O hvězdách...
| Autor: | Aazyiah |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 34 |
První báseň bych chtěla věnovat mému měsíčku, kterého budu mít vždy ráda. Doufám, že se naše cesty brzy nerozdělí… Druhá je pro člověka, díky kterému píšu, a který bude mít v mém srdci vždy důležité místo. A poslední je pro všechny snílky,s přáním, ať si své sny pečlivě chrání…
TVÁ HVĚZDA
Jsi příliš daleko.
Já příliš blízko.
Jsi příliš vysoko.
Já příliš nízko,
než abys mohl za mnou dolů.
Ty jsi měsíc.
Já jen hvězda.
Odlišni jsme si víc,
než se to jen zdá,
než abychom mohli být spolu.
Přesto budu svítit jen pro tebe.
A i když budeš daleko tisíce mil,
budu se chovat jako kdybys u mě byl.
Budu si představovat, jak se na mě díváš.
Budu cítit, jak mé paprsky líbáš.
Tvůj bude můj poslední den.
Tvůj bude můj poslední sen.
Vždy tvá budu jen.
Tvá hvězda.
JÁ A TY…
Pokaždé, když hladíš mě po tváři,
říkáš, že v mých očích hvězdy září,
že spadly mi tam z nebe,
aby našly před sluncem skrýš.
A pak směješ se, že stejně víš,
že svítí jen pro tebe…
Poté obklopí mě tvá něžná slova,
a já přeji si, ať mi je opakuješ stále znova…
Miluješ mne , miluješ mne, miluješ.
Všech okamžiků bez mých polibků lituješ.
A já tě prosím, ještě jednou mi o hvězdách zpívej…
Vyprávěj mi o svých snech,
láskou k tobě mě zemřít nech…
A stále pevněji v náručí mne svírej.
Šeptej mi, jak jsem pro tebe krásnou,
a až všechny hvězdy zhasnou,
svět zboří se zakletý,
my budeme stále spolu.
Pak jen řekneš: „Na prázdné nebe pohlédni,
vidíš ty dvě hvězdy poslední?
To jsme já a ty…
A nikdy nespadneme dolů…“
HVĚZDY
Od hvězd nemohu odtrhnout své oči.
Od hvězd, které kolem mě se točí.
Od hvězd, které tu vždy byly a budou zas.
Možná čekám, až jedna hvězda vychladne.
Možná čekám, až na naši zem spadne.
Možná čekám, že s ní zastaví se čas.
A až se jednou v jednu z nich změním,
pevnou zem za nebe vyměním,
kde bude místo mé?
Možná vedle té,
už roky ztracené,
kterou tu hledám.
Možná právě proto stále hlavu k nebi zvedám!
Hledám hvězdu, co už nezáří.
Hledám všude, ve tvé tváři.
V odrazu jezera.
V temnotách večera.
Schovanou v kapradí…
Kdo její místo nahradí?
Nikdo.
Bude čekat na mě.
Pak vybereme si jednu z cest
a poletíme do říše hvězd…
Diskuze
Velmi působivá sbírka, člověku se až tají dech...
... nemám slov. A ty které jsem měl, mi vzal Tritos přímo s úst ...
Krásné básně, emocionální, procítěné. Co k tomu více dodat? To nejdůležitější to má, má to duši.
Sice bych měl malou výtku k verši - než abychom mohli být spolu.- kde bych použil místo být , býti spolu…ale i tak si to zaslouží plné ohodnocení.
Musel jsem si to přečíst třikrát... a možná bych to přečetl i po čtvrté, jen kdyby mě nepálily oči od monitoru... a z toho vyplývá, že jsem to četl znovu ne proto, že by se mi to špatně četlo, ne proto, že bych to nepochopil (i když pochopit to je větší problém, čili by bylo lepší napsat rozuměl), ani ne proto, že bych něvěřil svým očím, že má odvahu dát sem něco podobného. Nejsou to ty důvody... Je to proto, že se mi to líbilo a jednou bylo příliš málo. Někdy hodnocení ovlivňuje jméno autora - těchto případů je mnoho, ovšem nyní mé hodnocení, kdyby mělo být subjektivnější, tak je 5* tak málo...
Dost dobrý. Rýmy sou v pohodě. Prostě není co řešit. = 5*
Hezká sbírka tří velmi dobrých básní, kterým nechybí poetika. 5*