Henry se zastaví na malém pahorku, aby si mohl prohlédnout krásy okolní krajiny.Pohled na travnaté kopce porostlé stromy je nepopsatelně krásný. Jeho poník se pase opodál a vypadá velmi spokojeně.

Právě ve své básni dopíše poslední slovo a vydává se domů. Cestou si pobrukuje melodie hospodských popěvků.

Když se jeho zpěv se náhle zarazí… V Henryho očích se objeví něco tak málo u něj vídaného. Strach, zklamání a hrůza. Za kopcem se na místo jeho domku objevují spálené trosky. Vzduchem se pomalu šíří zatuchlý puch smrti… Před domem jsou do zemně zaražené dva kůly, na kterých jsou napíchnutá zohavená těla Henryho synů. Jeden je do půl těla stáhnutý z kůže a hlavou mu prochází dřevěný kůl, druhý má utrhnutou hlavu a na jeho zmučeném těle je do masa vyrytá kostra držící v ruce kosu. Oba kůly jsou svázány střevem Henryho ženy. Ta je pohozená opodál. Jsou na ni viditelné známky znásilnění…

Henry klesne v kolenou… Klečí na půdě, kterou ještě včera se svým starším synem oral. Ta je teď promáčená krví… Vzhlédne tázavě k nebesům a zoufale zařve: PROČ!!! Vstane a běží vztekle k tělům. Zastaví se u těla své ženy, obejme ji a rozbrečí se… Po jeho obtloustlém těle stéká krev jeho bývalé ženy, zastavuje se v klíně, kde vytváří malé, rudé jezírko vzpomínek…

Jeho hlava je nyní samý zmatek neví co má dělat… Nakonec se postaví, uchopí do ruky nůž a přiloží si ho k srdci… Chvíli čeká a mlčí… Když už je odhodlaný probodnout si srdce a ukončit to trápení vyruší ho hlas.

Otočí se ale neuvidí nic, neboť utrží prudkou ránu do obličeje,která mu zlomí nos o rozdrtí čelist… Henry spadne na zem. Někdo ho přišlápne a rozžhaveným nožem mu vypíchne oči. Pak se ozve smích a ten samý hlas praví:

Nato Henryho pověsí za nohy ze stromu prořízne mu hrdlo a nechá ho vykrvácet…

Než Henry zemřel slyšel ještě veselé pobrukování neznámého muže, který bezcitně zničil sen jedné hobití rodinky…