*Jako šelma útočí Akitari zároveň drápy a zároveň tlamou (tedy dvakrát za kolo, ale vždy na jednu osobu).
**Vytrvalost: 20/šelma

Úvod

Akitari je bájný tvor severských lesů i plání, o kterém legenda mluví jako o nepolapitelném predátorovi a ochránci divočiny zároveň. Legendy nešetří chválou na jeho rychlost, hbitost, ostré drápy, ale také nadpřirozené schopnosti ochránce divočiny. Jeho reputace je obrovská, tudíž je i jeho kožešina velice ceněná. V extrémních případech, u opravdu bohatých a významných osob, můžete zahlédnout zkrocenou dvojici těchto šelem zapřaženou v jeho kočárů. To se ovšem nedoporučuje, protože divoké srdce často vede ke vzpouře, když to všichni nejméně čekají. I když je v přímém boji životně nebezpečný jen pro slabší dobrodruhy, hledat ho v jeho přirozeném prostředí by mohlo stát život i velice zkušené drakobijce. Akitariho síla totiž spočívá v jeho poutu k divočině i k domovu, který obývá.

Vzhled

Akitari je velká šelma, která ovšem v základu není nic jiného než velký vlk s orlí hlavou. Jak bývá mým zvykem, dodávám obrázek - [ZDE]. Zdůrazňuji, že na přiloženém obrázku je fake zvířete o velikosti průměrného psa, Akitari je daleko větší, na délku od tlamy k začátku ocasu měří klidně až dva a půl metru, s ocasem můžeme naměřit metry tři a čtvrt k tomu. Mívá sněhobílou srst, která v létě jemně zrezne. Je zvyklý pochybovat se sněhem, takže k tomu má přizpůsobené tlapy. Je majitelem dlouhého ocasu a ostrých drápů.

Fyzické vlastnosti

• Síla: Medvědí. Ač je šelmou mrštnou, navyklou na rychlý lov, mohutnost těla a množství svalové hmoty propůjčují Akitarimu velkou sílu.
• Rychlost: Akitari dokáže vyvinout rychlost v podstatě stejnou jako gepard, tedy kolem 100 km/h, ovšem oproti gepardovi má větší výdrž a dokáže udržovat tuto rychlost kolem pěti minut.
• Zrak: Perfektní, orlí. Akitari vidí do ohromné dálky a stále ostře, je schopný takto vypozorovat kořist na míle daleko.
• Sluch: S tím je na tom Akitari také dobře, byť již nedosahuje rekordních možností.
• Čich: Jen málo šelem má tak slabý čich jako Akitari, téměř ho totiž nevyužije.

Charakter

Akitari je nebojácný a opovážlivý tvor, který se ničeho nezalekne. Dokáže se však chovat velice vstřícně, nevycítí-li žádné zlé úmysly. Je starostlivý a má pevnou vazbu k rodině. Stejně tak k přírodě. Je ale velice opatrný a podezíravý. Rozhodně je na zvíře velice vnímavý a chytrý.

Biologické zařazení

Orlí hlava by nás mohla trochu mást, ale krom příjmu potravy, stylu boje a dalších drobností nic zásadního (a hlavně biologického) neovlivňuje, maximálně tak fakt, že namísto vytí, řevu a vrčení Akitari "něco jako kráká", zkrátka ječí jako orel, je to docela známý zvuk. Vše ostatní v jeho těle ale funguje jako u každého jiného savce, dokonce téměř totožně jako u každé jiné psovité šelmy. Takže Akitari jednoznačně JE savec. JE šelmou. Sice asi ne zrovna psovitou, ale... šelma orlovitá taky nezní špatně. Mladý Akitari může sát bez problémů, protože zobák nemá ostrý a matčiny orgány jsou potřebně tvarované a protáhlé, aby neměl se sáním mléka žádné problémy.

Životní prostředí

Prostředí, které Akitari obývá, by se nejlépe dalo přirovnat k Rusku, ačkoliv je schopný velice rychle se adaptovat na tundry či holé promrzlé pláně. Přežije téměř kdekoliv, záleží jen na teplotě, příliš vysoká teplota totiž Akitariho unavuje. Nejraději má rozpětí mezi -20 až 20 stupni Celsia. Nemá rád vysoké nadmořské výšky (kvůli tlaku vzduchu) a přímořské klima, vždy se uchýlí co nejhlouběji do kontinentu. Také oceňuje spíše roviny než rozdováděnou elevaci (převýšení).

