Touto „ prací “ jsem nechtěl ukázat, že sem nějaký úchylák nebo že se mi podobné scény líbí. Jen se snažím poukázat na některé věci, které většina z nás bere se samozřejmostí.

Slunce pomalinku spělo do podoby květu růže. Svými posledními paprsky hladilo statný strom u jehož kořenů byla žena a muž. Zdálo se, že o něčem horlivě diskutují a muž poté z malého vaku na boku, vytáhl dvě věci. První se třpytila, jak odraz luny na hladině jezírka, velikostí prstenu. Druhá věc byla dlouhá jak den, který zamilovaný stráví sám v očekávání příchodu své lásky. Byl to jakýsi šál, či stuha z hedvábí, jejíž konec se mihotal ve větru jako lístek osiky. Muž nasadil ženě prsten a obešel ji. Poté ji přetáhl přes hlavu šál a začal jí ho uvazovat okolo její laňčí šíje. Když skončil, chytl dívku do náruče a jemně ji položil do mechu okolo kořenů stromu. Lehl si vedle ní na levý bok a pravou rukou jí sáhl na čelo, pomalinku sjížděl k nosíku…

Muž pak pomalým pohybem rozepíná svůj pásek s přezkou, na které jsou znázorněny dvě lišky, které se vzájemně proplétají, jakoby v nějaké hře. vytahuje ho z poutek a odkládá ho za sebe. Začne si rozepínat svou tuniku a odhalí mužnou hruď, porostlou černým ochlupením. Jak odkládá tuniku, svaly na jeho těle si hrají s posledními paprsky slunce. V tom červeném slunečním svitu vypadá jako démon, ale žena nejeví žádný strach a leží dál v pozici, do které ji muž položil. Ten mezitím si sundává kalhoty a odhaluje své svalnaté nohy, též porostlé černým ochlupením. nakonec si sundá i poslední kusy látek, které zakrývaly a schovávaly poslední části těla. Slunce, které pomalu zapadá, laská jeho tělo posledními paprsky a přenechává dohled měsíci. Ten jak zloděj vystupuje ze tmy a jeho krásný kulatý tvar úplňku dodává dvojici tajemný nádech…

Načež muž roztrhá na oblečení ženy a s řevem monstra vniká do jejího těla. Žena se nebrání, mrtva již chvilku jest a muž svým zvířecím instinktem pokračuje nevšímajíc si bolestného pohledu měsíce. Krátká chvilka a je po všem. Opravdu musela ta žena zemřít, jen pro tu mrzkou chvilku ? Muž se rychle zvedá, obléká své věci, žena leží samotná na mechu, jenž smáčí její krev. Muž oblečen strhává ženě prsten, povoluje šál a obojí strká do svého malého vaku. Dívá se na ženu s opovržením sobě vlastním a nakonec ji ve vzteku nakopne do obličeje. Ozval se zvuk lámajících se kostí a kmen stromu pokropí malá sprška krvavých zubů. Muž však nepřestává a kope jako smyslu zbavený. Měsíc se začíná barvit do ruda a jeho oči jsou černé jako tma v duši muže. Ten se konečně uklidnil a s kletbami se otáčí k ženě zády. Krvaví svit pohlcuje ženu a po jeho paprsku stoupá její duše k nebi. Muž pokračuje ve své cestě zpět do vesnice. Dneska má ještě tři schůzky…

Ps – Nepochopili jste to ? Opravdu ? Myslíte, že když hrajete Dračí doupě a vše je jen „ jako “ , že Vám to dává neomezené možnosti ? Že sice zabíjíte nevinné, ale ve skutečnosti to nic neznamená ? Že, když v Dračím doupěti znásilňujete a u Vašeho stolu se všichni smějí, že je to opravdu sranda ? Opravdu je to taková „ prča “, někoho zabít, jenom kvůli tomu že můžete ? Jestli jste všude odpověděli „ Ano “ , tak si přečtěte první otázku…