Amulet králů
| Autor: | Deek |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 13 |
Paprsky stříbrného měsíce pronikaly malým okénkem nad jeho hlavou. Podíval se na nebe a pochvalně pokýval hlavou. Dnes je ta noc, na kterou čekal tak dlouho. Chvíli ještě hleděl v tichém zamyšlení na nebe, pak sebral ze stolu starou koženou tornu, přehodil přes sebe tmavý plášť a vyšel ze dveří. Noc byla skutečně nádherná, přesně taková, jakou si ji představoval.
Měsíc svítil právě tak, aby mohl dobře vidět a přitom nebýt viděn a nikde se nepohnula ani větvička.Do ničím nerušeného nočního ticha se jen tu a tam vetřel sýček se svým tajemným zahoukáním, jinak se nikde neozvalo ani pípnutí. V tuto noční hodinu se v tomto kraji každý bojí byť jen vyjít ven ze svého domu, ale on šel v klidu, možná proto, že věděl, že většina lidí se bojí právě jeho. Po chvíli se stáhnul ke kraji cesty, kde byl okraj lesa a dál šel daleko opatrněji. Zabočil doprava, chvíli se neslyšně prodíral mezi stromy a pak stanul na kraji měsícem ozářené louky, na jejíž konci se tyčily majestátní hradby. Věděl, že teď musí být obzvlášť opatrný, aby ho strážní na hradbách nezpozorovali. Opatrně se začal plížit trávou směrem k hradu. Asi v polovině louky si všiml, že hradby jsou prázdné. Na chvíli se poněkud zaraženě zastavil, ale pak si uvědomil, že stráže jsou nejspíš někde v hradní krčmě, opilí úplně namol. Za několik chvil se dostal až k hradbám.
Zašátral ve své torně, vytáhl z ní kotvu na provaze obalenou kůží, párkrát s ní zkušeně zatočil a vrhl jí na hradby. Párkrát s ní škubl a chvíli čekal, neuslyší-li nějaký nevítaný zvuk. Nic nezaslechl, chytil se lana a hbitě jako kočka vylezl během několika okamžiků na poměrně vysoké hradby. Přehoupl se přes ně a tiše přistál na druhé straně. Schován ve stínu se rozhlédl a když opět nikoho neviděl, složil svou kotvu zpět do vaku. Již nyní viděl objekt svého snažení, malou, bytelně vypadající budovu uprostřed hradního komplexu - pokladnici. Podél zdi si to zamířil přímo k oné budově a srdce se mu divoce rozbušilo, když si uvědomil, jak blízko již je. Když zahýbal za roh, málem se srazil se strážcem, kterého předtím ani neslyšel, ani neviděl. V ruce se mu jakoby kouzlem objevila dýka, dosud kdesi dokonale ukrytá a v mžiku protnula strážci hrdlo. Nestihl vydat ani hlásku. Mrtvému muži se u pasu blýskal svazek klíčů, z nichž jeden musel být právě od pokladnice. Sebral celý svazek a ještě opatrněji než předtím se dokradl až ke dveřím.
Klíč zachrastil v zámku a dveře se otevřely. V poměrně malé místnosti bylo bohatství, až se mu tajil dech. Zlato a drahé kameny však nebylo to, co ho zde zajímalo. To leželo na křišťálovém podstavci uprostřed místnosti. Byl to stříbrný amulet ve tvaru měsíce, na kterém byly vyobrazeny tři hvězdy – bájný Amulet králů. Podle staré věštby, kdo si ho v noci za úplňku, v měsíci minótaura, nasadí, získá moc ovládat cizí myšlenky. Ten den byl právě dnes a on byl ten vyvolený, který si toto umění osvojí. Tohle, spolu s tím, že má štěstí, že o této věštbě nikdo v téhle zemi po staletí neslyšel, byly myšlenky, které se mu v tu chvíli honily hlavou. Odhodil svůj vak do rohu místnosti – věděl, že už ho nebude potřebovat – a pomalu, s modlitbou na rtech přistoupil k podstavci. Když už byla jeho ruka jen několik palců od talismanu, zaslechl tichý, svištivý zvuk z míst za jeho zády. Stačil se jen v duchu proklít za svou neopatrnost, pak už jen ucítil tupou bolest v zátylku a jeho svět se navždy zahalil temnotou.
Strážný si otřel pot z čela a přehodil si kuši zpět přes rameno, odkud ji na neznámého lapku před chvílí vytáhl. Věděl, že nemá cenu vyvolávat poplach, stejně jsou všichni tak opilí, že by ho nevnímali. Pečlivě zamknul pokladnici a hrdý na to, že ochránil majetek svého pána, se vrátil na své místo. Amulet, o jehož síle neměl ani on, ani nikdo jiný v této části světa, ani ponětí, zůstal na svém místě až do dne, kdy byl hrad dobyt a stržen severskými nájezdníky a poté navždy ztracen a zapomenut pod jeho troskami. Nejspíš je to tak dobře.
Diskuze
Dobré ale mohlo by to být propracovanější. No a jestli jsi tuhle povídku nenapsala, tak autorovi vzkaž tyhle drobnosti: Za několik chvil se dostal až k hradbám. - tohle mi zní divně, prosty Za nedlouho.... se mi zdá lepší. Když ho tam překvapil ten strážce a on ho zabil, tak tam mohlo být napsaáno že ho i rychle zachytil, pokud by jen tak spadl a ještě s tím svazkem klíčů, tak by to asi nadělalo docela rámus ne? Dále: .......párkrát s ní zkušeně zatočil a vrhl jí na hradby. Párkrát s ní škubl a chvíli čekal,... To párkrát s ní hned za sebou no... :-)) Toť asi to nejdůležitější, co jsem chtěl.