Potrava

Akitari je ryzí masožravec, ryzí lovec, ryzí predátor. Potřebuje sice sníst velké množství masa denně, není ale vybíravý, sní téměř jakékoliv maso (jenom mořské plody mu nejedou). Nejčastěji loví ryby, drobné šelmy (lišky, vlky), ale nejraději má pochopitelně "paroháče": všechny druhy losů, sobů, jelenů, laní, daňků. Chová odpor k mršinám, takže vždy sežere jedině čerstvé maso. Krom masa má obzvláště v oblibě také vejce, takže když náhodou narazí na nějaké věští, bez váhání se občerství.

Rozmnožování

Akitari se rozmnožuje jako každý jiný savec běžným pohlavním oplodněním. Samička po šesti měsících rodí slepé, hluché, bezmocné mládě velikosti čivavy, které ale do dvou týdnů bude schopné samo ulovit hlodavce. Akitari může mít mladé jednou ročně, přičemž už dvojčata jsou vzácnost, z velké většiny vychová každý rok maximálně jednoho potomka.

Způsob života

Chronologicky... Popíšu život Akitariho od začátku do konce, snad tím obsáhnu vše.
Mladý Akitari je po první dva týdny svého života odkázán na matku, která ho musí krmit, poté se velice rychle naučí lovit a uživí se sám. Jak roste, zlepšují se jeho lovecké dovednosti, až po dvou letech opouští rodné doupě a své rodiče a vydává se do divočiny. Je z něj teď v podstatě pubescent, dospívá a neusazuje se. Toto období, které trvá asi rok, je tréninkem jeho schopností. Seznamuje se s přírodou, učí se ovládat divočinu ve svém okolí. Získává autoritu, cestuje, nikdy se nezdrží na jednom místě a často proputuje velkou část světa. Poté, kolem třícátého šestého měsíce života, přechází do období vyzrávání.

V tomto období si samec vytyčí území a usadí se na něm. Samice přestávají cestovat bezcílně, ale cíleně vyhledávají taková doupata samců, která už na ně čekají. Délka tohoto období závisí na tom, jak rychle je samice schopná nalézt samce. Na konci tohoto období se spáří a přecházejí do období produktivního.
V tomto období se už nevzdalují ze svého doupěte, namísto toho se snaží o rozmnožení druhu a spokojený život, přičemž samec chodí na lov dál od doupěte a hlídá teritorium, zatímco samice loví poblíž doupěte a ve volném čase se o něj stará. Později zůstává samice v doupěti s mláďaty a samec přebírá kontrolu i nad jejím loveckým revírem.
Kolem patnáctého roku života ztratí Akitari plodnost a čeká ho poslední období jeho života. Samice v této době velice brzy umírají, většinou do dvou měsíců po ztrátě plodnosti. Ihned nato samec opouští doupě, vyrazí do světa a na první pohled bezcílně bloumá. Putuje jako zamlada a s ještě větší silou a s obrovským množstvím zkušeností se z něho stává tuhý nepřítel pro každého, kdo na něj narazí. Takto se samec dožije až třiceti let.

