Patty  3. 9. 2003 v 18:36:42

Mgr. Holger:

Láska je nejlepším básníkem , ať už šťastná nebo nešťastná.
Ač pan Kulbar označoval lásku v básni jako zcela tělesnou, já ji miluji víc než je to možné.
Dostala jsem ochutnat lásku šťastnou a psala jsem podle ní básně, nyní mi osud předal otěže smutku a zmaru a přesto neváhám.
Budu psát o smutku, zmaru a neštěstí.Neboď Báseň je esence člověka , ne něco co se píše jen tak.

Mgr. Holger  3. 9. 2003 v 15:33:37

Kulbar) Máš pravdu – zní to divně, ale já bych věk neuváděl – právě, abych se vyhnul takovým absurditám…

deshi  2. 9. 2003 v 15:45:05

Báseň nebudu hodnotit, jsem po celodenním telefonování a jednání s lidmi totálně "vyfluslej" ... ale první dojem je dosti přízniví ve prospěch autorky.

Co si ale neodpustím je rýpnout si do vaší "hádky" :o))

Patty: diskuse k článkům jsou od toho, aby se diskutovalo, to je jaksi princip tohoto serveru a tak se neboj, že by sis prala "svoje díla" ...

oslovení "milenko" je zajímavé foneticky, kdy může označovat "milenku" i "Milenku" - a osobně znám jednu slečnu, co se jmenuje Milena a přátelé jí říkají "milenko" :o))

Kulbar: boduješ :o)) když si vzpomenu, co jsem sem přišel, jak jsi byl jen na chatu a jinak nic ....

Mgr. Holger: no to, jak oslovovat osoby ženského pohlaví, to je na celou povídku, ale já se naučil od švagra říkat "pani" ano s krátkým i, nebo "teta" - samozřejmě s určitým zabarvením hlasu a ono to funguje :o)))

S úctou deshi

Kulbar  1. 9. 2003 v 17:53:11

Mgr. Holger:
No nevím, nevím. "V parku seděly dvě třicetileté dívky..." no... prostě... nějak... asi máš pravdu, je to subjektivní, ale přece jen... :-)

Mgr. Holger  1. 9. 2003 v 17:21:36

Kulbar) oz¨načení dívka či žena je ryze subjektivní a já osobně jsem schopen dívkami označovat i své vrstevnice (30), pokud mají to fluidum.

Patty) doufám, že jsem se Tě svými veršíky příliš nedotkl, spíš to mela být slova obdivu, ale já jsem přeci jen muž (chápej živočich).

Kulbar  1. 9. 2003 v 11:57:46

Marigold: Protože každá dívka (která včas nezemře) se ženou ještě stane, ale žena už dívkou nikdy. Proto bych chápal použití slova "žena" na označení dívky jako přirozenou předzvěst budoucnosti. Označit starší ženu jako dívku je oproti tomu spíš trapné. I když v tomto případě ten věkový rozdíl není zas tak velký.

Patty:
Dobře. Je to tedy tvůj osobitý výraz. Beru to.

dva roky, každé šestnáct bylo let,
teď prchají z domova...
Já myslím, že to je jednoznačné. Ale ono na tom zas až tak nezáleží.

Láska na první pohled je, podle mě, právě jenom o tom, že se sobě navzájem líbily. Na první pohled totiž charakter člověka obvykle nezjistíš.

A jasně, že lidi zajímá, jak se "perou" názory na tvé básně. Lidi se rádi přidají, jak vidíš třeba u Marigolda. :-) Koho to nezajímá, ten si prostě přečte jenom tvoji báseň bez diskuze.


Pozn.: "libuji si ve zvláštnostech...", ale "kochám se zvláštnostmi..."

Patty  1. 9. 2003 v 10:28:55

Pro Kulbara:
To oslovení není krajové specifikum.to jsi se mě dotkl, je to totiž mé specifikum protože často a s chutí během hovoru používám jak archaické tak různě přetvořené výrazy.Ráda tak mluvím.

Ono to jde o to jak si to kdo vyloží, nemyslíš?Také to mohlo být tak že konstatování že šestnáct jim bylo PO těch dvou letech :o)
(Co se týče duševní vyzpělosti a podobných věcí, možné je přece vše)
Ta poslední slova jsou brána i takto.Jejich účel je dán zcela prostě.Každý je bude vnímat tak, jak nahlíží na podobnou lásku.Někdo s melancholií, někdo s radostí že jsou konečně tam, kde spolu mohou být bez lidkého odsouzení, někdo s nenávistí a někdo s Cinismem.
Duševní láska je koncipována hned v prvních vrších a slokách.
Hlavně ona scéna setkání ukazuje na osuduvou lásku na první pohled , a to opravdu jen těžko tělesnou.

