"…jeskyně. Konečně v suchu. Naštěstí jsem měl v batohu trochu suchého dřeva, takže jsem rozdělal oheň. Byli jsme tři. Já a moji přátelé barbar Bergon a zkušený krollí bojovník Gargh. Teplo plápolajícího ohně nás začalo pomalu uspávat a za chvíli jsme všichni usnuli. Začalo se mi zdát o dni, kdy jsem mé přátele poznal: právě jsem se vrátil ze služeb v armádě mého krále a trávil jsem příjemné chvilky s mojí ženou. V té chvíli jsem z nedalekého lesíka zaslechl výkřik, na který nikdy nezapomenu, byla to směsice zvuků prozrazující smutek, utrpení a bolest. Popadl jsem svůj meč a běžel jsem k místu odkud se zvuk ozýval. Vběhl jsem do lesíka a viděl dva své budoucí přátele bojující s grizzlym. Gargh měl ošklivě potrhanou ruku a silně krvácel. Bergon byl stále nezraněn a odváděl grizzlyho pozornost, ale bylo vidět, že již dlouho nevydrží odolávat silným úderům. Přiskočil jsem k Bergonovi a seknul jsem grizzlyho přes jeho zavalitou hruď. Grizzly se rozběsnil, odhodil mě stranou a řítil se směrem k domku, odkud právě vyšla moje žena sebrat usušené prádlo. Jako šílený jsem se rozeběhl za grizzlym, ale byl moc rychlý. Vyděl jsem jak moje žena utíká nazpět, ale grizzly jí dostihl a…v tu chvíli jsem se hrůzou probudil. Vyděšeně jsem se rozhlédl po jeskyni. Bergon s Garghem šli do zadní části jeskyně o které jsme si mysleli, že je pouhá studna, kterou tu vykopal někdo před námi. Rychle jsem vstal a vzal do ruky meč. Ale najednou jsem dostal hrozný strach. V mysli se mi opět přehrával ten sen o mé ženě a já nebyl schopen pohybu. Něco se vymrštilo z té díry a chňaplo to po Bergonovi. Ten však díky své hbitosti a síle ihned zasadil tvorovi ránu a proklál té potvoře bok. Tu se nestvůra vztyčila nad Bergonem ve své plné velikosti a já před sebou spatřil toho nejděsivějšího tvora, co jsem kdy viděl. Odhadoval jsem ho na 3,5 – 4 sáhy. Mělo to tělo medvěda a hlavu, nohy a ocas tygra. Měl hnědě - oranžovou srst s černými pruhy. Jeho drápy museli být asi tak 40 coulů dlouhé a 5 coulů široké, alespoň jsem tak soudil podle stopy, kterou zanechaly na Garghově těle. Bergon na tvora stále dotíral, ale jeho úderům už chyběla síla a ani Gargh už neměl tolik sil, kolik bylo potřeba. Stál jsem tam jako opařený, stále neschopen pohybu ani slova, když v tu chvíli Bergon přestal útočit a jako smířený se svým osudem spustil ruce podél těla a bastard mu vypadl z ruky. Co se sním stalo? Na tuto otázku jsem už nikdy neměl dostat odpověď, protože tvor popadl Bergona do svých mohutných tlap a chystal se s ním mrštit proti zdi jeskyně. Myslel jsem, že by to Bergon mohl přežít, ale uvědomil jsem si, že stěny jeskyně jsou pokryty spousty malých výčnělků, na které se může člověk (ale i barbar) snadno nabodnout. V tu chvíli jsem přemohl svůj strach a skočil jsem proti tvorovi. Ten hnusný tvor byl však rychlejší. Mrštil Bergona proti zdi a ten se nabodl na výčnělek a z jeho hrudi a břicha začala vytékat krev smíšená s vnitřnostmi. Tvor k němu přiběhl a jedním mocným úderem oddělil Bergonovu hlavu od zbytku těla. Ale kde je Gargh? Mohl přece zabránit smrti svého přítele!? Zjistil jsem, že Gargh leží na zemi s utrženou levou rukou. Zdál se být v bezvědomí. Zmocnil se mne obrovský vztek. Skočil jsem tvorovi na hřbet a sekal do jeho šíje, ale neudržel jsem se na něm a dopadl jsem vedle Gargha. Nemohl jsem se postavit, a tak jsem jen čekal na smrt. Tvor po mě skočil, ale tu se najednou Gargh zvedl ze země a nastavil obludě svůj obouruční meč. Ten se zabodl obludě do chřtánu a vyrazil na druhé stráně v lebce otvor, z kterého začal vytékat mozek a s ním i život tohoto tvora. Gargh klesl na a již nikdy nevstal. A co se stalo se mnou?” řekl stařec "já jsem omdlel vyčerpáním a probudil jsem se až ve velké místnosti v posteli s bílým povlečením…

Popis: Je to šelma připomínající přerostlého medvěda kříženého s tygrem. Jeho čtyřiceticoulové jsou téměř jistou smrtí pro nepřítele a ty snad předči jen smrtící skus jeho čelistí. Přes jeho, na první pohled, zavalité tělo se Gohr pohybuje velice obratně a odpovídá tomu i jeho styl života. Gohr loví v hlubokých lesích divokou zvěř a jinou havěť, která zavítá do jeho teritoria. Žije skrytě v samém středu lesa nebo hluboko v jeskyních, a proto má při boji na denním světle postih na útočné číslo –2. Také se velice bojí zlatých a lesklých předmětů. Zlato na něj působí asi jako stříbrný kříž na upíry. Zbloudilá družina ho může potkat právě v hustých lesích a temných jeskyních a nebo v noci na lovu v okolí svého příbytku. Pokud se hodně rozběsní, může se stát zhoubou pro celou vesnici, protože nemá rád lidi, ani ostatní rasy, protože ti se ho snaží vyhnat z jeho přirozeného prostředí. Gohr dokáže zaútočit najednou za jedno kola, ale to však pouze drápy (jedna tlapa = jedna postava), ale obě nesmí být dále než dva sáhy.Když se Gohrovi při boji daří, nebo naopak nedaří, má 80% šanci, že propukne v bojové šílenství, při kterém dostává k ÚČ +4 a ztrácí na OČ –3,ale nehází si na obranu.

Zvl.: Gohr dokáže vložit do rány takovou sílu, že postava si po jeho útoku, pouze drápy hází na past (odol. ~ 6 ~ kómat na 1/2 k6/nic) jestli ji omráčí, či ne a to nezávisle na tom, jestli ji zasáhne, nebo ne.

Děkuji za spolupráci p@drinovi