Dodatky

• Doupě: Doupě hledá Akitari v jeskynních a norách. Malou potřebu tepla nahrazuje velká potřeba místa, pro dospělý pár i s mládětem je nutnost alespoň deset metrů čtverečních. Opuštěné doupě už jiný Akitari nikdy neosídlí, většinou se stávají domovem pro medvědy a vlky.
• Konkurence: Akitari nikdy neproniká na teritorium jiného páru, přesto se však mohou setkat dva jedinci při cestování světem (tedy před dovršením produktivního období). V takovém případě na sebe navzájem neútočí, ani se neohrožují, jenom se obejdou a pokračují dál. Konkurence však nastává, pokud dvě těsně sousedící teritoria vedou spory o hranice a lovná zvěř se stěhuje mezi nimi. Pak se mohou samci obou párů o dominanci nad okolím poprat, většinou však ne příliš vážně.
• Cestování samců v postproduktivním věku: Starý samec Akitariho budí dojem, že jen cestuje, nevěda co s časem, který získal po skonání družky. Avšak není tomu tak, Akitari je přímo uzpůsoben k tomu, aby přežil. Tento samec tak nejenže procestuje spoustu území, ale všechny mladší jedince svého druhu, které cestou potká, může leccos naučit. Celý druh se tak zdokonaluje navzájem a vyměňuje si své zkušenosti.
• Příbuzenské vztahy: Vztahy mezi jednotlivými rody a potomstvem se zachovávají, takže podvědomí Akitariho zná pojem "rodina" i "rodiče". Odchované potomstvo stále může projevovat náklonnost svým rodičům a nebude nepřátelští vůči svým sourozencům.

Bojové schopnosti

Akitari je rozený bojovník a setká-li se s jiným nepřítelem než jakou je jeho obvyklá lovná zvěř, umí využít sopusty svých výhod. Vědomě využívá znalosti terénu a připravuje nepříteli nejednu nástrahu.

Skok svrchu

Akitari si umí na nepřítele počkat na vyvýšeném místě, dokonce na větvích většího stromu. Pak skočí nebohé oběti na záda. Krom běžného postihu pro obranu se v závěru veškeré zranění násobí dvěma. Oběť má ještě v dalších třech kolech iniciativu slabší o 3, 2 a 1.

Obkroužení

Díky své velikosti může Akitari předstírat čelní výpad, aby se následně prosmýkl kolem svého soupeře. Tím se mu dostane za záda a může zaútočit. Má však šanci 64% - 3Obr soupeře, že se mu to povede.

Zavalení

Akitari nebude váhat využít své váhy a velikosti a bude-li mít výhodnou pozici výš než soupeř, může na něj skočit a zkusit ho zavalit. Má šanci 45% - 2Síl soupeře na úspěch, pak by se soupeř počítal dvě kola jako nehybný.

Mystická síla divočiny

A když snad jeho vychytralost a nástrahy nestačí, využije Akitari mystickou sílu, kterou načerpá z okolní přírody.

Splynutí se sněhem

Akitari toto umění ovládá opravdu mistrovsky, leč dokáže se sněhem splynout pouze na omezenou dobu čtyř kol. Poté je téměř neviditelný, ale samozřejmě, narazí-li do něj někdo, všimne si ho. Past na odhalení je libovolná, podle toho, v jakém prostředí a jak daleko od pozorovatele se Akitari skryje. Nevyužívá ani tak magii, jako spíše mimikry, krycí barvu a vhodné postavení.

Iluze

Akitari zvládne vytvořit optický klam, kopii sama sebe, aby odlákal pozornost a sám se ztratil, aby mohl následně útočit zezadu. Optický klam taktéž není zcela magického původu, Akitari nicméně dokáže tento dojem navodit pomocí vlnivého, hypnotizujícího pohybu, kterým se snaží oklamat oči pozorovatele. Je samozřejmě možné opět doplnit past.

Rodičovský berserk

Mateřské pouto mezi rodiči a mláďaty je zde opravdu silné. U matky dokonce natolik, že při obraně svých mláďat propadá speciálnímu berserku. Ten funguje stejně jako berserk Válečníkův, jenom životů není třeba ubrat dvojnásobek. Na druhou stranu útočné parametry se zvyšují mnohem víc (libovolně dle potřeby herní situace).

Hraní Akitariho

Akitari je moc fajn šelma pro divoká dobrodružství. Kolik dobrodruhů se pokoušelo Akitariho najít a chytit, ale jen malé hrstce se to povedlo. Akitari může být jak středem questu (najdi Akitariho, ulov Akitariho) tak náhodným soupeřem, kterého družina potká v divočině. Doporučuje se využít Akitariho potenciál a neudělat z něj tupou bestii hodnou jen zabití, spíše by měla družinu pěkně prohnat a znepříjemnit jim život. Jistá důstojnost a vznešenost by mu mohly při hře zaručit i přežití. Když postavám uteče, vůbec nic se nestane, alespoň nezpychnou.