Dívka
| Autor: | Terátor |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 15 |
seděla dívka se sněhobílou šíjí,
a vítr, co tu vál, si s její róbou hrál.
Róba v barvě slunečných červánků,
zlatavé vlasy míhající se ve vánku,
ale její oči krásné, byly vyhaslé.
Seděla zabalená do paprsků slunce,
kůže však studená – jako své srdce,
její mysl mdlá, je ďáblem posedlá.
Slunce již zapadá, daleko za obzor,
kolem zpívá padlých andělů sbor,
Bojuj ! Za nás a život svůj.
Za nebe v podzemí hluboko pohřbené,
za mladé anděly, z nebe shozené,
co chtěli zpěv a pít boží krev.
A dívka povstala, do krve oděna,
zabíjet anděly, tak to se nedělá,
už chystá si bič, sbor pěje Znič !
Nemusíš zahánět, když můžeš je zabít,
proto musíš v sobě sílu temna najít,
sílu Pána, co v temnotě ji střádá.
Její krásné dlouhé nohy jdou,
touhle jak zrady černou tmou,
v těle ji zazebe, když vkročí do nebe.
A už tam vedle sebe bozi stojí,
ve své přenádherné zbroji,
v rukou meč, připraveni na zteč.
Na vlasech mají nebeský prach,
ale v očích hlubokých, je vidět strach
, jsou čtyři poslední, víc již bohů není.
A už to začíná, dívka bičem šlehá,
z biče letí černý hnis a nachází cíl,
mrtvý bůh padá do náruče lesních víl.
Jeden z bohů letí na oblaku k dívce,
je slyšet strašlivě dunící třesk,
když dívce trhá paži svatý blesk.
Další tne mečem k její hrudi rychle,
a proud lásky rudý jak růže květ,
sráží dívku do kolen, ta však vstává hned.
Poslední z bohů boří meč do jejího těla,
ale co to, dívka hluboký polibek mu dává,
a bůh bez duše a bez života k zemi padá.
Z rány stříká černá krev, když jedna kapka,
zasáhla boha do duhových kadeří,
překvapen nevidí, jak dívka udeří.
Snaží se uniknout, ale není mu pomoci,
prsty jak střepy vnikají mu do krku,
už je mrtev, když dívka vytahuje ruku.
Černá je obloha, místo deště prší krev,
na zem za velikého hromu dopadl bůh,
jeho tělo hned pohltil ohnivý kruh.
Jediný z bohů pomalu ustupuje,
před dívkou do černočerné noci,
bojí se a chvěje, má pohled bezmoci.
Pak dívka promluví hlasem medovým,
je sice vystrašen, ale noc nekončí,
a ve smrtelném výkřiku – útočí.
Když ráno vychází červené slunce,
není již na nebi žádný bůh,
jen dívka zahalená do ranních mlh.
Diskuze
Děkuji ...
Ctěný Deshi
Dostat od Tebe pět * a nemít k tomu kometář - asi bych tomu nikdy něveřil
Díky
Budu se snažit.
S úctou S.A.Terátor
Verš sice občas pokulhává, ale ten obsah je ohromující, nelze nedat za pět.
Díky Terátore, nechť i ostatní Tvá díla jsou takto velká. Ten rým určitě dopiluješ.
S úctou a díky deshi
Huréz: To byl for jak z fora, ty seš asi Miloš Forman né. Fuck sem se zasmál, ale máš hodnotit článek a né sebe. Můžeš dát i něco jinýho než nulu když klikneš na tu šipečku vedle toho. TO JE CO.
Jinak Teráči super báseň
Hurez and Klokos - no nevím chlapíci co vás k tomu vedlo, ale je to teda pěkná podpásovka. Možná příště vynechte ty sprostá slova a udejte nějaké logické vysvětlení.
fUCk3r, Alcator - stejně děkuji - snad se polepším.
Q-)
Snad ano..uvidíme..
Kdesi uprostřed se autorovi rozpadla myšlenka A, A, B B, tzn. aby se třetí verš skládal ze dvou, které se rýmují. Škoda. Navíc to špatně graduje napětí, v takovémto případě by napětí mělo gradovat uprostřed sloky a třetí verš by měl napětí mírně uvolnit. Ale přesto moc hezké.
Je to hezke i nametem, ale nekde to jak bylo receno skripe
Marigold - Tak to jsem rád - možná se Ti bude líbit - Životy