Něco málo o lásce
| Autor: | Patty |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 19 |
běsnící déšť rve koruny stromů,
těžké kapky zdupaly i poslední kvítí,
už nemohou nikdy se navrátit domů.
Blesky rvou zem jak kopyta koní,
prchají ruku v ruce zářivou tmou,
jak krásně ten dotek blízkostí voní,
zažehná tiše i noční můru zlou.
Tam na břehu studánky,mlhavé tůně,
kde bělostné lípy své stíny vrhaly,
v trávě květiny šířily své libé vůně,
tam poprvé dvě dívky spolu se setkaly.
Ona tam stála; zlaté vlasy jí větve motají,
pletou se ,vzlétají,jak malé vážky věrné,
tu za zády uslyšela cizí kroky potají,
otočila se a spatřila dvě oči černé.
Blonďaté kudrny a dlouhý tmavý vlas,
jedny oči zelené a druhé barvy noci,
ty dvě dívky u sebe, toť až přemnoho krás,
a láska je dostala do své něžné moci.
Stíny už zmizely a ony tam pořád stály,
vášnivé city i smutné lípy dojaly,
snad jedna té druhé se maličko bály,
když vyšla nad kopec luna,tiše se objaly.
Pak její rty našli zase ty její,
ta slova zazněla než spojili ústa svá,
v té záplavě pocitů dívky se chvějí,
a zlatovláska zašeptala; „milenko má“.
Dva roky tajili velkou lásku svou,
dva roky, každé šestnáct bylo let,
teď prchají z domova přízračnou tmou,
na jejich lásku zanevřel svět.
„Zvrhlost a hnus!“ kněz děsí se hrůzou,
když obě dívky svěřili mu svůj sladký hřích,
„to není možně snad ani mezi lůzou,
zmizte z domu páně a očí mých.!“
Však zpovědní tajemství, toho kněze netíží,
on kvačí k domovům těch hrdliček s bílým peřím,
vše vyžvanil bez studu a větších potíží,
sotva dorazil k domovním dveřím.
Zákazy,zloba, rodičů běsnění,
domov se mění na peklo zášti,
na citech těch dívek nic se však nemění,
za bouře prchají spolu, v jednom plášti.
Druhý den ráno pátraní začíná,
provází ho tichý rodičů pláč,
naděje k poledni umírat začíná,
a rodiny ptají se; „co, co jsme to byli zač?“
Výprava se vrací, tváře z kamene,
dvě dívčí těla nesou v dojetí,
hledání skončilo u říčního ramene,
dvě mrtvé dívky tam leželi v objetí.
Teď jeden hrob ukrývá jejich něžná těla,
i přírodu postihl smutné smrti splín,
„spěte spolu v pokoji;“ ta slova nad hrobem zněla,
místo jejich spánku halí plačících vrb stín.
**************************************************************
Ty kdož ji bez viny , jen hoď si kamenem,
Já taková jsem a nemíním to v žertu,
ty kdož jsi bez lásky, spal si mě plamenem,
a pokud tě to znechucuje, táhni si k čertu!
Snad doslov můj nesnaží se příliš vést,
Já vybrala si jen jednu z cest,
Kateřina
Diskuze
Elnoryn:
Promiň, jenom se mi prostě vybavily řeči, které nám valila do hlavy češtinářka na gymplu. :-)
A neukazuju na žádné chyby, jenom mě pár věcí prostě zarazilo.
Patty:
Oslovení "milenko" je možná krajové specifikum. Já bych tak nikoho neoslovil, ale možné je, že u vás je to běžné.
Osmnáct let:
Dva roky tajili velkou lásku svou,
dva roky, každé šestnáct bylo let,
teď prchají z domova...
16 + 2 = 18
U těch tzv. "posledních slov" mě zarazil jen jejich možný cynický výklad. Něco jako: "Tak teď už spolu můžete klidně spát", ale je to možná jen dáno mým vlastním vnímáním světa.
Promiň, ale jinou než fyzickou lásku tam nevidím. Vylož mi, prosím, některé verše tak, abych i já, nepozorný čtenář, odhalil slibovanou hloubku.
Romantismus se mi vybavil, jak už jsem zmínil, ze školského výkladu. Ne že bych si nějak cenil u básní podobnost s díly, která pocházejí z tohoto období.
Další otázky? Do pošty? A k čemu by pak tady byly ty diskuze?
Drahá Patty,
krásný příběh, který svým dějem, nádherně vyskutuje dobu, ve kterém se tato láska zrodila.
Krásné, jemné, romantické.
S pozdravem Terátor
Zajímavý, pěkný:-) Líbí se to ten konec:-)
PRO KULBARA:o)
Milenko má, to mi řekni co se ti na tom nezdá.Je to výraz který já jsem dokonce použila i reálně. (Sice v stituaci o níž se ve společnosti nemluví ale nechť:o)
Osmnáct let?Já jsem nenašla nikde že jim je osmnáct, jedné bylo šestnáct a té druhá jen o pár měsíců více :o)
Ohledně těch slov, já tomu říkám osudové doznění.Ta slova byla vyřčena na pohřbu a jejich osudovost byla naznačena tím že zůstala ve vzduchu.Něco jako "poslední okamžik".
Ale já nenaznačuji že jsem bez viny.Snažíms e tím říci že láska jako taková je často považována za hřích a přece, každý jí někdy podlehl.
Čiste fyzickou?
tak to ne drahý přítely, číst lépe a pozorně, pak možná přijdeš na to že hloubka není jen v mořích :o)Jeich láska byla silně kompletní a tak intenzivní že je v podstatě zabila.
Co se týče romantismu, tak toho je ta báseň plná a ž po okraj.
A co se týče pravopisu?
Píšu špatně a vím to, hrubé chyby dělám často a nebudu se tu ohánět papíry od doktorů :o) to by bylo hloupé.Každopádně báseň byla napsána v zouflaství , ve dvě hodiny ráno a v silně špatném duševním stavu. VĚŘÍM že máš ještě dost otázek ale prosím, do pošty, ano?
Děkuji.
Podle mě je to super. K tomu nemám co dodat 5*.
Kulbar:
Nechápu proč to sem tak píšeš. Že je to romantický příběh atd. ví každý kdo si tu básničku přečetl a ukazuješ na fakt drobný chyby.
Klasický příběh o lásce, které není přáno ze strany rodičů, vykazující některé typické rysy romantismu. Například použitá zamilovaná dvojice je poněkud výjimečná a příběh navíc končí tragicky. Na druhou stranu romantická láska bývá také obvykle nenaplněná (dříve než tělesný kontakt přichází spíše smrt), ovšem některé sloky básně naznačují, že šlo o přitažlivost čistě fyzickou a nikoliv o pouhé souznění duší (bylo-li tam vůbec nějaké).
Zarazilo mne:
- Oslovení "milenko má".
- Nazývat osmnáctileté ženské dívkami? :-)
- "spěte spolu v pokoji" Kdo to řekl? Kdo by to řekl?
- u veršů:
Ty kdož jsi bez viny, jen hoď si kamenem,
Já taková jsem a nemíním to v žertu
To zní, jako bys chtěla říct, že jsi bez viny.
Pozn.: Jelikož se jedná o ženy, doporučoval bych v příčestí minulém používat jiné koncovky ;-) (spojily, tajily)
Hmmm... zajímavé téma, dobé zpracování... i když mi tam občas ten rytmus nesedí, tak to na mě udělalo dojem.