S přáním nekonečné inspirace ObrLuda
No...IMHO to zas takovej zázrak není...je to kraťoučké a některé věci mi tam logicky nesedí...
Hlavně, že by obyčejný řadový strážný měl klíče od pokladnice. Vlastně dva...protože ten druhý zamykal a klíč od tamtoho si nebral.
A taky...kdybych JÁ vlastnil amulet králů, tak bych ho rozhodně nedal doprostředka pokladnice a ještě na podstavec.
Navíc, když bych nevěděl co to umí, tak bych to hodil někam do kouta a hotovo.
Jako, že píšeš, že nikdo neví, co ten amulet umí a proto je divný, že by tam byl přímo vystaven.
Kdybych to naopak věděl, že je to hrozně mocný artefakt, tak bych tam dal atrapu, pravý amulet schoval někam jinam a hotovo :-)
Konec je dobrý, ale spíše, když zalehnul pod šipkou, tak jsem myslel, že nakoupil od nějaké pasti, velice důmyslné, takže by to potom mohlo vysvětlit, proč to bylo tak málo hlídané a klíče od pokladnice měl každej vůl :-).
No dobře...neni to špatný, ale mohlo by to být promakanější :-))
-> 3*
Terátor a ostatní: Na vaše připomínky vám nijak neodpovím, jak je napsáno, nenapsala jsem tuhle povídku já:-) Ale každý,Terátore, dělá chyby, ne?:-) Jen né vždycky je to smrtelné jako v případě tohohle zlodějíčka:-)
Drahá Deek,
takže další, tentokráte nenavazující a kratší povídka. Na druhou stranu mě chytla více, než předchozí. Délka je myslím optimální na takový jednoduchý příběh, jako je tento, Podle popisu bych tipoval, že ten zlodějíček bude dost zkušený a proto nechápu, jak ho mohl překvapit strážný, který měl navíc ještě svazek klíčů - ten musel být slyšet dost dobře. Konec je krásný - ikdyž jsem něco takového čekal.
S pozdravem Terátor
Dávám 3*. Na můj vkus je to příliš krátké a jaksi neosobní. Hrdina nemá ani jméno ( možná proto umřel tak rychle :-) ).
A já být hradním pánem a mít vojáky kteří se ve službě opíjejí, tak se jich už půlka houpá na stomech :-)
Chce to prostě trochu více rozepsat. Dobrou noc Zwejk.
Dlouho jsem přemýšlel jak tento příspěvěk ohodnotit a nakonec jsem došel k závěru 3* . Pokud se budeš ptát jak a proč - tak jen stručně odpovím, že je to zájímavé ( krátké, zápletka ucházející: ani nevím proč je to povídka; určité nelogické chyby, jako třeba neznalost legendy a přesto uskladnění Mocného předmětu a hlavně nemyslím si, že ten zloděj by se o něm nějak dozvěděl, když je přeci zapomenut ?! ) a věci zajímavé jsou s dobrým nápadem, ucházejícím podáním, ale špatně zpracované. Nakonec chci jen podotknout, že asi vím jak jsi to myslel, ale přesto dávám 3*
S požehnáním dalších nápadů a iluzí Duchovní
ad debata: Proti tomu nic nemám, spíše na opak, jep roblé=m internetu že je tady víc míst, kde uveřejňovat, ne problém autorů, kteří chtějí, aby jejich díla byla čtena.
Mno a k povídce. Položme si otázku, byla-li to vlastně povídka. Zápletka je slabá, tedy skoro žádná. Spíše by to bylo jen popsání děje, tzv. dějový popis.
Ještě k tomu dosti zvláštně napsaný. Cítím z toho snahu evokace, kterou prosakuje a haní hnusný realistický popis. To že není vysloveno jméno, aby byl popis anonymní dělá sice z povídky něco syrového, avšak na druhou stranu je toho potřeba? Amulet který znl jen onen anonymní zloděj musí být mocný. Zapomenutý. Vědomosti kolem jsou ztraceny. Proto se k nim nedostane začátečník. Z toho co jsem napsal mnoho nevyplývá. Takže se pokusím polopatě. Povídka je to krátká. Snad to není ani povídka. Prolíná se tu strašně odlišných prvků. ano je tu evokace, která je krátká a doslova řádky jsou nabity vším možným. ALe realismus je zase roztahaný. Jsou tu i další styly, které k sobě nezapadají. Proto je to takový chaos podpořený, dovolím i říci, nevypsaností a nezkušeností autora. Proto je z toho takový nic moc mišmaš...
Co tedy zlepšit? Ptá se tribuna obrýlených posluchačů se skřehlými prsty. Vybrat si směr. Vybrat si pořádnou zápletku. Vybrat si čas na to, aby nechtěl mít dílo už už hotové. Zamyslet se a přepsat. Ber, že my nevíme, co se skrývá ve tvých myšlenkách, pokud to vše nenapíšeš, nebo alespoň v textu nedáš vodítko. Zabočil doprava. Není to zbytečné? Proč zrovna do prava. To je snad jedno. Měsíc jednou svítil a pak zas nesvítil... mno :-/
Každé příspěvky posílám na Abarin i na Dračí Doupě, protože každý má jiné kritiky:-)
Tuhle povídku už jesm četla na Abarinu.
A líbila se mi.
Škoda, že ji psal tvůj kamarád a ne ty.
Skvělý ten příběh rozhodně není, ale je hodně dobrý.