Do pošty?No proto že pochybuji o tom že někoho naše malá hádka o témata zajímá.Proto jsem nechtěla vyvolat dojem že používám veřejného fóra k praní názorů na mé "špinavé" básně :o)

Pro Mgr. Hoglera:

Můj slovosled jest v mluvě zvláštní občas neb já kochám se ve zvláštnostech češtiny naší jak v podobách archaických, tak čistě mmou překroucených.Neb hráti si s jazykem půvabů je plno a proč zdání křečovité budí?Možná jen proto že nedá se uvěřit tomu bych mluviti mohla někdy podobnou směskou archaismů a slov prapodivných :o)
Ohledně názoru na vytržení z dramatu Romea a Julie.
Ono je to těžké, třeba já jsem v okamžiku psaní básně myslela na jistou dívku, a ne na Julii a na Romea už vůbec ne.
Pokud se nějaké sloky zdají podivné či povědomé není to mou chybou, ale snad tím že mé pocity v okamžiku psaní byli podobné.
A ohledně polopatického vysvětlování?
Žiji ve světě nechápavosti a neochoty pochopit, proto je tu má touha cokoliv vysvětlit.
všem děkuji za kladné ( i panu Kulbarovy:o) hodnocení a za toleranci vůči mému pravopisu který je vážně nešťastný.Bohužel je to můj trest a můj hřích že tak prostá věc, jako psát rodným jazykem , mi dělá takové potíže.

Marigold  1. 9. 2003 v 10:17:55

Kulbar: proč ne..když můžeš mladší dívky nazývat ženami, proč ne naopak??

Marigold  1. 9. 2003 v 10:16:46

ctěná trubadůrko..je to skvělé dílo se skvělým tématem, nezbývá než smeknout můj klobouček s fialovým perem:-))
S úctou minstrel Marigold

Mgr. Holger  1. 9. 2003 v 10:02:51

Jsem opravdu rád, že se zde objevila tato báseň se „zapovězeným“ tématem, která navíc vychází z pera velmi emotivně založené básnířky. Obzvláště zdařilý je již samotný úvod, který navozuje poetickou atmosféru, s dramatickými prvky a motivy hodnými japonské poezie. Samotná myšlenka zařadit závěr děje do úvodu básně, není v poezii ničím novým či objevným, nicméně v tomto případě je použit naprosto odůvodněně, na škodu je jen fakt, že se tento záměr ke konci poněkud rozmělnil a dramatičnost vyprchala. Jako drobnost bych vytkl zpřeházený slovosled, který působí mírně křečovitě „už nemohou nikdy se navrátit domů“. Můj mentor v dobách, kdy jsem ze sebe chrlil jednu báseň za druhou mi k tomu vždy říkal: „A ty takhle sám mluvíš? Je to tvoje poezie, která má být tvojí výpovědí, tak používej spíš vlastní slova…“ Další drobnou výtku bych měl k páté sloce. Přestože je nesmírně poeticky napsána, zejména první dva verše, nemohl jsem se ubránit pocitu, že mne autorka považuje za nemyslícího a polopaticky mi musí vysvětlit, co se vlastně odehrálo. Dle mého je tedy tato sloka určitým vyjádřením či zopakováním již známého, což zpomaluje tempo básně, i když jde pouze o trivialitu. Na gramatické nedostatky v případě shody podmětu s přísudkem zde již bylo upozorněno, proto se k tomu nebudu vracet. Poněkud neoriginální jsou pak sloky 11 a 12, námětově omleté a vzhledem k jinak pozoruhodnému námětu i laciné, jako by vytržené z dramatu Julie a Julie. I přes zmíněné výtky mi nezbývá vzhledem k odvaze autorky a k jejímu poetickému nazírání (ty vzlétající vážky jsou naprosto úchvatné…) než ohodnotit tou nejvyšší známkou. Na závěr mi bývá pouze želet, že Kateřinina cesta se s tou mou nikdy neprotne…

Tribádko rozmilá, Tvá slova rozněžnělá
Mým chtíčem lomcují – ten příběh chtěl bych žít
A vášní ovinout ta krásná mladá těla,
Však báseň končí již, je nutno přestat snít…