Město bylo osvětleno jen měsíčním světlem. Ulice byly dlážděné a zavalené odpadky, bednami a pytli. Domy byly většinou nízké, ale v centru byly i dvoupatrové.

Rychloplášť vylezl na střechu domu aby zkontroloval okolí. Chvíli se rozhlížel, pak seskočil a nasadil si svoji kapuci. Vladan se zachoval obdobně a vyrazili k domu Rostislava. Plížili se každý po jedné straně ulice. Na křižovatce Velké a Dlouhé ulice se zastavili a zkontrolovali okolí. Najednou zaslechli hlasitý zpěv a kroky. Skočili za nejbližší bednu a čekali. Hluk se přibližoval a za chvíli uviděli ve světle vycházejícího z blízkého okna tři opilce jak se klátí a vyřvávají. Když vtom z okna vykoukl muž a zařval na opilce: „Vy hovada jak tady má člověk spát, když tady řvete! Já tam na vás vběhnu a zmlátim vás tak, že ani vaše matka vás nepozná!!“ Jeden z opilců na něj křikl: „No jo tak spi, když chceš a my vlastně taky chceme že jo kluci.“ „Jasně!!!“ A sekli sebou na bednu za níž byli schováni Vladan a Rychloplášť. Muž zalezl a zhasl. Opilci si jich všimli a jeden z nich řekl: „Co tady děláte?“A lokl si ze džbánu, který nesl asi už z hospody. „My, my se procházíme.“ Opáčil Vladan a pomalu se zvedal. „Vy si teď potřebujete odpočinout a zapomenout na nás. Lehněte si klidně spěte a zapomeňte na nás. Napijte se, vyspěte se a nás jste neviděli.“ „Jasně šéfe spát a zapomenout…a.“ Upustil džbán a usnul.

Zloději přeběhli křižovatku a za sebou slyšeli už jenom nesrozumitelné brumlání. Pokračovali rychle a po pár metrech dorazili k domu Rostislava. Dům byl dvoupatrový stejně jako všechny v této čtvrti. Byl však oproti ostatním užší a měl malý balkónek. Vladan vytáhl zpod pláště lano s kotvou a hodil jej na belkón. Kotva se zasekla o okraj a Vladan bleskově vyšplhal nahoru. Rychloplášť se rozhlédl a vyšplhal také. Vladan lano opět stočil a schoval pod plášť. Rychloplášť vytáhl diamant a udělal v okně díru. Prostrčil ruku skrz a otevřel. Vešel dovnitř. Byl v malé se stolkem , dvěma křesly, knihovnou a dveřmi dovnitř do domu. Vladan prohlédl stůl zatímco Rychloplášť naslouchal u dveří. Vladan šel ke dveřím a zeptal se: „Je tam někdo?“ „Snad ne.Jdeme.“ Rychloplášť vzal za kliku, ale dveře byli zamčené. Vytáhl paklíč a tiše odemkl. Vešli do úzké chodby. Proti nim byli další dveře a vpravo další. Chvíli naslouchali a teprve pak Rychloplášť odemkl dveře vpravo.

Místnost byla až pod střechou a měla šikmý strop. V místnosti byl psací stůl s potřebami nad nímž bylo šikmé okno, židle a knihovny. Vladan stál u dveří a Rychloplášť začal prohledávat knihovnu. Za jednou knihou objevil schránku s velkým trojitým zámkem. Vyndal nejbližší knihy a prohlížel si zámek. Pak sykl na Vladana a ten řekl: „Nejtěžší zámek jaký jsem kdy viděl, ale zkus to jsi přece nejlepší v kraji.“ Vladan si stoupl ke dveřím a rozhlížel se. Rychloplášť vytáhl nejemnější paklíč, který měl a začal otvírat zámek. Po pěti minutách otevřel první část zámku. Po dalších deseti minutách už měl dva avšak třetí stále nešel. Když tu Vladan zašeptal: „Někdo jde!“ Rychloplášť sebou trhl a otočil se. Najednou dvířka povolila a ze schránky vyletěla šipka. Rychloplášť se šipce vyhnul, ale zabodla se Vladanovi do zad. Vladan vykřikl a zhroutil se na zem.

Teď si Rychloplášť uvědomil co se stalo, vyhrábl za schránky měšec a vzal od Vladana lano. Vzal knihu hodil ji do okna a vylezl nahoru na střechu. Naposledy se podíval na Vladana a dal se na útěk. Běžel po střechách až na křižovatku. Tam seskočil na zem a rozběhl se nejkratší cestou k Ariskému lesu. Vběhl mezi první stromy a zaslechl hlasy. Rozběhl se houštím co nejdál od cesty. Hlasy se začaly ztrácet a Rychloplášť ještě chvíli utíkal než se zastavil u mohutného stromu. Vylezl až do koruny a otevřel zamaskovaná dvířka vlezl do otvoru a zase dvířka zavřel. Byl v malé místnosti asi tři sáhy dlouhé, sáh široké a dva sáhy vysoké. Byl zde stůl s několika noži, paklíči , různými součástkami a lahvičkami. Rychloplášť vzal jednu kuši a poslouchal zvuky venku. Za chvíli uslyšel hlasy. „Kam mohl zmizet? Copak je tak rychlej?“ „Ne ty jsi moc pomalej a radši dělej nebo se šéf bude zlobit!!!“ Muži zase odběhli a Rychloplášť si trochu ulevil.

Šel ke stolu, vzal jednu lahvičku a vylil její obsah na stůl. Za okamžik tekutina začala slabě zářit. Rychloplášť vyndal měšec a vysypal obsah na stůl. Začal se prohrabovat v lupu. A co nezjistil. Samý kovový kolečka a nic cenného. Praštil s s měšcem na stůl a řekl. „Do prdele jak se to mohli dozvědět!?“

(pokračování podle zájmu)