Poslední věštec
| Autor: | Tassi |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 21 |
ve sluncem zalité zemi,
v kraji, jenž lidmi nebyl pokořen,
žije stařec, opuštěn je všemi.
Zdání však někdy klame,
to v jeho očích není žal,
jsou to vzpomínky na dosud nepoznané,
na to, co osud přichystal.
Jeho dlouhé vlasy jsou bílé jako sníh,
na čele vrásky dodávají krásy,
na rtech mu věčně hraje smích.
On nebojí se smrti,
to z lidí prý má větší strach,
ti vždy totiž člověka nutí,
příliš nevyčnívat z jejich vah.
Až jednou přece zpomalí se jeho dech
a na rtech zůstane nevyřčená věta,
odejde poslední z těch,
kteří pamatují vše od počátku světa.
Diskuze
Opravdu mě tato báse
ń nadchla. Má drobulinké chybičky, ale je nádherná.
Začátek byl pěkný, ale pak se to pokazilo. Ke konci už ty rýmy jsou dost nepěkné a umělé.
Jak už psala Kaiserin - ta básnička má několik chybiček. A přitom rytmus by se podle mě dal spravit jen drobnými změnami. Stačilo by imho jen vynechat pár slov:
např:
žije stařec, opuštěn všemi.
nebo
jsou to vzpomínky na nepoznané,
Trochu mi tam vadily některé slovní spojení:
ti vždy totiž - zní podle mě nepatřičně...
nevyčnívat z jejich vah. - zkombinování dvou pořekadel není v tomto případě příliš šťastné...
A konečně jak už psala Kaiserin, je tam ta tříveršová sloka... Na druhou stranu mi nevadí smrti - nutí :o)
Tolik tedy k chybičkám - na druhou stranu musím přiznat, že mě básnička strašně moc vzala obsahově a líbila se mi. Proto neváhám být shovívavější a dát za čtyři...
Ten rytmus je dost nevychytaný. A některé rýmy se e nelíbí (smrti - nutí) a jednou je ta "sloka" pouze tříveršová. Celkově tak lepší tři.